Naposledy aktualizováno: 29.6.2019
Neo-soulový klávesista, flétnista a producent Brian Jackson (11. 10. 1952) patřil v sedmdesátých letech minulého století mezi nejbližší spolupracovníky amerického básníka a zpěváka Gila Scott-Herona.
strůjce americké kontrakultury v hloubi sedmdesátých let
Brian Jackson, který byl dlouho považován za alter ego básníka Gila Scott-Herona, jenž zemřel v roce 2011. Nechce, aby tento obraz, jakkoli pochvalný, sloužil k překotnému shrnutí jeho zářivé kariéry.
Trvale vnímá atmosféru tohoto světa a pokračuje v hledání nových zvuků, stejně jako kdysi velké postavy „černé hudební epopeje“. Pokud na něm ulpívá status strůjce americké kontrakultury v hloubi sedmdesátých let, je to spíše jeho role instrumentalisty a avantgardního producenta, která udává tón života tohoto šarmantního muže.
Klíčový hudební partner Gila Scott-Herona
Od roku 1971 do roku 1980 se živil zhudebňováním textů svého přítele Gila Scotta-Herona. Má lví autorský a interpretační podíl na jeho celkem osmi studiových albech. Šest z nich vyšlo pod hlavičkou dua Gill Scott-Heron / Brian Jackson. Včetně klíčového Winter In America, vydaného u Strata-East Records v roce 1974.
Na něj navážou další výtečnou kolekcí The First Minute Of A New Day (1975, Arista Records), jež vznikla s oktetem The Midnight Band. Ve skladbě Winter In America načrtnou Scott-Heronovy apokalyptické vize budoucnosti Spojených států amerických.
Brian se narodil a vyrůstal v Brooklynu. S o tři roky starším Gilem se potkali v roce 1970 na pennsylvánské Lincoln College.
Již v té době byl Scott-Heron ctižádostivým básníkem a spisovatelem. V Brianových očích byl ztělesněním černošského barda první polovina dvacátého století Langstona Hughese.
Gil se chystal přerušit školu, aby mohl dokončit rozepsaný román The Vulture (Sup). Brian si přečetl několik spolužákových básnických textů a pár jich společně zhudebnili. Na první setkání si vzpomíná: „Gil bral psaní jako způsob sebevyjádření a já jsem si pomyslel, že tohle musíme dostat k lidem, aby si to mohli poslechnout.“
Podivný konec spolupráce doprovázely finanční machinace
Vznikl základ pro více jak dekádu trvající úspěšnou spolupráci. V jejím průběhu sloužily Brianova klidná, vyrovnaná hra na Rhodes Piano a příčnou flétnu coby spolehlivá hudební protiváha Scott-Heronovým vášnivým textům. Autor navíc svým zaníceným přednesem vyvolal zájem nejenom černošské populace o citlivá sociální témata.
Na prahu osmé dekády se úspěšné neo-soulové duo rozchází. Dohra probíhala za asistence právníků, kteří museli vyřešit podezřelé finanční operace na kontě společné produkční společnosti.
Johnsonovy skladby dodnes inspirují k odvážným adaptacím nebo samplování
Postupný vývoj hudebních žánrů, společenská proměna černošské Ameriky a neustálá potřeba doprovázet současné umělce, to vše legitimizuje jeho četné projekty a spolupráci s minulými i současnými interprety, když spolupracuje se zpěvačkou Phyllis Hyman, vibrafonistou Royem Ayersem, kytaristou Georgem Bensonem, skupinou Kool And The Gang nebo rhythm’n’bluesovým zpěvákem Willem Downingem.
Jako klavíristu a flétnistu lze Briana okamžitě identifikovat a jeho hudební projev se stal soundtrackem jedné éry. Jeho skladby dodnes inspirují k odvážným adaptacím nebo samplování některé z nejznámějších rapperů, od Kanyeho Westa po Kendricka Lamara.
Briana tato docela lichotivá poklona baví. Obklopený rebely jako Chuck D (Public Enemy), Mike Clark (The Headhunters), Killah Priest (Wu-Tang Clan) nebo dokonce Bobby Seale (Black Panthers), svolil k oživení protestních myšlenek, které kdysi tak zdařile zhudebnil.
Bylo by však zjednodušující ponechat si pouze subversivní akcent svobodného ducha. Ano, Brian Jackson byl jedním z architektů protestu před více jak čtyřiceti lety, ale uměl trefně zachytit dobové otřesy.
Sám se znovu proměnil, ale zůstal vnímavý
Během let došel k tomu, že musí vlastní hudbu zcela proměnit, ale cit a vnímavost pro detaily ho neopustily. Jeho nadšení z tak lahodného hlasu, jako má crooner Will Downing, není pouhým úletem producenta, který je ochoten udělat jakýkoli kompromis, aby mohl obstát v nahrávacím průmyslu. Jde o to umět rozpoznat skutečný potenciál umělce a snažit se ho využít.
Jackson má tento dar. Dokázal to kdysi, když souzněl s Gilem Scott-Heronem, nebo když o třicet let později velebil kvality mladého a stále neznámého Gregoryho Portera.
V roce 2000 vychází Brianovo první sólové album Gotta Play (Roberts Music). Pokračuje na něm v již dříve vytyčené umělecké cestě spojující rhythm’n‘ blues s jazzem. Do studia přizve nejenom Scott-Herona, ale i Roye Ayerse, se kterým v té době jezdí na turné.
Na prvotině nově přepracuje několik starších písní napsaných ještě se svým dávným parťákem. Například klasickou Home Is Where the Hatred Is uvedou pod názvem Parallel Lean.
Na prahu nového tisíciletí se coby kapelník dává dohromady s mladými hip hopery
Na prahu nového tisíciletí se coby kapelník dává dohromady s mladými hip hopery Chuckem D. nebo duem Dead Prez. V roce 2013 vychází CD disk Evolutionary Minded (Motéma Records), na němž propojí tři hudební řeky – hip hop, jazz a soul. Ke spolupráci přizve mj. MC M1 z Dead Prez, jazzového zpěváka Gregoryho Portera, perkusionistu Airto Moreiru a soulového kytaristu Martina Luthera McCoye.
Na otázku, proč spolupracuje s mladou hudební generací, Jackson odpověděl: „Určitě si nechci tuhle muziku přivlastňovat. Kdybych to udělal, okamžitě ztratí svoje kouzlo a je po všem. Beru to tak, že je mojí povinností předat dál vše, co jsem se naučil. Důležité je, aby tahle tradice žila dál.“
Ukázky:
Gotta Play
– https://youtu.be/gpvH3jJ4_RE
Moody Too
– https://youtu.be/bcChon9qt9c?list=PL9Ut1Ll4yqLOFHKqO8eieBAOiTjXfjvoW
Parallel Lean
– https://youtu.be/06_fzV8xMi0
Song of the Wind (feat. Gregory Porter & Airto)
– https://youtu.be/_UgYi-ZJhpE
Opponent (feat. Dead Prez & Martin Luther)
– https://youtu.be/DQrDutR3kfg
