Naposledy aktualizováno: 19.5.2019
V polovině šedesátých let dvacátého století se albová produkce vydavatelství Prestige Records zaměřila na posluchačsky přívětivější soul jazz. Výjimkou potvrzující pravidlo byl tenorsaxofonista Booker Ervin. Pro label nahrál sérii velice povedených sólových LP desek v duchu nejlepších bluesových a bopových tradic „texaského saxofonového stáda.“
ten, který hraje jen dva typy sól
Léta 1962 – 1967 můžeme bez obav nazvat obdobím, v němž úspěšně vyvrcholily snahy mnohých titánů americké jazzové saxofonové školy o nalezení nových výrazových možností.
Ty jsou v kontrastu s jejich trpkými životními zkušenostmi, kterými prošli v předchozí dekádě během „rajtování na heroinovém koni.“ Uznání odborné i laické veřejnosti se dostává především Johnu Coltraneovi a Sonnymu Rollinsovi. V těsném závěsu za nimi bývají často zmiňováni Dexter Gordon nebo Sonny Stitt.
Do jaké skupiny můžeme zařadit Bookera Ervina, možná zbytečně skromného a neprůrazného instrumentalistu? Dnes bývá trestuhodně přehlížen, a některými fanoušky marginalizován, “jako ten, který hraje jen dva typy sól – extrémně rychlé nebo nesnesitelně pomalé.”
A přitom o svém stylu nijak složitě nespekuloval. Můžeme tak soudit podle odpovědi v rozhovoru z roku 1965 pro britský Melody Maker. „Pokaždé, když nastoupím k sólu, snažím se hrát tak, jako kdybych měl fouknout do saxofonu naposledy.“
Navzdory názvu se v žádném případě nejedná o tradiční bluesový titul
Jednou z příležitostí k seznámení se s “Bookem”, jak zněla jeho přezdívka v době účinkování s kapelou kontrabasisty Charlieho Minguse, může být jeho v pořadí čtvrté sólové album Blues Book (1965, Prestige Records).
Navzdory názvu se v žádném případě nejedná o tradiční bluesový titul. Na vinylovou LP desku se vešly pouhé čtyři Bookovy autorské skladby. V každé z nich využívá jinou bluesovou formu a odlišné interpretační pojetí, aby společně se svými spoluhráči vyjádřili vlastní hudební myšlenky a prosté lidské emoce.
Vedle nenápadného, ale nesmírně šikovného, pianisty Gildo Mahonese odvádí cenné služby i další dva členové rytmické sekce – kontrabasista Richard Davis a bubeník Alan Dawson.
Gildo se již ve čtyřicátých letech zúčastnil po boku vibrafonisty Milta Jacksona prvních bebopových jam-sessions v klubu Minton’s Playhouse. Na Blues Book hraje spolehlivě a zodpovědně plní doprovodnou roli. Za pozornost stojí i jeho zasněný úvod a klavírní sólo v nejpomalejší nahrávce alba No Booze Blooze.
Davis natočil neskutečně rychlé běhy po hmatníku své basy, ať v úvodní Eerie Dearie nebo v One For Mort. Podobně přispěl i Dawson, který sólisty žene kupředu zběsilým vyťukáváním ďábelského tempa na činelech. Oba se spolu sehráli již na předchozích dvou Bookerových albech The Song Book (1964, Prestige Records) a The Freedom Book (1964, Prestige Records). Mimo nahrávací studio ale s nikým jiným společně nepůsobili.
Příjemným překvapením jsou výkony mladičkého trumpetisty Carmella Jonese. Tento Kansasan, jenž svým nasazením připomíná fenomenálního Clifforda Browna, se prosadil nejdříve v Los Angeles. Až na jaře 1964 se přestěhoval na východní pobřeží, kde se rychle etabloval na newyorské jazzové scéně coby člen kvintetu hardbopového pionýra Horace Silvera.
Stopáží nejkratší True Blue již není zahraná s takovým nasazením i rychlostí, jako Eerie Dearie a One For Mort. Na ploše pouhých pěti minut Book znovu potvrdil, že byl originálním interpretem, jenž nepotřeboval kopírovat hvězdy typu Coltranea, Dextera nebo Rollinse.
Ukázky:
Eerie Dearie
– https://youtu.be/DcmC1CJWBis
No Booze Blooze
– https://youtu.be/9BEMvS_ksAM
Booker Ervin: The Blues Book
Label: Prestige – PR 7340
Format: Vinyl, LP, Album, Mono
Country: US
Released: 1965
Genre: Jazz
Style: Hard Bop, Post Bop
Tracklist
A1 – Eerie Dearie (14:15)
A2 – One For Mort (6:15)
B1 – No Booze Blooze (15:40)
B2 – True Blue (4:50)
Written-By – Booker Ervin
Credits
Bass – Richard Davis
Drums – Alan Dawson
Piano – Gildo Mahones
Tenor Saxophone – Booker Ervin
Trumpet – Carmell Jones
Producer, Design, Photography By – Don Schlitten
Recorded By – Rudy Van Gelder
Liner Notes [Oct. 1964] – Ira Gitler
Notes
Recorded in Englewood Cliffs, NJ; June 30, 1964.
