Naposledy aktualizováno: 31.10.2018
Zpěvák, herec a producent Frank Sinatra (12. 12. 1915 – 14. 5. 1998, narozen jako Francis Albert Sinatra) byl ideálním představitelem vokálního sólisty, který na sebe dokázal přitáhnout pozornost obecenstva, jež se předtím soustřeďovalo spíše na kapelníky velkých swingových ansámblů.
Lasvegaská parta Rat Pack
Frank Sinatra vyprodukoval společně se svými přáteli vyprodukoval několik filmů a hudebních show. Říkali si Krysí smečka (Rat Pack). Mimo Sinatry byli stálými členy Dean Martin a Sammy Davis Jr., které nejčastěji doplňovali Joey Bishop a Peter Lawford.
Ve svých lasvegaských show bavili vděčné publikum, složené většinově z americké smetánky a bohaté střední vrstvy, řadou skvěle vypointovaných scének a písní. Pánové si často utahovali sami ze sebe nebo se špičkovali mezi sebou navzájem. Jejich styl humoru a parodování nikdy neklesly pod hranici trapnosti.
Frank si představení Krysí smečky sám produkoval. Přizváním Sammyho Davise Jr. se tehdy připojil k boji proti rasové segregaci mezi umělci a i v samotném Las Vegas. To je dnes již více méně známé.
Podivné „přátelské“ vztahy podle Jamese Kaplana
Americký spisovatel a novinář James Kaplan, autor Sinatrovy biografie Sinatra The Chairman (2015, Doubleday), načrtnul ve své knize jednotlivé Sinatrovi krysí přátele a jejich vzájemné vztahy k vůdci smečky, takto.
Dean Martin – obdivoval Franka jako zpěváka a miloval ho jako přítele. Sinatrova představa o přátelství však počítala s jistým vazalstvím. Martin neměl ve zvyku někomu poklonkovat a nebyl ochoten na takovou formu přistoupit. Šel si svou vlastní cestou. V okamžiku konfrontace raději zmizel.
Ačkoliv Sammy Davis Jr. oplýval nadáním, o kterém si Frank mohl nechat jen zdát a byli si téměř rovnocenní v popularitě, jeho vztah k Sinatrovi byl podivně patolýzalský. Sledovat ho, jak se skloněnou hlavou a zdánlivým úsměvem přijímal Sinatrovy trapné posměšky, je bolestivé.
Co se týče Petera Lawforda, v roce 1960 vykazoval určitou míru vzdoru (Sinatra pro něj v tomto období používal přezdívku Švagr – Brother-in-Lawford). Lidmi okolo show byl vnímán jako podlézavec a ochotný hošík, připravený doběhnout kdykoliv pro cokoliv.
A Joey Bishop? Nepatřil k věčně opilým Sinatrovým kámošům, které Frank tak rád vyhledával, aby měl s kým popíjet. Frankovi byl blízký z jediného významného důvodu – nepil.
sinatrova kariéra mimo smečku
Sinatrova kariéra připomíná příkladné naplnění tzv. magického Amerického snu. Syn sicilských přistěhovalců začíná zpívat v malých tančírnách. Následně si ho do svého orchestru vytáhne trumpetista Harry James a později ho angažuje Tommy Dorsey.
Nejúspěšnější je ve čtyřicátých. a padesátých letech 20. století, kdy představuje obecně přijímaný ideál technicky vytříbeného swingového zpěváka s vycizelovaným repertoárem, vyšperkovaným skvělými orchestrálními aranžemi od talentovaného Nelsona Riddlea.
Mezi vynikající koncepční alba tohoto období patří In The Wee Small Hours (1955, Capitol Records), Songs For Swingin‘ Lovers (1956, Capitol Records) nebo Sinatra Sings For Only The Lonely (1958, Capitol Records).
Až nebetyčná drzost a ohromující sebevědomí jsou nejlepší charakteristikou popových singlů, které Frank (s nemalou pomocí textaře Sammyho Cahna a dalších členů své tvůrčí kohorty) nazpíval v padesátých letech pro Capitol Records. Pětačtyřicítky, natočené v době Sinatrova tvůrčího vrcholu, zrekapituloval CD box set Frank Sinatra: The Complete Capitol Singles Collection (1996).
Letecké výlety pro 175 milionů američanů
V lednu 1958 vychází již v pořadí desátá Sinatrova řadová LP deska u Capitol Records. Bylo to první společné dílo s aranžérem Billym Mayem. Těsné po vydání se uvelebí na prvním místu žebříčku a vydrží tam dalších pět týdnů.
Nový tvůrčí tým nahrávky koncipoval jako hudební záznamy snových výletů letadlem okolo světa. Kolekci příznačně pojmenovali Come Fly With Me a nabídli všem 175 milionům Američanů možnost snít o letu do Brazílie, Francie nebo na Havaj.
Letecká doprava tehdy ještě nebyla obvyklá. Teprve v roce 1956 převážil počet pasažérů amerických leteckých společností nad těmi, kteří do té doby upřednostňovali pro putování po světě lodní dopravu.
Těžké období po operaci hlasivek
Prošel si také vážnou osobní krizí, když musel pro vážné zdravotní problémy přestat zpívat. Podrobil se operaci hlasivek a podařilo se mu znovu nastartovat pěveckou kariéru.
Na tehdejší dobu gigantické kontrakty se CBS, a později s labelem Capitol, mu daly na řadu let pocit životní jistoty, stability a finanční nezávislosti. Sinatra je mj. využil při podpoře Elvise Presleyho po jeho návratu z armády.
Frank Sinatra měl tradičně výborné vztahy s podsvětím. Přes to se angažoval ve prospěch Martina Luthera Kinga. Podpořil i volební kampaň Johna F. Kennedyho. Sexuálně věčně vyhládlého 35. prezidenta Spojených států amerických seznámil s Judith Campbell Exner – metresou mafiánského kmotra Sama Giancana.
Netrvalo dlouho a Sinatra pozval JFK k sobě domů. Prezidentův bratr Robert „Bobby“ Kennedy, tehdejší ministr spravedlnosti, nekompromisně zasáhl. Jacka přemluvil, aby namísto Sinatrova heliportu raději přistál na poli nedaleko od Sinatrova domu a navštívil jeho souseda Binga Crosbyho. Tím také zpěvákovo přátelství s Kennedyovými skončilo. Frank byl později součástí týmu prezidentského kandidáta Huberta Humphreye.
Zajímavé herecké příležitosti, proměna v symbol amerického úspěchu a založení vlastního nezávislého labelu
Na pěveckou kariéru plynule navázala ta herecká. Sinatrovy role vojáka Angela Maggia v Odsud až na věčnost (1953), v Muž se zlatou paží (1955), plukovníka Josepha Ryana ve válečném snímku Von Ryanův Express (1965) nebo chladnokrevného vraha v detektivce Suddenly, jsou stále pozoruhodné a byl za ně ohodnocen cenami filmové Akademie.
Přes vynaložené úsilí, dochází k pozvolnému poklesu Frankovy popularity. Zareagoval pragmaticky. Rozhodl se převzít kontrolu nad veškerým tvůrčím a vydavatelským procesem. Po vypršení sedmiletého závazku u Capitolu si založil vlastní nahrávací společnost Reprise Records.
Do společnosti vložil dvě stě tisíc dolarů a coby podílníky přizval i přátele z krysí smečky Deana Martina a Sammyho Davise, Jr. Současně jim nabídl nahrávací smlouvy s mnohem lepšími finančními podmínkami, než byly ty dosavadní. Kontrakt nabídl také komikům Soupy Salesovi, Redu Foxxovi a Joe E Lewisovi, ale i svojí dceři Nancy.
Značka debutovala 13. února 1961 Frankovým singlem The Second Time Around. Byla to jeho jediná nová nahrávka, která se v tom roce probojovala do TOP50. Napsali ji jeho přátelé Sammy Cahn a Jimmy Van Heusen. Původně ji napsali pro film High Time, ve kterém ji měl nazpívat Bing Crosby. Jistým překvapením bylo, že ji Sinatra nezařadil ani na dlouhohrající debut u Reprise Ring-A-Ding-Ding!
Sinatra v dalších měsících oslovil s nabídkou na spolupráci několik pozoruhodných hudebních osobností. Evidentně se rozhodoval podle vlastního vkusu, který rozhodně neměl špatný. Posuďte sami – jazzový saxofonista Ben Webster, bluesoví zpěváci Al Hibbler, Mance Lipscomb a Jimmy Witherspoon, jazzová zpěvačka původem z Nového Zélandu Mavis Rivers, trumpetista Jack Sheldon. Hvězdou Reprise se později stal například i kanadský rocker Neil Young.
Proměna v uměleckou ikonu a klasika žánru
V dalších třech dekádách Frank Sinatra stále koncertuje a nahrává. Logicky se o něj zajímalo jen jeho publikum a fanoušci. Přesto si po dlouhou dobu udržel svůj hlas a tón. Sinatrovo frázování a práce s textem byly stále vzorem pro nastupující generace nových swingových zpěváků.
Frankova diskografie je i v pozdější fázi kariéry rozsáhlá a poměrně nepřehledná, díky mnoha kompilacím a bootlegovým titulům. Pokud dáváte přednost písňovým výběrům, jistě si vyberete.
Z řadových studiových alb lze doporučit Strangers In The Night z roku 1966. Veleúspěšné album, oceněné cenou Grammy, jež jako jediná Sinatrova řadovka dosáhlo na miliónový prodej. Většinu albových nahrávek tvoří balady, kterým vévodí Frankův nezaměnitelný hlas.
Dalším tipem může být poměrně raritní album, nazpívané a vydané ve Velké Británii v roce 1962, pod názvem Frank Sinatra Sings Great Songs From Great Britain. Trefou do černého patrně bude CD disk Duets z roku 1993. Společné nahrávky s tehdejšími hvězdami popu a rocku nereprezentují klasického Sinatru, ale můžou u vás zabodovat.
A co ještě napsat? Třeba to, že magazín Life najal Franka Sinatru jako fotografa při boxerském zápase Muhammada Aliho a Joea Fraziera v těžké váze v roce 1971 známém jako „Zápas století“. Jedna z jeho fotografií byla natolik dobrá, že se dostala na obálku časopisu.
Frank Sinatra byl pohřben v modrém business obleku, s bonbóny Tootsie Rolls a Life Savers s třešňovou příchutí, lahví Jacka Danielse, krabičkou cigaret Camel, zapalovačem Zippo, plyšovými hračkami, psími sušenkami a ruličkou deseticentů, kterou vždy nosil u sebe.
Několik namátkou vybraných ukázek:
Rat Pack (Sam’s Song) – https://youtu.be/imeUI3Zdxa8
Strangers in The Night – https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=hlSbSKNk9f0
I’ve Got You Under My Skin – https://youtu.be/_XCVnV5CGh0
The Way You Look Tonight – https://youtu.be/h9ZGKALMMuc?list=RDbmh3NqiHqag
