Naposledy aktualizováno: 6.11.2023
Americký zpěvák Tony Bennett (3. 8. 1926 – 21. 7. 2023, narozen jako Anthony Dominick Benedetto) prožil za sedmdesát let trvající kariéru umělecké i osobní vzestupy a pády. Zasloužený, a tvrdě odpracovaný, návrat na výsluní popularity zažil v době, kdy většina jeho kolegů již dávno nebyla na tomto světě nebo před mnoha lety ukončili kariéru.
Nejlepší crooner v oboru
Zpívající elegán Tony Bennett byl svými kolegy vždy respektován. Již v roce 1965 ho Frank Sinatra označil za nejlepšího croonera (zpěváka milostných písní) v oboru. „Když se na něj dívám, vzrušuje mě. Dojímá mě. Je to zpěvák, který předává to, co má skladatel na mysli, a pravděpodobně i něco navíc,“ vysekl Tonymu poklonu.
K Bennetově osobnosti neoddělitelně patří i slušnost, velkorysost, čestnost a oddanost spravedlnosti v každé etapě života – jako voják ve druhé světové válce sloužil v jednotce, jež osvobodila židovské vězně z koncentračního tábora. O dvě dekády později pochodoval společně s Dr. Martinem Lutherem Kingem Jr. za občanská práva ze Selmy do Montgomery (hlavního města Alabamy).
Můžete si být jistí, že téměř v každé americké rodině by se našlo ve sbírce gramodesek alespoň jedno jeho album. Nejspíše to bude LP deska Tony Bennett Sings 10 Rodgers & Hart Songs (1973, spotify link), na němž s neuvěřitelnou lehkostí zpívá repertoár z kolekce skladeb významných amerických klasických a muzikálových skladatelů známé jako Great American Songbook. Američany všech generací vždy přitahoval Tonyho zvláštně intimní a důvěrný hlas, jenž je naplňoval klidem a dával jim pocit, že zpívá jen pro ně.
Na radu přítele zakomponoval do svého uměleckého výrazu jazzové prvky
Tony Bennett si prozpěvoval již v raném věku. Přitom tehdy nemohl tušit, že jeho hudební kariéra vydrží neuvěřitelných sedmdesát roků.
Proslavil se na počátku páté dekády 20. století svým prvním hitem Because Of You, který se v roce 1951 stal číslem 1 hitparády. V roce 1953 následovalo několik dalších písní, které se umístily na čelných příčkách hitparád.
O čtyři roky později dal na radu svého pianisty, aranžéra a hudebního ředitele Ralpha Sharona a zakomponoval do svého uměleckého výrazu jazzové prvky. Díky tomu dosáhl na přelomu 50. a 60. let svého vrcholu. Tonyho klasickým albem je The Beat Of My Heart (1957, spotify link), na kterém se podíleli známí jazzoví hudebníci jako Herbie Mann, Nat Adderley, Art Blakey a Jo Jones.
Poté začal spolupracovat s big bandem Counta Basieho a stal se prvním mužským popovým zpěvákem, který zpíval s Basieho kapelou. Společně nahráli alba Basie Swings, Bennett Sings (1958, spotify link) a In Person! (1959, spotify link). Tím také cíleně zvýšil reputaci svých vystoupení v nočních klubech. Přesně podle vzoru Franka Sinatry a dalších špičkových zpěváků amerických jazzových a popových standardů té doby.
Při udílení ceny britské rozhlasové stanice Jazz FM promluvil o svém celoživotním zaujetí pro jazz: “Abych si vytvořil svůj vlastní vokální styl, začal jsem poslouchat jazzové nahrávky. Jazzmeni jsou zkušení kumštýři, což jim umožňuje být spontánní, neztratit se v daném okamžiku a neustále proměňovat to, co právě hrají. To mě velmi oslovilo a je to jeden z důvodů, proč jsem v průběhu let tíhl k tomu, aby se mnou jazzoví hudebníci vždy vystupovali a nahrávali…”.
S proměnou vkusu publika a nástupem rocku přichází neúspěchy
S proměnou vkusu většinového publika a nástupem rocku se Bennetovi nevyhnuly neúspěchy. Nechtěl jít do žádných tvůrčích kompromisů, odmítal navrhované změny a trval na tom, že se bude držet klasického popu. Columbia Records mu okamžitě vypověděli nahrávací smlouvu. Tonyho to velmi zasáhlo. Zmizel z hitparádových žebříčků. Jeho popularita se vytratila.
V neradostném období vystřídal několik nahrávacích společností, propadl drogám a měl také co vysvětlovat americkému bernímu úřadu. Přesto na něj někteří fanoušci nikdy nezapomněli.
Kdykoliv prý navštívil hotel Fairmont v San Franciscu, byl tam vždy vítán – právě ve Fairmont poprvé zazpíval píseň I Left My Heart In San Francisco, z které se v roce 1962 nestal jenom hit, prodejně úspěšné stejnojmenné album (spotify link), ale také symbol města. Dnes stojí před vstupem do hotelu Bennettova socha.
Veškeré Tonyho nezdary vyvrcholily v roce 1979. Po vážném předávkování kokainem, kdy se ho podařilo lékařům zachránit doslova na poslední chvíli, se o o něj začali starat jeho synové Danny a Dae. Danny se stal otcovým manažerem, dal do pořádku jeho finance, přestěhoval ho zpět do New Yorku a sjednával koncerty. Zároveň se mu snažil dát novou imidž.
V roce 1986 Tony Bennett znovu podepsal smlouvu s Columbia Records a vydal album The Art of Excellence (spotify link), které se poprvé po téměř 15 letech dostalo do hitparád.
do hlavního proudu americké populární hudby se natrvalo vrátil až v roce 1994
Do podvědomí fanoušků, a do hlavního proudu americké populární hudby, se natrvalo vrátil až v roce 1994, přičemž stále zůstal věrný svému klasickému stylu. Tehdy po úspěšném účinkování na MTV Unplugged, a ke všeobecnému údivu řady hudebních publicistů, uhranul především mladší publikum.
Mnozí z nich nejspíše ani netušili, že tomu sympaťákovi, který jim zpíval s odzbrojující sebedůvěrou a naprostým přesvědčením melodie George Gershwina, Irvinga Berlina a Colea Portera, je téměř 70 let.
Deník New York Times o neuvěřitelném návratu napsal: „Tony Bennett nejenže překlenul generační propast, on ji i zbořil. Podařilo se mu navázat silné pouto s mladým publikem odkojeným rockem. A přitom nedělal žádné kompromisy.“ V témže roce vyšlo jeho album MTV Unplugged: Tony Bennett (spotify link). Díky vysokým prodejům se stalo platinovým a získalo prestižní cenu Grammy za album roku.
Tony se poté vrhl s neuvěřitelným nadšením do koncertování a nahrávání. Mezi jeho výtečné nahrávky patří i LP deska Tony Bennett On Holiday (A Trinute To Billie Holiday) (spotify link). Ačkoli se jedná o potenciálně šablonovitou kolekci, zaujme z týchž důvodů, jako Bennettovy předchozí pocty Franku Sinatrovi (Perfectly Frank, 1992, spotify link) a Fredu Astairovi (Steppin‘ Out, 1993, spotify link).
Bennett si všech těchto umělců skutečně vážil, měl jejich písně opravdu rád, nikdy je nepřestal poslouchat a zpívat. Renomé získal i spoluprací s řadou dalších umělců, včetně Amy Winehouse, Arethy Franklin a k.d. lang.
Nastupující příznaky
I v pokročilém věku předváděl dobré pěvecké výkony. Jeho album The Silver Lining (The Songs Of Jerome Kern) (spotify link), které nazpíval za doprovodu klavíristy Billa Charlapa, získalo v roce 2016 cenu Grammy. Nešlo o žádné symbolické gesto ani ocenění za celoživotní dílo. Je to krásná deska od zpěváka, jemuž bylo v době vydání 89 let.
Důkazem Tonyho kamarádské povahy je i jeho podpora ostatních zpěváků – byl jejich velkorysým rádcem a neustále hledal cesty, jak dodat mladým umělcům nový impuls v kariéře.
Mezi Bennettova poslední alba patří Cheek To Cheek (2014, spotify link) s Lady Gaga, Love Is Here To Stay (2018, spotify link) společně s Dianou Krall a triem Billa Charlapa.
Druhé album duetů s Lady Gaga (Love For Sale, spotify link), které nahrál v letech 2018 až 2020, vyšlo v roce 2021. Bennettova manželka Susan se svěřila, že během nahrávání s Lady Gaga již vykazoval „jasné známky“ Alzheimerovy choroby.
smutná, ale ne nečekaná zpráva o skonu
Zpráva o úmrtí Tonyho Bennetta 21. července 2023 byla smutná, ale ne nečekaná. Jeho fanoušci věděli, že to přijde, ale to nijak ránu z jeho odchodu na věčnost v 96 letech nezmírnilo.
Již v roce 2016 mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba a před dvěma lety přestal vystupovat. Zároveň vyšel článek v časopise AARP Magazine, ve kterém byl podrobně popsán Bennettův boj se ztrátou paměti a jeho snaha zmírnit následky tohoto onemocnění.
Dokud to bylo možné nadále dvakrát týdně zkoušel se svým dlouholetým klavíristou Lee Muskierem. Jednou moudře řekl: „Pro mě je život dar a je požehnáním být stále naživu. A každý člověk by se měl naučit, jaký dar je žít, bez ohledu na to, jak těžké to je.“
