Naposledy aktualizováno: 15.1.2019
Vokální skupina The Coasters patřila k nejvlivnějším a obchodně nejúspěšnějším souborům rock’n’rollových padesátých let minulého století. Díky nim pronikly doo-wopové a rhythm’n’bluesové nahrávky do obývacích pokojů bělošských středostavovských rodin.
Doo-wopový zárodek The Robins
Svými hitparádovými úspěchy vytyčili cestu karavanám dalších žánrových hvězd. Jejich šest singlů dosáhlo na umístění v TOP10 žebříčku Billboard Hot 100 a další čtyři se objevily v TOP40.
Počátky The Coasters jsou spjaty s Los Angeles. V roce 1953 si tu dva bílí, nesmírně talentovaní hudební skladatelé a aranžeři Jerry Leiber a Mike Stoller založili vlastní nahrávací společnost Spark Records.
Jedním z důležitých stavebních kamenů nového labelu jsou doo-wopoví The Robins, kteří již od konce čtyřicátých let vydali slušnou řádku gramodesek na značkách Savoy, Modern, RPM a Crown Records.
Aktivity Spark Records byly od začátku výrazně omezeny do očí bijící neschopností pracovníků jejich distribučního oddělení. Nedokázali navázat obchodní vztah s partnerskou společností, přes kterou by se napojili do celonárodní prodejní sítě.
Tehdejší vedení společnosti nakonec rezignovalo. Zaměřili se výhradně na kalifornské hudební fanoušky. Díky nástupu talentovaného byznysmana Lestera Silla (pozdějšího manažera The Coasters a obchodního partnera producenta Philla Spectora v jeho labelu Philles Records) dokázali alespoň prodat více jak sto tisíc výlisků největších hitů The Robins, mezi nimiž byly skladby Framed, Riot In Cell Block Number Nine a Smokey Joe’s Cafe.
Leiber a Stoller se ale se žalostnými obchodními výsledky, a stavem distribuce gramodesek, rozhodně nehodlali smířit. Řešení našli až na východním pobřeží USA. Uzavřeli obchodní dohodu s jednou z tamních nejrychleji expandujících hudebních společností – Atlantic Records.
Ve vedení Atlanticu seděli schopní obchodníci Ahmet a Nesuhi Ertegunovi společně se šikovným hudebním producentem Jerrym Wexlerem. Ti byli zvyklí rozhodovat se bleskurychle a jednat pragmaticky.
Z nabízených nahrávek The Robins je nejvíce zaujal singl Smokey Joe’s Cafe / Just Like A Fool. Nakonec se ale rozhodli koupit balík všech jejich masterů. Zároveň Jerrymu a Mikeovi nabídli nezávislou producentskou smlouvu a spolupráci v rámci dceřiného labelu ATCO Records.
Pod produkčními prášky značky Leiber & Stoller
Manažerům The Robins se výsledek newyorské schůzky samozřejmě nelíbil a nesouhlasili s ním. Řešení oboustranně nepříjemné situace bylo rychlé – sólový zpěvák, první tenor Carl Gardner a basista Bobby Nunn opustili své parťáky a stali se zakládajícími členy The Coasters, o něž se kompletně postarali v ATCO Records. Záhy je doplnili Billy Guy, člen komického pěveckého dua Bip And Bop a druhý tenor Leon Hughes, který nasbíral zkušenosti u The Lamplighters.
The Coasters zahájili kariéru prvním singlem s A stranou Down In Mexico a béčkem Turtle Dovin‘. Skladba Down In Mexico sice silně připomínala robinsoní Smokey Joe’s Cafe, ale začátek to byl přesto poměrně úspěšný. V prodejnách s vinyly se pětačtyřicítka objevila v únoru 1956. Mimochodem, v roce 2007 se Down In Mexico ocitla na soundtracku k filmu Death Proof (česky Auto zabiják) od režiséra Quentina Tarantina.
Bylo jasné, že dvě skladby nemohou stačit pro zvažované urychlené vydání eponymní LP desky. Volba tedy padla na osm původních nahrávek The Robins odkoupených v rámci transakce s mastery v majetku Spark Records.
Dlouhohrající debut vychází v listopadu 1957. Do žebříčku nejprodávanějších alb se i přes na tu dobu neobvyklou reklamní kampaň nepodívá.
O moc lépe nedopadly ani následující komplety The Coasters‘ Greatest Hits (1959, ATCO Records), One By One (1959, ATCO Records) nebo Coast Along With The Coasters (1962, ATCO Records). Doba ještě zkrátka nebyla pro LP desky zralá.
Hledání mladé krve, Vznik „Klasické sestavy“ The Coasters
Po relativně slabších prodejních číslech následující sedmipalcovky One Kiss Led To Another / Brazil v létě 1956 se producenti rozhodnou kapelu přebudovat. Bobbyho Nunna a Leona Hughese nahradí Will „Dub“ Jones a Cornell Gunter. Pátým členem kapely se stává kytarista Adolph Jacobs. Vydrží do roku 1959.
V květnu 1957 vychází „klasické sestavě“ The Coasters singl Searchin‘ / Young Blood. Dosahuje fenomenálního úspěchu a skupinu katapultuje na přední místa rhythm’n’bluesového i národního pop žebříčku. Jejich hudba zafungovala a spojila mladé Američany bez ohledu na společenské postavení a barvu pleti.
Leiber se Stollerem mezitím pracují na dalších skladbách. Vyprodukují celou řádku hitů pro jejich nové akvizice The Drifters a The Clovers. Jen tak mimochodem, něco málo pustí i jistému mladíčkovi jménem Elvis Presley.
V šesté dekádě nastartují další vydavatelskou značku – Red Bird Records a kompletně ji svěří do rukou George Francise „Shadow“ Mortona, který se stal architektem globálního úspěchu dívčích skupin typu The Shangri-Las.
Období milionových prodejů a slávy
Vraťme se ale k The Coasters. Ti v roce 1958 vydají jediný hit – Yakety Yak, ale ten rozhodně stojí za to. Prodejní čísla se zastaví na dvou milionech prodaných výliscích.
O rok později připraví další dvoumilionové šlágry Charlie Brown, Poisin Ivy, Along Came Jones a I’m A Hog For You. V té době se již nějakou dobu na charakterickém zvuku jejich nahrávek podílí vynikající studioví profesionálové, jako byli kytaristé Barney Kessell, Mickey Baker nebo saxofonisté Gil Bernal a King Curtis.
S přibývajícími hitparádovými úspěchy se před The Coasters sešikuje konkurence v podobě jejich epigonů, z nichž jsou nejúspěšnější The Olympics, The Cadillacs nebo The Hollywood Argyles. Právě v Cadillacs v roce 1961 naverbují náhradu za Cornella Guntera, kterého vystřídá Earl „Speedo“ Carroll.
The Coasters mají nejlepší léta již za sebou. V prvním roce nového desetiletí vydají alespoň dva menší hity Little Egypt (Ying-Yang) a Bad Blood. Vkus hudebních fanoušků se mezitím začal zásadně proměňovat. Nejvýrazněji asi s nástupem mladíčků z britských Ostrovů, který nastal o několik měsíců později.
Konec smluvního vztahu s ATCO Records
Přesto se jim v polovině šedesátých let minulého století podaří zabodovat s písní T’Ain’t Nothin‘ To Me nebo coverem Let’s Go Get Stoned. V roce 1966 s nimi ukončí spolupráci Leiber se Stollerem a také jim skončí smlouva s ATCO Records. Kapela se nové situaci postaví čelem a snaží se přežít. Vyráží na dlouhé koncertní šňůry po Státech a nevynechá ani Evropu a Japonsko.
Na konci dekády se znovu spojí se slavným producentským duem a pod jejich vedením nahrají sérii solidních písní mj. Down Home Girl, D. W. Washburn, Everybody’s Woman či Soul Pad pro značku Date Records, jež později odkoupí King Records.
V době vrcholící soulové vlny a nekompromisního nástupu acid resp. blues rocku se s nostalgickým padesátkovým rhythm’n’bluesovým zvukem zkrátka již příliš neuchytí.
Historii The Coasters, od jejich debutu u Spark Records, coby The Robins, až do konce roku 1962, vyčerpávajícím způsobem zachytili tvůrci kompilace The Coasters: “The Complete Singles As & Bs” (1954-62) (2016, Acrobat Music). Zásadní záležitost pro každého sběratele.
Dnes jsou nahrávky The Coasters naprostou klasikou. Dočkaly se řady verzí v podání jiných interpretů – Leon Russell zahrál Young Blood v rámci koncertu pro Bangladešh organizovaném Georgem Harrisonem. Elvis Presley si vypůjčil Little Egypt (Ying-Yang). Z jejich katalogu se objevily ukázky na play listu raných The Beatles ještě v dobách angažmá v Hamburgu, ale i začínajících The Rolling Stones.
Ukázky:
The Robins:
Riot In Cell Block Nine
– https://youtu.be/_0qN6EBrhPU
Smokey Joe’s Cafe
– https://youtu.be/U6dA-liqmKs
The Coasters:
Down In Mexico
– https://youtu.be/eAvjKgmI5uQ
Searchin‘
– https://youtu.be/CDrxqcxo-Ec
Young Blood
– https://youtu.be/mK7zHUca87I
Yakety Yak
– https://youtu.be/-WfDYssJMqs
Charlie Brown
– https://youtu.be/_UnPzp2lmNk
Poison Ivy
– https://youtu.be/ZRfRITVdz4k
Little Egypt Ying Yang)
– https://youtu.be/8IkWWdPb56Q
