Naposledy aktualizováno: 18.11.2018
Po marném boji se zákeřnou nemocí odešla z našeho světa profesorka na hudebním oddělení University Of Pittsburgh, americká pianistka, skladatelka Geri Allen (12. 6. 1957 – 27. 6. 2017, narozena jako Geri Antoinette Allen), jedna z nejvýraznějších představitelek současné podoby jazzového žánru.
jazz je životaschopná forma
Geri Allen na svém posledním sólovém albu Grand River Crossings (Motown & Motor City Inspirations), vydaném v roce 2013 péčí hudebního labelu Motéma, složila hold nejenom funkovému kmotrovi Jamesovi Brownovi, městu Detroit, ale také tamnímu hudebnímu fenoménu šedesátých a sedmdesátých let, vydavatelství Motown Records.
Její tvorba vždy směřovala k nadžánrovému propojení různých hudebních vlivů a podnětů. Jazz pro ni představoval formu univerzálního mezinárodního jazyka, jímž je možné komunikovat napříč kontinenty a mezi národy celého světa.
V roce 2014 se z obdivu k jazzu vyznala slovy: „Jazz je americký národní poklad, usídlený v umělecké formě. Je stále živý a životaschopný. Není to jen pouhý kus historie, odsouzený k tomu být exponátem vystavovaným v muzeu. Není něčím, co lze bezpečně uschovat a uzamknout do schránky. Vyvíjí se, dýchá, žije – jazzová scéna představuje vzrušující místo, kde se potkávají stovky skvělých hudebních skupin, které sdružují nadané umělce. Jsem si jistá, že díky nim Jazz ještě stále neřekl svoje poslední slovo.“
inspirace theloniousem monkem a start profesionální kariéry
Ještě na vysoké škole se Geri Allen seznámila s trumpetistou Marcusem Belgravem, s nímž později spolupracovala na svých albových projektech The Nurturer (1991, Blue Note), Maroons (1992, Blue Note) a rovněž na posledním sólovém CD Grand River Crossing.
Ve školních škamnech se potkala i s dalším budoucím spoluhráčem, bubeníkem Royem Brooksem. S nímž společně sdíleli lásku k fenomenálními pianistovi a skladateli Theloniuosovi Monkovi.
Vzájemné ovlivňování a muzikantské jiskření uchoval koncertní záznam jejich dua, dostupný na dvou snímcích, zařazených na Royově průřezovém CD Duet In Detroit (1993, Enja). Disk navíc rekapituluje live nahrávky Brooksových duetů s trumpetistou Woodym Shawem, pianisty Randym Westonem nebo Donem Pullenem v období 1983 – 1989.
Allen zahájila hudební kariéru po dokončení studia etnomuzikologie v první polovině osmdesátých let minulého století. Mezi Geriinými spoluhráči byli představitelé současné jazzové scény; ať již pokračovatel odkazu Erica Dolphyho, flétnista James Newton nebo univerzální saxofonista Oliver Lake. V roce 1982 Allen doprovází na turné zpěvačku Mary Wilson, bývalou členku motownského tria The Supremes.
Poté se přidala k M-Base Collective, skupině mladých černošských umělců. Jejich doménou bylo propojení současných hudebních trendů s volnou improvizací a prazáklady hudby afrických předků.
První sólové nahrávky a SPOLUpráce s pozoruhodnými, špičkovými basisty a bubeníky
Netrvalo dlouho a Geri vychází první samostatné dlouhohrající desky, na nichž prezentuje vlastní tvorbou. Sólově debutuje albem The Printmakers (1984, Minor Music), určeným pro západoevropský trh.
Doprovází ji zkušení post bopoví a avantgardní spoluhráči – kontrabasista Anthony Cox, v jehož portfoliu nacházíme jména jako kytaristé Pat Metheny, John Scofield nebo saxofonisté Dewey Redman a Joe Lovano.
Za bicími seděl Andrew Cyrille, mj. spoluhráč freejazzového pianisty Cecila Taylora nebo vibrafinosty Walta Dickersona. O rok později Allen připraví svůj první sólový klavírní recitál Home Grown (1985, Minor Music).
O dva roky později vzniká pozoruhodné trio, které se jazzovým posluchačům poprvé představí albem Etudes (1988). Nahrávky, na nichž s pianistkou hrají veteráni jazzové Třetí cesty šedesátých a sedmdesátých let Charlie Haden (kontrabas) a Paul Motian (bicí), vychází u italských Soul Note Records.
Hudební kritika přivítá Etudes poměrně vstřícně. Podobného přijetí se dostane i několika dalším společným CD diskům, například titulům Segments (1989, DIW) nebo Live At The Village Vanguard (1990, DIW).
Allen pokračuje i v dalších letech ve vytváření zajímavých aliancí s někdejšími spoluhráči Milese Davise. Nejdříve spojuje tvůrčí síly s bubeníkem Tonym Williamsem a basistou Ronem Carterem. V roce 1994 vydávají u Blue Note Records velice dobré CD Twenty One.
Album The Life Of A Song (2004, Telarc) představilo kooperaci s další špičkovou rytmikou, opět tvořenou Davisovskými matadory. Tentokrát to byli pánové Dave Holland (basa) a Jack DeJohnette (bicí).
role sidewoman a první ocenění Za alba roku
V dalších letech spolupracovala s mnoha uznávanými jazzovými hudebníky, jako jsou trumpetista Lester Bowie, saxofonisté Steve Coleman, Wayne Shorter, Dewey Redman, Ornette Coleman a Charles Lloyd nebo zpěvačka Betty Carter.
Zároveň vede vlastní sestavy, se kterými připravila úspěšnou sérii dlouhohrajících titulů, z nichž některé byly prohlášeny za album roku – ať již zmíněné Twenty One (1994, Blue Note, sólový recitál Flying Toward the Sound (2010, Motéma) nebo koncertní záznam ze dvou únorových vystoupení v roce 2009 Geri Allen & Timeline Live (2010, Motéma).
spolupráce s terri lyne carrington
V posledních letech intenzivně spolupracovala s bubenicí Terri Lyne Carrington. Geri nejdříve vypomohla Terri Lyne na cenou Grammy oceněném Mosaic Project (2011, Concord Jazz) a poté založily dvě společná tria. V prvním hrály s basistkou Esperanzou Spalding a ve druhém s tenorsaxofonistou Davidem Murrayem.
Díky této spolupráci Geri stále objevovala nové možnosti sebevyjádření, Lhostejno, zda propojují současné pojetí jazzu hraného v triu s tanečními prvky, díky stepařskému umění Maurice Chestnuta nebo zařadí zajímavé harmonické postupy a nástrojovou dynamiku při společných vystoupeních s perkusionistou Mino Cinelu a skladatelem Dwightem Andrewsem.
Navzdory vážnému onemocnění pracovala do posledních sil. V roce 2016 natočila v rámci seskupení Murray, Allen And Carrington Power Trio novou kolekci snímků, vydanou pod názvem Perfection (2016, Motéma). Ještě na jaře 2017 pohostinsky koncertovala na evropském turné slavného jazzového pianisty McCoy Tynera.
Ukázky:
Black Man – https://youtu.be/z27W_1BcfR0
Dolphy’s Dance – https://youtu.be/n5vDIOV4MY8
Batista’s Groove – https://youtu.be/RhXAiGpCl7o
Feed The Fire – https://youtu.be/f6qS05TZmME
Soul Eyes – https://youtu.be/nFKpxFqqAqs
Geri Allen, Esperanza Spalding, Terri Lyne Carrington
Jazz In Marciac – Unconditional Love – https://youtu.be/XHs-pNjC4eo
Our Lady (Live at Berklee Commencement Concert 2014)
– https://youtu.be/ICvMBGQBQPY
