Naposledy aktualizováno: 4.9.2017
Rodák z newyorského Queensu Walter Becker (20. 2. 1950 – 3. 9. 2017, narozen jako Walter Carl Becker) byl uznávaným kytaristou, baskytaristou, zpěvákem, skladatelem, aranžérem a hudebním producentem.
Od prvních muzikantských krůčků spolupracoval s Donaldem Fagenem
Kytarista a baskytarista Walter Becker začal pravidelně spolupracovat s klávesistou a zpěvákem Donaldem Fagenem v roce 1969. Seznámili se dva roky předtím na newyorské Bard College. Aniž to o sobě navzájem věděli, oba milovali hudbu Dukea Ellingtona, Charlieho Parkera či Johna Coltranea. Před začátkem hudební zkoušky Fagen bloumal po školních chodbách. Za dveřmi jedné z učeben uslyšel hrát kytaristu. Znělo to ve stylu starých bluesových desek s Howlin‘ Wolfem; neodolal a do třídy nahlédl, aby zjistil, kdo tak báječně hraje.
První Fagenova a Beckerova kapela se jmenovala The Bad Rock Group. Sebelítostivě humorný název možná pochází od bubeníka této skupiny Chevyho Chase. Vyzkoušeli si také jméno The Leather Canary. Fagen však vystudoval angličtinu a oba zakladatelé byli vášnivými čtenáři, takže se nakonec rozhodli pro záludně libozvučný název, pod nímž kapelu známe dnes. Steely Dan, Walter Becker a Donald Fagen, se v sedmdesátých letech převtělili v hudební satiriky, kteří s ironií a černým humorem pranýřovali nedokonalý svět.
„Lidé mohou Steely Dan poslouchat tak nějak podle toho, na jaké úrovni se nachází. Všichni se shodli na tom, že naše hudba je ten nejlepší možný Muzak – rockový Muzak -, který se dá poslouchat v supermarketu.“ – (Walter Becker)
Hoši to brali od začátku seriózně a s typickým sarkasmem: „Pro nás jako fanoušky jazzu bylo velmi zábavné hrát jazzové harmonie na těchto velikánských, nevzhledných elektrických kytarách.“ To se psal rok 1971. Oba přátelé se přestěhovali z New Yorku do Kalifornie. Zprvu se živili jako kmenoví autoři pro hudební značku ABC Records.
Od roku 1972 začali nahrávat, do koncertování se zrovna nehrnuli, pod jménem obrovského dilda z románu Williama S. Burroughse. Díky výpomoci mnoha talentovaných najatých muzikantů pak jako Steely Dan vydali řadu populárních a kritikou oceňovaných alb. Nezvyklým způsobem na nich kombinovali sofistikovanou hudební směs rocku, jazzu a různých studiových zvukových kouzel.
řádně sarkastické texty o milostných záletech, drogách a zločinu
Na debutu Can’t Buy A Thrill (ABC Records, spotify link) z roku 1972 představili výborné skladby Do It Again nebo Reelin‘ In The Years. Již tehdy byli ovlivněni výstupy komika W.C Fieldse, knižními příběhy science fiction, ale i romány Vladimira Nabokova, Kurta Vonneguta, Thomase Bergera a filmy Roberta Altmana nebo bratrů Marxových, … a samozřejmě soulovou hudbou a chicagským blues.
Ve svých řádně sarkastických textech zpívali o milostných záletech, drogách a zločinu. Michael McDonald, pozdější člen The Doobie Brothers, pracoval se Steely Dan v polovině sedmdesátých let jako klávesista a zpěvák. O jejich pověstných studiových nárocích řekl: „Byli to tvrdí machři v úkolování. Ne drsní, ale nasadili laťku vysoko.“
Becker si vždy dával pozor, aby se jeho hudba distancovala od vlny “fusion music”, která se od přelomu šesté a sedmé dekády minulého století formovala v jazzových kruzích. „Většinou jsou věci, které se hlásí do škatulky fusion, jen předem připraveným záměrem vzít vzájemně nesourodé hudební směry a spojit je dohromady,“ řekl Becker v roce 1977 deníku New York Times.
„Snažíme se o to, abychom to nedělali. Existuje určitý přístup týkající se improvizace, který jsme převzali z jazzu, kde jsou hudebníci přece jen o něco svobodnější a mohou si dovolit improvizovat, což je rozdíl oproti většině dnešního rocku, v němž se hráči jeví jako velmi svázaní. Ale to je začátek a konec, co se týče srovnávání toho, co děláme, s jazzem,“ dodal Walter.
sedm cizelérsky nahraných studiových alb Steely Dan
Becker začínal ve Steely Dan jako baskytarista. Později potvrdil, že byl i výtečným, a především originálním, rockovým kytaristou – stačí se zaposlouchat do jeho kytarových partů v Black Friday na albu Katy Lied (1975, ABC Records, spotify link), Josie z jejich legendárního majstrštyku Ája (1977, ABC Records, spotify link) nebo West Of Hollywood na CD disku Two Against Nature (2000, Giant Records, spotify link), který znamenal obnovení činnosti.
V prvním období existence mezi lety 1972 – 1980 Steely Dan vydali sedm vysoce ceněných, pečlivě vyprodukovaných a cizelérsky nahraných studiových alb. Šest z nich se dostalo do TOP 20 a tři singly byly v TOP 10. Nejprodávanější album skupiny, Ája z roku 1977 náleží dodnes mezi nejlepší rocková alba v historii.
V roce 1981 Fagen s Beckerem ohlásili konec Steely Dan
Rozpad Steely Dan v roce 1980 nebyl úplným překvapením. Práce na albu Gaucho (1980, MCA Records, spotify link) se vlekly tři roky, což bylo dost i na známé studiové perfekcionisty. Bylo to také poprvé, co se výrazněji neodchýlili od předchozí LP desky ani nic nevylepšili. Zpráva, že budou čelit žalobě jazzového pianisty Keithe Jarretta za použití melodie v titulní skladbě Gaucho, jen potvrdila neblahé tušení, že hudební kouzlo autorského tandemu pominulo.
„Částečně šlo o to, že jsme prostě rádi pracovali v nahrávacích studiích. Měli jsme to na starosti. Měli jsme pocit, že tam musí být vše dokonalé. A naše specifické provozní a finanční podmínky nám umožňovaly poměrně vzácný luxus, že jsme mohli pokračovat donekonečna, dokud jsme neměli něco, co by bylo tak neuvěřitelným klenotem, že bychom se to odhodlali představit veřejnosti. Myslel jsem si, že je to dobrá věc. Ale také si myslím, že jsme si vypěstovali perfekcionistický přístup, který se stal spíš problémem než řešením,“ popsal způsob jejich studiové práce Becker.
Do toho přišla smrt Walterovy přítelkyně a předtím vážná zranění, která utrpěl, když ho v roce 1979 srazil taxikář. Becker byl nějakou dobu upoután na invalidní vozík a zároveň propadl drogové závislosti. Krize vyvrcholila v polovině roku 1981, kdy společně ohlásili ukončení činnosti pod hlavičkou Steely Dan. Becker pak prostě zmizel.
Producent z havaje
Uplynulo pět let a Walter Becker se náhle vynořil – jako producent mladé britské kapely China Crisis, zajímavého, optimistického hybridu Dire Straits a Haircut 100. Najednou se Walter naučil pracovat jinak. „To, že jsem musel udělat desku China Crisis za osm týdnů, pro mě byla obrovská nová zkušenost. Nemáte čas ani peníze na požitkářství, takže děláte věci jinak. Když poslouchám anglické desky, vidím, že si s tou dotažeností produkce nedělají takové starosti jako v Americe – mají tendenci načrtnout své hudební nápady odvážnými tahy.“
V dobu již žil více jak tři a půl roku na Havaji, kde si nakonec vybudoval vlastní nahrávací studio. Překonal závislost a pomalu se vracel do světa hudby. V následujících dvanácti letech vyprodukoval alba Rickie Lee Jones, Fra Lippo Lippi a Michaelovi Franksovi. V roce 1986 se znovu setkává s bývalým hudebním partnerem Fagenem při přípravě debutu zpěvačky Rosie Vela.
Walter dlouhodobý pobyt v Tichomoří popsal takto: „Předtím bylo natáčení desek docela vyčerpávající; vzbudil jsem se, dal si kafe a vyrazil do studia. Dvacet let jsem pracoval v zakouřených místnostech bez oken. To, že jsem se jednoho dne probudil a žil na Havaji, bylo jako pozvání do jiného života, které jsem přijal. Byl to pro mě nový začátek. Naučila jsem se mít radost z jiných věcí. Změnil se celý můj postoj a já se dostal do mnohem lepší nálady.“
Úspěšný návrat Steely Dan především jako kapely na šňůře
Popularita Steely Dan i přes pauzu neopadala. Walter se s Donaldem znovu dali dohromady v roce 1993, především jako kapela pro turné. Vyrazili na velkou koncertní šňůru z níž vytěžili album Alive In America (1995, Giant Records, spotify link).
Po skončení turné si Fagen s Beckerem navzájem producentsky vypomohli na svých sólových albech. Fagenovo Kamakiriad (Reprise Records, spotify link) vyšlo ještě v roce 1994. Beckerův sólový debut 11 Tracks of Whack (1995, Giant Records, spotify link) spatřil světlo světa o několik málo měsíců později.
Připomíná desku Steely Dan, se stejným druhem literárních, úsečných textů a jazzových akordových změn. Písně, které až na jednu napsal Becker sám, jsou silnými a neradostnými portréty postav, které sklouzly z bláznivého, bezstarostného mládí do zahořklého, zkušenostmi poznamenaného středního věku. Fanouškům se tak poprvé nabídla příležitost prozkoumat, jaké jsou Walterovy autorské preference a jak významný je jeho přínos do společného hudebního projektu s Fagenem.
Dva proti přírodě
Až teprve v roce 2000 duo vydalo své comebackové album Two Against Nature, které získalo čtyři ceny Grammy, včetně ceny za album roku. O rok později se Becker a Fagen stali členy Rock & Rollové síně slávy. Společnou kolekci studiových alb rozšířili ještě o Everything Must Go (2003, Reprise Records, spotify link).
Vedle koncertování a nahrávání s mateřským duem se v roce 2005 Walter vrací k producentské a skladatelské činnosti. Pod jeho dohledem vznikají nahrávky Krishna Das pro album All One (Indieblue Music, spotify link) a s Rebeccou Pidgeon zrealizuje titul Tough On Crime (Rebecca Pidgeon, spotify link).
Následující rok naváže spolupráci s producentem Larrym Kleinem. Společně pracují na třech projektech. Prvním je album zpěvačky Madeleine Peyroux s názvem Half The Perfect World (2006, Rounder Records, spotify link), druhým je nová Walterova sólová nahrávka Circus Money (2008, 5 Over 12 Records, spotify link). S jeho prvním albem 11 Tracks of Whack má pramálo společného a svůj ráz odvozuje z Beckerovy fascinace jamajskou hudbou šedesátých a sedmdesátých let.
Hazardní hry, zoufalství a další rysy lidského života pro Beckera zůstaly živnou půdou. Přestože písně napsal s Kleinem, a nikoli s Donaldem Fagenem, zahrnují náměty a místa, která jsou věrným fanouškům Steely Dan povědomá. Spolupráce Klein/Becker vrcholí v roce 2009, kdy vychází další titul Madeleine Peyroux Bare Bones (Rouinder Records, spotify link).
Po obdobích strávených na Havaji a v Los Angeles se Becker vrátil do New Yorku, ačkoli mu Big Apple připadalo spíše nevábné. Další Walterovy hudební plány přerušily zdravotní problémy – podle některých zpráv Becker trpěl žloutenkou typu C. Walterova manželka Delia ve svém prohlášení vysvětlila, že umřel v sedmašedesáti letech „během léčby mimořádně agresivní formy rakoviny jícnu.“
