Ian Dury, kombinace hudební drzosti a hněvu s příměsí punku, ska a jazzu

Naposledy aktualizováno: 14.6.2017

Jedním z nejvýraznějších umělců konce 70. a 80. let byl anglický zpěvák a textař Ian Dury (12. 5. 1942 – 27. 3. 2000, narozen jako Ian Robins Dury). Se svým chraplavým hlasem kolem sebe soustředil ohromné kapely The Blockheads a Kilburn And The High Roads.

Pětatřicetiletý debutant se zkušenostmi z londýnského hospodského prostředí

Vzhledem k tomu, že Ian Dury je i po smrti stále považován za frontmana pro jeho dynamické, někdy přímočaré a často komediální texty, nejvíce zarážející je to, jak silné a skvěle sehrané byly všechny doprovodné kapely, s nimiž spolupracoval.

Ian i muzikanti měli absolutní víru v to, co dělali, a pravděpodobně dosáhli svého životního díla stejně, ne-li více, usilovnou prací. Ostatním muzikantům se ale ve skutečnosti nedostalo uznání, které by si jejich neúnavné nasazení zasloužilo.

V horkém britském punkovém létě 1977 byli pro mladičké fanoušky neuvěřitelně staří. Přesto dokázali uspět. K nahrání prvního Ianova sólového alba New Boots and Panties!! se propracovali až v jeho třiceti pěti letech.

naučil se zvedat i po opakovaných pádech a vyrovnávat se z nezdary

O svoje místo v běžném životě i v umělecké branži Dury musel vždy tvrdě vybojovat. V sedmi letech onemocněl dětskou obrnou. Onemocnění ho odsoudilo k životu v ústavu pro postižené děti. Přes všechny těžkosti a komplikace se právě tady naučil zvedat se i po opakovaných pádech a vyrovnávat se z nezdary – třebas i za pomoci holí, které mu často sloužily coby účinná zbraň v mnoha pranicích.

Po jedenácti letech v ústavu začal studovat výtvarné umění na Walthmastow Art College v severovýchoním Londýně. Pokračoval na královské koleji Royal College of Art. Po absolvování školy se živil jako učitel kreslení.

Na začátku sedmdesátých let je u začátků skupiny Kilburn & The High Roads, se kterou vystupuje od roku 1972 po koncertním okruhu zahrnujícím řadu londýnských náleven a pubů, ve kterých se mohla hrát živá muzika.

Soubor procházel řadou personálních změn. Jednu z jeho stabilnějších sestav tvořili vedle zpěváka Duryho kytarista Keith Lucas, saxofonista Davey Payne a rytmika Roderick Melvin (piano), Charles Sinclair (baskytara) a David Newton-Rohoman (bicí). Ti po sobě zanechali album Handsome (1975, Dawn Records).

Ian si u Kilburn ještě zahostoval na LP desce Kilburn + The High Roads Featuring Ian Dury: Wotabunch! (1978, Warner Bros). V té době již nebyl jejich členem. Naposledy s nimi vystoupil 17. června 1976 ve Walthamstow Assembly Hall na společném koncertě se Sex Pistols a The Stranglers, načež zahájil sólovou kariéru. Chtěl si psát vlastní písničky. Nestál o to být jen místní hvězdou.

Známe se? Autorský tandem Dury / jankel

Skladby pro jeho první sólovou LP desku začaly vznikat ve druhé polovině roku 1976. V té době již půl rok hrál s Ian Dury & The Kilburns.  V květnu 1976 se po skončení dalšího nepovedeného koncertu objevil v Duryho šatně nesmělý hoch, jménem Chaz Jankel (16. 4. 1952, narozen jako Charles Jeremy Jankel).

Podle pamětníků mělo jejich seznámení probíhat za poměrně vzrušené konverzace. Chaz se představil a Ian se ho měl neomaleně zeptat: „Známe se?“ a poté i drsně doporučit: „Tak mi udělej radost a jdi do prdele!“ Nepříjemnou situaci zklidnil tehdejší kytarista Kilburns Ed Speight.

Dury záhy zjistil, že onen člověk, kterého předtím nevybíravě vyhodil ze šatny, má výborné hudební a aranžérské nápady.  Skvěle pasovaly k jeho zpěvu v londýnském nářečí cockney a básním, na nichž pracoval poslední rok a půl. Začali se scházet a společně tvořit.

Stylově šlo o funky a dřevní rockabilly – s ozvěnami music hallu a jazzových postupů. Demo snímky vznikaly v dubnu 1977. Dury na nich bubnoval, Jankel postupně nahrál kytaru, baskytaru a klávesy. O písničky projevili zájem u nezávislých Stiff Records, což byl původně label zaměřený výhradně na pubrockové skupiny.

Sex, Drogy a Rock & Roll ve Workhouse

Stiff Records okamžitě nahnali autorskou dvojici do studia Workhouse na Old Kent Road. K Durymu s Jankelem se připojila zkušená studiová rytmika ve složení Charley Charles (bicí), Norman Watt-Roy (baskytara).

Z původních Kilburn & The High Roads vypomohli kytarista Ed Speight a saxofonista Davey Payne. Ve dvou skladbách hraje klávesista Geoff Castle syntezátor Moog.

Vedení labelu si nejdříve otestovalo zájem fanoušků na kontroverzně přijatém singlu Sex & Drugs & Rock & Roll. Píseň byla okamžitě vyřazena z rozhlasového vysílání na BBC, což přineslo vítanou, byť nezamýšlenou propagaci a vzbudilo zájem mladého rockového publika.

Rozhlasoví redaktoři si mylně vyložili Duryho text jako oslavu hedonismu a zhýralosti. Nerozeznali šikovně ukryté narážky na každodenní lidské pinožení a stres. Skladba se měla původně objevit i na chystaném dlouhohrajícím debutu. Manažeři nakonec rozhodli o jejím stažení. Vrátila se na něj až v pozdějších reedicích.

Kolekce staromódně znějících písniček

Vydání zvláštně staromódně znějících písniček bylo načasováno na září 1977. Tedy v době, kdy byl trh nejvíce hladový po punkových a jinak zajímavě ulítlých hudebních novinkách. Plán byl úspěšný. Album New Boots and Panties!! dokráčelo na páté místo hitparády. Na žebříčku se udrželo celkem devadesát týdnů.

Ještě pět dní před tím vyšel singl Sweet Gene Vincent. Duryho pocta rané rockabilly hvězdě Gene Vincentovi, fyzicky postiženému po havárii na motocyklu a kulhajícímu, podobně jako Ian po onemocnění dětskou obrnou, u fanoušků zabrala.

Pojďme ale zpět k Duryho LP desce. I dnes osloví vynikající úvodní Wake Up and Make Love With Me, s pevným, pubrockovým chytlavým rytmickým základem dua Watt-Roy/Charles.

Snad nejtypičtější Ianova nahrávka na albu je Billericay Dickie. Zpěvák si v ní dělá legraci z televizní novely TOWIE (The Only Way Is Essex). Zároveň potvrzuje, že se v ní našel hlasově i stylem frázování.

V Plaistow Patricia a Clevor Trevor si pro změnu nedává pozor na jazyk. Arzenálem těch nejsprostších slov si vyrovnává účty s okolním světem. Podobně, jako ve zbývajících pubrockově drsných skladbách zdařilého debutu.

Nový boty a spodní prádlo

Na dnes legendární přední stranu obalu byla vybrána fotografie Iana a jeho tehdy pětiletého syna Baxtera Duryho. Pózují před výlohou dnes dávno zaniklého obchůdku Axford se second-hand oblečením na Vauxhall Bridge Road. Ian si tehdy kupoval oblečení zásadně v obchodech s obnošeným textilem. Výjimku tvořily boty a spodní prádlo, což nakonec dalo novince název.

Album New Boots and Panties!! jednoznačně patří mezi Duryho nejlepší nahrávky. Pro účely koncertního turné s Elvisem Costello, Nickem Lowem a Wreckless Eric & The New Rockets vznikají Ian Dury and The Blockheads. Základ tvořila studiová sestava z Duryho debutu plus Mickey Gallagher (klávesy) a John Turnbull (kytara).

Následuje americká šňůra s Lou Reedem a po návratu výborně přijatá série domácích vystoupení s reggae seskupením Matumbi a rockabilly partou Whirlwind. Dury se promění doslova ze dne na den v jednoho z klíčových představitelů britské new wave.

Nápaditá kombinace hudební drzosti a hněvu brzy vyprchala

Na dalších LP deskách Do It Yourself (1979, Stiff Records) a Laughter (1980, Stiff Records) mj. s hostujícím  jazzovým trumpetistou Donem Cherrym se Ianova a Chazova základní zvuková a textová koncepce již víceméně rozmělňuje, byť stále dokázali složit chytlavé popěvky Hit Me With Your Rhythm Stick, Reasons To Be Cheerful, Part 3 nebo What A Waste.

Další je kdysi BBC zakázaná skladba Spasticus (Autisticus). Text „děkuj Stvořiteli, že nejsi ve stavu, v jakém jsem já“ napovídá trochu více o Duryho pohrdání společností… Je dobře, že dodnes nezapadlo přímočaré reggae I Want To Be Straight s Ianovými výkřiky po něčem lepším, než je být stále na dně, které rezonuje s každým, kdo sní o lepších dnech.

V dubnu 1981 odlétá tvůrčí tandem do Nassau na Bahamách, aby připravili nové písničky pro Ianovu sólovou LP desku Lord Upminster (1981, Polydor).

Ve zdejším vyhlášeném nahrávacím studiu We Love You Compass Point, jehož spoluvlastníky v té době byli manželé Tina Weymouth a Chris Frantz z novovlnných Talking Heads, na ně čeká vyhlášená reggae rytmika Sly Dunbar (bicí), Robbie Shakespeare (baskytara) a také klávesista Tyrone Downie, od poloviny sedmé dekády člen Bob Marley & The Wailers a zájezdových sestav Tom Tom Clubu.

Během dalších let se Dury s Jankelem přiklání stále více k popu a v několika případech až k disco music. Přesto jejich tvorba náleží po právu mezi nejoriginálnější počiny z období nástupu první vlny britského punk rocku. Nápaditá kombinace hudební drzosti a hněvu (slušně vyjádřeno), s živoucí stylovou příměsí punku, ska a jazzu, zní zajímavě i po mnoha letech.

Ukázky:

Wake Up And Make Love With Me – https://youtu.be/c-VeOakGGPQ
Sweet Gene Vincent – https://youtu.be/JCOym2yutD0
Clevor Trevor – https://youtu.be/eiulgP9kR7c
Demo nahrávky v podání dua Dury/Jankel – https://youtu.be/Suh_kI1wlP0

Ian Dury: New Boots and Panties!!

Label: Stiff Records ‎– SEEZ 4
Format: Vinyl, LP, Album
Country: UK
Released: 1977
Genre: Rock
Style: Punk, Pop Rock, Ska

Tracklist:

A1	Wake Up And Make Love With Me	4:30
A2	Sweet Gene Vincent	3:30
A3	I’m Partial To Your Abracadabra	3:30
A4	My Old Man	3:30
A5	Billericay Dickie	4:00
B1	Clevor Trever	5:00
B2	If I Was With A Woman	3:30
B3	Blockheads	4:00
B4	Plaistow Patricia	4:00
B5	Blackmail Man	2:00

Credits:

Bass – Norman Watt-Roy
Drums – Charley Charles
Guitar [Ballad] – Edward Speight
Guitar, Keyboards – Chaz Jankel
Saxophone – Davey Payne
Synthesizer [Moog] – Geoff Castle
Vocals – Ian Dury

Producer, Recorded By – Laurie Latham, Peter Jenner, Rick Walto
Written-By – Jankel (tracks: A1 – A3, B1 – B5), Dury, Nugent (tracks: A4, A5)