Naposledy aktualizováno: 22.1.2019
Vynikajícího kytaristu, zpěváka, skladatele, aranžéra a multiinstrumentalistu občanským jménem Johnny Alexander Veliotes Jr. (30. 11. 1953) zná svět soulové hudby pod uměleckým jménem Shuggie Otis.
Magazín Rolling Stone o něm napsal, že ukončil hudební kariéru ve dvaceti dvou letech
Shuggie Otis se narodil do rodiny profesionálního rhythm’n’bluesového hudebníka, bubeníka, kapelníka a uznávaného producenta Johnnyho Otise. Odmalička byl obklopen muzikou. Již coby batole se účastnil zkoušek tátovy kapely. Do toho všeho se v jeho deseti letech v Americe prosadí The Beatles. Shuggie sáhne po kytaře a již ji nepustí z rukou. Sám se na ni naučil hrát.
Jeho krkolomná hudební kariéra nese společné znaky životních poutí takových osobností, jako byli Syd Barrett, Brian Wilson nebo Arthur Lee. Sám ji popsal jasně: „Magazín Rolling Stone o mně napsal, že jsem ukončil hudební kariéru ve dvaceti dvou letech. Když jsem si to o sobě přečetl, byl jsem hrozně nasraný a nemohl jsem tomu uvěřit! Kdo a proč to o mně píše? Je to snad jen moje chyba, že jsem nemohl získat novou nahrávací smlouvu? Nikdy nepůjdu do muzikantského důchodu a nikdy jsem neukončil kariéru. Jsem muzikant a muzikanti nikdy nepřestanou hrát.“
přichází syn rhythm’n’bluesového kapelníka
Od třinácti pravidelně natáčí se svým otcem a jeho kapelou. V patnácti letech připraví s Al Kooperem LP desku Al Kooper Introduces Shuggie Otis – Kooper Session (1969, Columbia, spotify link). To už ale hrál na sólovou kytaru na klasickém bluesovém albu Cold Shot! (1968, Kent Records) kapely Johnny Otis Show. Ještě se zpěvákem Mighty Mouth Evansem vnesli do hutného blues trochu aktuálního funku.
Chytil příležitost za pačesy. Odešel ze střední školy a s otcovou karavanou skvělých rhythm’n’bluesových muzikantů a zpěváků, jako byli Charles a Roy Brownovi, Esther Phillips a Eddie „Cleanhead“ Vinson, vyrazil na cesty. Její nejsilnější možnou sestavu, ještě s Joe Turnerem, Ivory Joe Hunterem nebo Royem Miltonem, pro nás navždy uchovalo triumfální dvojalbum The Johnny Otis Show Live At Monterey! (1970, Epic Records, spotify link).
Na Zappově legendárním albu Hot Rats (1969, Bizarre Records, spotify link) odehraje basový part ve skladbě Peaches en Regalia. Do toho přichází nabídka na první samostatnou LP desku Here Comes Shuggie Otis (1970, Epic Records, spotify link), se kterou mu vypomůže táta Johnny Otis a muzikanti z jeho ansámblu.
První samostatný vzlet – freedom flight
O rok později mu Epic Records vydají novou kolekci písniček pod názvem Freedom Flight (1971, Epic Records, spotify link). Shuggie si většinu nástrojů sice nahraje sám, ale nepohrdne výpomocí od dvou členů Zappových Mothers of Invention – klávesisty George Dukea a bubeníka Aynsley Dunbara. Na prvních dvou Shuggieho LP deskách najdete solidní dobový funk, delší kytarové jamy a skladby vycházející z blues.
Stále se jedná o jakousi rozcvičku před tím, co teprve přijde. Ještě v roce 1977 si The Brothers Johnson vyberou z Freedom Flight písničku Strawberry Letter 23 a udělají s ní díru do světa. Původní Otisova verze je klasickou ukázkou výborného funku, říznutého psychedelií. Vystavěna je na zvukově rozostřených varhanech, kytarovém sólu a výrazných percussions. Až po letech na sebe upozornila poté, co se v roce 1997 objevila na soundtracku k filmu Jackie Brown režiséra Quentina Tarantina.
dva roky čekání na inspiration information
Tehdy teprve devatenáctiletý Shuggie má v kapse smlouvu na třetí album a rozhodne se, že ho natočí zcela sám. Dva roky chodí do studia, nahrává jednotlivé hudební stopy a přizve si jen několik studiových hráčů na dechové nástroje a smyčce. Říká se, že nikdo, ani Shuggieho otec, ale ani lidé od Epic Records, netušil, co se za zdmi studia v zadní části otcova domu v Los Angeles celé ty dva roky dělo.
V kancelářích Epicu postupně ztrácí důvěru v to, co Otis tak dlouho připravuje. „Měl jsem spoustu osobních problémů,“ vysvětloval, proč album vznikalo tak dlouho. „Došly mi hudební nápady. Zdroj zkrátka vyschl. Nakonec se mi to podařilo dokončit. Nepředpokládal jsem, že to bude trvat tak dlouho.“ Výsledek Shuggieho dvouleté práce vydají v roce 1974 pod názvem Inspiration Information (spotify link). Komerčně se jedná o propadák (aby ne, když firma album nepropagovala a rychle ho stáhla z prodeje) a vydavatelství mu s úlevou vypovídá smlouvu.
„na konci natáčení jsem byl doslova na dně a fyzicky vyčerpán“
Shuggie o genezi Inspiration Information ještě řekl: „Když jsem v roce 1972 začal album nahrávat, cítil jsem se nesmírně šťastný a spokojený. Postupně jsem se ale začal propadat do depresí a na konci natáčení jsem byl doslova na dně a fyzicky vyčerpán„. Největší ranou pro něj ale byl vyhazov. Vedení labelu Epic si nebralo servítky. Po synovi vypověděli nahrávací kontrakt i otci Johnnymu.
V té době přichází nabídka Billa Prestona, aby Shuggie nahradil u Rolling Stones odcházejícího Micka Taylora. Jedinečnou příležitost, stejně jako další „hozená lana“ od Spirit a Blood, Sweat And Tears, Otis odmítá s odůvodněním, že bude pro Epic natáčet další album, které má produkovat Quincy Jones. K tomu, ale nikdy nedojde. V několika pozdějších rozhovorech pak zmínil, že s díky odmítl nabídky i od The Rascals, Billyho Prestona, Buddyho Milese nebo Davida Bowieho.
Je pozoruhodné, jak Shuggieho muzikantská kariéra tolika závratnými vzestupy a neutěšenými pády kopíruje tu jeho táty. Ze zorného pole hudebního byznysu se oba na léta vytratili, když se přestěhovali na sever Kalifornie. Z Johnny Otis Show se v té době stala pouhou příležitostnou partičkou, jež navíc vystupovala jen v okolí Otisovic domovů.
úžasná směs soulu, rocku, funku s názvuky ambientu
V tomto okamžiku opusťme životní osudy fenomenálního muzikanta a pojďme si přiblížit jeho zásadní hudební dílo – album Inspiration Information. Ačkoliv dlouhé a vyčerpávající přípravy alba nebyly odměněny komerčním úspěchem, máme před sebou patrně nejdůležitější funkové album, které pojetím a vyzněním předznamenalo nástup acid jazzu o dvě desítky let později.
Shuggie nahrál úžasnou směs soulu, rocku, funku s názvuky ambientu. Hodně mu k tomu napomohlo v té době revoluční využití tzv. rhythm machine v roli automatického perkusivního nástroje, okolo kterého vrství jemné kytarové předivo.
Pokud byste vlastnili vinylovou verzi alba, měli byste poslech usnadněný. První strana klasické LP desky reprezentuje funkové a soulem inspirované skladby (Inspiration / Information, Island Letter, Sparkle City, Aht Uh Mi Hed). Zatímco druhá obsahuje experimentálně pojatý materiál, který předběhl vývoj soulu a funku o mnoho let a jasně udává směr a cestu, kudy se tyto hudební styly vydají v příštích čtyřech dekádách (Happy House, Rainy Day, XL-30, Pling! a Not Available).
Možná jste někdy sami pro sebe hledali odpověď na otázku, kam by hudebně směřoval Jimi Hendrix? Poslech Shuggieho počinu Inspiration Information by mohl být jednou z odpovědí.
uznání po letech – wings of love
Na dlouhou dobu se zdálo, že se nad dalšími sólovými aktivitami Shuggieho Otise zavřela voda. Sice stále veřejně vystupoval – a to se svým otcem nebo tchánem jazzmanem Geraldem Wilsonem.
Navíc příležitostně nahrával např. s Ettou James a Eddiem „Cleanhead“ Vinsonem. Byla z toho dvě alba Blues In The Night – Vol. 1: The Early Show (1986, Fantasy Records, spotify link) a Vol.2: The Late Show (1987, Fantasy Records, spotify link). V roce 1986 dostal příležitost ve filmu Crossroads. Soupeřil v ní s kytarovým mágem Stevem Vaiem, ale scéna byla vystřižena.
Pozdvižení v hudební branži přišlo s rozšířenou reedicí legendárního Shuggieho třetího sólového alba, kterou v roce 2001 vydal David Byrne na svém labelu LuAKA BoP. Hudební tisk a fanoušci se zájmem objevili čtyřicet let starý funkový démant.
Ke vzkříšení alba Inspiration Information by nedošlo bez podpory několika disc-jockeyů a neumdlévajícího zájmu producenta Paula Hecka, který vypálil CD disk s nahrávkami a předal ho Davidu Byrneovi. „Moje reakce byla: wow, nemůžu říct, kdy to vzniklo, ale zní to jakoby to bylo včera,“ svěřil se Byrne, jehož domácí label až do Inspiration Information vydával výhradně world music z Brazílie, Kuby a dalších lokalit. Reedici předcházelo poměrně rozsáhlé pátrání, kde vlastně Shuggie žije. Lidé z LuAKA BoP ho našli jen díky tomu, že v roce 1998 narazili na internetu na článek v San Francisco Chronicle.
Najednou bylo vše jinak
Najednou bylo vše jinak. Dávno zapomenutý a usoužený muzikant, jehož kytarová hra vždy zněla nadpozemsky, a který roky žil ve skromných poměrech se svou handicapovanou ženou na sídlišťátku u dálnice, začal inkasovat tantiémy za tisícové prodeje alba. Mistr sedmdesátkového soulu se také dočkal srovnání se Sly Stonem, Curtisem Mayfieldem či Marvinem Gayem.
O dvanáct let později, v roce 2013, se konečně rozhoupali u nástupců Epic Records a vydali 2CD reedici Inspiration Information (spotify link), rozšířenou o čtyři dosud nevydané skladby z období 1971 – 1974. Na druhém disku, pojmenovaném Wings of Love, nabídli kompilaci Shuggieho nahrávek z let 1975 – 2000.
Znovu na sólové dráze
Od roku 2013 je Otis opět sólově aktivní a koncertně své fanoušky rozhodně neodbývá. Důkazem je jeho první oficiální live záznam, vydaný v roce 2014 u Cleopatra Records pod názvem Live In Williamsburg (spotify link).
O čtyři roky se Shuggieho příznivci dočkají studiové LP desky Inter-Fusion (spotify link) u stejného labelu se zbrusu novým hudebním materiálem. Třeba Shuggieho uvidíme na nějaké evropské koncertní šňůře!
