Naposledy aktualizováno: 30.10.2018
Vynikající bluesová zpěvačka Etta James (25. 1. 1938 – 20. 1. 2012, narozena jako Jamesetta Hawkins), budoucí členka čtyř amerických hudebních síní slávy (Grammy Hall of Fame, Rock’n’Roll Hall of Fame, Blues Foundation Hall of Fame a Rockabilly Hall of Fame) a šestinásobná držitelka cen Grammy, odstartovala hudební kariéru v kostelním sboru.
Gospelové začátky v kostelním sboru
Etta James se narodila jako dítě čtrnáctileté drobné podvodnice Dorothy Leatherwood Hawkins. Matka nikdy neprojevovala o výchovu dcery valného zájmu. Kdo byl otcem jejího dítěte nikdy nemluvila. James tvrdila, že jím mohl být biliárová hvězda Minnesota Fats. Malá Jamesetta proto vyrůstala u pěstounů, u kterých ji Dorothy občas navštěvovala.
Již od pěti let Etta zpívala v baptistickém kostelním chóru pod vedením sbormistra Jamese Earle Hinese. Byl proslulý tím, že vychovával všestranné a zdatné umělce jako byla jazz-gospelová hvězda Rosetta Tharpe. Sbor také pravidelně vystupoval v lokálním rádiu KOWL. Malá dívka se brzy stala sborovou sólistkou. Pěstoun si ale usmyslel, že by mohl na jejím pěveckém talentu vydělat a požadoval, aby začala zpívat v jiném kostele. Jamesetta se již do k Jamesu Hinesovi nikdy nevrátila.
Pod produkčními křídly Harveyho Fuqui a johnnyho otise
Ve dvanácti letech se stává členkou dívčího doo-wopového tria The Creolettes. O dva roky později se dívky zúčastní konkurzu u producenta a rhythm’n’bluesového bubeníka Johnnyho Otise. Etta na něj udělala dojem jejím hlubokým, chraplavým hlasem. Otis s nimi pořídí jejich první gramofonové desky.
James oficiálně odstartovala sólovou dráhu v předvečer Dne díkůvzdání 1953, kdy nahrála píseň Rock With Me, Henry (Any Old Time), která byla ještě ten večer smíchána a druhý den i vylisována na singlu. Podle Ettiny autobiografie se zprvu prodávala v obchodě s deskami, který patřil Otisovi a stál na Western Avenue v Los Angeles. Píseň se okamžitě stala hitem a James v polovině deváté třídy odešla ze školy.
V roce 1955 se Creilettes přejmenují na Etta James And The Peaches a podepisují smlouvu u Modern Records. Label patřil bratrské čtveřici Lester, Jules, Saul a Joe Bihari. Ti také ostatně ovládali dceřinou společnost Kent Records u níž vycházely další Ettiny raně rockové nahrávky, na nichž ji obvykle doprovázelo studiové combo vedené saxofonistou Maxwellem Davisem.
Ze záplavy nahrávek se nakonec výrazně uchytí pouze singly The Wallflower (Dance With Me Henry) – jako odpověď na hitový singl kapely The Midnighters, Good Rockin‘ Daddy a také Hey Henry. V roce 1956 Etta James vyráží na turné s Little Richardem a Johnnym „Guitar“ Watsonem. Little Richarda si vážila za to, že měl “odvahu být králem i královnou zároveň”.
Přibližně v té době se osamostatňuje a během dalších čtyř let nahrává pod jmény Etta „Missed Peaches“ James, Etta James nebo v duu se svým tehdejším přítelem Harvey Fuquou, jako Betty And Dupree (např. skladba I Hope You’re Satisfied).
Drsňačka, která se Řídila pravidlem „nenechám se nikým ojebat“
Když dospívala, hrála si na nezkrotnou drsňačku. Nechala se právně zbavit pěstounství a osamostatnila se. „Nebyla jsem žádná Suzy Creamcheese,“ vzpomínala ve své autobiografii. Rage To Survive. „Chtěla jsem z malé Jamesetty, která chodí do kostela, udělat drsnou mrchu Ettu James. Ve skutečnosti jsem ale nevěděla, kdo vlastně jsem,“ napsala James. „Vypěstovala jsem si proto takovou ochrannou skořápku.“
Byla to reakce na jednání její zlé matky. Chtěla být ještě zlejší než ona. „Chtěla jsem se na svět dívat jen jedním pohledem. Tvářila jsem se, jako že mám všechno pod kontrolou – působila jsem dojmem, že se mnou nikdo nevyjebe. Ale pod povrchem jsem byla k smrti vyděšená,“ vzpomínala.
smlouva s chicagskými chess records
V roce 1960 podepisuje nahrávací smlouvu s talent scoutem a producentem Leonardem Chessem, spoluvlastníkem vlivných Chess Records. O rok později vydává u jejich jazzového labelu Argo Records první dvě LP desky At Last! (1960, Argo Records, spotify link) a The Second Time Around (1961, Argo Records, spotify link).
V kariéře jednoho z vůbec největších hlasů černé hudby dochází k významné proměně právě až u chicagského bluesového labelu. Opouští dosavadní rhythm’n’bluesové zaměření, jež bylo charakteristické pro dobu, kdy v Los Angeles spolupracovala s bratry Bihariovými a přerodí se v soulově popovou femme fatale.
V repertoáru převládají především balady s vynikajícími aranžemi smyčcového orchestru a dechové sekce, jež měl na svědomí vyhledávaný aranžér a dirigent Riley C. Hampton, někdejší saxofonista orchestru Fletchera Hendersona. Díky tomu se ji tak několik dalších let daří úspěšně torpédovat i celonárodní pop hitparádu. V roce 1963 zabodují na žebříčcích singly Something’s Got A Hold On Me a Stop The Wedding. Na jejich úspěch naváží Living You More Each Day a stará otřepaná bluesová hymna Baby What You Want Me To Do.
Ještě na konci téhož roku natáčí v nashvillském The New Era Club koncertní album Etta Rocks The House (1964, Argo Records, spotify link). Dokument éry, kdy měla všechno před sebou – dlouho předtím, než její hlasové přednosti oslabilo zneužívání drog. Vibrující! Taková byla Etta James v ten večer, kdy předvedla zcela úchvatné živé vystoupení.
„Někteří lidé mi říkají jazzová zpěvačka a jiní zas rocková nebo bluesová zpěvačka,“ zavtipkovala jednou Etta James, „ale pokud jde o práci, je mi jedno, jak mi říkají, hlavně že mi nějak říkají.“
Deset nahrávek, které nemají se soulem nic společného
Argo Records se pokusí přiživit na žebříčkovém úspěchu Etta Rocks The House a připraví dlouhohrající titul Queen Of Soul (spotify link). Jde o bohapustý kalkul a podvod na potencionálních kupcích. Deset nahrávek nemá se soulem nic společného. Navíc jde o kompilaci nahrávek z posledních dvou let.
V listopadu 1964, kdy LP deska vyšla, James zpívala při představeních nejlépe právě tohle: blues, bluesové balady a rhythm’n’blues. Zářila, byť stejně jako mnoho jiných vynikajících interpretek nebyla vždy zaopatřena těmi správnými písněmi nebo hudebními aranžemi.
Queen Of Soul naštěstí obsahuje poklad Mellow Fellow. Etta James na něm přišla se zásadním pěveckým prohlášení. Silný hlas vévodí nejenom gospelovému úvodu se skvělými sboristkami, ale i dál, kdy vše jede podle žánrových not za zvuků výtečné kytary, úžasných bicích a chroptivě ryčících dechů.
Feťačka s mnohaletou závislostí
Náhle, jakoby z ničeho nic, jí dochází pára. Její život se zhroutil. Propadá se do těžké heroinové závislosti, se kterou bude bojovat celé čtvrtstoletí. Drogy ji jednak pomáhaly udržet váhu a také byly poutem s řadou pochybných chlapů (pasáci, drogoví dealeři), kteří se okolo ni začali pohybovat.
„Víc než chlast, tráva nebo kokain mě zasáhl heroin,“ prozradila James. „Milovala jsem ho. Vzal mě tam, kam jsem chtěla – daleko, mimo – a to ve spěchu. To nebezpečí bylo vzrušující.“ Zfetovaná byla často zmlácena a také zažívala psychické příkoří. Přitom později prohlásila, že „tak to prostě tenkrát chodilo“. Podobné útrapy zažívaly i Tina Turner a Aretha Franklin; ale ze strany svých násilnických manželů.
První trest si „odkroutila“ v nechvalně známé newyorské věznici Riker’s Island za vydávání nekrytých šeků. Další čtyři měsíce strávila v chicagské věznice Cook County. Leonard Chess ji pak poslal na kliniku v Kalifornii, aby se dala do pořádku. Bylo to právě včas – James se totiž nakazila tetanem od znečištěné jehly a téměř to nepřežila. Po snížení váhy na osmdesát kilogramů a s nově odbarvenými vlasy se vrátila do New Yorku.
O den později začala znovu šňupat heroin. Tuhle éru popsala slovy: „Chtěla jsem kouřit trávu, píchat si heroin, šňupat kokain. Po koncertech jsem chodila do různých pajzlů, abych se poflakovala s gangstery a pasáky. O kšefty jsem se nestarala, protože jsem měla lidi, kteří to dělali za mě.“
Z trůnu soulové královny ji sesadila Aretha
Z trůnu soulové královny ji mezitím sesadila Aretha Franklin. Vedení Chess se s tím nehodlalo smířit a všichni usilovně hledali cestu, jak oživit svého “padlého anděla.” V roce 1967 se těhotná Etta James, s jejím nevyzpytatelným přítelem a dvěma francouzskými pudly, objevila na čtyřech studiových frekvencích ve vyhlášeném hudebním studiu Fame Studio v alabamském městě Muscle Shoals.
Za zvukového a produkčního dohledu Ricka Halla nazpívala celkem jedenadvacet písní. Byla mezi nimi mj. singlová Tell Mama. Šlo o přepracovanou skladbu Tell Daddy od soulmana Clarence Cartera. Na B-straně ji doprovodila jedna z nejznámějších Ettiných písní I’d Rather Go Blind. James ji svým drsným hlasem nazpívala hned první den pobytu ve Fame.
ukázkový příklad zemitosti a kvality jejího vokálního přednesu
Na vrchol I’d Rather Go Blind poslal nejenom Ettin zpěv, ale také text v němž hrdinka tvrdí, že raději oslepne, než aby viděla jak ji opouští její láska. „Něco mi řeklo, že je konec. Když jsem tě viděla, jak si tady povídáte, něco hluboko v mé duši mi řeklo: ‘Plač, holka’. A pak jsem tě viděla s tou holkou odcházet.“
Autor písně Ellington Jordan ji složil během výkonu trestu v San Quentinu a původně se jmenovala I’d Rather Be A Blind Man. „Byl jsem moc rád, že si ji Etta střihla, ale tím z té písničky vytrhla srdce,“ trval Jordan na svém. „I’d Rather Be A Blind Man totiž měla smysl vyplývající z mých vlastních zkušeností – z mých emocí, které se do samotné písně vtěsnaly. Nesnažím se Ettin cover dehonestovat, ale nechci, aby byl můj text špatně vykládán,“ dodal Ellington Jordan.
Na začátku následujícího roku vychází album Tell Mama (1968, Cadet Records, spotify link) pojmenované podle úspěšného singl. I po letech patří mezi její vůbec nejlepší LP desky a učebnicové příklady jižanského soulu. Vedle naprosto strhující další emocionální balady Love Of My Man tu je i další snímek vybraný na singl – cover skladby Security od Otise Reddinga a odvázaná Steal Away od Jimmyho Hughese. Obě jsou ukázkovými příklady zemitosti a kvality jejího vokálního přednesu. Podmanivý drive podtrhlo nápadité aranžmá dechové sekce.
Z průšvihu do průšvihu
V roce 1969 byla Etta James opět ve vězení. Nikoliv naposledy. „Ráda bych vám řekla, že to bylo tehdy, kdy jsem se konečně začala napřimovat a nastoupila správnou cestu,“ napsala v memoárech. „Ale to by byla lež. Pravdou bylo, že jsem se s heroinem pořád rvala a utíkala od všeho; pokud něco, tak se tempo ještě zrychlilo.“
Až narození a výchova synů Donta a Sametta si vynutily zásadní obrat v jejím životě. Nebylo to ale hned. I v těch letech si naštěstí udržela zemitou rafinovanost. Díky ní dokázala vyjádřit stesk v písni At Last nebo tajemnou vášeň psance v Let’s Burn Down The Cornfield, skladbě Randyho Newmana. Nahrála ji pro desku Come A Little Closer (MCA Records, spotify link), když se v roce 1974 léčila z drogové závislosti v psychiatrické léčebně v Tarzaně.
Etta is Betta Than Evvah
V polovině sedmdesátých let se zdá, že se Etta James na chvíli vymanila z drogového pekla. Její tehdejší dvě alba Etta Is Betta Than Evvah (1976, Geffen Records, spotify link) a Deep In The Night (1978, Warner Bros., spotify link) nabídla zájemcům především rockovější materiál. Díky němu odhalí hloubku svých emocí – ať už se trápí, škemrá, zuřivě se vzpouzí nebo se choulí a třeští v sexuální pantomimě jako matka Meat Loafa.
Statnou zpěvačku s platinovou parukou na hlavě – kříčící, chrčící, tancující i vtipkující – si s sebou na turné vezmou Rolling Stones. Zároveň s tím přichází pozvání na jazzový festival do švýcarského Montreaux. Láska k heroinu je však silnější. Etta mu opět podlehne. V osmdesátých letech jen paběrkovala. Když se zbavila závislosti na heroinu, vzápětí podlehla módnímu kouzlu kokainu. S tím přichází vážné zdravotní problémy.
V roce 1989 se vyléčená připomene svým fanoušků albem Seven Year Itch (Island Records), na něž naváže v následujících letech kolekcemi Stickin‘ To My Guns (1990, Island Records, spotify link) a The Right Time (1992, Elektra Music, spotify link), na níž se producentsky podílel Jerry Wexler. Pokračovala jazzovou poklonou svému velkému vzoru Mystery Lady: Songs Of Billie Holiday (1994, Private Music Records, spotify link) a soulovým Time After Time (1995, Private Music Records, spotify link).
divoký životní styl si začíná vybírat svoji daň
Do roku 2011 vychází další série dlouhohrajících kompletů, z nichž valná část rozhodně stojí za pozornost. Na nahrávkách z posledních let se podílí i Ettiny synové – baskytarista Sametto a bubeník Donto.
Počínaje koncertním Burnin‘ Down The House: Live At The House of Blues (2002, Private Music Records, spotify link), cenou Grammy odměněnými tituly Let’s Roll (2003, Private Music Records, spotify link) a Blues To The Bone (2004, RCA, spotify link) nebo dalšími studiovými CD disky Love’s Been Rough On Me (1997, Private Music Records, spotify link), Life, Love & The Blues (1998, Private Music Records, spotify link), Matriarch Of The Blues (2000, Private Music Records), Blue Gardenia (2001, Private Music Records), se hudební svět začal o Ettu znovu intenzivně zajímat (včetně generace hip hoperů).
Vždy hrdě nesla Reddingovo dědictví vycházející z decentní memphiské bluesové atmosféry. Svůj vlastní odkaz završila velkolepým posledním albem The Dreamer (2011, Verve Forecast Records, spotify link) pouhých několik měsíců před smrtí. Sice již nedisponovala onou ohromující vokální silou, i tak díky pečlivě proaranžovaným nahrávkám nedostatek dokázala proměnit v přednost. Připravila si sadu downbeatových písní, jako je právě Big „O“ skladba Cigarettes And Coffee nebo Misty Blue, v nichž zpívá s tichým zoufalstvím v hlase; chraplavým a lítostivým.
Před definitivním odchodem z našeho světa Etta James vážně onemocnění leukémií. Umírá pět dní před svými sedmdesátými čtvrtými narozeninami a tři dny po odchodu jejího objevitele Johnnyho Otise.
