Naposledy aktualizováno: 21.12.2018
Jmémo soulového zpěváka a úspěšného hit-makera Eddieho Floyda (25. 6. 1937, narozen jako Eddie Lee Floyd) je nedílnou součástí historie memphiského hudebního labelu Stax/Volt Records.
Musím být členem nějaké kapely
Eddie Floyd sice nepochází z Tennessee, jak by mohli mnozí předpokládat, ale z Montgomery ve státě Alabama, ležícím více jak 400 km jihovýchodně od soulové Mekky.
V dětství ho obklopovala jazzová hudba v podání orchestru Counta Basieho, zpěvačky Elly Fitzgerald, ale také bělošská country music. „Tehdy jsem neměl žádné ponětí, že existuje nějaký Muddy Waters. Zato jsem znal Hanka Williamse. První, koho jsem viděl hrát živě, byli Frankie Lymon And The Teenagers. Od té chvíle jsem měl jasno. Musím být členem nějaké kapely.“
Hudební kariéru zahájil až v Detroitu, kam se v roce 1955 přestěhoval se svým strýcem Robertem Westem za vidinou lépe placené práce. Krátce po příjezdu do města aut založí vokální kvartet The Falcons. Jejich velkými vzory byli Hank Ballard And The Midnighters. „Všichni jsme Midnighters milovali. Zněli zvláštně divoce a nespoutaně.“
Sokolí let
Sokoli byli klasickou singlovou kapelou té doby. Za celou dobu existence jim nevyšlo jediné dlouhohrající album, pouze čtyřpísňová EP deska The Teacher (1960, United Artists Records).
Až do roku 1956 jsou málo vídanou raritou. Šlo o rasově smíšenou partu. Vše se změní ve chvíli, kdy dva bílí členové Bob Manardo a Tom Shetler narukuji k U.S. Army.
Eddie je autorem písně zařazené na A stranu jejich debutového singlu Baby That’s It / This Day, který jim vydali u Mercury Records v srpnu 1956. Sedmipalcová deska ale zcela zapadla. Tehdy Floyd pochopil, že musí skupinu kompletně přebudovat.
K nováčkovi Williemu Schofieldovi brzy přibude další posila. Je jím Sir Mack Rice, budoucí autor takových hitů, jako byly Respect Yourself v podání Staple Singers nebo Mustang Sally proslavená Wilsonem Pickettem a The Young Rascals. Čtvrtým zpěvákem se stane Joe Stubbs, výtečný tenor se zpočátku šikovně skrývanou ambicí být prvním sólistou. Byl mladším bratrem Leviho Stubbse ze spřízněných The Four Tops. S ním nastupuje i jeho kamarád kytarista Lance Finnye.
Na konci října 1957 vychází tzv. klasické sestavě Falcons singl Can This Be Christmas / Sent Up. O půl roku později ho následuje další pětačtyřicítka This Heart Of Mine / Romanita.
Fenomenální úspěch přichází až v lednu 1959 s písní You’re So Fine (autoři L. Finnye, W. Schofield). Singl se usadí na druhé pozici rhythm’n’bluesové hitparády a prorazí do TOP20 celonárodního pop žebříčku.
Po několika týdnech dosáhne hranice jednoho milionu prodaných kusů. Falcons zároveň obdrží nabídku na účinkování v televizní hudební show American Bandstand uváděné Dickem Clarkem.
wilson pickett, nový člen sokolíků
Na začátku léta 1960, když jsou uprostřed intenzivních příprav nového repertoáru, přichází Stubbs s překvapivým požadavkem na změnu názvu skupiny na Joe Stubbs And The Falcons. Jeho spoluhráči zareagují jednoduše. Sólového zpěváka bez váhání na hodinu vyrazí. Jako dočasnou náhradu si seženou Wilsona Picketta.
Personální výměna byla tak rychlá, že se Wilson vůbec neobjevoval na propagačních materiálech skupiny, přestože zpíval na dalších singlech a sérii zkušebních snímků pro Chess Records. Oficiálně byl stále jen pouhým členem koncertní sestavy Falcons.
Většině členů se nelíbil jeho výrazný příklon ke gospelu a blues. V kapele si ho ponechali, byť se zároveň snažili přemluvit mladičkého zpěváka Marvina Gaye, který se nedávno přistěhoval do Michiganu.
Kapele se v dalších měsících příliš nedaří. V roce 1962 vychází alespoň poměrně solidní píseň z Pickettovy autorské dílny I Found A Love (6. místo žebříčku), což byl jejich poslední výraznější úspěch.
Wilson v té době sice stále váhal, jak by měl svoje nejisté postavení ve skupině vyřešit. O rok později má jasno. Podepisuje sólový nahrávací kontrakt u Atlantic Records.
Eddie míří na volnou nohu
Floyd se krátce nato rozhodne přestěhovat do hlavního města Spojených států. Poslední rána přichází v podobě povolávacího rozkazu pro Willieho Schofielda. Klasická sestava Sokolíků definitivně dolétala.
Ve Washingtonu Floyd založí se zpěvákem a rozhlasovým disc-jockeyem Alem Bellem nahrávací společnost Safice Records, u které vychází poměrně úspěšný Bellův singl s Floydovou skladbou Never Get Enough Of Your Love.
Přibližně od této chvíle se datuje nárůst Eddieho ambicí k nastartování vlastní hudební kariéry. Po setkání se zpěvačkou Carlou Thomas, která přijela z Jihu, aby v D.C. studovala na vysoké škole, opouští Safice Records. Doma u piana pracuje na nových skladbách.
pod křídlY Stax/Volt Records
Nedávný Floydův obchodní partner Al Bell se mezitím stává šéfem obchodního a propagačního oddělení memphiského labelu Stax/Volt Records. Trvá na tom, aby se Eddie přestěhoval za ním do Tennessee.
Od roku 1965 Eddie pracuje coby firemní skladatel s pravidelným týdenním platem. Mezi další Bellovy týmové přírůstky, naverbované z hlavního města USA, patří studiový kytarista Al McLoud.
V historii Stax/Volt Records se jednalo o klíčové období, ve kterém se definitivně zrodil typický zvuk firemních nahrávek. Základem byl rytmicky neotesaný doprovod domácí studiové skupiny Booker T. & The MG’s v magické kombinaci s důraznými melodickými linkami dechové sekce Mar-Key.
Label v té době intenzivně spolupracuje s Atlantic Records, které zastupoval jejich spolumajitel a legendární producent v jedné osobě Jerry Wexler. Byl to právě on, kdo přišel s konceptem rytmického vzorce vycházejícího z tehdy moderního tanečního stylu Jerk.
Jerry navíc do Memphisu posílá nahrávat nejenom nádějné firemní pěvecké akvizice, ale také svého špičkového zvukového inženýra Toma Dowda, aby zprovoznil tehdejší novinku – čtyřstopé nahrávací zařízení.
Zrod nefalšovaného southern Soulu v motelu lorraine
Vše je nachystáno a v nově přebudovaném studiu vznikají první soulové nahrávky v podání dua Sam & Dave a také Floydova spolupracovníka z dob The Falcons – Wilsona Picketta. Mezi dalšími čekateli na slávu jsou vedle starších firemních hvězd i William Bell nebo The Mad-lads.
Zrodu hudebního stylu Southern soul významně napomohl i Eddie. Z balíku písní, který přivezl na Jih, si něco pro sebe vybere Carla Thomas (Comfort Me, Stop! Look What You’re Doing To Me), zbytek si rozeberou Otis Redding (I Love You More Than Words Can Say) a další interpreti – vedle Sam & Dave (You Don’t Know What You Mean to Me) to byl Carlyn tatík Rufus Thomas (The Breakdown) nebo Johnnie Taylor (Just the One [I’ve Been Looking For]).
První úspěšnou soulovou nahrávkou, která definitivně proslavila Stax/Volt Records po celých Státech, je až Pickettova In The Midnight Hour. Složil ji za vydatné pomoci bělošského kytaristy a producenta Stevea Croppera. Pracovali na ní v pokoji legendami opředeného motelu Lorraine, v němž byl v roce 1968 zastřelen jeden z hlavních představitelů bojů za rasovou rovnost Dr. Martin Luther King.
přátelství a duch kolegiální spolupráce
Pro tehdejší atmosféru uvnitř firmy bylo charakteristické přátelství a duch kolegiální spolupráce. „Cítil jsem velkou míru sounáležitosti. Každý se snažil přispět nějakým nápadem. Většinu rytmických motivů vymyslel Steve Cropper. Byl v tom nepřekonatelný. Stejně jako Booker T. Ten vše dal dohromady, aby to drželo pohromadě,“ vysvětloval Eddie.
Mezitím Eddie a Steve společně napíší hitovku 634-5789 (Soulsville, U.S.A.), se kterou se Wilson Pickett okamžitě usadí na první příčce rhythm’n’bluesového žebříčku a uspěje s ní i na jeho celonárodní obdobě.
Tentokrát se pro změnu v Lorraine ubytuje Floyd. S Cropperem připraví čtyři novinky, z nichž se Things Get Better, původně zvažovaná pro Otise Reddinga, stane jeho debutovým singlem. K napsání textu se inspiroval tehdejším reklamním sloganem na prodejním automatu s Coca Colou „Things go better with Coke.“
„Klepu to na dřevo, abych tě neztratil“
Na základě úspěšného singlu se Eddie znovu dostává do studia a natáčí další várku materiálu určeného pro jeho první sólovou LP desku Knock On Wood, mj. i vlastní verzi hitu 634-5789.
Titulní píseň o obavách ze ztráty romantické lásky se stala zlomovým okamžikem Floydovy kariéry. Původně byla určena pro Otise Reddinga. Vedení ale rozhodlo, že bude lepší, když ji nazpívá sám autor. Eddie se v jednom rozhovoru přiznal, že schvalování skladby k vydání na singlu trvalo managementu skoro osm měsíců. Prý na ní již mezitím zapomněl.
V průběhu let ji přepracoval např. David Bowie pro singl z roku 1974 a o sedm let dříve ji použil slavný jazzový kapelník a pianista Count Basie na LP desce Basie’s In The Bag (1967, Brunswick Records). Otis Redding ji nakonec nazpíval jako úvodní duet na dlouhohrající desce King And Queen (1967, Stax Records), na níž zpíval s Carlou Thomas.
Píseň se dočkala v sedmdesátých letech i disco verze a v podání Amii Stewart kralovala tanečnímu žebříčku. Na své album Behind The Sun (1985, Warner Bros) ji zařadil britský bluesrockový kytarista Eric Clapton. Eddiemu se prý Slowhandova verze líbí.
Mezi další albové perly rozhodně náleží Raise Your Hand, v jejímž úvodu zazní kratičká kytarová fráze ovlivněná flamencem. Do svého repertoáru ji převzala acidrockerka Janis Joplin. Otevírala s ní vystoupení na legendárním festivalu Woodstock Music & Art Fair v roce 1969. V rámci turné Born To Run ji zařazoval jako koncertní přídavek začínající Bruce Springsteen.
Dalšími klenoty jsou balada I’ve Just Been Feeling Bad se skvělým Booker T. Jonesovým varhanním riffem a cover High Heel Sneakers z dílny Roberta Higginbothama, známého spíše pod uměleckým jménem Tommy Tucker.
Následky letecké havárie a úmrtí hlavní hvězdy prakticky zničí plány stax records
Stax Records mezitím chrlili hit za hitem. Čtrnáct dní před Vánocemi 1967 umírá při letecké havárii tahoun a největší hvězda labelu Otis Redding a muzikanti z doprovodných Bar-Kays. V té době je Eddie v Londýně.
Při čekání na letišti na opožděný spoj, kterým měl přiletět na Otisův pohřeb, složí pro svého přítele smuteční poctu Big Bird. Singl s B stranou Holding On With Both Hands se vůbec nedostane do žebříčku Billboardu, když končí na 132. místě.
Prorazí pouze ve Spojeném království, kde se stává obrovským undergroundovým hitem. Zásluhu na tom má cover verze vydaná na singlu v Londýně usazené americké soulové zpěvačky Rosetty Hightower. Na konci sedmé dekády ji z gustem uvádí mod punkoví The Jam. Na vinylu ji vydají na svojí rozlučkové koncertní kompilaci Dig The New Breed (1982, Polydor).
V roce 1968 vychází Eddieho druhý sólový počin I’ve Never Found A Girl. Titulní píseň je jasným favoritem na singl. Končí těsně pod nejvyšší příčkou rhythm’n’bluesového žebříčku.
Na začátku léta 1969 je venku pětačtyřicítka Never, Never Let You Go / Ain’t That Good, na níž Eddie zpívá se skvělou soulovou a gospelovou zpěvačkou Mavis Staples. Úspěšnou etapu uzavírá výběrová LP deska Rare Stamps (1969, Stax Records).
snahA navázat na předchozí úspěchy
Následuje období, ohraničené léty 1969 – 1975, je ve znamení Eddieho snahy navázat na předchozí úspěchy. Výsledkem jsou čtyři řadové dlouhohrající tituly: You’ve Got To Have Eddie (1969), California Girl (1970), Down To Earth (1971), Baby Lay Your Head Down (Gently On My Bed) (1973) a pokus o koncepční soulovou LP desku Soul Street (1974).
V roce 1975 se soudním rozhodnutím uzavírá bohatá a úspěšná historie Stax/Volt Records, naštěstí jen na třicet dlouhých let. Společnost se topí v dluzích. Již předtím přišla o veškerá vlastnická práva ke svým nahrávkám ze šedesátých let a nyní i k hudební produkci ze sedmé dekády.
roky Paběrkování a triumfální návrat v devadesátých letech s Bluesovými bratry
Eddie se po krachu Stax upíše u Mercury Records. Ti se jej snaží prezentovat, naštěstí neúspěšně, coby dalšího rychlokvašeného disco mužíčka.
Nový nahrávací kontrakt mu nabídnou u mississippského labelu Malaco Records. Firma se specializuje především na gospelové a rhythm’n’bluesové interprety. V roce 1977 Eddiemu vydají na dalších deset let jeho poslední album Experience.
Na prahu osmé dekády podepisuje smlouvu s britskou značkou I-Spy Records, za níž stojí mod revivalová kapela Secret Affair. V osmdesátých letech mu vychází jediný řadový titul Flashback (1988, Ichiban Records), ale to se již opět začíná blýskat na časy.
V následujícím desetiletí zažívá hudební svět bluesovou a soulovou renesanci. Eddie se stává součástí okruhu stálých spolupracovníků revivalových The Blues Brothers Band. Obnoví tak spolupráci s memphiskými legendami – kytaristou Stevem Cropperem a basistou Donaldem „Duck“ Dunnem.
Později se v rámci Blues Brothers 2000 dává dohromady s dávným parťákem z Falcons; Wilsonem Pickettem. Nepohrdne ani nabídkou baskytaristy Billyho Wymana, zakládajícího člena The Rolling Stones a koncertuje s jeho Rhythm Kings.
Připomínka starého dobrého memphiského ročníku ’67
V novém tisíciletí je svědkem a účastníkem velkolepého návratu Stax Records. Prozatím mu na staronové značce vyšly tři alba Eddie Loves You So (2008), At Christmas Time (2012) a Down by the Sea (2013). Všechny s charakteristickým soulovým groovem upomínajícím na starý dobrý memphiský ročník ’67. Fanouškům se na nich připomenul coby zpěvák s neuvěřitelně svěžím a stále mladistvým hlasem.
Ještě v osmdesáti letech vyrazil na klubovou koncertní šňůru po Velké Británii. Energie měl na rozdávání. Ostatně, při rozhovoru s Robertem Gordonem, autorem knihy Respect Yourself: Stax Records And The Soul Explosion (2013, Bloomsbury), mapující vzestup a pád Stax Records, mj. prohlásil: „Je to prosté. Jakmile se stanete součástí této hudby, je to vztah nadosmrti.“
Ukázky:
The Falcons: You’re So Fine
– https://youtu.be/J8HNDaPV7Cc
Things Get Better
– https://youtu.be/Mlghz2oNT4Y
Knock On Wood
– https://youtu.be/Kceiks__PsE
Raise Your Hand
– https://youtu.be/-UpmftWUY5w
I’ve Never Found A Girl (To Love Me Like You Do)
– https://youtu.be/6ZyR3J3WHMQ
Big Bird
– https://youtu.be/FcidPpjQ-Z0
Eddie Floyd & Mavis Staples: Never, Never Let You Go
– https://youtu.be/qtV8eL7rC4A
I Got a Reason To Smile (Cause I Got You)
– https://youtu.be/JbhB9z9aqyM
You’re Gonna Walk Out On Me
– https://youtu.be/i6LdIu3-Qpk
