Naposledy aktualizováno: 16.5.2019
Tak co chceš od života? Provokativní a současně hloubavou otázku pokládá americká rocková legenda The Tubes svým fanouškům více jak čtyřicet let. Poprvé se s ní „vytasila“ na svém debutovém eponymním albu, které vyšlo v červnu 1975 u labelu A&M Records.
Na konci dvouletky 1974-1975 začalo být více než zřejmé, že artrockové kapely došly na konec své cesty. Rockoví fanoušci a kritici cítili, že tito dinosauři ztrácí dech.
Hlavní představitelé žánru, podobně jako jejich epigoni, se čím dál tím více utápěli ve zmaru a nezáživných pokusech o tématická alba.
Uměle natahované hudební motivky zabudované do dvacetiminutových kompozic, které často zaplnily celou jednu stranu vinylové LP desky, byly přehlídkou vyčerpané autorské potence, byť vydávané za umění s velkým U…
Kapela z nevadské pouště
V amerických a britských sklepeních, lokálních klubech a pubech to však již několik let kvasilo. Byla to jen otázka času, kdy se nové kapely objeví v hledáčku hudebních vydavatelství a médií.
Jednou z nových nadějných kapel byli i The Tubes, kteří se zformovali v roce 1970 v San Franciscu ze dvou kapel The Beans a The Red, White Blues Band.
Nově založená kapela vystavěla svůj sound na souhře sólových kytar v rukách Billa Spoonera a Rogera Steena, dvojité hradbě kláves, obsluhované Vincem Welnickem a Michaelem Cottenem. Celou stavbu pevně podpírala spolehlivá basa Ricka Andersona a pregnantně přesné bicí Prairie L‘ Emprere Prince, jednoho z nejlepších bubeníků této generace.
Na scéně s glamrockovým androidem Quay Lewdem
The Tubes nabídli již ve svých počátcích odvážnou koncertní show, které dominoval zpěvák a frontman kapely Fee Waybill. V každé písni se stylizoval do nové a často šokující role. Jednou byl vesmírným tulákem Space Baby, jindy idolem kubánské revoluce Che Guevarou nebo transvestitou/dominou. Nejvíce upoutal pozornost jako glamrockový zdrogovaný android Quay Lewd.
Quay se pohyboval po pódiu s ležérně zavěšenou kytarou s tělem ve tvaru písmene Q a byl oblečený do stříbrných flitrů. Opásán byl sadomaso řemeny. Lewdovo extravagantní oblečení zdůrazňovaly vysoké kozačky snad s třiceticentimetrovými špalky. Spoře oblečené sboristky a tanečnice dodávaly celé ztřeštěné show punc jakéhosi panoptika a cirkusového představení.
Na repertoáru byly bláznivé písničky plně odpovídající jejich pódiové prezentaci. Skládal je především kytarista Bill „Sputnik“ Spooner na texty inspirovanými osudy potrhlých imaginárních postav, které si vysnili bubeník Prince nebo kytarista Steen.
Hudebně se The Tubes prezentovali coby instrumentálně velice zdatné těleso, schopné plynule i neočekávaně přecházet mezi různými hudebními styly od tvrdého rocku, psychedelie, glam rocku, funku až k popu.
Stěžejní producentská výpomoc Ala Koopera
O síle jejich pódiové show napovídá skutečnost, že nahrávací smlouvu s A&M Records nezískali na základě demosnímků, ale po shlédnutí VHS video záznamu jednoho z jejich koncertů.
Po podpisu kontraktu museli mít u A&M Records řádně zamotanou hlavu – a jistě si museli položit otázky: „Jak s tímto naložíme? Jsme schopni přenést atmosféru koncertních show do drážek gramofonového alba a především, jak to nahrajeme?“
Řešením bylo povolání slavného muzikanta a producenta Ala Koopera. Kooper má v americké hudební branži přezdívku Forrest Gump. Podobně jako filmový hrdina v podání Toma Hankse, tak i Al byl účasten prakticky všeho důležitého, co se nesmazatelně zapsalo do historie amerického rocku.
Kooper kapele vypomohl skladbou Haloes a učinil jedno z nejlepších možných producentských rozhodnutí. Již tak hutný zvuk kapely rozšířil o dechovou a smyčcovou sekci. Aranže dostal na starosti Dominic Frontiere, který odvedl výbornou práci.
Vrcholy alba?
Celé album prosviští vaším přehrávačem v šíleném tempu. Posluchač je vržen do víru kytarových vyhrávek, bublajících syntezérů, okořeněných o rychlé smyčcové a dechové ataky. Musí čelit náhlým změnám tempa a hudebních nálad, které mají za cíl udržet pozornost obdobným způsobem, jako rychlý střih akčních filmových scén.
The Tubes vám v osmi skladbách nastíní své obavy z odcizení, netečnosti a anonymity spotřební společnosti. Fee Waybill v nich dokazuje, jak výtečným zpěvákem, zvládajícím různé hlasové polohy, je.
Nejvíce ovšem pobaví v postupně se zrychlujícím recitativu ve What Do You Want from Life?. Waybillův hlas těká z jedné reprobedny do druhé a nabízí spotřebiteli vše, co si může přát. Stačí, když se slastně usadí do sedačky před svým Colour TV a nabídky jen prší – automobil, předvedení posilovacího stroje u vás doma, dodání mikrovlnné trouby, zřízení kabelové televize až po nejnovější telefonní číslo na Boba Dylana nebo lasvegaský sňatek i s mexickým rozvodem.
Roger Waters spotřeboval prakticky celou stopáž osmdesátiminutového CD disku, když se podobným tématům věnoval na albu Amused to Death. The Tubes na to stačila jedna jediná skladba.
Vašimi osobními favority se pravděpodobně stanou skladby Up From The Deep, Haloes, Space Baby a What Do You Want From Life. Hitparádově se prosadila White Punks On Dope, což byl, a stále zůstává, koncertní opus magnum The Tubes.
Ukázky:
Připravil jsem pro vás dvě možnosti, jak se s albem můžete seznámit.
Jednou je odkaz na celé studiové album na Spotify, tou druhou je přehrání dostupných koncertních záznamů jednotlivých skladeb z alba ve stejném pořadí, jako na desce. Doporučuji shlédnout živé kousky.
Klidný poslech.
Up From The Deep – 12/31/1975 – Winterland
– https://youtu.be/2ylUJRDnHhA
Haloes – 12/31/1975 – Winterland
– https://youtu.be/izmF3bVZw14
Space Baby – 12/31/1975 -Winterland
– https://youtu.be/lB4wgsPw010
Malaguena Salerosa – 12/31/1975 – Winterland
– https://youtu.be/Xk_SFS43SLg
Mondo Bondage – 5/26/1974 – Winterland
– https://youtu.be/sbW_PeI703Y
What Do You Want From Life? – 12/31/1975 – Winterland
– https://youtu.be/ZJzMQ3ovJO0
Boy Crazy – 12/31/1975 – Winterland
– https://youtu.be/TW_eHxDebIk
White Punks On Dope – 12/31/1975 – Winterland
– https://youtu.be/J4KSux1OEkk
