Naposledy aktualizováno: 2.1.2022
Druhé sólové album Astral Weeks (1968, Warner Bros.) irského hudebníka Sira George Ivana „Van“ Morrisona je neodolatelně hluboce jímavé a současně velmi záhadné mistrovské dílo plné abstraktních obrazů. Pro posluchače je nesnadné rozluštit význam Vanových vzpomínek na dětství, rozčarování ze životních ztrát či temných bájí o lásce konfrontované se smrtí.
léta S rhythm’n’bluesovými them
V roce 1967 se multiinstrumentalista, zpěvák, skladatel a básník Van Morrison vydal na sólovou dráhu s albem Blowin‘ Your Mind!, z něhož vybral na singl píseň Brown Eyed Girl, která se v té době stala velkým hitem. Předcházelo tomu tříleté období, v němž s dalšími čtyřmi muzikanty z Belfastu tvořil kapelu Them.
Sice neměla dlouhého trvání, ale stala se jednou z nejvýznamnějších na poprockové scéně šedesátých let dvacátého století. Na dvou albech pro Decca Records – The „Angry Young“ Them, Them Again – a singlu Gloria, který se dostal do hitparád, se tito Severní Irové nikterak neskrývali s tím, že jejich zvuk je silně poznamenán blues a rhythm’n’blues.
SEVEROIrský patriot ztroskotal v Nové Anglii
Van Morrison ale netoužil pokračovat v kariéře popové hvězdičky, na kterou ho nasměroval úspěch Brown Eyed Girl. Chtěl se vydat novou, náročnější hudební cestou, na níž by využil dávnou lásku k folku, jazzu, blues a dokonce i klasické hudbě.
Necelých devět měsíců, od ledna do začátku září 1968, prožil v okolí Bostonu a Cambridge v Nové Anglii. V kuchyni přehrával svojí tehdejší manželce Janet „Planet“ Rigsbee hudební motivy na akustickou kytaru a ona pečlivě zapisovala fragmenty improvizovaných textů, z kterých postupně uzrál lyrický materiál pro písně vydané na druhém Morrisonově sólovém albu.
Podle útržkovitých vzpomínek pamětníků se Van během pobytu v Nové Anglii představil na pár koncertech, které odehrál v různých bostonských klubech, s celkem třemi různými hudebními partami.
Navíc v té době nezřízeně pil, hádal se s pořadateli o peníze a s hudebníky na pódiu. Přesto nacházel svůj originální, vyzrále uvolněný, jazzový a meditativní zvuk, který se poprvé objevil právě na Astrálních víkendech.
Morrisonův tehdejší bostonský baskytarista Tom Kielbania pozval na jeden z těchto koncertů kamaráda Johna Payna, někdejšího studenta Harvardovy univerzity. Payneova hra na flétnu a altsaxofon dodala titulní skladbě alba zajímavé vyznění.
Nejenom díky tomu došlo u Vana k radikálnímu odklonu od rhytm’n’blues inspirovaného rocku, který hrál se skupinou Them, či od dokonalého popu Brown Eyed Girl, vydané o rok dříve.
Nejprve musel vyřešit smlouvu s Bang Records
Ještě předtím, než se s ním sešel producent Lewis Merenstein, který měl zkušenosti s natáčením jazzových desek, si Morrison musel vyřešit nevýhodnou smlouvu s pochybným labelem Bang Records a jeho spolumajitelem Bertem Bernsem. Ostatně, právě před Bernsem najatými náhončími se ukrýval v okolí Bostonu.
S odstupem mnoha let se stále více potvrzují domněnky, že za značkou stála ve skutečnosti americká mafie. Celou trapnou záležitost nakonec vyřešilo 20 000 US dolarů v hotovosti předaných v papírovém pytlíku. Irskému patriotovi se rázem uvolnily ruce k natočení alba pro Warner Bros.
Nahrávky vznikly na dvou studiových frekvencích
Astral Weeks je sestavené z osmi delších skladeb, v nichž tehdy třiadvacetiletý belfastský „ztroskotanec“ na americkém atlantickém pobřeží stvořil mystický svět, jež je obklopený mlžným oparem vzpomínek na jeho rodné město Belfast na věčně zeleném ostrově.
Testovací studiová sekvence, zorganizovaná Merensteinem na přání vedení Warner Bros., proběhla v bostonském Ace Recording Studios na Boylston Place. Van producenta okamžitě zaujal. „Během necelé půlminuty, co začal hrát na akustickou kytaru a zpívat, se celá moje bytost rozechvěla,“ vzpomínal Lewis Merenstein v roce 2008. „Poznal jsem, že se znovuzrodil… V tu chvíli jsem věděl, že s ním chci pracovat.“
Domluvili se, že album nahrají v New Yorku ve studiu Century Sound Studios. Práce zabraly pouhé dvě studiové frekvence 25. září a 15. října 1968. Sekvence domluvená na 1. října byla zrušena po třech hodinách marných pokusů cokoliv rozumného natočit.
Měsíc po nahrání byla deska v obchodech
Většina písní vznikla na první pokus. Je to něco zcela neuvěřitelného. Doprovodnou studiovou kapelu přitom tvořili povětšinou jazzoví profesionálové, kteří se sotva znali navzájem, nebo se svým lídrem. Bravurně se vypořádali i s tím, že Van neměl napsané na notovém papíře žádné melodie nebo harmonie. Svým spoluhráčům ale nepředložil konkrétní požadavky, jak by měli hrát. Výsledek ponechal na jejich improvizačních dovednostech.
Ačkoli vznikly dvě ikonické, nadčasové písně – dodnes Morrisonem uváděné Cyprus Avenue a Madame George – Astrální víkendy byly již dopředu v dobových hitparádách zcela bez šance – dokonce se ani nedostaly do žebříčku alb Billboardu. Novinové kritiky byly smíšené a Morrisonova kariéra ustrnula až do roku 1970, kdy se vrátil s přístupnějším dílem Moondance.
I bez písniček, které by mohly splnit tehdejší požadavky rozhlasových disc-jockeyů na stopáž nepřesahující tři minuty, se album nakonec zapsalo do historie jako jedna z nejvlivnějších desek té doby.
Lze ji právem považovat za první album, které nám ukázalo Morrisonovu keltskou duši a představilo ho jako jedinečného moderního barda. V žebříčku nejlepších alb všech dob časopisu Rolling Stone se Astral Weeks umístilo na devatenáctém místě.
Van Morrison: Astral Weeks
Label: Warner Bros. – Seven Arts Records – WS 1768, Warner Bros. – Seven Arts Records – 1768
Format: Vinyl, LP, Album
Country: US
Released: 1968
Genre: Jazz, Rock
Style: Classic Rock, Folk Rock, Acoustic
Tracklist
Part 1: In The Beginning
A1/ Astral Weeks (7:00)
A2/ Beside You (5:10)
A3/ Sweet Thing (4:10)
A4/ Cyprus Avenue (6:50)
Part 2: Afterwards
B1/ Young Lovers Do (3:10)
B2/ Madame George (9:25)
B3/ Ballerina (7:00)
B4/ Slim Slow Slider (3:20)
Written-By – Van Morrison
Credits
Bass – Richard Davis
Drums – Connie Kay
Flute, Soprano Saxophone – John Payne
Guitar – Jay Berliner
Percussion, Vibraphone – Warren Smith, Jr.
Vocals, Guitar, Liner Notes – Van Morrison
Producer – Lewis Merenstein
Arranged By, Conductor – Larry Fallon
Art Direction – Ed Thrasher
Photography By – Joel Brodsky
