Naposledy aktualizováno: 20.5.2018
Jazzová pianistka a zpěvačka Barbara Carroll (25. 1. 1925 – 11. 2. 2017, narozena jako Barbara Carole Coppersmith) patřila mezi pozoruhodné osobnosti newyorského hudebního života.
první dívka, která hrála na piano bebop
Pianistka a zpěvačka Barbara Carroll se desítky let prezentovala coby úchvatná jazzově orientovaná klubová interpretka. Svým pečlivým účesem vždy ztělesňovala nadčasovou bohémskou eleganci a umělecký půvab nočního života kosmopolitního publika na Manhattanu.
Pro svá vystoupení v hotelových lobby mívala na repertoáru směs bopových a swingových témat, jazzových standardů, aktuálních popových hitů a vlastních skladeb. Novinář John S. Wilson z New York Times na ni oceňoval „především jedinečnou schopnost hrát jednoduše, citlivě a vyvolat tím dojetí.“
Narodila se v městečku Worcester ve státě Massachusetts. Na piano poprvé zahrála již jako pětiletá holčička. O tři roky později začala chodit na první placené hudební lekce. Další kroky talentované hráčky logicky směřovaly na konzervatoř New England Conservatory of Music.
Pobyla zde pouhý rok. Její nadšení pro jazzové mistry, jako byli Teddy Wilson a Art Tatum, se neslučovalo s učebními osnovami ctihodné hudební instituce. Své si užila i ve výrazně maskulinním prostředí hudebních klubů.
Přestože hrála dokonale a úžasně rychle, dočkala se spíše odsudků. „Byla to první dívka, která hrála na piano bebop,“ hájil ji původem britský pianista a později respektovaný jazzový kritik Leonard Feather. „Lidi tě odsoudí ještě předtím, než tě poprvé uslyší hrát,“ komentovala tehdejší ústrky. „Když hraješ na piano, velice často slyšíš poznámky o tom, jak je vůbec možné, že hraješ jazz. Často ti ani nedají šanci, abys ukázala, co v tobě je. A když uspěješ, berou tě jako svým způsobem unikát.“
Z vojenských základen až do klubů na 52. ulici
První koncertní zkušenosti sbírá po vstupu USA do války. V rámci armádní servisní organizace USO vystupuje na vojenských základnách jako členka dívčího tria. Barbara vždy obdivovala vynikajícího pianistu a zpěváka Nata King Colea. Nebylo divu, když si po skončení Druhé světové války založila vlastní trio. Hráli v něm kytarista Chuck Wayne a kontrabasista Clyde Lombardi.
V dalších letech přichází na místo kytaristy Charlie Lee Byrd a basové party hraje Joe Shulman (její pozdější manžel, umírá v roce 1956). Trio nakonec přebuduje na klasický jazzový formát piano-basa-bicí. Do nahrávacího studia se poprvé dostává v roce 1949, když se svým triem doprovází multiinstrumentalistu Eddieho Shu.
Debutovala jako předskokanka big bandu Dizzyho Gillespieho
Se svými spoluhráči uspěla na jedné z nejprestižnějších hudebních scén, kterou v té době představovaly kluby na newyorské 52. ulici. Byť ji její tehdejší přítel a impresário nabízel pod uměleckým jménem Bobbie Carroll, aby majitelé klubu neměli tušení, že jde o ženu. Ve chvíli, kdy se dostavila do klubu, bylo pozdě shánět někoho jiného místo ní. Debutovala coby předskokanka na koncertě big bandu Dizzyho Gillespieho v Downtown Clubu.
Jedna z četných dobových historek z Barbařina života se zmiňuje o Charliem „Bird“ Parkerovi. Měl prý prohlásit: „Heleďse, měla by ses seznámit s touhle další šikovnou pianistkou (another chick piano player),“ a poté Barbaru představil úžaslé Sarah „Sassy“ Vaughan.
Svoji kariéru zahájil na Padesáté druhé také jiný slavný zpěvák. „Tenkrát jsem se pokoušel prosadit,“ vyprávěl o desítky let později Tony Bennett a pokračoval. „Pokaždé, když někde Barbara hrála, tak jsem se na ní šel podívat.“ Ta ho také poprvé pozvala na pódium klubu Tin Pan Alley, aby si s ní pohostinsky zazpíval. Bennett si Carroll později často zval do studia nebo na zkoušky před turné.
Doprovázela i Billie Holiday
V roce 1951 vzniká její první eponymní desetipalcové album pro Atlantic Records. Nahrála ho během jediné studiové frekvence s bubeníkem Herbem Wassermannem (mj. prošel doprovodnými kapelami Stana Getze, Peggie Lee nebo Leny Horne) a basistou Shulmanem.
O rok později získává její trio angažmá na Broadwayi v muzikálu Me And Juliet od Rodgerse a Hammersteina. Premiérově vystoupí v televizním pořadu Today Show moderovaném jazzovým nadšencem Davem Garrowayem. Přibližně v té samé době doprovází svoji přítelkyni Billie Holiday.
V padesátých letech vystupovala se svým triem po celých Spojených státech. Často zavítala do chicagského London House. Její domovskou newyorskou scénou se stal luxusní klub Embers, v němž se scházela americká společenská smetánka a ve kterém poprvé otevírala před vystoupením milovaného Arta Tatuma.
Přednost dostala péče o dceru a čtvrtstoletí v bemelmans
V šedesátých letech vystupuje víceméně příležitostně. Přednost mají mateřské povinnosti a její dcera Suzanne. Od roku 1972 se postupně vrací k veřejnému koncertování; na plný úvazek definitivně až v roce 1978, kdy přitahuje pozornost hotelových hostů a návštěvníků New Yorku v baru Bemelmans hotelu Carlyle ležícím v East Side.
Po čtvrtstoletí hraní v Bemelmans se přesouvá na několik měsíců do Oak Room v manhattanském hotelu Algonquin. Odtud její kroky směřují do Saturdays, součásti Birdlandu. Majitel Gianni Valente ji nabídl nejenom pravidelné vystupování v doprovodu skvělého basisty Jaye Leonharta, ale spolupracoval i při přípravě Carrollynina posledního alba Barbara Carroll Plays At Birdland (2016, Birdland).
„Vedla jsem okouzlující život,“ svěřila se Barbara Carroll v jejím posledním novinovém rozhovoru. „Většinou jsem mohla dělat to, co jsem chtěla, a to je tak nádherné a neobvyklé. A mám Marka (pozn. autora: manžela Marka Stroocka), který je pro mě vším, a máme spolu požehnaný život. Je to naprostá radost.“
SETkali jste se někdy s Miss Carroll nebo jejími nahrávkami?
Za tak dlouhou hudební kariéru natáčela pro řadu menších vydavatelství, ale také prakticky pro všechny významné labely, jako jsou RCA Victor Records, Verve Records, Atlantic Records, Warner Bros Records nebo Blue Note Records.
Nejenom, že znala nazpaměť všechny písně z American Songbook, ale svým typickým způsobem interpretovala i písně Stephena Sonheima nebo kompozice Johanna Sebastiana Bacha, Clauda Debussyho, ale i Theloniouse Monka.
Barbařina bohatá diskografie nabízí několik opravdu zdařilých titulů – dvojalbum s EP deskami Have You Met Miss Carroll? (1956, RCA Victor), Barbara Carroll (1976, Blue Note Records) a z novějších Olds Friends (1990, Audiophile Records), One Morning In May (2002, Fynsworth Alley / Varese) nebo Live At Dizzy’s Club: How Long Has This Been Going On? (2011, Harbinger Records).
