Gregory Porter: „Největší lekcí ti bude, když se naučíš milovat. A sám budeš milován.“

Naposledy aktualizováno: 13.5.2023

Když americký jazzový zpěvák, skladatel a herec Gregory Porter (4. 11. 1971) v roce 2010 s nebývalou razancí vstoupil na hudební scénu se svým prvním albem Water, znamenalo to něco výjimečného. Nejenom nominací na cenu Grammy. Jazz měl nového významného umělce, někoho, jehož hlas zněl jako hlas přítele, kterého známe celý život, a zároveň jako něco, co jsme dosud neslyšeli.

„Když vstanu, budeš tam“

Gregory Porter začal zpívat ještě jako dítě v černošském kostele. V kostelních sborech zpíval dalších dvacet let. Pěvecký talent uplatnil i na střední škole, kde ve školní talentové soutěži porazil své spolužáky – rockovou skupinu Korn. „Měli vyhrát, ale když se zavřela opona, ukázali na diváky prstem,“ říká se smíchem. Hudebně dozrál až v odvěké Mecce jazzu a černošské kultury zvaném Harlem.

Narodil se v Sacramentu manželům Ruth a Rufusovi. Ona byla ze Shreveportu v Louisianě, on z Memphisu v sousedním Tennessee. Gregory je jedním ze sedmi dětí a rozhodně nežil v přepychu. Rodina se později přestěhovala do Bakersfieldu v jižní Kalifornii. Tam se také Porter se svojí ženou, ruskou umělkyní Victorií, a jejich syny Demyanem a Lvem, nakonec přestěhoval z Brooklynu.

Tráví obrovské množství času na cestách. Ročně mívá i více jak dvě stě padesát koncertů – mj. několikrát navštívil Prahu v rámci festivalu Struny podzimu, později Brno, při dalším evropském turné nevynechal Bratislavu – a poznal tolik krásných míst, aby se nakonec rozhodl, že svůj domov najde tam, kde prožil dětství. Žije tu i zbytek jeho rodiny. To má na jeho tvorbu, život a osobní pohodu významný vliv. Potřebuje, aby okolo sebe měl svoje nejdražší. Jak sám zpívá v jedné písni „Když vstanu, budeš tam.“

Zažil i projevy otřesné rasistické nenávisti

Bakersfield byl pro Portera kruciálním prostředím. Vyrostl v semknuté afroamerické menšině, jež se na jih Kalifornie přistěhovala převážně z jižanského venkova. Zažívali tam bohužel i projevy otřesné rasistické nenávisti. „Mého bratra zastřelili, protože se procházel v čistě bílé čtvrti,“ vypověděl s bolestnou vzpomínkou. „Víkend co víkend močili do lahví od piva a házeli nám je do oken. Do oken nám házeli i dýně a melouny. Na zahradě před domem vypálili kříž.“

Nikoho proto nemůže překvapit, že o protestech za lidská práva zpívá již na albovém debutu v 1960 What?. Píseň Fan The Flames napsal na cestách poté, co zhlédl záběry z protestů známých jako Ferguson unrest ve Fergusonu ve státě Missouri, které občané zorganizovali po zastřelení Michaela Browna místním poldou Darrenem Wilsonem. Název je ovšem záměrnou mystifikací, protože nabádá k rozhoření nenásilí: „Postav se na sedadlo svýma špinavýma nohama / Zvedni pěst do vzduchu – a buď milý.“

Ve své podstatě je Porterova hudba prodchnuta pozitivismem

Ve své podstatě je Porterova hudba prodchnuta pozitivními myšlenkami – navzdory skladbám, v nichž nechybí zmínky o manželských nevěrách nebo životních peripetiích. Zpívá o léčivé síle lásky a posilování sebe sama. Říká, že ve chvílích, kdy komponuje a zpívá, dostává tato poselství jako první. Cítí se při tom dobře a povznáší ho to. Věří, že pro každého z nás může být hudba útěchou a má terapeutické účinky.

Jako skladatel oceňuje, že může vzít nějaký špatný životní zážitek a přepsat ho. „Můžu se chopit těch bolestí, které se v životě staly, přetvořit je v noty a udělat z nich pozitivní věc,“ vysvětlil. Zároveň je přesvědčený, že mu hudba dává životodárné palivo a energii, aby v tom pokračoval.

Dokáže ztělesnit principy jako jsou nadhled, důvtip, věrohodnost – a zároveň je prokládat současnými globálními problémy a únavou ze světa. V písni Nature Boy, která je autorským poselstvím populárního amerického romantického zpěváka a pianisty Nat „King“ Colea, se hemží okouzlující smyčcové aranže Vince Mendozy, které jsou ozvěnou těch z původní nahrávky z roku 1948, i když jsou mnohem bohatší. Po vrcholném intermezzu Porter naposledy zopakuje slavnou frázi písně, jeho hlas je náhle odměřený, ztiší se a zazní: „Největší věc, kterou se kdy naučíš, je milovat a být milován na oplátku.“

Gregoryho úspěch je výsledkem hlubokého prolnutí jazzu, gospelu a soulu

Porterův úspěch je výsledkem hlubokého prolnutí jazzu, gospelu a soulu. Je přirovnáván k Lou Rawlsovi a Teddymu Pendergrassovi. V rozhovoru z roku 2014 barytonista s postavou vnějšího obránce, což byla pozice, na které hrál v týmech amerického fotbalu, popsal svůj pěvecký styl takto: „Řekl bych, že to jsou Donny Hathaway, Nat „King“ Cole, Bill Withers – ve všech slyším něco ze sebe, co je blízké kultuře, ve které jsem vyrůstal, tedy gospelové hudbě. V písních takového Raye Charlese jsem také slyšel spřízněnost s gospelem; prostě hlasy, které svou silou ovlivňují mou duši a mají kořeny v duchovní hudbě.“

Uměleckou inspirací pro něj byla i jazzová zpěvačka a občanská aktivistka Abbey Lincoln (manželka vynikajícího jazzového bubeníka Maxe Roache). Vždy ho uchvátilo, jak své písně přednáší procítěně, s vervou a pravdivě.

Překvapivý průlom v elektronické taneční hudbě

Po jeho průlomu v elektronické taneční hudbě, jenž dosáhl díky skladbě Holding On, na níž spolupracoval s britským duem Disclosure (vyšla v roce 2015 na jejich albu Caracal), se spustil nebývalý příval remixů Porterových nahrávek od disc-jockeyů a hudebních producentů. Každá verze Holding On má cosi do sebe. Je na každém, zda bude tančit nebo si v klidu poslechne Gregoryho originál na albu Take Me To The Alley. Je lehký, akustický, s beatem, který je spíše naznačený než deklarovaný.

Přemíchaná Liquid Spirit (Claptone Remix) se dostala na první místo v žebříčku Beatport Top 100, což zaskočilo nejednoho Porterova konzervativnějšího příznivce. Mnozí se dlouho nedokázali vyrovnat se záběry Gregoryho vystoupení, na němž v šortkách a golfovém polotričku zpíval mládeži na plážích Ibizy za příjemného mořského vánku.

Maminka Ruth

Pro Gregoryho je naprosto nezbytné cítit odezvu, kterou dostává od fanoušků, rodiny a lidí kolem něj. Dodávají mu tím sebedůvěru, která narůstá album za albem. Dodnes je rád, že si trval na svém, když natáčel debutové album Water, ačkoli ho mnozí nabádali, aby nazpíval desku standardů. Lpěl na tom, že na vlastní první sólové desce musí zařadit nějakou svou autorskou muziku. „Jsem rád, že jsem to udělal, a myslím, že úspěch mi dodal sebevědomí, abych v tom pokračoval,“ přiznal se.

V Porterově životě měla vždy důležité místo jeho maminka Ruth. Měla tři zaměstnání, aby mohla sama uživit rodinu. Byla to nejenom zdravotní sestra a farářka, někdo, kdo ho povzbuzoval, chránil a uvedl do světa hudby. Často vzpomíná, jak mu vštěpovala zásadu, aby se vždy podělil s ostatními o to, co má navíc.

Zemřela, když bylo Gregorymu pouhých jedenadvacet. Do té doby bojoval se svým sebevědomím – „byl jsem velmi plachý“ – a protože vyrůstal v chudobě, obával se, že když se bude snažit prosadit jako hudebník, zůstane bez peněz. Až jeho matka ho na smrtelné posteli přesvědčila, aby se hudbě věnoval: „Zpívej, zlato, zpívej.“

Svojí empatií ho doslova nakazila, byť jako dítě nechápal, proč rozdávala jeho nové oblečení dětem. „Jestli jsem něco odkoukal od své matky, tak je to soucit s těžkým osudem nebo situací druhých lidí. Ovlivňuje to mé psaní a to, jak vidím svět a jak se cítím. Nerozuměl jsem tomu úplně přesně, ale teď už to chápu.“

představoval jsem si, že Nat je můj adoptivní tatínek

Zpěvák již dříve promluvil o absenci otce v jeho životě, což se výrazně projevilo v částečně autobiografickém sólovém recitálu Nat „King“ Cole & Me: A Musical Healing z roku 2004, který mu pomohl nastartovat kariéru – a také mu umožnil vzdát poctu hudebníkovi, který měl na jeho život tak zásadní vliv.

„Poslouchal jsem muziku Nat „King“ Colea a představoval jsem si, že Nat je můj adoptivní tatínek.“ V roce 2012 se pokusil vše definitivně vysvětlit v interview pro Jazz Times: „Každý měl nějaké problémy se svým otcem, i když s ním žil v jednom domě. Možná byl emocionálně nepřítomný. Můj otec byl prostě a jednoduše mimo, nežil s námi.“ Teprve na otcově pohřbu se od členů rodiny dozvěděl, jak neuvěřitelný hlas jeho otec měl. „Takže mi přeci jenom něco dal. Teď mohu říct, že mi dal něco, co živí mou rodinu,“ přiznal.

Z univerzitního hráče amerického fotbalu jazzovým zpěvákem

Než však Gregory Porter začal uvažovat o tom, že by se stal hudebníkem, chtěl studovat architekturu. Získal sportovní stipendium coby hráč amerického fotbalu na State University San Diego – ale zranění ramene tomu učinilo přítrž: „Dodnes mám bolesti. Když vám rameno při běhu nezůstane v jamce, nemůžete hrát fotbal,“ řekl v roce 2014 deníku The Independent.

Za zlomovou etapu svého života Gregory považuje rok 2004; přestěhoval se do Brooklynu ke svému bratrovi Lloydovi. Pracoval v jeho restauraci. Sice říká: „Od devíti do pěti jsem lidem vařil kafe.“ – ale v bratrově podniku šéfoval kuchyni a také to začal zkoušet coby zpěvák.

Později vystupoval na různých dalších místech, s pomocí hudebního mentora, saxofonisty a pianisty Kamaua Kenyatty, než získal stálé angažmá v legendárním jazzovém a bluesovém klubu St Nick’s Pub. Uplatnil se také na muzikálové scéně. Hostování ve skladbě slavného flétnisty Huberta Lawse mu vyneslo angažmá v revue It Ain’t Nothin‘ But The Blues, která se hrála na Broadwayi.

zpívá s jazzovou bravurou, ale emoce sdílí jako soulman

Nadějného vokalisty, jenž sice zpívá s jazzovou bravurou, ale emoce sdílí jako soulman, si všimli manažeři labelu Motéma Records. V roce 2010 s nimi podepíše nahrávací smlouvu na svůj dlouhohrající debut Water, na který naváže titulem Be Good (2012).

V roce 2013 přechází k Blue Note Records a připraví své třetí studiové album Liquid Spirit. Mezi další vrcholy jeho kariéry patří vystoupení na VE Day 70: A Party To Remember v květnu 2015, kde zazpíval píseň As Time Goes By, a také účast na světoznámé Pyramid Stage na festivalu v anglickém Glastonbury v roce 2016.

To již při koncertech a na veřejnosti nosí čepici s kšiltem značky Kangol Summer Spitfire, která mu s nákrčníkem zakrývá uši a bradu. V rozhovoru pro deník The Daily Telegraph v roce 2016 prozradil, že když mu bylo „sedm nebo osm let“, utržil několik jizev na obličeji, ale odmítl se blíže zabývat tím, jak k nim došlo. „Prostě jsem tu čepici jednoho dne uviděl a řekl jsem si: ‚Tohle si nasadím, líbí se mi to‘. Bylo to ještě před začátkem mojí hudební kariéry.“

„Hodně z toho, o čem přemýšlím, je v mojí hudbě“

V době pandemie čínského koronaviru SARS-CoV-2 neprožíval šťastné období. Virus připravil o život jeho bratra Lloyda a několik přátel. Stejně, jako my ostatní, i Gregory a členové jeho rodiny jen přežívali. Přemýšlel o důležitých věcech v životě, snažil si ujasnit, co nás jako lidstvo přivedlo až sem.

Jako nadaný umělec a tvůrce dokázal svoje pocity z prostředí strachu a obav promítnout do své nové hudby, která se objevila na albu All Rise, jehož vydání Blue Note odložili právě kvůli celosvětové pandemii. „Hodně z toho, o čem jsem přemýšlel, je v mojí nové hudbě. Moje píseň Revival je určitě něco, co jsme v době nejistoty potřebovali,“ svěřil se.

V posledních rozhovorech se Porter opakovaně svěřuje, že jen pomalu nachází cestu, jak překonat nedávná těžká léta. Přijal nabídku stát se mentorem charitativní organizace Tomorrow’s Warriors, která podporuje začínající mladé jazzové hudebníky ze znevýhodněného prostředí. „Neměl jsem žádného mentora s nějakou koncepcí, ale když dvacet let zpíváte v kostele, tak než se nadějete, tak dostanete pár rad,“ říká. Soustředí se také na to, aby byl co nejlepším otcem – „dokážu být dobrým tátou, i když jsem žádného neměl.“

Procházka Porterovými studiovými alby

Water (2010, Motéma Music)

Své debutové album Water (spotify link) Gregory vydal u vydavatelství Motéma Music v květnu 2010 a okamžitě se zapsal do povědomí jazzových nadšenců, protože obsahuje jak jeho autorské hity Illusion, Magic Cup a 1960 What?, tak i coververze skladeb Skylark, But Beautiful a neuvěřitelně silnou, zcela bez doprovodu zpívanou verzi písně Feeling Good.

Be Good (2012, Motéma Music)

Následující LP deska Be Good (spotify link) vyšla v únoru 2012, opět u vydavatelství Motéma Music. Album se skládalo převážně z Gregoryho původních písní, včetně titulní skladby Be Good (Lion’s Song) a On My Way To Harlem – nicméně obsahovalo také několik coververzí: Work Song od Nata Adderleyho a God Bless The Child‚ od Billie Holiday. Deska se dostala do hitparád v Nizozemsku, Francii a Belgii, což Gregorymu přineslo další mezinárodní úspěch.

Liquid Spirit (2013, Blue Note Records)

Gregoryho třetí album Liquid Spirit (spotify link) spatřilo světlo světa v září 2013 – pouhých osmnáct měsíců po jeho předchůdci Be Good – a právě tento titul upevnil jeho pozici jednoho z velikánů moderního jazzu. Je to Gregoryho první dlouhohrající kolekce u legendárního vydavatelství Blue Note Records a obsahovala singly Musical Genocide, No Love Dying, Hey Laura a Water Under Bridges, stejně jako titulní skladbu a coververzi písně The ‚In‘ Crowd od Billyho Page. Speciální rozšířená edice nabízí také coververze skladeb When You Wish Upon A Star, Fly Me To The Moon (In Other Words) s Julií London, Puttin‘ On The Ritz a Don’t Let Me Be Misunderstood s Jamie Cullumem. Album se nejen probojovalo do Top 10 v řadě zemích světa, například ve Velké Británii, Německu, Dánsku a Nizozemsku, ale také se umístilo na 2. místě amerického žebříčku Top Jazz Albums a ve Velké Británii získalo platinový certifikát. Největší úspěch však přišel o rok později na udílení cen Grammy 2014, díky čemuž si Gregory odnesl cenu za „Nejlepší jazzové vokální album“.

Take Me To The Alley (2016, Blue Note Records)

Take Me To The Alley (spotify link) je Gregoryho čtvrté album. Vyšlo v květnu 2016; téměř tři roky po svém předchůdci Liquid Spirit, opět u Blue Note Records. Obsahovalo singl Don’t Lose Your Steam, dále se na něm objevila skladba In Heaven, kterou napsala Gregoryho sestřenice Darlene Andrews, a také Holding On, jíž přepracoval během spolupráce s elektronickým hudebním duem Disclosure, a která Porterovi posloužila jako ukazatel cesty do mainstreamu. Na Take Me To The Alley poprvé hraje český varhaník Ondřej Pivec, kterému Gregory poděkoval na udílení cen Grammy v roce 2017, odkud si opět odnesl cenu za nejlepší jazzové vokální album. Deska se ve Velké Británii umístila na pátém místě, v Německu a Dánsku, stejně jako v Belgii a na Novém Zélandu opět pronikla do Top 10.

Nat „King“ Cole & Me (2017, Blue Note Records)

Nat „King“ Cole měl zásadní vliv na Gregoryho hudbu, ale i na jeho život obecně. Poté, co v pěti letech napsal pro svou maminku píseň, poznamenala, jak moc se této jazzové legendě podobá, a přiměla ho k poslechu její sbírky Coleových nahrávek – není tedy divu, že se Gregory pro své páté album rozhodl vzdát právě pocty Coleovi. Album Nat „King“ Cole & Me (spotify link) vyšlo prostřednictvím značek Blue Note Records a Decca Records. Gregory při jeho vydání v říjnu 2017 poznamenal, že deska vznikala dvacet pět let – což byla jasná připomínka na Porterův stejnojmenný pořad z roku 2004. Definitivní impuls k natočení alba přišel poté, co se o nápad podělil s Natovou dcerou Natalií Cole po jednom z jejích koncertů v Royal Albert Hall a získal její souhlas. Rozpovídal se o tom, jak těžké bylo vybírat z písňového katalogu Nat „King“ Colea, a dodal, že se při nahrávání snažil ovládnout své emoce: „Doslova se mi splnil sen, byl to tak úžasný pocit,“ vyznal se.

All Rise (2020, Blue Note Records)

Gregoryho šesté a zatím poslední řadové album All Rise (spotify link) se v obchodech objevilo v srpnu 2020, přičemž jeho vydání bylo z dubna odloženo kvůli pandemii koronaviru. Když o Porter desce mluvil v rozhovoru pro Jazz FM, zamyslel se: „Je to poselství o tom, že člověk vstoupí do života a má určitý strach a pochybnosti o sobě samém, a bod, kdy se chytí něčeho, o čem ví, že je skutečné, tiché a opravdové věci, pravda… Jakmile se dokážete pravdy chytit, pak se dostaví i Vaše nebojácnost.“ Mezi skladbami na desce najdeme Dad Gone Thing, která bolestně vypráví o jeho neexistujícím vztahu s otcem, If Love Is Overrated a Mister Holland, v níž se Gregory vymezil rasovým předsudkům, s nimiž se ve svém životě setkal. Cítil, že by k tomu měl říct víc: „Nakonec je Mister Holland písní o rovnosti. Je o touze po vzájemném respektu a o tom, aby se s mladým mužem zacházelo jako s průměrným teenagerem. Píseň o poděkování za to, že se s námi zachází normálně. Naznačená nevyřčená zkušenost je jemným protestem této písně.“ Není překvapením, že název skladby zavdal mnoha fanouškům důvod vypátrat – kdo je vlastně Mister Holland? Gregory naštěstí vše včas uvedl na pravou míru v rozhovoru pro deník Yorkshire Post: „S dovolením a zdvořile používám jméno jednoho z vašich krajanů, Joolse Hollanda, jsou to jen dvě skvělá jména. Byla to prostě básnická licence od chvíle, když jsem tu píseň začal psát.“ „Pravděpodobně jsem na ni poprvé pracoval, když jsem byl u Joolse doma, pozval mě dál a choval se ke mně mile a laskavě. Normálně jsme společně poslouchali bluesové desky, takže v té hudbě jsou odkazy na mou návštěvu u něj.“ všechny však ujistil, že nejde o autobiografickou píseň o Hollandovi nebo jeho dceři – jen se mu ta jména líbila. Nakonec na album vybral coververze písní Smile, L-O-V-E, The Christmas Song a svou oblíbenou Nature Boy, která ho, jak zdůraznil, vždy ovlivňovala: „Závěrečná věta je pro mě důležitá jako životní poselství, rád ji lidem zpívám – ‘Největší věc, kterou se kdy naučíš, je milovat a být milován na oplátku’.“ Album se umístilo na třetím místě ve Velké Británii a obsadilo první příčku amerického žebříčku Top Jazz Albums. Nahrávání se opět zúčastnil český hráč na Hammond Organ Ondřej Pivec.

Still Rising (2022, Blue Note Records)

Still Rising (spotify link) je dvojdisková kompilace Gregoryho zbrusu nových písní, coververzí, duetů a oblíbených skladeb z celé jeho kariéry. První disk obsahuje pět zcela nových skladeb, dvě nové aranže a devět dříve vydaných oblíbených skladeb. Druhý nabízí Porterovo přepracování klasických skladeb jako Grandma’s Hands, The Girl From Ipanema a Fly Me To The Moon, na kterých se podíleli Jamie Cullum, Paloma Faith, Lalah Hathaway, Lizz Wright a Jeff Goldblum – a dokonce zde najdete i nahrávky Elly Fitzgerald, Nat „King Colea“, Julie London a Buddy Hollyho. „Název je ozvěnou mého posledního alba All Rise, protože zde opakuji něco, co je v mé hudbě a nových písních zřejmé – tento vzhůru mířící optimismus ohledně života a lásky,“ vysvětlil Porter. „Je to pro mě nedokončený příběh, jak hudební, tak osobní. A stále se učím, jak to dělat. Stále se zvedám.“ „Je to moje dosavadní hudba, ale nejedná se o ‘Greatest Hits’,“ ubezpečil Gregory Porter. „Ty často vznikají na konci něčí kariéry a já se v té své cítím stále jako nový a mladý. Mám toho ještě hodně co říct. Vždycky se v kariéře umělce najde něco, o čem lidé nevědí – chtěl jsem je na to upozornit.“