Naposledy aktualizováno: 7.4.2018
Baskytarista, producent a hudební vizionář Bill Laswell (12. 2. 1955, narozen jako William Otis Laswell) se podílel na několika stech albech různých interpretů.
hráč a producent s vizí překračovat a propojovat jednotlivé hudební styly
Bill Laswell prožil dětství v Michiganu. Nejprve se učil hrát na kytaru. Později ji vyměnil za baskytaru. To již obdivoval Jamese Browna a Wilsona Picketta. Hudební ostruhy získával coby patnáctiletý teenager v různých rhythm’n’bluesových funkových skupinách v okolí Detroitu.
Poprvé na sebe významně upozorní až po přestěhování do New Yorku na konci sedmdesátých let 20. století. Nastoupil do americké pobočky labelu Celluloid Jeana Karakose jako producent. Na zdejší hudební scéně spolupracuje s Daevidem Allenem (Gong), Brianem Eno a Davidem Byrnem (Talking Heads). „V New Yorku jsem začínal poté, co jsem v Michiganu a Detroitu hrál spíš opakující se věci jako rhythm and blues. Přijel jsem do New Yorku a zjistil, že existuje úplně jiný přístup k tvorbě hudby, který zahrnuje improvizaci,“ nastínil Laswell.
Zároveň s tím zakládá hudební těleso Material, v němž se věnuje rozvíjení vlastních zvukových představ a přístupů. Tehdy s ním hrají klávesista Michael Beinhorn, Martin Bisi (zvukový inženýr) a Fred Maher – budoucí bubeník Scritti Politti. Debutují v roce 1980 dvěma EP deskami Temporary Music 1 a Temporary Music 2, které o rok později vydají na kompilačním albu Temporary Music (1981, Celluloid Records, spotify link).
Proměnlivá sestava Material později zahrnovala mj. kytaristy Freda Frithe a Sonnyho Sharrocka, tenorsaxofonistu Archieho Sheppa, zpěvačku Nonu Hendryx a dokonce i mladou Whitney Houston. „Začal jsem velmi brzy spolupracovat s Fredem Frithem. Byl to jeden z etablovanějších hudebníků, se kterými jsem měl možnost hrát. Přestěhoval se z Londýna a krátce žil v New Yorku. Objevoval jsem jeho kapelu Henry Cow a Fredovy nahrávky s Enem a všechny tyhle věci. Byl to takový proces učení,“ nastínil Bill.
Producent na roztrhání
V dalších letech se etabluje jako hráč a producent s vizí překračovat a propojovat jednotlivé hudební styly, bez jakýchkoliv omezení a předsudků. Nebojí se hudebně spojit marockou trance music s jazzem, rockové kapele vnutí scratche, naroubuje tabla do reggae a ambientní nahrávku převálcuje noisem.
Na začátku osmé dekády úzce spolupracoval pod hlavičkou Time Zone (singl World Destruction) s představitelem hip-hopové a rapové scény Afrika Bambaataa a Johnem Lydonem z britských PiL. Herbiemu Hancockovi pomůže nahrát průlomový hip-hop-funkový singl Rockit (1983). Natočil ho s muzikanty z Celluloidu, včetně perkusisty Daniela Ponce.
Díky tomu Bill Laswell pracoval na nahrávkách reggae umělce Yellowmana (skladby Strong Me Strong a Disco Reggae na LP King Yellowman), produkoval Hancockův titul Sound-System (1984, Columbia, spotify link), alby Nony Hendryx (Nona – 1983, RCA, spotify link) a Micka Jaggera (She’s The Boss -1985, , spotify link).
Mezitím natočil sólová alba Baselines (1983, Elektra Musician, spotify link) a Hear No Evil (1988, Virgin Records, spotify link) a také Low Life (1987, Celluloid Records, spotify link), sbírku duetů s freejazzovým saxofonistou Peterem Brotzmannem. Ten byl také členem skupiny Last Exit spolu s kytaristou Sonnym Sharrockem a bubeníkem Ronaldem Shannonem Jacksonem. V roce 1986 skupina absolvovala turné po Evropě, na kterém hrála nesmlouvavý, improvizovaný repertoár zachycený na LP desce Last Exit (1986, Enemy Records, spotify link).
Laswell pak pomáhá na svět nahrávám různým umělců a skupin, jako jsou The Ramones, Iggy Pop, George Clinton, Pharaoh Sanders, The Dalai Lama, Matisyahu, Angelique Kidjo, DJ Krush, RAMM:ΣLL:ZΣΣ, Sting, ale také Motorhead, Peter Gabriel, Yoko Ono nebo Whitney Houston.
Velikou pozornost vzbudily Billovy revoluční remixy Milese Davise (Panthalassa), Carlose Santany (Divine Light) a Boba Marleyho (Dreams Of Freedom). Ačkoli jeho remix skladby Army Arrangement od Fela Kutiho sklidil kritiku za to, že z něj vystřihl Kutiho hru na kytaru.
Laswellovo jméno je spojeno i s činností mnoha hudebních labelů
Laswellovo jméno je spojováno i s činností mnoha hudebních labelů – Celluloid, Subharmonic, Black Arc, a Innerhythmic. S vlastníkem Island Records Chrisem Blackwellem v roce 1989 přivedli na svět vydavatelství AXIOM.
Jeho prozatím poslední značka M.O.D. Technologies vydává nahrávky Method Of Defiance, Lee „Scratch“ Perryho, PRAXIS, Garrisona Hawka se Sly & Robbie, Bernieho Worrella, The Process (ve kterém hraje bubeník Red Hot Chili Peppers Chad Smith s pianistou Jonem Baptistou) a alba mnoha hudebníků z Etiopie. Vedle mapování etiopské hudební scény se Bill zaměřil i na podporu talentů z dalších afrických zemí (Senegal, Maroko, Gambie nebo Mali).
Jedním z takových Laswellových projektů byli Deadline a jejich dlouhohrající deska Dawn By Law (1985, Celluloid Records). Podíleli se na něm, senegalský perkusionista Aiyb Dieng, kamerunský tenorsaxofonista Manu Dibango, ale i Paul Butterfield na harmoniku, baskytarista Jaco Pastorius a Steve Turre na australský domorodý nástroj didjeridu, který byl dříve v angloamerické hudbě spojován s hitem Sun Arise televizního showmana a autora kreslených vtipů Rolfem Harrise.
Stejně rozsáhlá a pestrá je i Laswellova hráčská činnost. Jeho basová kytara duní na společných nahrávkách s Tabla Beat Science (Zakir Hussain a Ustad Sultan Khan), Jah Wobblem na Radioaxiom: A Dub Transmission (2001, Axiom), již dříve zmíněnými Material, Last Exit (Sonny Sharrock), na dubovém projektu Method of Defiance a na CD disky s různými power trii – Painkiller (John Zorn a Mick Harris), Praxis (Buckethead a Brain), Blixt (Raoul Bjorkenheim a Morgan Agren) a Bladerunner, ve kterém se opět dali dohromady s Johnem Zornem, za podpory bubeníka ze skupiny Slayer Dave Lombarda.
