Naposledy aktualizováno: 4.2.2019
Ačkoliv nikdy nedosáhl výrazného hitparádového úspěchu, patří klavírista/varhaník, příležitostný kytarista, skladatel, zpěvák a majitel hudebního klubu a vydavatelské společnosti Tabby Thomas (5. 1. 1929 – 1. 1. 2014) mezi charismatické postavy tzv. Swamp Blues. Narodil se jako Ernest Joseph Thomas v louisianském Baton Rouge.
O lidských trablech a životě se dá zpívat I s humorem
Thomasovy písňové texty byly plné silných lidských příběhů. Nejčastěji je podával humornou formou. Zachycoval v nich život na legendární černošské hudební scéně známé jako Juke Joint, na níž se pohyboval po většinu hudební kariéry.
V rodném městě si poprvé zazpívá ještě jako malý špuntík ve sboru baptistické církve, který vedla jeho maminka. Ta mu sice říkala T Boo, ale přezdívku Tabby získal až na střední škole McKinley High School. Platil za šikovného quarterbacka tamního fotbalového týmu a říkaly mu tak fanynky.
Na střední také zažil vůbec první koncert svého velkého vzoru; rhythm’n’bluesového zpěváka Roye Browna, který tehdy kraloval žebříčkům s velkým jump bluesovým hitem Good Rockin’ Tonight.
Po maturitě se na tři roky upíše Strýčkovi Samovi a narukuje k U.S. Air Forces. Slouží na letecké základně nedaleko kalifornského Riverside. Po vypršení smlouvy se usídlí v San Franciscu, kam se mezitím přestěhoval i jeho děda.
Začátek hudební kariéry díky vítězství v talentové soutěži Radio KSAN
Živí se příležitostnými pracemi. Udělá si řidičský průkaz a jezdí s náklaďákem. Ve dnech volna se chodí bavit do místních jazzových klubů.
V jednom z nich, jménem Bop City, vystoupí v rámci pravidelných amaterských večerů. Pěvecky zaujal nejenom návštěvníky, ale i partu doprovodných muzikantů. Ti ho přemluví, aby se přihlásil do talentové soutěže organizované rozhlasovou stanicí Radio KSAN, v níž zkusili štěstí mj. i Etta James a Johnny Mathis.
K vlastnímu překvapením se dostane až do finále. Za první místo mu přísluší odměna v podobě nahrávací smlouvy s labelem Hollywood Records. V produkci majitele Johna Dolphina nazpívá singl I’ll Make The Trip / Midnight Is Calling, který vychází v roce 1952.
Debutová gramodeska bohužel propadne. „Ty nahrávky byly jen odrazovým můstkem pro další kariéru. Zkusil jsem vyrazit na pár koncertů po klubech, ale po pár týdnech mi bylo jasné, že mám malou šanci. Přesto to stálo za to. Úžasná doba.“
Domů na JIH do Baton Rouge a Crescent City
Přes citované prohlášení nesl neúspěch poměrně těžce a přestěhuje se domů na Jih. Důvodem bylo i to, že se mezitím I’ll Make The Trip stala znělkou pořadu dee-jaye s přezdívkou Ernnie The Whip na neworleanské lokální rozhlasové stanici WTPS/WYLD.
V domácím prostředí si sestaví vlastní kapelu Tabby And His Mellow, Mellow Men. V roce 1953 se dopracují k sedmipalcové desce Church Members Ball / Thinking Blues. Vydají ji Delta Records, tehdy operující ze základny v mississippském Jacksonu. Tabby léta tvrdil, že ji s ním nahrál i mladičký Buddy Guy.
V padesátých a šedesátých letech je součástí swamp bluesového koncertního okruhu, na němž se pohybují další skvělí interpreti, jako Lightnin‘ Slim, Lazy Lester, Slim Harpo nebo Silas Hogan. Tabby se se svým novým combem The House Rockers proslaví ve všech tanečních dupárnách v okolí svého rodiště.
Jedenáctiletka pod patronátem J.D. Millera
V roce 1954 naváže spolupráci s uznávaným louisianským hudebním producentem a skladatelem J.D. „Jay“ Millerem, který se o něj stará až do roku 1965. Většina pořízených snímků se bohužel dočká vydání na gramodeskách až v rámci bluesové renesance na konci osmdesátých let dvacátého století.
Tu a tam se jim přesto podaří dotáhnout jejich záměry až do konce. Výsledkem je pár singlů pro místní společnosti Zynn (My Baby’s Got It / Tomorrow (I’ll Be Gone)), Rocko (Don’t Say / Too Late Blues) nebo Jay-J (Worthy Of Your Love / Louisiana Hop).
Z nich se nejvíce prosadí Hoodo Party / Roll On Ole Mule z března 1962, se kterým Tabby debutoval u Millerových domovských Excello Records. U nich vychází např. i slušný singlík “Popeye” Train / He’s Got The Whole World In His Hands.
V polovině šedesátých let se Tabby zvolna odklání od lousianského rhythm’n’blues a směřuje k módnímí soulu. Jednou z prvních nahrávek potvrzující nastoupený kurz je píseň I Say. Thomas se v podstatě vrátil až ke svým dětským počátkům a gospelovému zpěvu v matčině církevním sboru.
Na počátku následující dekády spolupracuje na několika swamp popových a samozřejmě také soulových singlech s Edem Sneadem a Lionelem Whitfieldem z místního labelu Whit Records. Výsledkem, který i dnes stojí za pozornost, je výborný singl My Baby’s Gone / One Day s perfektními kytarovými vyhrávkami a takřka dokonale stylovým aranžmá dechových nástrojů.
Konec zlatého období blues z bažin
To již končí zlatá éra louisianského blues z bažin a Tabby se musí poohlédnout po jiném zdroji obživy. Vyzkouší práci ve farmaceutickém průmyslu, ale jezdí i s kamionem.
Na muziku naštěstí zcela nezapomene. Příležitostně si zahraje před přáteli, složí několik nových písní a pořídí pár studiových nahrávek. Většinou jde o soulové nebo popové pokusy vyjít vstříc dobovým trendům. Jednou z nich je i sedmipalcová deska s písněmi Gratefully / Where Did You Stay vydaná pod jménem Boo na značce Jin Records.
Některé pětačtyřicítky podepisuje pitoreskními jmény jako Tab Thomas With The Gruppe (instrumentální skladby Love Is The Name Of The Game / Don’t Do It, Baby! (Baby, Don’t Do It!) pro newyorské Vedette Records), Tab (T-N-T) Thomas And His Country Boys, Tabby (Good Rocking) Thomas And His Mighty Houserockers, T-Boo nebo T-Boo With The Notables. Součástí těchto snah je i založení vlastní značky Blue Beat Records.
K prvnímu řadovému dlouhohrajícímu albu se propracuje až v roce 1980. Bylo to v době, kdy doslova vydupe ze země první ročník akce s názvem Baton Rouge Blues Festival.
LP deska vychází pod názvem 25 Years With The Blues na značce Blues Unlimited Records. Tabby na ní zpívá ve skvělé formě a hraje na piano. Producentsky, a jako zvukař, ji připraví syn J.D. Millera Mark.
Na následujících vinylových albech Rockin‘ With The Blues (1985), Blues Train (1986) a King of Swamp Blues (1988) vydaných u Maison De Soul Records natáčí klavírní party další louisianská legenda Henry Gray.
Ostatně Gray Tabbyho pokaždé přemlouval, aby hrál jen na piano a nepřecházel ke kytaře. „Kámo, vykašli se na kytaru. V Baton Rouge jsou jenom tři opravdoví bluesoví klavíristi – ty, Amos Milburn, který zrovna zemřel a já,“ vzpomínal Tabby na Henryho argumentaci.
Splnění dávného snu
Na konci sedmé dekády si Thomas splní dávný sen. S pomocí synovce Woodrowa Vaughna a svých dvou synů otevírá na adrese 1314 North Boulevard, Baton Rouge vlastní hudební klub Tabby’s Blues Box And Heritage Hall.
V té době nemělo původní louisianské blues a rhythm’n’blues právě na růžích ustláno. Podobná zařízení plnila nesmírně záslužnou roli a fungovala jako úschovna a azyl pro ty nejvěrnější.
Na programu nebyly pouze Tabbyho show, ale i koncerty mladých nadějí. Svoji šanci pravidelně dostávali i místní veteráni – z desítek jmen, která se za ta léta v bluesové krabičce objevila, namátkou zmiňme alespoň Rafula a Kennyho Nealovi, Silase Hogana, Guitar Kellyho nebo Big Mama Thornton.
Po letech si na počátky Blues Boxu zavzpomínal jeden z Tabbyho synů, sám úspěšný herec a hudebník Chris Thomas King: „Bylo to v době, kdy se všude okolo otevíraly jen diskotéky. Pro bluesové hudebníky z jižní Louisiany rázem nebyla žádná místa, kde by si mohli zahrát. Můj táta prosazoval myšlenku, abychom provozovali cosi jako bluesový společenský klub.“
O tamní úžasné atmosféře se začalo mluvit po celém světě. Bluesoví fanoušci, mezi nimi např. herec Paul Newman nebo hvězdný zpěvák Bruce Springsteen, ale i neznámí turisté z mnoha zemí, neváhají a přijíždí do Baton Rouge, aby si ji mohli užít na vlastní kůži.
Podávala se zde vynikající domácí kreolská kuchyně a rybí speciality. K mání samozřejmě byly Tabbyho gramodesky, včetně nejnovějšího CD disku Long Live The King of the Swamp Blues (1999, Blue Beat Records), ale i albová produkce ostatních vystupujících.
Od dálničního nadjezdu ke konci kariéry
Provoz udrží až do roku 2000. Konec přichází v létě 1999 po rozhodnutí městské rady. Budova, kde klub sídlil, musí ustoupit dalšímu rozvoji silniční infrastruktury. Na jejím místě obec vybuduje dálniční nadjezd. Tabby sice otevírá nový klub na Lafayette Street, ale kouzlo původního Blues Boxu pominulo.
Na Lafayettově ulici skončí v roce 2004 poté, co ho postihne mrtvice při přípravě na večerní vystoupení.
Klubový duch udržuje alespoň v rámci vlastního stejnojmenného rozhlasového programu na vlnách místních rozhlasových stanic WBRH a KBRH.
V letech 2007 a 2009 se objevil na dvou větších koncertních akcích v New Orleans – Crescent City Blues & BBQ Festival, resp. New Orleans Jazz and Heritage Festival.
Poslední veřejné vystoupení odehrál v Circle Baru na ulici St. Charles Avenue, intimním hudebním klubu s příjemnými zašlými koženými sedačkami a omšelým interiérem, nacházejícím se jen pár kroků od sochy jižanského konfederačního generála Roberta E. Leeho.
K odkazu Tabbyho Tomase se nehlásí pouze jeho synové bubeník Ernest „Tammy“ Jr. a kytarista Chris Thomas King, ale i další „louisianské pušky“, jako jsou Troy Turner nebo Tab Benoit.
Ukázky:
Tabby And His Mellow, Mellow Men:
Thinking Blues
– https://youtu.be/s2LD0qFS-vQ
Hoodo Party
– https://youtu.be/ieDdhTu6lOY
‚Popeye‘ Train
– https://youtu.be/WmDi-aIzS78
I Say
– https://youtu.be/diGY9MztZV
One Day
– https://youtu.be/CcKNYutPgI0
Junkie Blues
– https://youtu.be/zVTBK0hm1no
