Naposledy aktualizováno: 1.6.2020
V pořadí třetí řadové album All Mod Cons (1978, Polydor) definitivně stvrdilo nevšední talent tří mladičkých muzikantů z britského venkova. The Jam se na něm vzdálili hutnému a razantnímu stylu revivalistických Mod kapel. Namísto toho nabídli ve skladbě English Rose pastorální folk, akustické kytary a decentní vokální projev.
Radikální proměna wellerova autorského rukopisu
Frontman The Jam a kytarista Paul Weller napsal v průběhu dvouletky 1976 – 1977 většinu písniček pro první dvě alba In The City (1977, Polydor) a This Is The Modern World (1977, Polydor). Na začátku roku 1978 se jeho autorský rukopis radikálně proměnil.
Zdá se, jako by během příprav materiálu pro All Mod Cons ze dne na den hudebně dospěl. Pro vyjádření svých pocitů a dojmů evidentně konečně našel jemnější styl.
Na rozdíl od rychlých, hlučných a dravých snímků na předchozích dvou LP deskách znějí nové nahrávky více motownsky soulově a melodicky. Mladíček ze Sheerwateru v hrabství Surrey všem ukázal, že má v sobě i cosi z tradic britského beatového písničkářství. Cesta to ale byla trnitá.
hudba a texty do sebe přestaly zapadat
V létě 1978, kdy album vznikalo, bylo Paulu Wellerovi stále jen dvacet let. Ještě na jaře 1978 nic nenasvědčovalo tomu, že by se kapela mohla hudebně pohnout kupředu. „Dostal jsem se do krize a jako autor jsem se tak trochu začal ztrácet,“ zavzpomínal Weller.
„Byla to zvláštní doba. Dříve mi šlo skládání samo od sebe, ale teď se mi zdálo, že hudba a texty do sebe přestaly zapadat.“ Nejspíše zaplatil vysokou daň za intenzivní veřejné koncertování. Od podpisu nahrávací smlouvy s Polydorem The Jam odehráli více jak sto dvacet vystoupení. Paul se navíc poprvé zamiloval…
A&R manažer a producent Chris Parry byl ovšem neúprosný. Vyblokoval několik nahrávacích frekvencí v RAK Studios. Kapela zkusila natočit tři nebo čtyři demo snímky. Výsledek byl tristní.
Basista Bruce Foxton zpíval sóla. Společně s bubeníkem Rickem Bucklerem měli pocit, že by se měly více hrát jejich písničky. „Vysvětlil jsem jim, že tohle v žádném případě nepřipustím,“ zmínil Parry. „První, co jsem musel udělat, bylo to, že jsem Bruceovi oznámil, že rozhodně nemá bůhví jaký skladatelský talent.“
Inspirace a nápady se mu vrátily při poslechu starých singlů The Kinks
Chris se rozhodl, že nebude nic uspěchávat. Paulovi doporučil opustit na pár týdnů Londýn a vrátit se domů. Recept zafungoval. Mladíček si na venkově odpočinul a nabral síly. Inspirace a nápady se mu vrátily při poslechu starých singlů The Kinks. Naštěstí jej tvůrčí múza již nikdy potom neopustila.
Album otevírají písničky All Mod Cons, To Be Someone (Didn’t We Have A Nice Time) a Mr. Clean. Všechny tři potvrzují, že kapela přes krátkodobou krizi neztratila nic ze svého mladistvého elánu a nasazení.
Nejvíce je vliv jejich velkých vzorů The Small Faces patrný na titulní písni alba. Můžete být ale bez obav. Rozhodně nešlo o nějaké napodobování. Trio jen zdokonalilo odkaz prvních revivalových Mod kapel. Na rozdíl od nich působí mnohem soustředěněji. Nedávnou punkovou přímočarost nahradili důrazem na větší preciznost.
Samozřejmě, stále jde o hudbu vycházející z rockového gruntu šedesátých let. Je obohacena o originální nápady a zahraná v moderním stylu. Díky tomu jsou The Jam na tehdejší britské scéně jedineční a svým hudebním pojetím se zcela odlišují od svých souputníků.
V To Be Someone si Weller bere na paškál rozmary hitparádových rockových hvězd. Obdobně kritický je i v Mr. Clean. Tentokrát nic neodpustí britské podnikatelské smetánce. Následující David Watts, cover verzi od Raye Daviese z The Kinks, nazpíval Foxton. Píseň má evidentně největší komerční potenciál. Zaujme již při prvním poslechu.
Prostý, romantický text a hudební zpracování english rose
Nejzajímavější písní celého alba, a pro Wellerovu další kariéru nejdůležitější, je již v úvodu zmíněná English Rose. Prostý, romantický text a hudební zpracování naznačují, kam se v budoucnu vydá díky nově nalezenému poetickému stylu. V kontrastu k ní je hypnotická In The Crowd. Je to příklad pečlivě proaranžované kompozice, jež skupinu nasměrovala do zcela nového hudebního světa. V podobném duchu působí Billy Hunt, v níž si Paul vybral téma teenagerského snění a odstupu od tvrdé životní reality.
Odklon od syrového hospodského rocku potvrzují dva pop songy It’s Too Bad a The Place I Love. Mají v sobě ducha klasického mersey soundu liverpoolských The Beatles. Naopak romantická Fly je další z Paulových písní, která albu dodává jiný styl a vřele vnímaný kontrast. Závěr obstarávají nekompromisně kritické společenské obžaloby ‚A‘ Bomb In Wardour Street a Down In The Tube Station At Midnight.
Autor důrazně varuje před společenskou atmosférou ve Velké Británii na konci sedmdesátých let minulého století a všudypřítomnou hrozbou bezuzdného násilí. V médiích si za ně vysloužil přízvisko „mluvčí naší generace“.
Singl s Down In The Tube Station At Midnight dosáhl na 15. místo hitparády. Příběh obyčejného kluka z kanceláře, kterého v londýnském metru napadli radikální příznivci pravice, vyvolal šok. Pro The Jam ale znamenal zásadní průlom. Rozhlasové stanice je již nemohly ignorovat a musely je zařadit do denního vysílání.
I po více jak čtyřech dekádách od prvního vydání patří LP deska All Mod Cons mezi nejlepší alba roku 1978. Byla to doba, kdy se definitivně potvrdilo, že se již nikdy nevrátí stagnace předchozích let a na britské hudební scéně nezůstane kámen na kameni.
The Jam: All Mod Cons
Label: Polydor – POLD 5008, Polydor – 2442 155
Format: Vinyl, LP, Album
Country: UK
Released: Nov 1978
Genre: Rock
Style: New Wave, Mod
Tracklist
A1/ All Mod Cons
A2/ To Be Someone (Didn’t We Have A Nice Time)
A3/ Mr. Clean
A4/ David Watts
A5/ English Rose
A6/ In The Crowd
B1/ Billy Hunt
B2/ It’s Too Bad
B3/ Fly
B4/ The Place I Love
B5/ ‚A‘ Bomb In Wardour Street
B6/ Down In The Tube Station At Midnight
Written-By – Paul Weller (tracks: A1 to A3, A5 to B6), Ray Davies (tracks: A4)
Recorded At – RAK Studios
Recorded At – Eden Studios
Credits
Drums, Percussion – Rick Buckler
Vocals, Acoustic Guitar, Electric Guitar, Piano, Harmonica [Harp Harmonica] – Paul Weller
Vocals, Bass, Guitar – Bruce Foxton
Producer – Vic Coppersmith – Heaven
Producer [Associate] – Chris Parry (tracks: A2, A4, B2, B5)
Arranged By – The Jam
Design – Bill Smith, The Jam
Design [Associate Designer] – Jill Mumford
Engineer [Assistant] – Peter Schierwade, Philip Thornalley
Engineer [Sound Board Control] – Greg Jackman, Roger Bechirian, Vic
Other [Tea And Toast] – Calvin Most
Photography By – Peter Kodick
