Naposledy aktualizováno: 19.1.2021
Jak co nejlépe napsat několik výstižných řádků o českém kulturním, a vlastně i společenském, fenoménu, jakým je písničkář, publicista, spisovatel, fotograf, architekt a filmový režisér Vladimír Merta (narozen 20. 1. 1946 v Praze)?
Balancování na hranici ilegality v husákovském normalizačním temnu
Nejsnazší by bylo vyjít z nějakého oficiálního profilu, například na Wiki encyklopedii nebo na jeho domovském webu. Obávám se, že jen pouhý strohý výčet jeho zájmů, dovedností, dosaženého vzdělání a přehled vydaných, ale také nevydaných, nahrávek, gramofonových desek, CD disků a knižních publikací, vlastně nic o Mertově osobnosti nevypoví.
Návštěvníci jeho koncertů, posluchači, filmoví diváci nebo čtenáři Mertových knížek si o Vladimírovi mohou utvořit jistě plastičtější obraz, než jim poskytnou internetový vyhledávač a nalezený obsah.
Vladimíra Mertu totiž nejlépe znají jeho nejbližší, rodina a spolupracovníci. Nám ostatním se jeví stále stejně pracovitý – a až freneticky zapálený do svých aktivit. Stejně, jako v komunistickém Československu, když se mohl realizovat pouze při balancování na hranici ilegality a za cenu řady zákazů.
Přes to si vždy dokázal zachovat nadhled. Do své hudby a textů vtěsnal a ukryl mnoho z pocitů tehdejších lidí, přinucených žít v období husákovského normalizačního temna.
Novodobá renesanční osobnost
Přestože se celkem logicky nabízí hodnotit Mertovu dřívější hudební tvorbu a činnost prizmatem doby, v polistopadových letech zůstal věren svojí pověstné činorodosti. Nikdy nerezignoval na veřejné vystupování a stále rozvíjel svoji multižánrovou uměleckou tvorbu. Dokonce se naučil hrát na další strunné nástroje.
Kytaru tak může střídat s mandolou, sitárem, gambou, violou nebo oktávovou mandolínou. Hraje i na saxofon, flétny, fujaru nebo klarinet. Svoji oficiální diskografii pravidelně rozšiřuje o nové albové přírůstky. Nezapomíná ani na zpřístupnění starších oficiálních a soukromých archivních nahrávek.
Hledání polohy zestárlého mudrce
Vladimír Merta je především konceptuálním tvůrcem. Nejenom díky širokému spektru jeho uměleckých zájmů. Dlouhodobě se věnuje art brutu, zkoumání paleolitických kamenných hudebních nástrojů a způsobů dorozumívání a výrazových prostředků prvních lidí, jako je zvuk, světlo, hlas, lidská řeč, hudba a tanec. V poslední době k nim přibyla i vlastnoruční výroba hudebních nástrojů.
I díky tomu za posledních padesát let rozhodně umělecky neustrnul. V minulosti spolupracoval s celou řadou hudebníků – ať již v rámci hudebního sdružení Šafrán, ČDG nebo se skupinou Dobrá úroda či Janou Lewitovou a dalšími. V dnešní době vystupuje nejčastěji v triu s houslistou Janem Hrubým a Ondřejem Fenclem na piano.
V předvečer Mertova životního jubilea 70 let sám o sobě hovořil, že hledá polohu zestárlého mudrce. „Písničkáře chápu jako moderního zpovědníka, který je jednou nohou ve zpovědnici a druhou v pekle.“
Ti, co ho znají vědí, že se jedná o lehkou ironii. Namísto očekávání mouder a příběhů z natáčení od „umělce z Prahy“ se Mertovi fanoušci mohli těšit na několik zajímavých aktivit, které k životnímu jubileu nachystalo nakladatelství Galén, pražský Palác Akropolis a ostravská Heligonka.
Oslavy sedmdesáti let s Podkrovními pásky
Zřejmě nejvýznamnějším počinem k Vladimírovým sedmdesátinám v roce 2016 bylo vydání čtyřCD kompletu Podkrovní pásky u již zmíněného Galenu. Jedná se o limitovanou kolekci čtyřicet let starých nahrávek jeho tehdejšího písňového repertoáru.
Nahrávky vznikly ve Vláďově střešovickém domově. Výběr několika písní již vyšel na LP desce Hodina Vlka (Šafrán) a také na CD discích Bití rublem a Svátky trpělivosti (ARTem). Nový komplet tvoří čtyřicet písní a při jeho přípravě byly použity znovu objevené originální nosiče.
Oslavy pokračovaly koncertem v pražském Paláci Akropolis, kde se 2. února 2016 sešli Mertovi přátelé, aby si na pódiu společně zahráli, jak Vladimír říká, bez ladiček, snímačů a efektů.
V ostravské Heligonce o tři týdny později, konkrétně 24. února 2016, vystoupil Vladimír Merta sólově.
Vykopávky z korintu
K Vladimírově pětasedmdesátce připravilo nakladatelství Galen opět výpravnou krabicovou verzi dosud nezmapovaných archivních nahrávek – Vykopávky z Korintu (2021). Jak sám Merta přiznává, ani on sám už nevěděl, že tyhle nahrávky existují.
Realizoval je záhy po roce 1990 a poté na ně zapomněl. Po třiceti letech je našel na DAT kazetě – tehdy šlo o horkou technickou novinku – a předal je ke zvukové úpravě Petru Majerovi, jednomu ze slavných pražských zvukařů, známém hlavně z klubu Na Chmelnici. Na třech CD discích najdete třicet osm písní, které připomenou tehdejší atmosféru.
Vladimír Merta má stále co umělecky a občansky říci – a co posluchačům nabídnout. Zůstává oním symbolickým „tolik těžce zkoušeným majákem československého folku, jenž má jediného, vždy nebezpečného protivníka v sobě samém, v ošidné nekonečnosti svých nápadů,“ jak ho popsal hudební kritik Jiří Černý. Současně s tím od listopadových změn v roce 1989 potvrdil, že nehodlá žít z podstaty a dávné slávy.
Ukázky:
To napadlo tebe – https://youtu.be/nrb__VoXOmI
Madona Decibella (Live 1984) – https://youtu.be/4pCBwxD6Dr4
Dobrá úroda (Live 1989) – https://youtu.be/SZxKKwDtRmE
Merta-Hrubý-Fencl (Live 2015) – https://youtu.be/1W4g0pMunlM
