Naposledy aktualizováno: 12.9.2021
Éru Johna Coltranea pod křídly Impulse! Records lze nejlépe přirovnat k meziplanetárnímu reji. Jazzová nebeská soustava počátku a poloviny 60. let zažila zrození mnoha kreativních muzikantů se zdánlivě nevyčerpatelným rezervoárem hudebních nápadů – mnoho z nich se protínaly, jiné se naopak vzdalovaly; pár se jich v průběhu let zdárně rozvíjelo, zatímco jiné takřka okamžitě vyhasly. Mnoho těchto myšlenek si našlo cestu do Coltraneových studiových nahrávek s McCoyem Tynerem, Jimmym Garrisonem a Elvinem Jonesem, což potvrzuje i box set The Classic Quartet: The Complete Impulse! Studio Recordings.
dokázal načrtnout komplexní vhled do svého přístupu ve ztvárnění jazzové hudby
„Jediná optimistická představa vyvolá miliony dalších pozitivních emocí,“ prohlásil kdysi John Coltrane (23. 9. 1926 – 17. 7. 1967). Oficiální příčinou jeho úmrtí v nedožitých 41 letech byla rakovina jater. Mnozí i tak odpřisáhnou, že se svým muzikantským hledačstvím předčasně upsal smrti.
Změnám, které po roce 1960 uskutečnil nejen v osobním životě, ale především v jazzové hudbě, se předchozí zásadní inovace Charlieho Parkera nebo Milese Davise nikdy nevyrovnaly. Traneova vize byla jedinečná. V každé skladbě dokázal načrtnout komplexní vhled do svého přístupu ve ztvárnění jazzové hudby.
Jeho revoluční kvartet se stal jedním z největších seskupení v dějinách moderního jazzu
Trane Coltrane zůstává i více jak půl století po smrti jedním z nejvlivnějších, nejzapálenějších a nejváženějších jazzových hráčů, kteří kdy vzali do ruky jednoplátkový dechový nástroj sestrojený v roce 1840 belgickým nástrojařem, flétnistou a klarinetistou Adolphem Saxem.
Traneův revoluční kvartet se stal jedním z největších seskupení v dějinách moderního jazzu. „John Coltrane byl nepochybně jedním z velikánů americké hudby. Jeho tvůrčí zápal a novátorství se pro mě staly zásadní inspirací pro můj vlastní intelektuální vývoj při hledání forem tvůrčího vyjádření,“ napsal Bram Dijkstra, americký spisovatel, literární kritik a bývalý profesor anglické literatury na univerzitě v San Diegu.
když jsem se hluboce zabýval akordy, bylo to jako bych se díval na svět opačným koncem teleskopu
Již od roku 1960 Coltrane pracoval se svým vlastním vysněným kvartetem; ve skutečnosti s jeho proměnlivými podobami, protože pouze Trane a pianista McCoy Tyner byli jedinými stálými protagonisty.
Když se ho novináři zeptali, jak by zhodnotil etapu svého vývoje a pouť k modálním skladbám, ve kterých mají rytmus a melodie mnohem důležitější funkci než akordy, vyjádřil se stručně: „Mám dojem, že když jsem se hluboce zabýval akordy, bylo to jako bych se díval na svět opačným koncem teleskopu.“
Osmidiskový komplet John Coltrane: The Classic Quartet: The Complete Impulse! Studio Recordings zahrnuje Coltraneovu tvorbu z let 1961-1965. Kolekce názorně ukazuje, jak se jeho hudba v tomto období vyvíjela. „Rád bych lidi upozornil na to božské ve světě hudební mluvy, které přesahuje slova. Chci promlouvat k jejich duším.“
Nebyl však na této cestě sám. Společně s klavíristou McCoyem Tynerem, basistou Jimmym Garrisonem a bubeníkem Elvinem Jonesem, tedy s ansámblem celosvětově vnímaným coby „klasický“ Coltraneův kvartet, završil svůj dosavadní přístup k improvizacím v rámci jazzových standardů založených na akordech.
Vypiloval modální postupy, které se díky němu staly běžnou součástí jazzového jazyka, a překročil práh ještě svobodnějšího vyjadřování, kterému se se zapálením věnoval v posledních dvou letech života se svými pozdějšími spoluhráči.
Formování kvartetu
Kapelu začal formovat během mimořádně plodného týdne v nahrávacím studiu na konci října 1960, z něhož vzešla nejenom slavná LP deska My Favorite Things (1961), ale i další dva tituly vydané na značce Atlantic Records – Coltrane Plays The Blues (1962) a Coltrane’s Sound (1964). To již seděl na bubenické stoličce Elvin Jones. Kontrabasový post zůstával až do ledna 1962, než nastoupil Jimmy Garrison, trvale neobsazen.
Alternovali na něm Art Davis a Reggie Workman. „Už tehdy ho doprovázel McCoy Tyner a Steve Davis, McCoyův švagr, hrál na kontrabas. Já jsem se ke kapele připojil v Denveru poté, co Billy Higgins odjel do Kalifornie. Jakmile jsme se vrátili do New Yorku, začali jsme nahrávat pro Atlantic Records,“ zavzpomínal na počátky spolupráce Elvin.
Smlouva s Impulse! Records zaručovala nebývalou tvůrčí svobodu
Následující rok se sestava víceméně ustálila. Coltrane byl vůbec prvním hudebníkem, za kterým přišlo vedení nově založeného ambiciózního labelu Impulse! Records s nabídkou nahrávací smlouvy.
V té době John spolupracuje s altkařem a basklarinetistou Ericem Dolphym. Období zachytil koncertní snímek Spiritual (spotify), jenž se objevil na titulu „Live“ At The Village Vanguard (1962).
Kontrakt s Impulse! Traneovi garantoval do té doby nebývalé umělecké svobody. „Běžné, každodenní reálné riziko se nemění. Musím mít pocit, že mi o něco jde. Pokud vydělám peníze, fajn. Ale raději bych o něco usiloval. Toužím něčeho dosáhnout, člověče, to je to, co chci,“ svěřil se.
Cestu k vytouženému, neomezenému tvůrčímu úsilí mohl nastoupit především díky Tynerovi. Na klavír hrál zřídka slyšeným perkusivním stylem a měl v oblibě spodní rejstřík klavíru. Kromě akordického doprovodu s častým využitím kvartových akordů, se zaměřil i na rytmickou stránku.
McCoy byl více než zdatný spoluhráč a John v něm nalezl dokonalou protiváhu. Vyrovnal se Coltraneovi notu za notou a chvílemi zněl, jakoby měl na klávesách šest rukou – zatímco věčný hledač Trane lovil horoucně, a s razancí, v nižších rejstřících tenoru nebo s nadhledem a zanícenou tvůrčí vizí rozezníval jím pro jazz znovu objevený sopránsaxofon.
Vysněným kontrabasistou se stal Jimmy Garrison
Spolu s dravě průbojným bubeníkem Elvinem Jonesem, který si liboval v komplexních rytmech (nebo mnohem muzikálnějším Royem Haynesem) a s kontrabasisty Jimmym Garrisonem či Artem Davisem, předváděli naprosto uhrančivou hudbu.
Poměrně rychle se ukázalo, že tím pravým basistou, jakého si Trane kdysi dávno vysnil, bude Garrison. Nehrál jen společně s bicími, ale kontrabas chápal coby rovnocenný nástroj s ostatními. Zněl neuvěřitelně čistě a nezdržoval se hraním přebytečných not.
Sehrávali se na mainstremovém swingovém repertoáru
Hodně se mluví o Coltraneově duchovním obrácení, o jeho zřeknutí se drog a alkoholu, které odstartovalo jeho vrcholná tvůrčí léta, ale bez ohledu na jakýkoli humbuk, který okolo toho stále panuje, je nemožné oddělit jeho spiritualitu od hudby obsažené na tomto kompletu.
Jedno bez druhého by nemohlo existovat. Nelekněte se, když na představovaném kompletu najdete i studiové nahrávky z LP desek Coltrane (1962) a Ballads (1963), jež kvartet hraje v duchu mainstreamového swingu.
Od impresí k lásce opětované a Kulu Sé Mama
Vychutnejte si studiové části Impressions (1963) a koncertní Live At Birdland (1964) s dojemnou Alabamou (spotify), nejlepší Coltraneovou nahrávkou. Vznikla v roce 1963 po bombovém útoku Ku-Klux-Klanu na baptistický kostel na 16. ulici ve městě Alabama jako žalozpěv za čtyři mladé Afroameričanky, jež se staly obětí výbuchu.
Hlavní motiv vytvořil pod vlivem deklamovaného kázání Martina Luthera Kinga, který pronesl v kostelní kapli tři dny po útoku. Stejně jako projev i skladba Alabama přechází od smutku k novému odhodlání bojovat proti rasově motivovanému násilí.
Nemůže chybět Crescent (1964), možná jeho nejlepší album, tonální báseň A Love Supreme (1965), dále věci z The John Coltrane Quartet Plays Chim Chim Cheree, Song of Praise, Nature Boy, Brazilia (1965) nebo z Kulu Sé Mama (1967), rozšířené o několik neobvyklých verzí skladeb, posmrtně vydanými nahrávkami z trezoru a velkorysou nadílkou doposud nevydaného materiálu.
nejkomplexnější a nejzajímavější hudební materiál v Traneově kariéře
Jelikož jsou nahrávky na osmi CD discích seřazeny chronologicky a vy je tak můžete poslouchat postupně za sebou, jak vznikaly (ačkoli průvodní poznámky kupodivu nabádají k tomu, abyste si disky naprogramovali v původním pořadí alb), působí jako pozvolné, předlouhé, stále silnější a se stupňující se silou zahrané cerscendo.
Coltrane evidentně nikdy nevydržel dlouho sedět se založenýma rukama, neustále navyšoval sázky a intenzitu svého hledačství. A to až do té míry, že nakonec Tynera a Jonese z kapely vyhnal. Přesto zde není zařazena jediná odfláknutá nahrávka.
Vedle koncertních snímků z Village Vanguard (které vyšly u Impulse! Records v roce 1997 na boxu pod názvem The Complete 1961 Village Vanguard Recordings) zůstává tento materiál tím nejkomplexnějším a nejzajímavějším v Traneově kariéře.
rozpor s převládajícím názorem o „rozlobeném tenoristovi“
Kolekci otevírá několik raných nahrávek, které se dostaly na LP desky Ballads a Coltrane. Albům věnovaným pomalým skladbám, které jsou v rozporu s převládajícím názorem o Coltraneovi jako „rozlobeném tenoristovi“, vévodí snímky krátkých, melodicky bohatých milostných písní jako Too Young To Go Steady (spotify) a Nancy (With The Laughing Face) (spotify), v nichž kapela hraje s nevšední, krásnou mírou patosu.
Na albu Coltrane pak dochází k tomu, že hudebníci zrychlují tempo na nádherných verzích klasických skladeb jazzového klavíristy Mala Waldrona Soul Eyes (spotify) a melodické The Inch Worm (spotify). Nechybí ani politicky silně ožehavá improvizace Up ‚Gainst The Wall (spotify).
Na dalším disku se objevuje hned pár krásných balad, After The Rain (spotify) a Alabama (spotify), dvojice podmanivých melodií plných naděje a smutku, které zůstávají v mysli ještě dlouho poté, co je člověk uslyší.
Crescent a A Love Supreme – dvě nejslavnější Traneovy LP desky
Poté následují ukázky ze dvou nejslavnějších Coltraneových LP desek, Crescent a A Love Supreme. První z nich je ponurá deska se skladbami jako Lonnie’s Lament (spotify) a Wise One (spotify), obě vznikly díky inspiraci básněmi a nesou se v melancholickém duchu.
Suita A Love Supreme, jenž je už dlouho považována za jednu z vrcholných nahrávek v historii jazzu, je čtyřdílná kompozice, která hudební formou podrobně líčí Coltraneovo duchovní probuzení: „Moje hudba je duchovním vyjádřením toho, co jsem – mé víry, mého poznání, mého bytí… Když začnete chápat všechny možnosti spojené s hudbou, zatoužíte udělat pro lidi něco opravdu dobrého, pomoci lidstvu osvobodit se z pout…“
kvarteto se blížilo ke konci své mimořádné hudební spolupráce
Když se kvarteto blížilo ke konci své mimořádné hudební spolupráce, natočilo album The John Coltrane Quartet Plays… se skladbou Chim Chim Cheree (spotify).
Po My Favorite Things (spotify), zařazené na stejnojmenné LP desce, jde o další cover verzi spojenou s filmovou produkcí studia Walta Disneyho a herečkou Julie Andrews (muzikály Mary Poppins resp. Za zvuků hudby). Byla to zároveň jeho poslední nahrávka, na které použil sopránsaxofon.
Středobody alba tkví v překrásné verzi Nature Boy (spotify) a z jiného studiového natáčení naprosto spalující One Down, One Up (spotify). Zachycuje kapelu v její nejvroucnější podobě.
Cesta k new thing a poslední společná studiová práce na meditations
Ukázky z alba Sun Ship (1971) svědčí o tom, že Trane začal usilovat o to, aby se kvartet ubíral směrem k free jazzu, což bohužel vedlo k odchodu Tynera a Jonese z kapely. Přetlačování mezi tonalitou a atonalitou však dodává hudbě drásavou sílu, kterou je fascinující poslouchat.
Nechybí ani dříve nevydané skladby, které se jistě budou i v budoucnu, společně s dalšími archivními klenoty, na Traneových reedicích objevovat.
Kvarteto nahrálo vlastní verzi pětidílné suity Meditations. Vyšla až dávno po Johnově smrti v roce 1977 pod názvem First Meditations (for quartet). Podobně jako A Love Supreme dokazuje, jak Coltraneova prohlubující víra – provázaná se spirituálním hledačstvím – ovlivňovala jeho hudební snahy.
Svoje tehdejší pocity popsal jasně: „Nikdy nic nekončí… Vždycky jsou tu nové zvuky, které si můžeme představit, nové pocity, ke kterým se lze dopracovat. A vždy je potřeba tyto vjemy a zvuky neustále tříbit, abychom to, co jsme objevili, mohli skutečně poznat v ryzím provedení.“
Nahrávka předznamenala opuštění modálních postupů a nástup finální fáze jeho tvorby, v níž preferoval svobodný, ničím omezující přístup ke všem aspektům hudby. Vytvořil unikátní a dokonalé hudební prostředí spolupráce a často podmanivé rozpolcenosti. Ve chvílích souznění vznikla společná jednota, aby se vzápětí roztříštila do krátké disharmonie.
Suita Meditation (spotify album) je poslední nahrávkou, na které se podílí McCoy Tyner a Elvin Jones. Hudební kritik DeMichael nahrávku okomentoval slovy: „Nepředstírám, že této hudbě rozumím. Pochybuji o tom, že někdo, včetně těch, kteří ji hrají, této hudbě opravdu rozumí, tak jako chápeme například hudbu Bacha nebo Billie Holiday.“
odchod Tynera a Jonese z kapely
Tyner odešel z kapely na konci roku 1965. „Občas jsem neslyšel, co jsem hrál – vlastně jsem ve skutečnosti neslyšel, co hráli i ostatní. Jediné, co jsem slyšel, byl obrovský hluk,“ popsal důvody ukončení spolupráce.
Jones ho následoval v lednu 1966. V podstatě uvedl ten samý argument, jako McCoy. K odchodu ho pravděpodobně rozhoupala ještě jedna pohnutka. Nesedl si lidsky ani muzikantsky s novým bubeníkem Rashiedem Alim.
Elvin Jones nastoupil do big bandu Dukea Ellingtona, McCoy si založil vlastní trio. Trane potom pokračoval v sestavě s pianistkou a harfenicí Alice McLeod (jeho budoucí druhá žena), Garrisonem na basu, bubeníkem Alim a saxofonistou Pharoahem Sandersem.
„Bylo to jako telepatie. Mohli jsme hrát celé hodiny a nikdo z nás to ani nepostřehl. Bylo to tak silné, nikdy jsem nezažil takovou atmosféru. Mohu to přirovnat jen k tomu, co musí zažívat umělci na hrazdě, kde je přesnost naprosto nezbytná,“ svěřil se svými dojmy o hraní v Coltraneově kvartetu Elvin.
Polovinu si začínající jazzový fanoušek po jednom poslechu zapamatuje natrvalo, druhou polovinu pochopí teprve až ve zbytku života
Osmidílnou kolekci uzavírá disk s dosud nevydanými studiovými záznamy, nedokončenými rozpracovanými skladbami a alternativními snímky, které dokreslují, jak se hudba kapely vyvíjela v čase. Kompilace John Coltrane: The Classic Quartet: The Complete Impulse! Studio Recordings je úchvatná.
Ben Ratliff v článku pro The New York Times o ní napsal: „Co dalšího lze ještě dodat o albech, které zná každý jazzový fanoušek pod padesát let?… Polovinu si začínající jazzový fanoušek po jednom poslechu zapamatuje natrvalo, druhou polovinu pochopí teprve až ve zbytku života.“
Její poměrně vysokou pořizovací cenu ospravedlňuje, že posluchači umožní sledovat vývoj jedné z nejlepších jazzových kapel po celou dobu jejího působení, jak se postupně sžívá, vyvíjí a nakonec rozpadá.
Pro Coltraneovy fanoušky je to nezbytný titul, jen je třeba mít na paměti, že v tomto kompletu jsou zařazeny pouze nahrávky kvarteta, takže alba s hosty, jako jsou zpěvák Johnny Hartman a Duke Ellington, na něm chybí.
Ukázky:
John Coltrane: The Classic Quartet – Complete Impulse! Studio Recordings
Label: Impulse! – IMPD8 280
Format: 8 x CD, Compilation, Remastered Box Set
Country: US
Released: Nov 3, 1998
Genre: Jazz
Style: Modal, Post Bop, Free Jazz
Tracklist
Disc 1
1. Greensleeves (3:41)
2. It’s Easy to Remember (2:45) (Ballads)
3. The Inch Worm (6:15) (Coltrane)
4. Big Nick (4:05) (Coltrane)
5. Out of This World (14:02) (Coltrane)
6. Soul Eyes (5:23) (Coltrane)
7. Miles‘ Mode (7:31) (Coltrane)
8. Tunji (6:32) (Coltrane)
9. Nancy (with the Laughing Face) (3:10) (Ballads)
10. What’s New? (3:44) (Ballads)
11. Up ‘Gainst the Wall (3:13) (Impressions) and (Coltrane)
12. Too Young to Go Steady (4:20) (Ballads)
13. All or Nothing at All (3:35) (Ballads)
14. I Wish I Knew (4:51) (Ballads)
Disc 2
1. You Don’t Know What Love Is (5:12) (Ballads)
2. Say It (Over and Over Again) (4:15) (Ballads)
3. Vilia (4:36) (Live at Birdland)
4. After the Rain (4:09) (Impressions) and (Dear Old Stockholm)
5. Dear Old Stockholm (10:40) (Dear Old Stockholm)
6. Your Lady (6:39) (Live at Birdland)
7. Alabama (Take 4&5) (5:08) (Live at Birdland)
8. Lonnie’s Lament (11:45) (Crescent)
9. The Drum Thing (7:22) (Crescent)
10. Wise One (9:01) (Crescent)
Disc 3
1. Crescent (8:42) (Crescent)
2. Bessie’s Blues (3:32) (Crescent)
3. A Love Supreme, Part I: Acknowledgement (7:47) (A Love Supreme)
4. A Love Supreme, Part II: Resolution (7:22) (A Love Supreme)
5. A Love Supreme, Part III: Pursuance (10:45) (A Love Supreme)
6. A Love Supreme, Part IV: Psalm (7:05) (A Love Supreme)
7. Nature Boy (first version) (7:03)
8. Nature Boy (8:01) (The John Coltrane Quartet Plays)
9. Feeling Good (6:22) (The John Coltrane Quartet Plays)
10. Chim Chim Cheree (6:56) (The John Coltrane Quartet Plays)
Disc 4
1. Brasilia (12:54) (The John Coltrane Quartet Plays)
2. Song of Praise (9:51) (The John Coltrane Quartet Plays)
3. After the Crescent (13:40) (Dear Old Stockholm)
4. Dear Lord (5:34) (Dear Old Stockholm)
5. One Down, One Up (15:28) (Dear Old Stockholm)
6. Welcome (5:25) (Transition) and (Kulu Sé Mama)
7. The Last Blues (4:22) (Living Space)
Disc 5
1. Untitled Original 90314 (14:45) (Living Space)
2. Transition (15:27) (Transition)
3. Suite (21:17) (Transition)
4. Living Space (10:21) (Living Space)
5. Dusk Dawn (10:48) (Living Space)
Disc 6
1. Vigil (9:50) (Transition) and (Kulu Sé Mama)
2. Untitled Original 90320 (10:44) (Living Space)
3. Dearly Beloved (6:27) (Sun Ship)
4. Attaining (11:24) (Sun Ship)
5. Sun Ship (6:12) (Sun Ship)
6. Ascent (10:05) (Sun Ship)
7. Amen (8:14) (Sun Ship)
Disc 7
1. Love (8:04) (First Meditations)
2. Compassion (9:34) (First Meditations)
3. Joy (8:48) (First Meditations)
4. Consequences (7:20) (First Meditations)
5. Serenity“ (6:11) (First Meditations)
6. Joy (second version) (12:21)
Disc 8
1. Crescent (first version) (10:04)
2. Bessie’s Blues (first version – incomplete) (2:58)
3. Song of Praise (first version) (2:41)
4. A Love Supreme, Part II: Resolution (alternate take) (7:21)
5. Feeling Good (alternate take) (6:16)
6. Dear Lord (breakdowns and alternate take) (7:41)
7. Living Space (breakdown and alternate take) (14:02)
Credits
Bass – Art Davis (Disc 3, tracks 7, 8, 9), Jimmy Garrison
Drums – Elvin Jones, Roy Haynes (Disc 2, tracks 4, 5, Disc 4 – tracks 3, 4, 5)
Piano – McCoy Tyner
Tenor Saxophone, Soprano Saxophone – John Coltrane
Producer – Bob Thiele, John Coltrane, Michael Cuscuna
Compiled By – Michael Cuscuna
Liner Notes – Bob Blumenthal
Remastered By – Erick Labson
Notes
Recorded at the Van Gelder Studio, Englewood Cliffs, New Jersey from December, 1961 to September, 1965.
