Naposledy aktualizováno: 20.6.2017
Když v září 1976 v londýnském klubu 100 vystoupila narychlo sestavená parta okolo zpěvačky s přezdívkou Siouxsie Sioux (27. 5. 1957, narozena jako Susan Janet Ballion) a baskytaristy Stevena Severina (25. 9. 1955, narozen jako Steven John Bailey) pod názvem Siouxsie and The Banshees, nemohl nikdo tušit, jakým směrem se bude autorské duo Severin/Sioux ubírat v dalších letech .
Osiřelé autorské duo
Na přelomu let 1979/1980 se zdá, že po LP deskách The Scream (spotify link) a Join Hands (spotify link) kapela svoji existenci ukončí. Uprostřed podzimního turné na podporu druhého albového počinu od Siouxsie and The Banshees odchází kytarista John McKay a bubeník Kenny Morris. Sioux a Severin se ale nevzdávají. S vypětím všech sil dokončí koncertní túru, s čímž jim vypomůže kytarista Robert Smith, na šňůře ostatně plní s kapelou The Cure roli předskokanů.
Na začátku 1980 se osiřelé duo zavře do studia, aby natočilo první demosnímky nového repertoáru. Bez bubeníka a kytaristy využívají vydatné pomoci bicího automatu. Poprvé v kariéře využijí také syntezátory, piano nebo elektrický sitár vypůjčený od Kevina Godleyho a Lola Creema z populární kapely 10cc. Manažeři Polydoru demo nahrávky schválili.
Zázrak v Surrey Sound Studios
Siouxsie a Severin jdou znovu do studia. Tentokrát i s novým bubeníkem Budgiem (ex-The Slits), se kterým dokončili turné v listopadu 1979 a s hostujícími kytaristy Stevem Jonesem (ex-Sex Pistols) a Johnem McGeochem (ex-Magazine). Produkce se ujal Nigel Gray, majitel studia Surrey Sound Studios, ve kterém natáčeli svoje první tři dlouhohrající desky The Police. Nigelovi se podařila neuvěřitelná věc.
To, co se zdálo být z počátku jednou velkou improvizací a východiskem z nouze, přetavil společně s The Banshees v neuvěřitelně hudebně pestré a nápadité album Kaleidoscope. Tvoří jej střípky a útržky hudebních nápadů, které se podařilo kapele, někdy lépe jindy hůře, poskládat tak, aby daly vzniknout jejich nezaměnitelnému a svébytnému zvukovému rukopisu.
směsice témat duševního strádání, tajností a minimalistických rytmických postupů
Strany vinylové verze LP desky otevírají singly Happy House resp. Christine. Písněmi rezonují témata duševních traumat, voyeurismu a schizofrenie. Inspirací pro text k Christine byl skutečný příběh psychicky strádající pacientky Chris Costner Sizemore, jež celý život bojovala s představou, že se převtěluje do třech postav – Eve White, Eve Black a Jane.
Naléhavost celkového vyznění zvýrazní důrazná souhra rytmiky, McGeochova dvanáctistrunná kytara – upomínající úvodním akordem na beatlesácký hit A Hard Day’s Night – a také soucitný zpěv Siouxsie.
Proti nim stojí zajímavě zpracovaný minimalistický rytmický vzorec v Red Light. Využívá zvukovou smyčku s nahrávkou cvakání spouště fotoaparátu. Sioux kritizuje svět, v němž jsou ženy fotografy manipulovány, aby posloužily jen coby objekt určený k reklamním účelům nebo mužskému potěšení.
Pozornosti by neměla uniknout synth-popová miniatura Lunar Camel. I v jiných skladbách autorské duo Sioux/Serverin používá zvláštní dramatické prvky a tajemno. Lhostejno, zda v na baskytarovém partu postavené Tenant, na zužitkování McGeochovy kytary stojící Trophy nebo Desert Kisses a saxofonovými vyhrávkami obzvláštněná Hybrid.
vypilo se spousta červeného vína a vykouřilo hodně cigaret
Bývalý člen Sex Pistols kytarista Steve Jones vypomohl v instrumentální Clockface a v dalších dvou snímcích Paradise Place a Skin. Potvrdil, že v rámci punkrockové stylové škatulky dokáže zahrát solidní kytarové party.
Bubeník Budgie si z tehdejší spolupráce s Jonesem vybavil několik okamžiků: „Steve neustále básnil o skladbě Funtime z Iggyho alba The Idiot. Při společných frekvencích s ním se vypilo spousta červeného vína a vykouřilo hodně cigaret. Nigel se z ničeho nic začal obávat, abychom mu nepoškodili jeho parádní koberec, který ležel ve studiu na zemi. Díky uvolněné náladě v kontrolní místnosti se mi ho podařilo přemluvit, abychom do Skin natočili ještě jednu stopu bicích.“
Siouxsie & The Banshees dali do kupy výtečnou postpunkovou desku, která beze zbytku naplnila prorocká slova Glena Matlocka, baskytaristy Sex Pistols, jimiž zhodnotil někdejší premiérové vystoupení kapely ve One Hundred: „Nevím, co to bylo – ale rock’n’roll to určitě nebyl.“
Siouxsie And The Banshees: Kaleidoscope
Label: Polydor – 2442 177
Format: Vinyl, LP, Album
Country: UK
Released: 1.8.1980
Genre: Rock
Style: Post-Punk, New Wave
Tracklist:
A1 Happy House
Bass, Vocals – Severin
Drums, Harmonica, Vocals – Budgie
Guitar – McGeoch
Vocals – Sioux
A2 Tenant
Acoustic Guitar, Vocals – Sioux
Bass, Drums – Budgie
Electric Guitar, Sitar [Electric], Drum Programming [Rhythm Box] – Severin
A3 Trophy
Bass – Severin
Drums – Budgie
Guitar, Effects [Ellaphone] – McGeoch
Vocals – Sioux
A4 Hybrid
Bass – Severin
Drums – Budgie
Guitar, Saxophone – McGeoch
Vocals – Sioux
A5 Clockface
Bass, Piano – Severin
Drums – Budgie
Guitar – Jones
Vocals – Sioux
A6 Lunar Camel
Bass, Drum Programming [Rhythm Box] – Severin
Cymbal [Finger Cymbals], Effects [Droma-derian], Vocals – Sioux
B1 Christine
Bass – Severin
Drums – Budgie
Guitar, Twelve-String Guitar, Organ [Farfisa] – McGeoch
Vocals – Sioux
B2 Desert Kisses
Backing Vocals – The Sirens
Bass – Severin
Drums – Budgie
Guitar, Sitar, Synthesizer – McGeoch
B3 Red Light
Drums – Budgie
Synthesizer, Drum Programming [Rhythm Box] – Severin
Vocals, Effects [Camera] – Sioux
B4 Paradise Place
Bass – Severin
Drums – Budgie
Lead Guitar – Jones
Rhythm Guitar, Vocals – Sioux
B5 Skin
Bass – Severin
Drums – Budgie
Guitar – Jones
Vocals, Melodica – Sioux
Credits:
Art Direction – Rob O’Connor
Illustration – Rose Harrison
Photography By [Sleeve] – Joe Lyons
Producer – Nigel Gray, Siouxsie And The Banshees
Written-By – McGeoch (tracks: A3), Sioux, Severin
Recorded At – Polydor Studios, The Coach House, Surrey Sound Studios
