Naposledy aktualizováno: 10.12.2018
Zpěvák, textař a skladatel Frankie Lymon (30. 9. 1942 – 27. 2. 1968, narozen jako Franklin Joseph Lymon) na sebe upozornil jako hlavní hvězda raného vokálního rock’n’rollového kvintetu The Teenagers.
Rasově smíšený kvintet z harlemského ghetta
Frankie Lymon pocházel z rodiny žijící v činžovním domě v chudinském ghettu na Washington Heights. Od útlého mládí se zúčastnil desítek nesmlouvavých bitek mezi tamními pouličními gangy a společně se svými čtyřmi sourozenci musel přispívat do rodinného rozpočtu.
V rozhovoru pro časopis Ebony o tom v lednu 1967 vyprávěl: „Na plakátech bylo u mého jména napsáno dětská hvězda, ale já jsem byl chlap již v jedenácti. Žil jsem tak, jako většina dospělých. V ghettu nebyla šance užít si nějaké dětství. Táta jezdil s náklaďákem a máma uklízela u bílých bohatých rodin. Zatímco si většina dětí v jedenácti letech jen hraje, já jsem si musel chodil vydělávat na jídlo a příspěvek na nájem do obchodu se smíšeným zbožím.“
Jeho vzdělání tudíž nebylo nijak valné. Pokud Frankiemu vyzbyl nějaký čas nebo na něj dohlédla sociálka, občas se mihnul ve školních lavicích newyorských vzdělávacích institucí Manhattan’s Edwin Stitt School nebo Quintano’s Professional School.
Společně se čtyřmi o několik měsíců staršími spolužáky Shermanem Garnesem (bas), Joem Negronim (barytone), Hermanem Santiagem (první tenor) a Jimmym Merchantem (druhý tenor) zpíval na pouličních nárožích gospelové melodie. Tehdy mu bylo pouhých třináct let. Kapela složená ze tří Afroameričanů a dvou Hispánců se původně jmenovala Coupe De Villes, později střídali názvy The Ermines a The Premiers.
Raketový start za osm tisíc babek týdně
Jednoho horkého letního dne v roce 1955 si jich všiml Richard Barret, vůdčí osobnost tehdy poměrně úspěšných The Valentines. Vyjednal jim zkušební vystoupení u Gee Records, dceřinky labelu Roulette Records. Na starost si je vzal producent George Goldner.
Debutují pod názvem The Teenagers Featuring Frankie Lymon 26. prosince 1955 se singlem Why Do Fools Fall In Love / Please Be Mine. Podle vzpomínek Jimmyho Merchanta se po vánočních svátcích normálně vrátili do školních škamen. Spolužáci si prý obě písničky takřka vzápětí prozpěvovali o přestávkách mezi vyučováním.
Singl se udržel šestnáct týdnů na americké pop hitparádě i její rhythm’n’bluesové obdobě. Tři týdny vládnul pořadí na anglickém žebříčku. Prodeje se zastavily na jeden a půl milionu kusů. Při závěrečném ročním bilancování se vyšvihl na vynikající třicáté třetí místo mezi TOP 100 nahrávkami roku 1956.
Raketový start katapultoval pětici mladíčků do světa, o kterém se jim na harlemských ulicích ani nesnilo. Vždyť dohromady inkasovali průměrně osm tisíc dolarů týdně.
mladíci se užívají svých osmnáct měsíců slávy
Na necelé dva roky se stávají nepostradatelnou součástí amerického showbyznysu. Opouští školu a jejich světem se stává nekonečný kolotoč koncertních turné a vystoupení v sobotních televizních show.
V tomto období vydávají již jako Frankie Lymon And The Teenagers další úspěšné hity mj. I Want You To Be My Girl, Teenage Love, I Promise To Remember, The A.B.C’s Of Love nebo Miracle In The Rain.
Nevyhnou se ani v té době obvyklému účinkování v hudebním filmu. S písničkou I’m Not A Juvenile Delinquent se objeví po boku disc-jockeye Alana Freeda a dalších dobových hvězd Chucka Berryho, La Vern Baker, The Flamingos, The Moonglows a tria Johnnyho Burnetta v titulu Rock, Rock, Rock.
Před vánočními svátky 1956 vychází dlouhohrající album The Teenagers Featuring Frankie Lymon (1956, Gee Records) a skupina na jaře následujícího roku vyráží za Velkou louži na dvoutýdenní koncertní šňůru. Koncerty v London Palladiu byly nahrávány pro další plánovanou společnou LP desku The Teenagers.
Pod taktovkou George Goldnera vstříc sólové dráze
Po návratu do USA se kapela rozpadá. Frankie oficiálně odchází v září 1957. Za vším stál producent Goldner, který ho dotlačil k odchodu na sólovou dráhu a k podpisu smlouvy s mateřskými Roulette Records.
Lymon vystupuje bez doprovodné skupiny a zpívá na předtočené hudební základy pouštěné z magnetofonového pásku. Nahrávky z anglického turné The Teenagers nakonec vychází na Lymonově sólovém albu At The London Palladium (1958, Roulette Records)
Frankieho chlapecké kouzlo ale postupně vymizí. Singly jako Jailhouse Rock, Change Partners nebo I Put The Bomp zůstávají zcela nepovšimnuty. Prodeje jeho gramodesek jsou rok od roku stále slabší a slabší.
Od svých devatenácti žije z autorských honorářů ze skladeb, které napsal. Vystupuje coby příležitostný zpěvák a stepař v rámci zájezdových revue nebo v nočních barech a klubech.
tragická Oslava s dávkou heroinu
V červnu 1966 ho zatýká policie pro drogový přečin. Z vězení je propuštěn na základě povolávacího rozkazu U.S. Army. Poslední studiové snímky I’m Sorry a Seabreeze nazpívá pro vydavatelství Big Apple Records jeho nového manažera Sama Braye.
Tomu se podaří domluvit nahrávací session u Roulette Records na 28. února 1968. Frankie si den předtím koupí „na oslavu“ dávku heroinu. Umírá 27. února v newyorském bytě svojí babičky na předávkování. Holywoodskou verzi jeho životního příběhu vypráví film Why Do Fools Fall In Love (česky Proč se blázni zamilují?) z roku 1998.
V prosinci 1992 soud konečně vynesl rozhodnutí ohledně autorství největšího hitu The Teenagers. Po dlouhé právní bitvě byli za autory skladby Why Do Fools Fall in Love určeni původní členové skupiny Herman Santiago a Jimmy Merchant.
Na Frankieho úspěchu se pokusil přiživit i jeho bratr Lewis. Sestavil si skupinu The Teenchords, se kterou v roce 1957 připravil pro značky Fury, End a Juanita Records několik neúspěšných singlů mj. s písněmi I’m So Happy (Tra-la-la-la-la-la), Honey, Honey (You Don’t Know) nebo Dance Girl a mihnul se ve filmu Disc Jockey Jamboree.
Ukázky:
Why Do Fools Fall In Love
– https://youtu.be/2sAHiR0rkJg
I Want You To Be My Girl
– https://youtu.be/xkemUbJjy8o
I Promise To Remember
– https://youtu.be/1gJCyx45zq0
The ABC’s Of Love
– https://youtu.be/HDQ2ADjQZ3w
I’m Not A Juvenile Delinquent
– https://youtu.be/FL76VJCtAEY
Teenage Love
– https://youtu.be/ANmeoJq2V0M
