Naposledy aktualizováno: 11.4.2019
Motto: „ČSM a SSM zaniknou, zatímco hodnota těchto obrazů přetrvá.“ – proslov Ivana Jirouse dne 25. října 1977 na vernisáži obrazů Jiřího Laciny v pražském klubu SSM v Michelské ulici.
Pražské nakladatelství Galén vydalo v roce 2016 knihu Plastic People a český underground. Publikace je logickým završením a vítaným rozšířením předchozí autorské činnosti rodilého Valacha Jaroslava Riedela (5.8.1963, Vsetín).
Riedelova publicistická a redakční činnost je dlouhodobě zaměřena na pečlivé zmapování české neoficiální a podzemní hudební scény za husákovského normalizačního režimu v letech 1969 – 1989. V dřívější době redigoval a k vydání připravil mnohé archivní nahrávky českých undergroundových kapel, ale také neoficiálních seskupení alternativní a folkové scény. Patří k nim nikoliv jen sebrané audiozáznamy The Plastic People Of The Universe.
Riedel pomohl na svět albům nástupnické Půlnoci (Live In New York, rok vydání 1996), knížákovského Aktualu (Atentát na kulturu, 2003), zajíčkovsko-hlavsovských DG 307 (Historie Hysterie, 2004 s Vladimírem Drápalem), evangelického duchovního Svatopluka Karáska (Řekni ďáblovi ne, 1998), drsně primitivní Umělé hmotě II (Ve sklepě, 2003 s Vladimírem Drápalem), radikálnímu Slepému střevu (Nečum a tleskej!, 2002) nebo osobité kytaristce Dagmar Andrtové-Voňkové (Milí moji, 2004).
Na takřka pětistech stranách Plastic People a český underground se čtenář seznámí s historií fenoménu Plastic People, osudy manželů Princových, Jirousových, kanadského bohemisty Paula Wilsona, písničkářů Svatopluka Karáska, Čárlího Soukupa, hudebních skupin (Umělá Hmota I-III, Bilé světlo, The Dom, Dr. Prostěradlo Band a dalších) a mnoha lidí spřízněných, když ne hudebně, tak alespoň prostou touhou prožít svobodný život bez direktivních ústrků, policejního špiclování a ponižování.
Riedel čtenářům nabídne i náhled do spletitého životního příběhu Zdeňka Fišera (Egona Bondyho) a dalších osob, jež si řadu let v rolích dobrovolných agentů aktivně zadávaly se Státní bezpečností a na základě předložených skutečností si o nich, a jejich činech, může utvořit vlastní názor.
Autor do knihy zařadil výběr faksimilií dochovaných, skutečně pitoreskních, originálních udání, trestních oznámení, protokolů o výsleších, žalob, rozhodnutí o udělení vazby a soudních rozhodnutí, nashromážděných v souvislosti s činností mladých lidí, kteří chtěli hrát svoji hudbu.
Jaroslav Riedel zdokumentoval nejenom příběh jedné hudební kapely. Vypracoval možný výklad nešťastného období národních dějin, v němž vládli morálně zkažení a mstiví polovzdělanci, vyžívající se v estébáckém žargonu (newspeakové výrazy jako objekt, pramen, rozpracovat, sledovat apod.) a přičinlivě sloužili zájmům státu, který od roku 1968 naši republiku více jak dvacet let okupoval.
Napomáhaly jim v tom výmysly rozhořčených, zmatených, prostých občanů, obykle příslušníků sboru Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti (PS-VB), zmanipulovaných zelenkovskou televizí a dalšími médii, v nichž se lavinovitě šířily nepravdy a všudypřítomné obavy z dlouhovlasé a ojeansované mládeže.
Korunu všemu nasadilo dobové justiční ptydepe a ovlivněná soudní jednání s Ústředním výborem KSČ dopředu nadiktovanými rozsudky.
Riedelova Plastic People a český underground není kašírovaným pohádkovým příběhem o hodných a zlých. Neoslavuje Plastiky a další undergroundové kapely, jako nedotknutelné hudební génie, bůhví jaké úchvatné instrumentalisty a antikomunistické bijce.
Autor si je jasně vědom interpretačních omezení a dovedností jednotlivých hudebníků, byť často vědomě využívanými pro zdůraznění tragiky tehdejšího života za Železnou oponou. Je zřejmé, že se podzemní muzikanti nikdy nemohli stát předmětem masového zájmu. Významné je rovněž autorovo zamyšlení nad případným dalším hudebním vývojem, pokud by undergroundové kapely tvořily a koncertovaly ve svobodné době, v níž dnes žijeme.
Kniha vybízí především k zamyšlení o době a také o nás samotných, kteří jsme neostalinskou normalizací poznamenáni a jimž nezbývá nic jiného, než věřit, že se mladší generace nedožijí něčeho podobného.
Držme jim (nám) palce!
P.S.
Při čtení citátů dobových médií, faksimilií výpovědí a udání logicky přichází otázka: „Žijí ještě lidské zrůdy, které pod anonymními novinářskými šiframi psaly o údajně závadné mládeži, hašišových doupatech, hippies, zveřejňovaly údaje z osobní zdravotní dokumentace a nadšeně schvalovaly brutální ‘pendrekové nakládačky’ hudebních posluchačů?“
Připomeňme si jména několika krajských komunistických plátků – Průboj, Vpřed, Palcát nebo Pochodeň…, ve kterých anonymní pisálkové publikovali podobné nesmysly a nabádali v nich místní stranické věrchušky k tvrdým a nekompromisním zásahům proti mladým příznivcům undergroundové kultury.
Ukázky:
Aktual:
Staňte se prasetem – https://youtu.be/cMGrycViZ0c
Miluju tebe a Lenina – https://youtu.be/1gTeGwJGl_s
Plastic People Of The Universe:
Podivuhodný Mandarin – https://youtu.be/YXUIAqGFYNw
Francovka – https://youtu.be/cmbN4235DG8
DG 307:
Live Postupice 1974 – https://youtu.be/RaNjmivU_-Y
Co sme? – https://youtu.be/ijmn1TWc53k
The Hever & Vazelina Band:
Červený vejložky – https://youtu.be/Uyb5ED_kr7w
Čárlí Soukup:
Radio (1974 Live) – https://youtu.be/Zgi5fxUJ25w
Sváťa Karásek:
Řekni ďáblovi ne (Teatr polski Wroclaw)
– https://youtu.be/xiQ8oBD660g
Jaroslav Riedel: Plastic People a český underground
Vydavatel: Galén
ISBN: 9788074922916
Počet stran: 476
Formát: 160×230 mm, vázané, barevně
Vydání: první, 2016
Cena: 500 Kč
Zvýhodněná cena 450 Kč
Specializace: Beletrie; Populárně-vědecká; Biografie, memoáry; Hudební edice; Poezie
