Naposledy aktualizováno: 11.4.2018
Country bluesman z mississippské Delty se zvláštně nakřáplým hlasem a jménem Bukka White (12. 11. 1909 – 26. 2. 1977, narozen jako Booker T. Washington White) se proslavil jedinečnou slide technikou a souběžným využíváním sólové a doprovodné hry na řinčivě znějící kytaře National Steel.
bluesmanem navzdory přání babičky
Otec ho naučil hrát na housle. Později se mu zalíbilo blues a chtěl ho hrát na kytaru, což byl v očích jeho babičky hudební nástroj od samého Ďábla. Proto si nepřála, aby v její domácnosti zněla ona „ďábelská hudba“. Ve čtrnácti se osamostatní a za živobytím vyráží do Clarksdale, centra Delta blues.
Ve stejné době se dává dohromady s Charleym Pattonem, vyhlášeným místním kytaristou a zhýralcem. Patton, o němž jiný bluesman Son House prohlásil: „Charley nenáviděl práci stejně, jako Bůh hřích,“ ho naučí pár kytarových fíglů a mladičkého puberťáka zasvětí i do jiných radovánek našeho světa.
Dalších šest let se Bukka toulá po Jihu USA. Živí se příležitostnou prací a hraním po juke jointech. V roce 1930 nahrává pro label Victor několik převážně bluesových a gospelových písní.
Zuří Velká hospodářská krize. Vydání na gramofonových deskách se dočkají pouze čtyři z celkových čtrnácti nahrávek. S hudební kariérou je samozřejmě, alespoň prozatím, konec. Bukkovi se tak uvolní roce a může podepsat profesionální hráčskou smlouvu v černošské baseballové lize. Navíc občas boxuje za peníze.
tři roky v parchmanu za porušení podmínky
V roce 1937 poruší soudem vyměřenou podmínku za útok se střelnou zbraní, když na pozvání Big Billa Broonzyho odjíždí do Chicaga. Po zatčení je deportován zpátky na Jih a na tři roky uvězněn v mississippském vězení Parchman Farm.
V base získá pověst skvělého baviče a má tak spoustu času skládat si vlastní písničky. Je mezi nimi i slavná Parchman Farm Blues. Rok před vypršením trestu přijíždí do vězení otec a syn Lomaxové, aby pro Kongresovou knihovnu Spojených států amerických nahráli pár Whiteových blues.
Okamžitě po propuštění z káznice Bukka odjíždí do Chicaga. S tamním kápem mezi promotéry a producenty, Lesterem Melrosem, chtěl naplnit někdejší společný záměr nahrát svůj kmenový písňový repertoár. Navíc složil, v téměř bezprecedentním výbuchu kreativity, během dvou dnů několik monumentálních písní .
Ve studiu Bluebird Records ho doprovázel hráč na valchu Washboard Sam. Blues vychází na starých šelakových gramodeskách značek Vocalion a Okeh. Bluesoví znalci o této kolekci dodnes mluví jako o „Delta blues v celé své kráse.“
„znovuobjevení“ v šedesátých letech
V období Druhé světové války jde hudební kariéra opět k ledu. Bukka se živí jako dělník v továrně. V roce 1947 za ním přijíždí jeho bratranec B.B.King, který v té době nastartoval vlastní, velice nadějnou hudební kariéru. Nicméně s naším hrdinou to nic neudělá. Nenechá se přemluvit ke kočovnému muzikantskému životu a zůstává raději v pozadí.
Situace se změní na konci padesátých let. Především mezi bílými levicovými aktivisty a intelektuály se rozmáhá podpora tzv. folkové hnutí. V jeho rámci dochází k nárůstu zájmu o předválečné černošské bluesmeny a jejich nahrávky. V roce 1961, kdy Bob Dylan nazpívá na své eponymním debutové album Bukkovu píseň Fixin‘ To Die Blues, se má za to, že je její autor již po smrti.
O dva roky později se dva bluesoví fandové Ed Denson a John Fahey vydají do Mississippi a postarají o Whiteovo umělecké znovuzrození, když s ním natočí bluesový materiál pro dlouhohrající desku Mississippi Blues (1963) vydanou u Takoma Records.
Ještě v listopadu 1963 vznikají v kalifornském Berkley další Bukkovy nahrávky. Na lidovou hudbu specializované vydavatelství Arhoolie Records je vydá o dva roky později, jako dvě samostatná alba Sky Songs Vol. 1 a Sky Songs Vol.2. Jistou zvláštností je zařazení více jak dvacetiminutového Whiteova vyprávění nazvaného Mixed Water na celou jednu stranu vinylového vydání, v němž Bukka vypráví, jak se opil.
úspěch Nekašírovaných, autentických bluesových songů na folkovém festivalu v newportu 1966
Velkou koncertní premiéru zažívá v roce 1966 před několika tisíci hudebními fanoušky na folkovém festivalu v Newportu. Následující rok absolvuje evropské turné a během příštích deseti let odehraje stovky vystoupení.
V roce 1972 vychází u ASP Records LP deska Furry Lewis & Bukka White – At Home With Friends. Každému z interpretů je věnována jedna strana vinylového vydání. Furryho Lewise jsme si již na našem blogu představili v samostatném profilu.
V říjnu 1972 Bukka vystoupí v bavorském Mnichově na akci American Folk Blues Festival. Během návštěvy Německa se na jeden den dostane do hudebního studia Union. V produkci Petera Gleissnera nahraje album Baton Rouge Mosby Street pro label Blues Beacon Records.
O rok později jde do prodeje kritiky příznivě přijatá a navíc obchodně úspěšná sólová deska Big Daddy (1973, Biograph Records).
Bukka White – chodící historie dřevního mississippského blues opouští náš svět 26. února 1977, když po marném boji podlehne rakovině. V jeho příbězích se vypráví o těžkém životě na Jihu USA, ale i o běžných, každodenních radostech a strastech. Nekašírované autentické bluesové songy v Bukkově přednesu stojí rozhodně za poslech.
Ukázky:
Parchman Farm Blues – https://youtu.be/VsJTOY67vlk
Fixin‘ To Die – https://youtu.be/szGRsuK8MbM
Alabama Blues – https://youtu.be/TYMWgEXl4eo
Poor Boy Long Way from Home – https://youtu.be/N0jRX69mxcE
Black Cat Bone Blues – https://youtu.be/2x-Ze14Endg
