Naposledy aktualizováno: 26.7.2018
V roce 2016 uplynuly čtyři desítky let od chvíle, co se v československých prodejnách s gramodeskami objevila třetí řadová LP deska ostravské soulové formace Flamingo se zpěváky Marií Rottrovou a Petrem Němcem pod názvem Plameňáci/Flamingo & Marie Rottrová ´75 .
Ostravské soulové Flamingo
V záplavě znormalizované československé pop produkce obsahovalo album Plameňáci/Flamingo & Marie Rottrová ´75 nezvykle moderní a svěže znějící nahrávky. Skupina na něm posluchačům nabídla hudbu inspirovanou, nikoliv bezhlavě kopírovanou, nejnovějšími světovými trendy, mezi nimiž dominoval styl, jemuž milovníci hudebních škatulek dali název fusion music.
Titul dodnes patří mezi jednoznačně nejlepší počiny kapely, byť jej hudebníci museli dokončit bez svého předčasně zesnulého lídra a zakladatele Richarda Kovalčíka.
Za Richardem Kovalčíkem
Flamingo vzniklo v roce 1966. U jeho zrodu stál trumpetista Richard Kovalčík (22. 5. 1937 – 12. 3. 1975). Mezi Richardovi hudební oblíbence patřili především Chicago, Billy Chase nebo Miles Davis.
Od roku 1962 se pohyboval na ostravské jazzové scéně coby člen tehdy jednoho z nejlepších československých comb Modern Jazz Sextet v čele s kapelníkem Ivo Pavlíkem. Vedle toho působil v Ostravském rozhlasovém orchestru, s nímž mj. natočil snímek Čekání, který vyšel v roce 1964 na singlu u státního Supraphonu.
K hráčským a kapelnickým povinnostem ve Flamingu si prakticky okamžitě přibral i skládání a aranžování původní písňové a instrumentální tvorby. Časem převzal starost i o organizační záležitosti. Zajišťoval nahrávací frekvence v ostravském rozhlasovém studiu a domlouval veřejná vystoupení.
Pozvolné budování repertoáru
Od samého počátku procházela Kovalčíkova parta řadou personálních změn. U mikrofonu se střídaly zástupy mladíků, z nichž vytrval pouze Petr Němec. Ze zpěvaček to byly především Věra Špinarová nebo Hana Zagorová.
Složení se definitivně stabilizovalo v roce 1969. Po příchodu Marie Rottrové (13. 11. 1941); technicky vytříbené a ostřílené československé „Lady Soul,“ se zkušenostmi ze štací u ostravských formací Samuel a Majestic, se Kovalčík rozhodl využít nabídnutou šanci a nasměroval kapelu k černošskému soulu.
Navíc jej ochutil o osobitě pojaté prvky funku a fusion, k nimž také patří mystická atmosféra gospelu a spirituálu s hořkobolnou příchutí blues.
Někteří budou nejspíše poukazovat na dochované studiové snímky a tvrdit, že jsou podobné produkci, jaká vycházela na vinylech se soulovými interprety ze společností Atlantic Records nebo Stax Records. Důležitější ale bylo, že se Rottrová s Flamingem pokusili přenést tyto prvky do našich zemí, přijali je za vlastní a interpretovali je po svém.
Záměrům odpovídalo i složení repertoáru, v němž zprvu dominovaly převzaté tituly od Otise Reddinga, Chicaga, Clydea Otise, Arethy Franklin, Dona Covaye nebo Stevie Wondera – většinou s českými texty od Vladimíra Čorta.
Tehdejší sestavu, v níž Rottrovou s Kovalčíkem doplňovali Jan Hasník (sólová kytara), Vladimír Figar (klávesy), Jiří Urbánek (baskytara), Radek Dominik (bicí) a Petr Němec (zpěv, bongo), zachycuje i debutová eponymní dlouhohrající deska vydaná v roce 1970 v rámci supraphonské výběrové edice Gramofonový klub.
Tvoří se stálý aranžérský a tvůrčí tým
O dva roky později Kovalčíkův aranžérský a tvůrčí tým, v němž se nově objevují například budoucí stálí textaři Jaroslav Wykrent a Pavel Vrba, připraví ambiciózně pojatou řadovou LP desku Marie Rottrová – Flamingo (1972, Supraphon).
Stálou sestavu na ní posílili noví členové – tenorsaxofonista Rudolf Březina s trombonistou Zdeňkem Škrabánkem. V některých skladbách vypomáhá dechové kvinteto, smyčcové kvarteto, vokální kvartet Jezinky nebo altsaxofonista Felix Slováček.
Mezi dvanácti snímky jsou již pouze tři ze zahraniční provenience – Mercy, Mercy, Mercy z pera Joea Zawinula, někdejšího člena kvintetu Cannonballa Adderleyho, Jednego serdca od polské hvězdy Czeslawa Niemena a další Arethyn cover I Can’t See Myself Leaving You z dílny amerického hitmakera Ronnieho Shannona.
Přípravy třetího alba znormalizovaných Plameňáků
V roce 1974 odstartují v pražském studiu Dejvice přípravy nahrávek pro třetí řadovou LP desku, která vychází pod podivným názvem Plameňáci/Flamingo & Marie Rottrová ´75 (1976, Gramofonový klub Supraphonu).
Nahrávání naruší zpráva o Kovalčíkově vážném onemocnění. Kapelník se nakonec podílí pouze na jediném snímku, jímž je jeho instrumentální Malovaná kapela. Flamingo definitivně opouští v březnu 1975. V sedmatřiceti letech podlehne rakovině.
Trumpetové party již dotáčí Radek Pobořil, jenž se, společně s nově příchozím houslistou a kytaristou Richardem Kroczkem, a s navrátilcem saxofonistou Miroslavem Večeřou, stává dalším platným členem souboru.
Flamingo, přejmenované podle požadavku komunistické kulturní věrchušky na Plameňáky, album dokončí pod vedením nového kapelníka baskytaristy Jiřího Urbánka.
kapela se stále prezentuje jako jednolitý soubor
Ten je, společně s dalšími autory hudby, klávesistou Vladimírem Figarem, přerovským písničkářem Jaroslavem Wykrentem a dechařem Rudolfem Březinou, hlavním dodavatelem repertoáru, v němž převládají prvky stylu, pro nějž se v Československu vžilo poněkud zavádějící pojmenování Jazzrock.
Hudební projev stojí nejenom na svižných přiznávkách dechové sekce, podpořených různými perkusivními nástroji, ale také na všudypřítomných Figarových varhanních a klavírních doprovodech.
Zvukově výborně sejmutá Urbánkova basová linka je často doplněná o výtečně zahraná Hasníkova kytarová sóla. Zvláště v jediné převzaté baladě Lásky žen, původně z písňového katalogu amerického hudebního satira Randyho Newmana, se kytarista předvedl ve skvělém hráčském světle.
Na rozdíl od tehdejšího sterilního popu se kapela prezentuje jako jednolitý soubor. Zpěvačka často ustupuje do pozadí, aby uvolnila prostor pro jednotlivé sólisty. Ti se skvěle prezentují i ve dvou instrumentálních skladbách Poslední okamžik a Dvojité salto.
Zajímavě působí přepracovaná a nově otextovaná Figarova skladba Quasimodův sen, jež se objevila již na debutu. V nové verzi je zkrácena a uprostřed syntezátorového sóla je pod názvy Quasimodův sen I. (Esmeralda), Quasimodův sen II. (Quasimodo) rozdělena do dvou částí. Každá se ocitla na jiné straně vinylového alba. Naštěstí, přetržené klávesové sólo po chvilce končí přechodem do nádherného á capella sboru.
Ukázky:
Poslední okamžik
– https://youtu.be/bIWtLo4vDY0
Čas motýlů
– https://youtu.be/ForBDNUrK1s
Lásky žen
– https://youtu.be/rVEooWk3Ov0
Plameňáci/Flamingo & Marie Rottrová ’75
Label: Supraphon – 1 13 1695, Gramofonový Klub – 1 13 1695
Format: Vinyl, LP, Album, Club Edition
Country: Czechoslovakia
Released: 1976
Genre: Jazz, Rock, Funk / Soul
Style: Jazz-Rock, Jazz-Funk, Pop Rock, Funk
Tracklist
A1 Poslední okamžik (6:45)
Music By, Arranged By – J. Urbánek
A2 Lásky žen (I’ll Be Home) (4:45)
Arranged By – V. Figar, Lyrics By [Czech] – B. Janíček
Written-By – R. Newman
A3 Pyšná Dáma (2:25)
Arranged By – R. Březina, Written-By – J. Wykrent
A4 Malovaná kapela (1:50)
Music By, Arranged By – R. Kovalčík
A5 Quasimodův sen I. (Esmeralda) (2:55)
Lyrics By – P. Vrba, Music By, Arranged By – V. Figar
B1 Quasimodův sen II. (Quasimodo) (0:35)
Lyrics By – P. Vrba, Music By, Arranged By – V. Figar
B2 Čas motýlů (5:10)
Lyrics By – J. Nohavica, Music By, Arranged By – J. Urbánek
B3 Dvojité salto (5:10)
Music By, Arranged By – R. Březina
B4 Tvůj přítel vítr (5:15)
Lyrics By – J. Wykrent, Music By, Arranged By – J. Urbánek
Credits
Alto Saxophone, Baritone Saxophone, Flute, Congas, Backing Vocals – Miroslav Večeřa
Backing Vocals – Petr Šibilev
Bass Guitar – Petr Šibilev (tracks: A4)
Bass Guitar, Leader – Jiří Urbánek (tracks: A1 to A3, A5 to B4)
Bongos, Backing Vocals – Petr Němec
Drums – Radek Dominik
Engineer – Gustav Houdek
Guitar – Richard Kroczek
Lead Guitar – Jan Hasník
Lead Vocals – Marie Rottrová (tracks: A2, A3, A5 to B2, B4)
Organ, Piano, Synthesizer, Backing Vocals – Vladimír Figar
Tenor Saxophone, Alto Saxophone, Flute, Backing Vocals – Rudolf Březina
Trumpet – Radek Pobořil
Trumpet, Leader – Richard Kovalčík (tracks: A4)
Recorded At – Studio Dejvice, Praha (1974 – 1975)
Recording Supervisor – Jan Hrábek, Květoslav Rohleder
Technician – Jiří Rohan, Tomáš Štern
Photography By – Antonín Krčmář, Petr Foltera
