Naposledy aktualizováno: 25.5.2020
Hardbopový bubeník Jimmy Cobb (28. 1. 1929 – 24. 5. 2020, narozen jako James Wilbur Cobb) byl muzikantem samoukem. Členem sextetu trumpetisty Milese Davise byl v době, kdy se Princ Temnoty připravoval k nahrání patrně vůbec nejpopulárnějšího jazzového alba Kind of Blue (1959, Columbia Records).
Podíl na vzniku modálního opusu magnum
Cobbovými hráčskými vzory byli Max Roach a Kenny Clark. Jeho citlivý a rytmicky přesný styl byl pevným stavebním kamenem na řadě nejoblíbenějších nahrávkách jazzové historie.
Držel rytmiku Davisova sextetu v dobách jedné z nejvýraznějších Milesových tvůrčích etap. Jimmyho jemná hra metličkami na činelech a malém bubnu, v kombinaci s uvolněnými tóny basové linky Paula Chamberse, byla zásadní pro vyznění slavného modálního alba Kind of Blue.
Éra před angažmá u prince temnoty
Na základní škole Jimmyho Cobba uhranul jazz a bubny. Bylo to především díky nočním rozhlasovým pořadům DJ Symphony Sida. Na první bicí soupravu si vydělal uklízením nádobí a utíráním stolů v restauracích v hlavním městě Spojených států amerických.
Před dovršením dvaceti let se mu dostalo té cti, že mohl doprovázet slavnou vokalistku Billie Holiday během jejího klubového vystoupení ve Washingtonu. Když přišla nabídka na týdenní záskok v zájezdové kapele jeho dětského idolu – moderátora Symphony Sida – byl doslova v sedmém nebi.
Při odjezdu zjistil, že bude hrát nejenom s Milesem Davisem, ale také s bebopovým altsaxofonistou Charliem Parkerem. Byl jedním z mála muzikantů, kteří o sobě mohli tvrdit, že doprovázeli jak Lady Day tak i Birda.
Dalším ze slavných kapelníků, kteří mu hodili „muzikantské laso“ byl výborný saxofonista Earl Bostic. Od něj to byl jen krůček k angažmá u skvělé zpěvačky Dinah Washington, která v té době jezdila na turné s Bosticem.
Spolupráce se nakonec protáhla na pět let. Nahráli spoustu hudebního materiálu. Je mezi ním i její LP deska For Those In Love (1955, EmArcy Records), kterou celou zaranžoval mladičký Quincy Jones.
U Dinah se poprvé setkal s pianistou Wyntonem Kellym. Společně putovali i na dalších štacích. Nakonec spolu hráli dvacet let.
Miles nás vyplácel paušálně za každou studiovou frekvenci
Ještě před tím, než se Jimmy Cobb usadil za bicí v Davisově kapele, doprovázel jazzové hvězdy, jako jsou Dizzy Gillespie či Clark Terry. Potom již nastupuje do kapely altsaxofonisty Juliana „Cannonball“ Adderleyho. Bubnuje na Julianových raných studiových nahrávkách.
Říkával: „Musíš mít v životě štěstí a být na správném místě, ve správnou dobu, hrát s tou správnou kapelou. Teprve potom můžeš dostat šanci.“ Jeho slova se naplnila, když se Cannonball ocitá v Davisově sextetu – společně s basistou Paulem Chambersem, tenorsaxofonistou Johnnem Coltranem nebo výtečným „běloušským“ klavíristou Billem Evansem. Jimmyho přivede s sebou. Elitní sestava dovedla hard bop na samý interpretační vrchol.
Během let 1957 – 1963 Cobb bubnuje na Davisových albech, při jejichž vyslovení jihne mnohý jazzový fanoušek – Porgy And Bess (1958, Columbia Records), Sketches of Spain (1960, Columbia Records), Someday My Prince Will Come (1961, Columbia Records) nebo In Person Friday And Saturday Nights At The Blackhawk, Complete (2003, Columbia Records).
Finančně to ale byl doslova ouhor. Miles měl ke svým spoluhráčům hodně macešský přístup. Vyplatil jim okolo sto dolarů za jednu studiovou frekvenci. Tím ale ztratili nárok na jakékoliv budoucí tantiémy.
Rytmické trio Cobb-Chambers-Kelly
V roce 1963 Cobba na bubenické stoličce vystřídal mladíček Tony Williams. Jimmy nastoupil ke kytaristovi Wesu Montgomerymu. Nešel do neznáma – čekali na něj staří známí z davisovské éry – kontrabasista Paul Chambers a pianista Wynton Kelly. Prestižní americký deník New York Times o nich později napsal, že jsou představiteli „poválečného zlatého standardu pro špičkovou jazzovou rytmiku.“
Vydají pár zajímavých vlastních alb – namátkou s kytaristou Kennym Burrellem nebo s pozounistou J.J. Johnsonem. Až do Chambersova úmrtí v roce 1969 doprovázeli řadu špičkových jazzmenů. Vedle starých známých, jako Cannonball Adderley a John Coltrane, Waynea Shortera, Bennyho Golsona, Hanka Mobleyho, Arta Peppera nebo Joea Hendersona.
Od roku 1971 Jimmy odehraje dalších devět let ve skupině Sarah Vaughan. Během angažmá prohloubil svoji pověstnou schopnost citlivě doprovázet sólistu. „Musíte poslouchat a být jen součástí toho, co se děje. To jsem se nejvíce naučil, když jsem vystupoval se zpěvačkami, jako byly Dinah nebo Sarah.“ Vedle toho naváže spolupráci s dalšími slavnými jazzovými jmény – namátkou saxofonista Sonny Stitt, kontrabasisté Ron Carter, Dave Holland a plátkař Pee Wee Ellis.
Stále aktivní veterán
Jimmy Cobb neustal s hudební kariérou ani ve 21. století. Vychází mu CD disk 4 Generations of Miles (2002, Chesky Records) nahrané s kytaristou Mikem Sternem, basistou Ronem Carterem a saxofonistou Georgem Colemanem.
Následující rok natáčí sólový titul Yesterdays (2003, E.S. Tee/RteesanCobb Records), na němž hrají Michael Brecker na tenorsax, Marion Meadows na sopransax, Roy Hargrove a Jon Faddis na trubku, Eric Lewis na piano, kytarista Peter Bernstein a basista John Weber.
Album obsahuje předělávky hendrixovské Purple Haze, Cobbovy oblíbené balady Yesterdays z dílny saxofonisty Hanka Mobleyho, které doplňují bluesové a jazzové standardy.
V dalších letech pravidelně zve ke společnému nahrávání mladší jazzovou generaci. Ze svých žáků na New School sestavil vlastní big band Cobb’s Mob. Mezi jeho zakládajícími členy byl i dnes velmi respektovaný pianista Brad Mehldau. „Jako z bubeníka z něj vyřazoval klid a pohoda. Tu přenášel i na ostatní,“ zmínil další Jimmyho odchovanec kytarista Peter Bernstein.
Na albech New York Time (2006, Chesky Records), West of 5th (2006, Chesky Records) a Cobb’s Corner (2007, Chesky Records) hraje s basisty Christianem McBride a Peterem Washingtonem, saxofonisty Javonem Jacksonem a Cedarem Waltonem, pianisty Hankem Jonesem, Ronniem Matthewsem a trumpetistou Royem Hargrovem.
Od začátku roku 2020 se Jimmy potýkal s vážnými zdravotními problémy. Rodina požádala přátele a hudební fanoušky o poskytnutí finančního příspěvku pro úhradu lékařské péče.
Bohužel, Jimmy Cobb, poslední žijící účastník studiových frekvencí v Columbia 30th Street Studio, na nichž sextet Milese Davise nahrál v dubnu 1959 snímky pro slavné jazzové album Kind Of Blue, zemřel v jedenadevadesáti letech 24. května 2020 na rakovinu jater.
Ukázky:
Jimmy Cobb Quartet – Four on Six – https://youtu.be/k0u1SmnvuIk
Jimmy Cobb, Brad Mehldau, Peter Bernstein, John Webber at Smoke Jazz Club
– https://youtu.be/77gJ-s9hDp4
Jimmy Cobb’s So What Band – All Blues – Bridgestone Music Festival ’09
