Naposledy aktualizováno: 9.4.2024
Příběh v Česku zcela neznámého rhythm’n’bluesového zpěváka a pianisty Clarence „Frogman“ Henryho (19. 3. 1937 – 7. 4. 2024, narozen jako Clarence Henry II) nepostrádá mnohá překvapení a náhody. S jeho písničkami se před Vámi otevřou dveře do světa louisianských tančíren padesátých a počátku šedesátých let minulého století.
Děcko ze železničářské rodiny
Louisiana a New Orleans, přezdívané Crescent City, jsou pro historii pop music naprosto zásadní místa. Tam totiž vše začalo! Právě v NOLA můžeme vystopovat počátky moderní populární hudby. Nedílnou součástí tamního světového hudebního pokladu je i zpěvák a pianista Clarence Henry; známý také pod přezdívkou Frogman.
Spolu s dalšími louisianskými rhythm’n’bluesovými umělci padesátých let minulého století byl populární nejenom v USA, ale i na Jamajce, na které ovlivnil vznik tamního ska a později reggae. Ačkoli byl řadu let bez nahrávací smlouvy – nikdy nepřestal veřejně vystupovat.
Clarence Henry II se narodil do železničářské rodiny se šesti dětmi, která žila v sedmém okrsku New Orleans mezi břehem Mississippi a Lake Pontchartrain ústícím do Mexického zálivu. V roce 1948 se rodina přestěhovala do čtvrti Algiers (pro pořádek; neworleánský okrsek číslo 17) na západním břehu řeky Mississippi.
Tehdy jedenáctiletý Clarence měl za sebou již několik lekcí klasické hry na klavír. Dostal se k nim vlastně úplnou náhodou. Když Lizzie, jedna z jeho sester, začala docházet k učiteli na výuku, musel ji doprovázet. Když o hodiny přestala mít zájem, jeho matka souhlasila, že bude místo ní posílat Clarence.
Obdivoval Fatse Domina a Professora Longhaira
Henry vždy obdivoval ikonické neworleanské pianisty Fatse Domina a Henryho Roeland „Professor Longhair“ Byrdse. Ti dva byli mezi sudičkami, které stály u kolébky s rock’n’rollovým novorozencem. Dokázali řádně rozdovádět posluchače a tanečníky. Utratil by poslední cent, jen aby se mohl dostat do neworleanských klubů a vidět je. Na střední škole se ostatně nesmazatelně zapsal do vzpomínek spolužáků tím, že na přehlídce talentů vystoupil ve vlastnoručně vyrobené vlásence, aby napodobil co nejvěrněji Professora Longhaira.
V té době si ke studiu klavíru přidal lekce na pozoun, což jsou nástroje, na které hraje dodnes. Netrvalo dlouho a ještě coby mladíček začal hrát v neworleanských klubech na západním břehu Mississippi s partičkou muzikantů The Toppers soustředěné okolo svého spolužáka Bobbyho Mitchella. Pobyl až do roku 1955.
Ovládal dívčí fazet i žabí kvákání
Clarencovu letitou hudební kariéru odstartoval dnes již klasický rhythm’n’bluesový kus Ain’t Got No Home mj. s textem „Nemáš domov ani místo, kde by ses mohl toulat“ z roku 1956. Později měl ještě dva velké hity a několik pouze s lokálním dosahem. Byla to ale Ain’t Got No Home ve stylu tehdy nesmírně populárních tzv. novelty songs, díky níž na sebe upozornil a získal přezdívku Žabák (Frogman).
Henry v ní vypráví příběh chlapce bez domova nejprve normálním hlasem, naváže slokou přednášenou dívčím falzetem, aby v závěru představil svůj vyumělkovaný, legrační hlas podobný žabímu kvákání. Vždy prohlašoval, že si ten „žabí hlas“ vymyslel nejprve proto, aby vyděsil dívky na střední škole. Jeho ženský falzet naopak byl přímým důsledkem tehdejší popularity vokálního dua Shirley & Lee a dovolil Henrymu přebírat jejich skladby, i když v jeho kapele nebyla žádná zpěvačka.
Základní motiv v Ain’t Got No Home ho napadl na konci jednoho společného klubového kšeftu se sextetem saxofonisty Eddieho Smithe, když se neunavitelní tanečníci – a s nimi i majitel dupárny – dožadovali přídavku. „Začalo svítat a nám prostě došly písničky, které bychom mohli hrát,“ řekl v roce 1983 Jeffu Hannuschovi, autorovi hudební rubriky OffBeat. „Nakonec jsem na klavír zahrál starý bluesový lick a začal zpívat: ‘Ain’t got no home, no place to roam’. Pak jsem přidal část o tom, že ‘umím zpívat jako žába, umím zpívat jako holka’. Publikum se na to opravdu chytlo.“
akvizice chicagských argo records
Reakce tancechtivé mládeže byla natolik povzbudivá, že ho kapelník a pianista Paul Gayten, který zároveň působil jako šéf vyhledávačů místních talentů pro chicagské Chess Records, v září 1956 nahnal do studia zvukaře Cosima Matassy, aby píseň nahrál pod dohledem producenta Allena Toussainta. Není divu, vždyť neworleanský hudební styl na začátku páté dekády 20. století dominoval americkým hitparádám.
Clarence dostal od samotného šéfa Chess Records Leonarda Chesse nahrávací smlouvu u jejich dceřiné společnosti Argo Records. Při konečném výběru A strany na Henryho debutovém singlu však dostala přednost skladba Troubles, Troubles. Byť to byla svižná, ale lyricky ponurá skladba – na krátkovlnných vlnách sítě jižanských rozhlasových stanic se setkala jen s mizivým ohlasem. Jejími autory byli Clarence Henry společně s kapelníkem Paulem Gaytenem.
Chceme zahrát žabí písničku, od Žabáka
Pak jiného Clarence, Haymana (psaný také Hamann), jednoho z řady neworleanských rhythm’n’bluesových disc jockeyů, který vystupoval pod přezdívkou Poppa Stoppa, napadlo Henryho sedmipalcovou desku otočit, pustit stranu B a odezva posluchačů byla okamžitá. Lidé, kteří si samozřejmě nepamatovali jméno interpreta ani název písně, nepřetržitě volali do kanceláří rozhlasové stanice a žádali ve vysílání znovu přehrát tu „žabí písničku, od Žabáka,“ čímž si Henry vysloužil doživotní uměleckou přezdívku Frogman.
Píseň se dostala na třetí místo v rhythm’n’bluesové hitparádě a na dvacáté místo v US popovém žebříčku, což vedlo k Henryho účasti na turné s dalšími ranými rock’n’rollovými interprety po Spojených státech amerických, Anglii, Skotsku, Německu a na Novém Zélandu. Koncertní šňůra byla koncipována jako revue televizního baviče Dicka Clarka z pořadu American Bandstand, kterou nazval Caravan Of Stars.
Téměř pět roků čekání na další hit
Ještě předtím, než Clarence Henry vyrazil na světové turné s Clarkem, a vlastně i po návratu z něj, nazpíval pro Argo Records několik dalších singlů. Jak bylo v oněch dobách zcela běžné, byla mezi nimi i odpověď a pokračování příběhu z prvního singlu v podobě písničky I Found A Home. Celá série cca jedenatřiceti nahrávek (namátkou písně jako I’m In Love, I Don’t Know Why) se dočkala jen velice vlažného přijetí od fanoušků.
Pak ale Henry v roce 1961 připravil verzi country music ovlivněné skladby (I Don’t Know Why) But I Do, kterou napsal Gayten společně s abbevillským rodákem Bobbym Charlesem Guidrym (který je také autorem písně See You Later Alligator, jež se v roce 1956 stala hitem číslo šest v podání Billa Haleyho a jeho Comets, a také skladby Walkin‘ To New Orleans). V dalších letech si spolupráci zopakovali. Henryho vokál se skvěle hodil k Charlesovým swamp popovým skladbám.
But I Do, kterou aranžoval Toussaint (hraje na ní i na klavír), se stala Henryho největším hitem, dosáhla čtvrtého místa v celostátním popovém žebříčku Billboard Hot 100 a udržela se v něm šestnáct týdnů. Skladba se dočkala vzkříšení, když byla zařazena na soundtrack k oscarovému filmu Forrest Gump z roku 1994, kterého se prodalo osm milionů kopií. Mezitím se Ain’t Got No Home objevila v dalších filmech, například Diner, The Lost Boys a Casino.
S Have You Ever Been Lonely? těsně pod vrcholem žebříčku
Krátce po But I Do Clarence Henry nazpíval standard You Always Hurt The One You Love proslavený duem Mills Brothers již v roce 1944, s nímž dobyl dvanácté místo a v hitparádě se udržel deset týdnů. Byly zde i další menší hity, například On Bended Knees / Standing In The Need Of Love a Lonely Street. Tucet Henryho písní pro Argo shrnula kompilace z roku 1961 s názvem You Always Hurt The One You Love.
V roce 1964 Henry přešel na tři roky k labelu Parrot Records. Za pozornost z těchto let rozhodně stojí skladba Have You Ever Been Lonely?, které jen o vlásek unikl průnik do žebříčku Billboard Hot 100. Písnička si vše vynahradila v roce 2003, ve kterém se dostala do čela hitparády Hot 100.
Předskokan The Beatles
V roce 1964 Clarence Henry dokonce absolvoval turné s The Beatles, kterým „otvíral“ všech osmnáct koncertů jejich severoamerického turné. V těch dobách, kdy Spojené státy a Kanadu zachvátila beatlemánie, však pubertální publikum nevěnovalo žádnému z předskokanů pozornost.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let natočil album Clarence (Frogman) Henry Is Alive And Well Living In New Orleans And Still Doin‘ His Thing… (1970, Roullette Records) a balík několika singlů u nezávislých vydavatelství jako Dial, American Pla-Boy, Maison De Soul či Eric Records, ale neworleanské rhythm’n’blues už dávno vyšlo z módy a tak se žádné další hity logicky nekonaly.
Přestože jeho celostátní popularita vyprchala, v New Orleans si Clarence Henryho stále považovali. Již od roku 1959 vystupoval v nejrůznějších klubech ve francouzské čtvrti (nejenom nejznámějších Fatman nebo Chicken Shack) ve vražedném tempu šesti hodin hraní do brzkého rána šest dní v týdnu. V jeho kapele tehdy hrálo několik odchovanců Fatse Domina. Henry pokračoval v těchto pravidelných koncertních maratonech na slavné Bourbon Street po dvě desetiletí. Nakonec se rozhodl zvolnit, ale to se již psal rok 1981. Do Anglie se vrátil v roce 1982 a pro Silvertone Records natočil album The Legendary Frogman Henry.
Revival neworleanské muziky málem nestihl
Na samém konci osmdesátých let se zdálo, že Žabáka Clarence objeví mladé publikum v rámci bluesového a soulového revivalu. Rozhlasový moderátor Rush Limbaugh začal pravidelně pouštět píseň Ain’t Got No Home ve svém pořadu Homeless Update. Henryho dokonce pozval do vysílání a natočili spolu videoklip.
Slibně rozjetý návrat na scénu přerušila prasklá ploténka a Clarence dočasně ochrnul od krku dolu. Zpátky na koncertní pódium ho po více jak roce vrátil neworleanský neurochirurg Dr. Frank Culicchia, který Henryho bezplatně operoval.
Dorazily tantiémy…
Díky svému právníkovi se ještě na konci minulého století konečně domohl vyplacení většiny zadržovaných honorářů za skladby, které napsal a nazpíval pro Chess Records. Je veřejným tajemstvím, že se svých tantiém nedožila většina hvězd rhythm’n’blues z Crecent City padesátých a šedesátých let.
Clarence Henry si dodnes užívá svého emeritního postavení na louisianské hudební scéně a v posledních letech příležitostně vystoupil s Tinou Turner, Dr. Johnem, Professorem Longhairem, Jamesem Brownem, Little Richardem, Bonnie Raitt a mnoha dalšími. Přestože hurikán Katrina poškodil jeho domov, Henry přežil bez úhony. Žije ve čtvrti West Bank v New Orleansu v domě plném žabích memorabilií, z nichž většinu mu poslali fanoušci z celého světa.
