Naposledy aktualizováno: 3.10.2018
Populární poválečné chicagské trio Big Three Trio se zformovalo na začátku roku 1946. Sešli se v něm pianista a zpěvák Leonard „Baby Doo“ Caston, kontrabasista Willie Dixon a kytarista Bernardo Dennis. Na studiových snímcích s nimi bubnuje Hillard Brown.
Za vznikem hledejte plány odpírače vojenské služby
Budoucí klíčová postava městského elektrifikovaného blues, talentovaný skladatel a úspěšný producent Willie Dixon spřádal první plány na založení společného tria již v roce 1943. Oba své spoluhráče znal velice dobře z předchozích hudebních seskupení Five Breezes resp. Four Jumps Of Jive.
Na rozdíl od Dixona, který si raději odseděl skoro rok ve vězení za odmítnutí vojenské služby z podobných důvodů, na něž se odvolával o dvě dekády později profesionální boxer Muhammad Ali, „Baby Doo“ Caston povolávací rozkaz nevrátil. Celou válku sloužil v servisní organizaci USO a hrál americkým vojákům ve vojenských táborech.
Od svého vzniku trio vystupuje na chicagské klubové scéně. Přibližně po roce z kapely odchází Bernardo Dennis a nahradí jej Ollie Crawford.
Nastoupil právě včas. S nabídkou nahrávacího kontraktu na vydání prvních šelakových gramodesek přichází Jim Bulleit, majitel dvou nezávislých nashvillských labelů Bullet Records a Delta Records.
Výsledkem jsou mj. singly Signifying Monkey / You Sure Look Good To Me a Get Up Those Stairs Madamoiselle / Lonely Roamin‘. Mastery později odkoupí Columbia Records, do jejíž stáje trio přechází v roce 1947.
Hvězdy klubové scény v okolí North Shore
Krátce po podpisu smlouvy s Columbií Big Three Trio doprovází dnes již zapomenutou bluesovou zpěvačku Rosettu Howard ve čtyřech snímcích I Keep On Worrying / Why Be So Blue / Ebony Rhapsody / When I Been Drinking, které jdou do obchodní sítě v roce 1948 na dvou obskurních singlech.
Kapela si se složením repertoáru nikdy hlavu nedělala. Jejich velkými vzory byl pop vokální kvartet Four Mills Brothers. Ostatně, bělošské publikum, obývající severní oblast Chicaga, známou jako North Shore, u nich především oceňovalo schopnost živě zahrát dobové šlágry. „Hráli jsem to, co chtěli lidi slyšet,“ vzpomínal Dixon a pokračoval. „Když chtěli blues, hráli jsme blues. Často jsem hráli i standardy. Tenkrát tomu fanoušci říkali novelty tunes. Jojo… hráli jsme všechno.“
Willie Dixon hledal inspiraci pro své texty i v klasických bluesových nahrávkách. Dokládá to úvodní verš „If The Sea Was Whiskey“ ve stejnojmenném snímku, který se v různých obměnách objevuje v mnoha blues vydaných na šelakových kotoučích ve třicátých letech minulého století.
Přes jistou podbízivost vkusu publika předváděli členové Big Three Tria vynikající instrumentální výkony. Zatímco Castonův klavír evidentně plní sólovou roli, Willie se obvykle soustředí na souhru s kytaristou Olliem Crawfordem, kterého podporuje při zajímavých sólech na elektrickou kytaru.
Jeho kontrabas zní „ostře a hněvivě“ a ne příliš akusticky. Jako příklad poslouží výtečná instrumentální skladba Hard Notch Boogie Beat, v níž Willie zahrál dokonalé sólo s ukázku mistrného slapového hraní.
Hráli jsme za 375 US$ za večer
Na svou dobu byli Big Three Trio poměrně úspěšní. Instrumentální mistrovství ozdobily tři harmonicky dokonale sezpívané hlasy. Hudebně vycházeli, jak Willie výše přiznává, především z tehdy stále populárního klavírního boogie woogie, novelty tunes a popových balad. Blues nebo jazz nikdy netvořily základ jejich repertoáru. Dostávali se k nim spíše okrajově.
V té době se teprve tvořila slavná chicagská bluesová scéna. Dixon tehdejší stav popsal takto: „Bylo to těsně předtím, než se spustil ten humbuk okolo Chess Records. Tenkrát chicagskou scénu ovládal ostrej týpek jménem Lester Melrose. Len Chess teprve sbíral zkušenosti. Já jsem s Big Three Triem hrál v El Casino a Chess zkoušel nováčky u sebe v Macombu.“
Dixon zpočátku aktivitám Leonarda Chesse nedával mnoho šancí. Přeci jen, Big Three Trio již patřilo mezi známé a vyhledávané kapely. Za jedno vystoupení běžně požadovali tři sta sedmdesát pět dolarů. „Len zkusil nahrát i něco s námi, ale nic z toho se na desky nedostalo. My jsme se s Olliem a Baby Doo cítili jako králové. Slušně jsme si vydělávali. Objížděli jsme Jih, občas jsme hráli v St. Louis nebo v Omaze a všude tam, kde o nás měli zájem.“ Po letech Willie přiznal, že museli především čelit rasovým předsudkům a segregaci.
Mezi cestováním a pobyty na šňůře se občas dostali do studia a natáčeli. Poměrně slušný ohlas sklidila nahrávka Wee Wee Baby You Sure Look Good To Me. Trio Peter Paul & Mary později nahrálo cover jejich skladby Tell That Woman, přejmenovaný na Big Boat Up The River.
Kapela se definitivně rozpadá v roce 1952. Krátce po dokončení již zamluvené studiové frekvence odchází Baby Doo Caston. Jak to tak bývá, hlavním důvodem neshod byly osobní a finanční problémy.
Přestože trio tvořili nesmírně talentovaní hudebníci a skladatelé, nikdy se výrazněji neprosadili na celonárodní úrovni. Díky přirozenému muzikanství Willieho Dixona jejich hudební odkaz přežil v modernější, elektrifikované formě, známé jako Chicago Blues.
Ukázky:
Signifying Monkey
– https://youtu.be/DH0zvrwK5es
You Sure Look Good To Me
– https://youtu.be/ZoMqWwJQuXA
Hard Notch Boogie Beat
– https://youtu.be/CXMThTIYpfI
If The Sea Was Whiskey
– https://youtu.be/2dyTigJPLvw
Rosetta Howard & Big Three Trio:
When I Been Drinking
– https://youtu.be/bVTSLBl6iZ0
