Naposledy aktualizováno: 24.11.2018
Původně čistě doo-wopový kvintet „5“ Royales se proslavil coby významný reprezentant nastupujících rhythm’n’bluesových a soulových skupin.
Jedna z nejdůležitějších černošských vokálních skupiny historie pop music
Hudba pětice „5“ Royales nebyla nikdy přijímána zcela bez výhrad. Dnešními fanoušky bývají přehlíženi a trestuhodně zanedbáváni. Přes to právem náleží mezi nejdůležitější černošské vokální skupiny historie pop music.
Společně s Rayem Charlesem, Arethou Franklin a dalšími černošskými interprety, k nimž můžeme ještě přiřadit Clydea McPhattera z The Drifters nebo Hanka Ballarda z Royals/Midnighters, se dokázali vymanit z vlivu duchovní hudby a pronikli do lákavě opojného, ale také nebezpečného světa rhythm’n’blues a soulu.
Otevřeli pomyslná vrátka jimiž prošli budoucí velikáni hudby šedesátých let, jako byli například The Temptations. „Měli být uznáni mnohem dříve,“ řekl Otis Williams, člen Temptations, v telefonickém rozhovoru u příležitosti uvedení „5“ Royales do Rock’n’rollové síně slávy. „Ale všechno má své místo a čas. Vždy budou jednou z velkých vokálních skupin. Prostě, měli zřetelný zvuk, který byl pro ně typický.“
V jejich repertoáru byly zastoupeny harmonicky bohaté skladby v duchu gospelových The Larks nebo harmony vocalových The Five Keys, ale i dravě nevyzpytatelná, zemitá, raně rocková čísla, inspirovaná prvními úspěšnými žánrovými pionýry, jakými byli obskurní newyorští Frankie Lymon And The Teenagers.
Počátky kvintetu synů královských
Na konci čtyřicátých let vzniká v Severní Karolině čistě gospelová skupina Royal Sons. Založil ji někdejší horník Lowman Pauling Sr. se svými třemi syny Lowmanem Jr., Clarencem a Curtisem. Na kvintet Royal Sons Quintet je záhy doplnil Johnny Holmes. Paulingovi synové nadšeně poslouchali rozhlasová vysílání, na nichž nejčastěji zněly nahrávky Counta Basieho, Elly Fitzgerald a Jimmieho Lunceforda.
V roce 1951 si je do své stáje vybere newyorský label Apollo Records. V té době do ní patřili například Mahalia Jackson, Dixie Hummingbirds nebo Roberta Martin Singers. Ještě do konce roku Synům královým vychází dva evangelické singly Bedside Of A Neighbour / Journey’s End a Come Over Here / Let Nothing Separate Me. V nebývale kvalitní a početné firemní konkurenci byla šance na nějaký výraznější úspěch minimální.
zrození „5“ Royales
Vedení firmy, ale mělo s Royal Sons Quintet jiné plány. Asi jim nedalo příliš práce přesvědčit členy kvintetu, aby se vydali do hájemství sekulárního showbusinessu, ve kterém tehdy zářili The Clovers nebo The Ravens. V průběhu jedné studiové frekvence nazpívají, tehdy již coby Royals, dvě rhythm’n’bluesové skladby Too Much Of A Little Bit a Give Me One More Chance.
Singl se sice příliš neprodával, ale přivábil nechtěnou pozornost vydavatelství Federal Records, které již dříve podepsalo smlouvu se skupinou stejného jména.
Právníci Federalu začali hrozit žalobami a tak se na doporučení Carla Le Bowea, majitele Apollo Records, zrodili „5“ Roayles – tehdy již v klasické sestavě Lowman „Pete“ Pauling, Johnny Tanner, James E. „Jimmie“ Moore, Obediah „Scoop“ Carter a Otto Jeffries. Hudební doprovod jim obvykle zajišťovali Charlie (Little Jazz) Ferguson And His Orchestra.
V průběhu následujících let se sestava příliš neměnila. Pokud přeci jenom k nějakým výměnám došlo, jednalo se víceméně o záskoky vynucené povolávacími rozkazy do U.S. Army.
Na většině klasických snímků, pořízených v průběhu první dekády existence kapely, zpívá první hlas tenorista Johnny Tanner. K němu se od roku 1954 do léta 1964 připojil coby druhý tenor jeho bratr Eugene. Nahradil Otto Jeffriese, který se až do rozpadu skupiny staral o její finance. Barytonista Jimmie Moore pobyl do roku 1963. Nejvěrnějším a nejstálejším členem kvintetu byl barytonista/tenorista „Scoop“ Carter. Skupinu neopustil po celou dobu její existence.
Jejich první jedničkou na singlovém žebříčku Billboard’s R&B chart se stane v srpnu 1952 píseň Baby Don’t Do It. O rok později vystoupá stejně vysoko nahrávka Help Me Somebody. Do roku 1954 vydají další čtyři singly, které se probijí až do TOP 10 rhythm’n’bluesové hitparády – Laundromat Blues, I Do, I Want To Thank You a Cry Some More.
V rámci turné po tzv. Chitlin‘ Circuit obráží segregované koncertní sály hluboko na Jihu, ale prorazí i do newyorských klubů a slavného hralemského Apollo Theatre. Na šňůře se potkávají s Little Richardem, Ettou James nebo Benem E. Kingem.
lowmanův kytarový part „rozsvítil“ nahrávku skladby think
Leaderem a klíčovou postavou „5“ Royales byl vždy Lowman Pauling Jr.. Měl na svědomí valnou část repertoáru a začal výborně hrát na kytaru. Paulingův hluboký bas a chytlavé kytarové party se staly hlavními poznávacími znaky jejich nahrávek pro King Records.
Za svůj velký hráčský vzor jej považují například kytarista a producent Steve Cropper z memphiských Booker T &The MG’s nebo britská bluesrocková modla Eric Clapton. Mezi jeho obdivovatele patřil i Jimi Hendrix.
Zajímavé je, že zpočátku natáčeli kytarové party jiní kytaristé. V gospelových dobách u Apollo Records to byl Charlie Singleton, zatímco King Records obvykle s oblibou využívali služeb šikovného studiového profíka Mickeyho Bakera.
V únoru 1957 se skupinou spolupracoval další legendární kytarista Tiny Grimes. Nikdo si již přesně nepamatuje, jak došlo k tomu, že si uprostřed studiové frekvence vzal do ruky kytaru Pauling. Okamžitě vystřihl úžasný doprovod do písně Think.
Nahrávka se stala významným mezníkem v historii kapely. Její cover nazpíval funkový kmotr James Brown. Skladba se stala trvalou součástí jeho repertoáru. Existuje mnoho Jamesových věrných fanoušků, kteří bez váhání odpřísáhnou, že ji složil jejich oblíbenec. A přitom, perfektně rozhoupaná originální nahrávka „5“ Royales je mnohem lepší, než Brownova funková překopávka.
Dalším úspěšným číslem byla drsně rhythm’n’bluesová skladba se soulovými vylepšeními Dedicated To The One I Love. Do obchodní sítě šla před Vánoci 1957. Proslavila se i díky verzi od představitelek „naivního středoškolského popíku“ The Shirelles a ještě později coby úspěšný popový hit folkových Mamas And Papas.
obvyklá fáze „štěpení“ sil
Přibližně od roku 1959 se od „5 Royales“ začínají „odštěpovat“ různé pobočné skupiny. V jejich čele nejčastěji stojí Pauling. Nejdříve se vrátil spolupráci s Royalem Abbitem, prapůvodním zpěvákem a klávesistou Royal Sons.
Společně vydávají singly pod názvy kapel El ( ‘Ed’) Pauling & The Royalton, El Pauling And Royal Abbit nebo The Exciters a později The Poor Boys. Lowman vypomůže vokálními harmoniemi i začínajícímu ekvilibristickému bluesmanovi Guitar Shortymu na snímku Pumpkin Pie, pořízeném v průběhu jedné losangelské studiové frekvence.
Na tomto místě můžeme zmínit i další osudy Lowmanova bratra Clarence. Ten si po odchodu z Royal Sons zvolil umělecké jméno Clarence Paul, pod kterým udělal producentskou a manažerskou kariéru ve vedení „továrny na hity“ Motown Records. Clarence patřil mezi důležité průvodce kariérou tamní hvězdy Stevieho Wondera. Bratři Paulingovi společně napsali několik písní nejenom pro Wondera, ale i pro Marvina Gaye.
V memphiském domě blues
Royal Abbit se na začátku šedesátých let stává řadovým členem „5“ Royales. Jeho klavírní a varhanní vyhrávky v té době významně ovlivní jejich nahrávky pro memphiský label Home Of The Blues, kam přejdou od King Records po nechutné právní tahanici s Jamesem Brownem o přiznání autorství skladby Think.
V polovině šedesátých let je většina členů již unavena z věčného kolotoče vystupování a studiového nahrávání. Kapela se rozpadá. Jediným, kdo chtěl pokračovat v hudební kariéře, byl Lowman Pauling.
Přes jeho nesporný hudební talent se mu v dalších letech příliš nedařilo. Neúspěch utápěl v lahvích levného alkoholu a na turné dua Sam & Dave hrál coby doprovodný kytarista. Nakonec si přivydělával jako údržbář v brooklynské synagoze. Umírá osamocen v roce 1973 na následky epileptického záchvatu.
Symbolickou tečku za existencí „5“ Royales udělal hudební historik Holly George-Warren, když prohlásil: „Přišli s úplně novým a jiným konceptem, spojujícím rhythm’n’blues s modernějším soulem. V jejich písních stále převládá gospel, jež je hudebně poháněl kupředu svým zvláštně vzrušeným vokálním cítěním.“
Ukázky:
Royal Sons:
Bedside Of A Neighbor (1952)
– https://youtu.be/o4mIrSZm3AM
Royals:
Too Much Of A Little Bit / Give Me One More Chance
– https://youtu.be/kk99eUhg99s
„5“ Royales:
Baby Don’t Do It
– https://youtu.be/18QMGjKDqd4
Think
– https://youtu.be/RPp4yW5XEFU
Dedicated To The One I Love
– https://youtu.be/JC_-v3fG-0o
