Naposledy aktualizováno: 2.4.2018
I po letech si album Tell Mama (1968, Cadet Records) udrželo statut jedné z nejlepších nahrávek v bohaté a úspěšné pěvecké kariéře losangelské rodačky Etty James. Dodnes patří mezi těžko překonatelné soulové klasiky nejenom let šedesátých.
lidsky upřímný a vřelý pěvecký projev
Etta James se propracovala od prvních profesionálních krůčků na počátku páté dekády pod vedením producenta Harveyho Fuqui, bývalého člena výborných doowopových The Moonglows, přes spolupráci s talent scoutem Johnnym Otisem ve druhé polovině desetiletí, na čelná umístění v tehdejších žánrových hitparádách (mj. singl The Wallflower (Roll With Me Henry)).
Zaujala jedinečným, výrazným a gospelově procítěným hlasem, jenž se hodil nejenom k popově laděným baladám s košatými orchestrálními aranžmány, ale především uchvátil v rhythm’n’bluesových tanečních číslech za doprovodu malých hudebních comb.
Disponovala lidsky upřímným a vřelým pěveckým projevem. Byl její výraznou devízou při prošlapávání rhythm’n’bluesových stylových pěšinek, po nichž se o několik let později, díky přispění většinových celostátních médií, staly dálnice, po kterých se proháněly bělošské rock’n’rollové hvězdy.
Jak se vybabrat z drogové závislosti
Ettino v pořadí osmé studiové album Tell Mama se začalo rodit během tří srpnových studiových frekvencí naplánovaných na léto 1967 do pověstných FAME Studios (zkratka Florence Alabama Music Enterprises) v alabamském Muscle Shoals.
Tamní studio vybral Leonard Chess, producent a spolumajitel chicagského bluesového labelu Chess Records, ve snaze znovu oživit uvadající uměleckou dráhu jedné z nejlepších světových rockových a popových zpěvaček všech dob.
Přibližně od roku 1964 se Etta stále více utápěla v psychických problémech navíc podpořených prohlubující se závislostí na heroinu. Repertoárově a zvukově zůstala trčet uprostřed přeslazených popových cukrlátek se smyčcovým orchestrem, jak dokazuje většina jejích chicagských alb ze šedesátých let.
tři srpnové studiové frekvence ve FAME studios
Leonard Chess intenzivně hledal někoho, kdo by pomohl vše změnit. Předpokládal, že společně uspějí, pokud zpěvačku nasměrují zpět k jejímu původnímu, dravému, na emoce bohatému, a na prožitky silnému, pěveckému stylu.
V jeho očích byl takovým mužem zvukový inženýr a producent Rick Hall. V Muscle Shoals se od roku 1962 okolo něj utvořil báječný producentský a muzikantský tým, představující protipól tehdejšímu hlavnímu centru tzv. Southern Soulu, memphiským studiím Stax Records.
Před Ettou již prošly vstupními dveřmi nahrávací místnosti umístěné v budově na East Avalon Avenue takové soulové hvězdy, jako Aretha Franklin, Joe Tex a Wilson Pickett. V dalších letech se k nim přidali Simon & Garfunkel, Rolling Stones nebo Jim Capaldi, Joe Cocker a desítky dalších.
Stálou studiovou skupinu Muscle Shoals Rhythm Section (známou také jako The Swampers) tehdy tvořila úchvatná dechová sekce Muscle Shoals Horns (ve složení trumpetista Gene Miller, saxofonisté Aaron Varnell, Charles Chalmers, Floyd Newman, James Mitchell) a další výteční hráči, jako basista David Hood, bubeník Roger Hawkins, kytarista Jimmy Ray Johnson nebo klávesisté Barry Beckett a Dewey L. Oldham. Někteří z nich o pár let později založili konkurenční Muscle Shoals Sound Studio.
nadčasová přehlídka hutného hudebního materiálu
Sítem producentského předvýběru naštěstí nepropadly Ettiny budoucí singlové hity, jako Tell Mama, jejíž originální, autorskou verzi vydal v roce 1966 na singlu slepý kytarista a zpěvák Clarence Carter pod názvem Tell Daddy nebo I’d Rather Go Blind, původně vybraná pouze jako B-strana čtyřicetpětky s Tell Mama z listopadu 1967.
Po letech se Etta vyznala z velkých rozpaků při výběru singlu Tell Mama. Píseň později nezpívala ani na koncertních turné. Krátce po vydání úspěšného singlu (10. místo na R&B žebříčku) se James vrací na sever Alabamy, aby ve FAME nazpívala další snímky a dokončila materiál pro novou dlouhohrající desku.
Ve finálním tuctu zůstaly perly, jako je cover verze Reddingovy Security, která se na dalším singlu probila na jedenácté místo hitparády, dále The Love Of My Man od Eda Townsenda, Steal Away z pera Jimmyho Hughese nebo Watch Dog, jedna ze dvou převzatých skladeb z repertoáru Dona Covaye.
Etta otiskla svůj jedinečný a vyzrálý projev i do zcela neznámé skladby My Mother-In-Law z autorské dílny dua Davis/Diamond. Hudební kariéry obou skladatelů jsou nesmírně zajímavé a v budoucnu se jim jistě budeme věnovat v samostatných profilech.
Prozatím nabízím alespoň odstaveček. Multiinstrumentalista George Davis spolupracoval například s Allenem Toussaintem, Aaronem Nevillem, Larrym Williamsem, Sarah Vaughan, Dukem Ellingtonem nebo Buddym Richem. Saxofonista Lee Diamond začínal v kapele rock’n’rollového pionýra Little Richarda a od roku 1967 hrál několik let s Jamesem Brownem.
Album Tell Mama zůstává nadčasovou přehlídkou hutného hudebního materiálu a dokladem Ettina bezchybného projevu, v němž se skloubily dynamika a vliv bluesového shouterství Wynonieho Harrise, s elegancí Dinah Washington nebo Elly Fitzgerald, za významné podpory špičkových studiových muzikantů z Muscle Shoals.
Ukázky:
Tell Mama
– https://youtu.be/xo1VXOk0eLQ
I’d Rather Go Blind (Vinyl 45 rpm)
– https://youtu.be/TjjRB3GSyHM
Steal Away
– https://youtu.be/LXsAH-fFxqg
Security
– https://youtu.be/Puqn3egDmoQ
Watch Dog
– https://youtu.be/klnodFCGNjE
My Mother In Law
– https://youtu.be/jgrZl9D5H5o
Etta James: Tell Mama
Label: Cadet Records – LPS 802, Cadet Records – LPS-802
Format: Vinyl, LP, Album, Stereo
Country: US
Released: 1968
Genre: Funk / Soul, Blues, Pop
Style: Vocal, Rhythm & Blues, Soul
Tracklist
A1 Tell Mama (2:20)
Written-By – Clarence Carter
A2 I’d Rather Go Blind (2:33)
Written By – Billy Foster, Ellington Jordan
A3 Watch Dog (2:06)
Written-By – Don Covay
A4 The Love Of My Man (2:37)
Written-By – Ed Townsend
A5 I’m Gonna Take What He’s Got (2:32)
Written-By – Don Covay
A6 The Same Rope (2:30)
Written-By – Leonard Caston, Lloyd Webber
B1 Security (2:27)
Written-By – Otis Redding
B2 Steal Away (2:19)
Written-By – Jimmy Hughes
B3 My Mother-In-Law (2:20)
Written-By – George David, Lee Diamond
B4 Don’t Lose Your Good Thing (2:26)
Written By – Robert Killen, Dewey L. Oldham, Rick Hall
B5 It Hurts Me So Much (2:34)
Written-By – Charles Chalmers
B6 Just A Little Bit (2:11)
Written-By – Rosco Gordon
Credits
Bass – David Hood
Drums – Roger Hawkins
Guitar – Albert Lowe, Jr., Jimmy Ray Johnson
Organ – Barry Beckett, Carl Banks
Piano – George Davis, Marvell Thomas
Piano, Organ – Dewey L. Oldham
Saxophone – Aaron Varnell, Charles Chalmers, Floyd Newman, James Mitchell
Trumpet – Gene Miller
Vocals – Etta James
Notes
Recorded August and November, 1967 at Fame Studios, Muscle Shoals, Alabama.
Arranged By, Producer – Rick Hall & Staff
Engineer, Recording Supervisor [Album Supervision] – Rick Hall
Design [Album Design] – Jerry Griffith
Artwork By – Bill Utterback
Liner Notes – Morry Roth
