Naposledy aktualizováno: 28.11.2017
Soulový pionýr, hudební skladatel a bytostný gospelový zpěvák Wilson Pickett (18. 3. 1941 – 19. 1. 2006). Jeho pozoruhodná umělecká cesta vedla z kostelních sborů ,přes rhythm’n’blues, k úctyhodné řadě nezapomenutelných soulových hitů, jako In The Midnight Hour, 634-5789 (Soulsville, USA) nebo Mustang Sally.
Gospelové Začátky a sokolí let
Wilson Pickett prožil v rodné Alabamě nepříliš radostné dětství. Ještě v pubertě odchází z domova. Vydá se do Detroitu – srdce amerického automobilového průmyslu. Zde si založí gospelovou kapelu The Violinaires a zpívá s ní v místních kostelích.
Ve dvaceti dostává nabídku členství v rhythm’n’bluesovém seskupení The Falcons. Sokolíci se právě dostali do TOP 20 se singlem You’re So Fine a užívali si svých „několik chvil“ slávy. Wilson s nimi nazpívá I Found A Love a rozhodne se dále pokračovat coby sólista.
Možná již tehdy začal vnímat první pochybnosti, když začal upřednostňovat komerční úspěch a zapomínal na vlastní gospelové kořeny. Po letech se k tomu vyjádřil v rozhovoru pro Rolling Stone: „Tím, že se vzdálíš Bohu, přiblížíš se Ďáblovi. Chtěl jsem zpívat gospely, zároveň jsem si potřeboval vydělat peníze.„
o půlnoci na sólový vrchol
Na začátku sólové dráhy vydává u labelu Correctone Records singl It’s Too Late a především hitovku If You Need Me. Načasování sice nebylo zrovna zdařilé. Solomon Burke vydal vzápětí svoji verzi stejné skladby. Obě desky se přesto prodávaly velice slušně. Singlový úspěch Pickettovi vynese nahrávací kontrakt s Atlantic Records.
Od roku 1965 natáčí ve slavných memphiských studiích Stax Records nebo v alabamském Fame Studio v Muscle Shoals. Spolupracuje se špičkovými jižanskými studiovými hráči, v čele s kytaristou a producentem Stevem Cropperem. Oprávněná očekávání šéfproducenta Jerryho Wexlera a šéfů Atlanticu se naplnila sérií několika úspěšných singlů.
Je mezi nimi i slavná In The Midnight Hour napsaná společně s Cropperem. Píseň je vlastně slepencem dvou různých studiových frekvencí. Na první Wilson nazpíval skladbu o svých půlnočních schůzkách, které si dojednával na dobu, až půjde ze studia. Na ni jsou naroubovány motivy z instrumentálky, původně pořízené kapelou Booker T. & The M.G.’s.
Každý někoho potřebuje milovat
V roce 1968 vychází dlouhohrající deska The Midnight Mover (Atlantic), pro kterou napsal šest písní Bobby Womack. O rok později se objeví LP deska Hey Jude (Atlantic). Do titulního coveru písně The Beatles nahraje Duane Allman, z budoucích jižanských The Allman Brothers, výtečný kytarový part.
Wilson Pickett se současně stává vyhledávanou koncertní atrakcí. Živá vystoupení se proměnila v hojně navštěvovaná představení, díky pečlivě namíchané směsi gospelové atmosféry a funkové show, s jakou si vydobyl přízeň fanoušků například James Brown.
Stále se mu daří i hitparádově – písně jako Funky Broadway, Land Of A 1,000 Dances nebo Everybody Needs Somebody To Love dodnes patří mezi soulové klasiky. S úspěchem bohužel přichází i přezdívka Wicked Pickett, jednak jako důsledek Wilsonova ječivého pěveckého projevu, ale i bezbožného chování mimo koncertní pódia a hudební studia.
V krizi je soulový klan dobrý
V sedmdesátých letech již soul tolik netáhne. S Atlanticem se rozloučí singlem a stejnojmenným albem Don’t Knock My Love (1971). Dalších pět let vydává várku slabých LP desek u RCA Victor. V polovině sedmé dekády zkouší rozjet vlastní značku Wicked Records.
Pokles popularity a špatné prodeje desek řeší nejdříve nazpíváním převzatých věcí. Jsou mezi nimi skladby od Randyho Newmana (Momma Told Me Not To Come), Archies (Sugar Sugar) a Steppenwolf (Born To Be Wild). Později si zadá i s discem. Na nějakou dobu se připojí k Joe Texovi, Donu Covayovi, Benu E. Kingovi a Solomonu Burkeovi v obnoveném soulovém klanu.
O dvacet let později se soul vrací na retro vlně do popředí fanouškovského zájmu. Pickett je v roce 1991 zařazen do Rock’n’rollové síně slávy. Několik písní se objeví ve filmu The Commitments, příběhu irské kapely, která chce začít hrát soul.
zpytování svědomí
Zároveň se ve stejném roce opakovaně dostává do konfliktu se zákonem. Opilý vyhrožoval starostovi Englewoodu smrtí a autem mu jezdil po trávníku. Rok na to napadne svoji přítelkyni. V roce 1993 je za řízení pod vlivem alkoholu a užívání drog odsouzen k jednomu roku ve vězení a pětileté podmínce.
V roce 1999 přichází s novinkovým albem It’s Harder Now (Bullseye, Blues & Jazz). Nahrávka neunikne pozornosti odborné veřejnosti a je nominována na cenu Grammy za Best Traditional Rhythm and Blues Vocal Performance. O rok později získává tři ocenění W. C. Handy Awards od organizace Blues Foundation, mj. jako nejlepší comebackové album roku.
Velký soulový křikloun Wilson Pickett umírá v šedesáti čtyřech letech na srdeční zástavu. O hudebním průmyslu, a jeho vlivu na vlastní životní pouť, se vyjádřil smířlivě: „Víš, kdybych nebyl v showbyznysu, tak vážně nevím, čím bych byl. Asi tulák nebo tak něco?“
Ukázky:
I Found A Love – https://youtu.be/_WYoWgu_ASE
If You Need Me – https://youtu.be/X5zNgTvBCpU
In the Midnight Hour – https://youtu.be/FGVGFfj7POA
634-5789 (Soulsville, USA) – https://youtu.be/D3xq7Q8yWGE
Mustang Sally – https://youtu.be/CwB40qTfuvI
Don’t Knock My Love – https://youtu.be/0vYoVphnU3I
Land Of A 1,000 Dances – https://youtu.be/3mz_EXHKGHs
Hey Jude – https://youtu.be/0y8Q2PATVyI
Outskirts Of Town – https://youtu.be/b5TLGtN54KI
