Naposledy aktualizováno: 7.9.2018
Členové německého novovlnného kvartetu Ideal se dali dohromady na konci sedmé dekády dvacátého století. Za tři roky existence stihli nahrát hudební materiál na stejný počet dlouhohrajících desek, vydali několik singlů a odehráli dvě velká koncertní turné.
Neue Deutsche Welle (NDW)
V závěru sedmdesátých let dvacátého století vznikaly ve Spolkové republice Německo, a i v tehdejším Západním Berlíně, jako houby po dešti desítky nových hudebních skupin. Nebyly přímo ovlivněné anglickým punkem a post punkem – inspirovaly se pouze jejich estetikou a módou.
Mnohem více navazovaly na výboje na domácí, krautrockové a elektronické experimentální scéně (kapely jako CAN z Kolína nad Rýnem, NEU! a Kraftwerk z Düsseldorfu, západoberlínští Tangerine Dream, Cluster a další) plus přidaly něco z tradic německého šlágru.
Žánrové pojmenování jejich hudebního projevu vymyslel majitel obchodu s gramodeskami Burkhardt Seiler. V novinovém inzerátu, podaném v létě 1979, propagujícím nahrávky mladých německých rockových kapel, použil reklamní slogan Neue Deutsche Welle (NDW). Od něj ho převzal novinář Alfred Hislberg a zmínil ho v článku vydaném anglickým hudebním časopisem Sounds.
Gramodesky stylově podobných, švýcarských punkových kapel tzv. Swiss Wave (Kleenex, Grauzone, The Sick, The Jack & Rippers, Rudolph Dietrich & KDF, Ladyshave nebo Mother’s Ruin), vycházely u tamních specializovaných hudebních vydavatelství Off-Course Records a Another Swiss Label.
Zpočátku neměly některé z NDW skupin příliš chuti opustit městskou undergroundovou komunitu – byť časem dosáhly mezinárodního uznání. Patřily k nim Familie Hesselbach, Die Tödliche Doris, ale i Deutsch Amerikanische Freundschaft (DAF) nebo asi nejznámější Einstürzende Neubauten.
Jiné se staly, často jen na pár měsíců, hrdiny hitparádových žebříčků. Odehrály řadu vyprodaných koncertních vystoupení a psalo se o nich v hudebních magazínech – což je také případ Ideal nebo Spliff, Nena, Extrabreit a dalších.
Ideal, kvartet složený ze zkušených mazáků
Hudba a texty Ideal odrážely každodenní realitu ve válkou zničeném městě, jež se jen zvolna proměňovalo v moderní metropoli. Od roku 1961 byla západní část obklíčena sto šedesát pět kilometrů dlouho Berlínskou zdí. Obyvatelé spojeneckého sektoru museli trvale žít na dohled od věží osazených kulometnými hnízdy vybudovanými kremelskou loutkovou vládou NDR.
Kytarista Eff Jott Krüger byl takřka o deset let starší, než jeho spoluhráči. Prošel mnoha kapelami – mezi nejdůležitější patřily Release Music Orchestra a X-Pectors.
Přesně zahrané, sekané riffy místy přesahují do ska. Stylově je blízký kytaristům londýnských pubrockových kapel, jako byli Wilco Johnson (Dr. Feelgood) nebo Dave Higgs (Eddie And The Hot Rods).
Krügerovu kytaru doplňují klávesové party, nejčastěji hrané coby náhrada za dechové nástroje. Vytváří typický NDW poprockový zvuk, promísený punkovou nekompromisností a zvýrazněný zpěvem v českému uchu nelibě drnčící němčině.
Rytmika hrála ve složení Ulli Deuker (baskytara) a Hans Behrendt (bicí). Znali se z prostředí jazzových klubů. Ulli začínal s bopovými Margo Quintette a Pinkerton Quintette. S Hansem se spřátelili v době, kdy bubnoval ve skupině německého fusion kytaristy Volkera Kriegela.
Klávesistka, zpěvačka a výhradní autorka písňových textů Annette H. (Annette Humpe) také nebyla žádnou začátečnicí. Do Západního Berlína se přestěhovala v roce 1974. Měla za sebou šest dokončených semestrů hudební akademie v Kolíně nad Rýnem.
Před tím, než se stala členkou Ideal, hrávala s Krügerem v X-Pectors. Ve studiu vypomáhala jiné NDW kapele Trio. Nazpívala doprovodné vokály na jejich velkém hitu Da Da Da.
Se sestrou Ingou Humpe (zpěvačka Inga Di Lemma) zakládá pět let po přestěhování do Berlína kapelu Neonbabies. Hraje v ní na klávesy pod přezdívkou Anita Spinetti. Pro Neonbabies napíše skladbu Blaue Augen, kterou vydá na vinylu až s Ideal. Modré oči jsou dodnes jejím největším hitem.
Oranienstraße 24, na dohled od berlínské zdi
Neuralgickým bodem veškerého dění okolo kapely se stal dům na Oranienstraße 24 ve čtvrti Kreuzberg, s ústředním bodem Mariannenplatz, necelé tři kilometry od hraničního přechodu Checkpoint Charlie, zřízeném na Friedrichstraße. Právě v něm si vybudovali zkušebnu a umístili sídlo vlastního hudebního vydavatelství Eitel Imperial/Eitel Optimal.
Po několika týdnech intenzivních příprav jdou Ideal v únoru 1980 poprvé do studia. V Beat Studio na Wilmersdorfer Straße natočí dva snímky zařazené na debutový singl Wir Steh’n Auf Berlin / Männer Gibt’s Wie Sand Am Meer (1980, Eitel Imperial). Deska vychází vlastním nákladem v počtu tisíc kusů. V obchodech se po ní jen zapráší.
Skladba Männer Gibt’s Wie Sand Am Meer byla původně úspěšný hit z roku 1962. Stálo za ní trio německých autorů, skrývajících se za pseudonymy Lambert Fleming, Peter Poll a Roman Horn. Poprvé vyšla v podání bulharské emigrantky Nora Nova (Ahinora Kumanova). Etiketa původní verze nese údaj se stylovým zařazením nahrávky do úsměvné škatulky Italo-Twist.
Kariéra ve zběsilém tempu
V květnu 1980 Ideal hrají na mamutí koncertní akci konané na berlínském Tempodromu. Vystoupení zaznamenají rozhlasové a televizní stanice. O tři měsíce později předskakují britským progrockerům Barclay James Harvest při koncertu v blízkosti Říšského sněmu.
Současně jim nabídne spolupráci filmový režisér Rosa von Praunheim. Nahrají titulní skladbu do jeho experimentálního dokumentárního filmu Rote Liebe.
V listopadu 1980 vychází eponymní album Ideal u labelu Innovative Communication, vlastněném německým elektronickým hledačem Klausem Schulzem. Snímky vznikaly v Schulzeho hudebním studiu IC-Studio. Debutová deska se musela přehrávat na rychlost 45 a nikoliv na 33 a 1/3 otáček za minutu, jako klasická LP deska.
Produkce se ujal Klaus D. Mueller, jenž začínal na počátku sedmdesátých let coby cestovní manažer německých undergroundových legend Ash Ra Tempel a Agitation Free. Až později začal spolupracovat se Schulzem.
V březnu 1981 jsou Ideal již opět na turné. Vystupují před několikatisícovými návštěvami. Na zdařilý debut naváže LP kolekce Der Ernst Des Lebens (1981, Eitel Optimal). Kapela na ní experimentuje se strojově chladným zvukem.
Snímky vznikaly v létě 1981 ve studiu Conny’s Studio nedaleko Kolína nad Rýnem, za produkčního dohledu samotného spolumajitele studia Connyho Planka.
Poslední řádná dlouhohrající deska Bi Nuu (1982, Eitel Optimal) vzniká v září 1982 ve vídeňském Sound Mill Studio. Závěrečné zvukové úpravy a celkový mix kapela dokončí o měsíc později ve slavných berlínských Hansa Studios.
Produkce byla v rukách Mickiho Meusera, mj. zakladatele new wave seskupení Nervösen Deutschen a baskytaristy kapel Out resp. Alsdorf Big Band.
Ke spolupráci si jako co-producenta a zvukového inženýra přizval Garetha Jonese, později proslaveného prací na vybroušeném revolučním zvuku alb Depeche Mode , Wire nebo Einstürzende Neubauten z poloviny osmdesátých let dvacátého století.
Vysvětlující telexová zpráva o důvodech ukončení existence
V březnu 1983 je po všem. Směrem k médiím Ideal připraví společné prohlášení ve formě telexové zprávy. Projevili v něm záviděníhodnou lidskou zralost, hudební nadhled a pokusili se srozumitelně vysvětlit, o co jim šlo: „Skupina Ideal se rozchází po třech úžasných letech, v nichž jsem dosáhli toho nejlepšího, co v nás bylo. Kapelu jsem od začátku společně chápali jako projekt, který by měl existovat tak dlouho, dokud nám bude společná práce přinášet, přes rozdíly mezi jednotlivými členy, pocity uspokojení a kreativity. Naše hudba byla vždy výsledkem střetávání čtyř odlišných osobností, nikoliv snahou dosáhnout vzájemných kompromisů. Hlavním cílem bylo vždy vytvořit zajímavé skladby.“
Někteří z dnes přežívajících obyvatel jurského progrockového parku by si, po letech marných pokusů nahrát něco zajímavého, mohli vzít z radikálního přístupu čtyř Západoberlíňanů příklad…
V červnu 1983 kapela nabídne fanouškům rozlučkové album Zugabe (1983, Eitel Optimal) s koncertním záznamem vystoupení v Aachenu v roce 1981. Připojili k němu dvě remixované verze starších studiových nahrávek Schöne Frau Mit Geld a B-strany prvního singlu Männer Gibt Es Wie Sand Am Meer.
Ukázky:
Wir Steh’n Auf Berlin – https://youtu.be/TySGpPWWS04
Irre – https://www.youtube.com/watch?v=mE6tV0_pfX4#
Rote Liebe – https://youtu.be/x-c85rc3qdE
Blaue Augen – https://youtu.be/56a_WEUhqIw
Eiszeit – https://youtu.be/dlnmgdGHvr0
Monotonie – https://youtu.be/S17JoDOnEAg
Leiden Und Wissenschaft – https://youtu.be/QY4LplivmZQ
Tränen am Hafen – https://youtu.be/aiDcm_KgXgU
Schöne Frau mit Geld – https://youtu.be/prbi2dj9F0s
