Naposledy aktualizováno: 13.11.2020
Zmínku o posledním hippíkovi berte prosím s nadsázkou. Prostým faktem je, že Neil Young (12. 11. 1945, narozen jako Neil Percival Young), kanadský kytarový ambassador, zpěvák a básník je jedním z nejvýznamnějších hudebních mluvčích své generace, rozuměj té woodstocké.
Zlatá léta s Buffalo Springfield, na sólové dráze s Crazy Horse a odskočením ke Crosby, Stills, Nash and Young
Neil Young má v České republice poměrně rozsáhlou síť věrných příznivců. Se zajímavým hodnocením jeho tvorby přispěl jeden z nich, ukrývající se na sociální síti Twitter pod účtem @vansryo_: „Nevykalkulovanej, přímočarej přístup je to, co neumožňuje jednoznačně uchopit anebo vůbec kdy oposlouchat, byť jedinou z Neilových písniček.“
Co se týká popularity, a zájmu hudebních fanoušků, bylo období ohraničené léty 1966 – 1979 Youngovým nejlepším. Během něho zažil rok a půl trvající hvězdný vzestup, ale i pád výborné kapely Buffalo Springfield, ve které se poprvé setkal se Stephenem Stillsem.
Později nastartoval veleúspěšnou sólovou kariéru, během níž zahájil spolupráci s kapelou Crazy Horse. Od tří spoluhráčů si tu a tam odskočil do legendárního seskupení Crosby, Stills, Nash & Young.
Neil pro kvartet napsal mj. i velice silnou singlovou skladbu Ohio. Reagoval na smutné události ze 4. května 1970 na ohijské Kent University. Ozbrojenci tam zahájili palbu do davu protestujících proti válce ve Vietnamu. Na místě zůstali mrtví čtyři studenti.
Zlaté youngovské období je lemováno výraznými sólovými alby Everybody Knows This Is Nowhere (první s Crazy Horse), After The Gold Rush, The Harvest, megaúspěšným Déja Vú s CSN&Y, On The Beach, Comes A Time, ale také Tonight’s The Night – temnou vzpomínkou a zároveň poctou dvěma Neilovým kamarádům kytaristovi Crazy Horse Dannymu Whittenovi a bedňákovi Bruce Berrymu. Oba se stali obětmi vlastní drogové závislosti.
Desetiletka stylových proměn, zvukového experimentování a hledání
Nel po celou kariéru často a rád sestavoval krátkodeché kapely na jedno turné nebo použití. V nich se objevili členové různých hudebních part, doplněni o zajímavé hudebníky a zpěváky.
Přibližně od roku 1979, v době, kdy vyšlo přelomové album a proběhlo navazující stejnojmenné turné Rust Never Sleeps, nastává v Neilově hudebním životě desetiletka stylových proměn, zvukového experimentování a hledání.
Součástí změn je i snaha obhájit svoji pozici anti-hvězdy. Ostatně, vyjádřil svůj postoj jasně: „Nechci být vězněm toho, co jsem budoval posledních deset let… úporná snaha udržet si popularitu vede nakonec k tomu, že člověk prohraje.“
V té době zkusil natočit filmovou komedii Human Highway společně se členy novovlnných Devo a vedle toho, jakoby mimochodem, vystřihl rhythm’n’bluesovou LP desku This Note’s For You, na níž zkritizoval snahy o komercionalizaci.
Vyzkoušel si vliv elektronické hudby na albech Trans nebo re.ac.tor. Výrazně se přihlásil k politickému aktivizmu nahrávkami na desce Freedom. V roce 1990 vydává s Crazy Horse Ragged Glory, koncertní záznam Weld a jako doplněk sestřih koncertních kytarových vazeb pod názvem Arc. Oklikou se poté (pokolikáté?) vrátil ke country music a folku úspěšným albem Harvest Moon.
Idolem grunge kapel
V první polovině devadesátých let 20. století se k němu přihlásí nastupující generace muzikantů tzv. grunge kapel. Neil potvrdí roli kmotra nového rockového stylu alby Mirror Ball a Sleeps With Angels. Na Sleeps… se vyrovnává se sebevraždou Kurta Cobaina a se zmínkou Neilova verše v Cobainově dopise na rozloučenou.
Young v dalších letech vydává řadu nahrávek. Osciluje na nich mezi zvukovými experimenty, natočenými za pomoci producentů Daniela Lanoise nebo Jacka Whitea, rockovými alby s Crazy Horse, sólovými folkovými tituly a countryově folk rockovým repertoárem. Namátkou zmiňme alba Broken Arrow, Are You Passionate, Prairie Wind, Silver & Gold, Living with War, Le Noise, Americana, A Letter Home nebo zatím poslední The Monsanto Years.
Hudba jen coby jeden z prostředků k získání finanční podpory pro sociální projekty
Neilova hudební kariéra je obdivuhodná. Přesto se zdá, že v jeho životě začíná převládat zájem o jiné aktivity. Vedle budování kolejiště pro zmenšené modely lokomotiv a železničních vagónů se rozhodl podporovat dva hudební festivaly.
První z nich, Farm Aid, má za cíl shromáždit finanční prostředky na podporu drobných farmářů. Zatímco Bridge School Benefit se zaměřuje na financování specializovaného rehabilitačního domova a školy pro postižené.
Neil vystupuje proti geneticky modifikovaným potravinám a globálním společnostem. Zajímavý je rovněž jeho účast na rozjezdu specializované služby a přehrávače pro poskytování a sdílení hudby v digitálním formátu – známým jako PONO.
Ukázky:
Out Of My Mind (Buffalo Springfield – I. 1966)
– https://youtu.be/kh2H6yikVTc
Mr. Soul (Buffalo Springfield – Again 1967)
– https://youtu.be/jZDZP1o4L0g
The Loner (debutové album, ukázka Greenwich Village 1970)
– https://youtu.be/NvbLbqtJ2ZA
Helpless (CSN&Y – Deja Vu 1970, ukázka Live At Farm Aid 2000)
– https://youtu.be/UQ9NaqjeDGU
Ohio (Live At Massey Hall 1971)
– https://youtu.be/YdVMGKOFIwY
Like A Hurricane (album American Stars ‚n Bars 1977, ukázka live 1986)
– https://youtu.be/qmKrcOB7udA
Goin´ Back (album Comes A Time 1978)
– https://youtu.be/x1d2y4wGZmc
Hey Hey My My (album Rust Never Sleeps 1979, ukázka live At Farm Aid 2003)
– https://youtu.be/UrtGaD9UwBk
Over And Over (Ragged Glory 1990)
– https://youtu.be/l3PV8rDez5c
My Heart (album Sleeps With Angels 1994)
– https://youtu.be/QHFyksF05Iw?list=PLsfWqgTJO2AztoL8n2DLnGDhleKpHI7jU
Scenery (album Mirror Ball 1995)
– https://youtu.be/jj_g7NuTXAc
Living With War (stejnojmenné album 2006)
– https://youtu.be/-SGTRjrROVI
A New Day For Love (album The Monsanto Years 2015)
– https://youtu.be/7zDEDndHoy4
