Naposledy aktualizováno: 11.2.2024
V pátek 9. února 2024 ve věku 74 let zemřel Damo Suzuki, jeden z nejoriginálnějších zpěváků rockové historie a svobodně tvořících umělců. Na začátku sedmé dekády 20. století spolupracoval s průkopníky krautrocku z Kolína nad Rýnem, skupinou CAN.
BUSKER z Japonska nedostal žádné instrukce
Kenji „Damo“ Suzuki se narodil 16. ledna 1950 v Japonsku. Ještě coby teenager se přesouvá do Evropy a živí se jako pouliční muzikant a zpěvák. V roce 1970 naváže spolupráci s německými CAN, když ho členové kapely našli hrát před jednou mnichovskou kavárnou. Ještě ten samý den s nimi vystoupí. „Kapela mi nedala žádné instrukce,“ řekl Damo Suzuki v rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung v roce 2018. „Měl jsem prostě přijít na pódium a improvizovat.“
Skupinu CAN založili v roce 1968 klasicky vzdělaný klavírista a dirigent Irmin Schmidt s flétnistou a skladatelem Davidem Johnsonem. Na kvintet je doplnili kytarista Michael Karoli, baskytarista Holger Czukay a bubeník Jaki Liebezeit. Vedle zkušeností s hraním v nejrůznějších jazzových či freejazzových seskupeních se jednotliví muzikanti mohou pochlubit studiem nejenom u skladatele Karlheinze Stockhausena, ale například i u Luciana Berio či György Sándora Ligetiho.
Ve chvíli, kdy na nějakou dobu přiberou černošského zpěváka Malcolma Mooneyho, kapelu opouští Johnson. Tehdy koketují s tvrdým, útočným stylem připomínajícím rané Velvet Underground.
Již od prvních vystoupení a nahrávek – pořízených v jejich soukromém nahrávacím studiu na zámku v Nörvenichu – je zřejmé, že nemají vypracovaný jasný tvůrčí program, což jim umožnilo volně těkat mezi psychedelickým rockem, jazzem a avantgardou a využívat prvků elektronické nebo orientální hudby. S chutí se inspirují nejenom Stockhausenem, ale i Frankem Zappou, Jimi Hendrixem a dalšími. Damo Suzuki rád zmiňoval, možná pro mnohé překvapivě, vliv anglických The Kinks.
éra největšího uměleckého rozmachu i solidního komerčního úspěchu
Spolupráce CAN se Suzukim byla érou jejich největšího uměleckého rozmachu i solidního komerčního úspěchu. Jeho nespoutaný styl zpěvu byl protipólem složitých harmonických a melodických postupů a hypnotických rytmů kapely. Společně nejprve natočili píseň Don’t Turn The Light On, Leave Me Alone pro LP desku Soundtracks (1970, spotify link). Následuje trojice přelomových a úchvatných alb – Tago Mago (1971, spotify link), Ege Bamyasi (1972, spotify link) a Future Days (1973, spotify link).
Ačkoli Melody Maker o Damovi napsal, že spíše šeptá do mikrofonu, Suzukiho výjimečný nekonvenční zpěv a otevřené písňové texty významně napomohly tvůrčím snahám ostatních z CAN o nalezení nové německé kulturní identity. Toužili se odchýlit od zavedených norem a překonat hrozivé stíny nacistické éry.
významný inspirační zdroj pro mnoho žánrů jako jsou punk, electronic music, hip hop a postpunk
Společně s Kraftwerk jsou CAN uznávaní coby významný inspirační zdroj pro mnoho žánrů jako jsou punk, electronic music, hip hop a postpunk. Jejich zvuk a nahrávky obdivovali mj. členové Joy Division, Jesus & Mary Chain či Public Image Limited. S uznáním o CAN a Suzukim hovoří i mladší muzikanti, jako Tim Burgess z The Charlatans nebo členové Mogwai, Black Midi a mnozí další, kteří si Dama pozvali ke spolupráci.
Mark E. Smith, frontman skupiny The Fall a zapřisáhlý obdivovatel CAN jejich vliv přiznal na albu This Nation’s Saving Grace (spotify link) z roku 1985, na kterém zazněla skladba I Am Damo Suzuki. Damův vokální styl ovlivnil také Davida Bowieho, Thoma Yorkea z Radiohead či Davida Byrnea z Talking Heads.
Llapissera / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International, CC BY-SA 4.0)
„Opakování je nudné. Každé vystoupení by mělo být jedinečným zážitkem.“
Po odchodu z CAN se Damo Suzuki stahuje na téměř deset let z hudební branže. Na koncertní pódia se vrací až v roce 1983. Sestaví novátorskou skupinu Damo Suzuki’s Network. Zároveň rozjíždí vlastní hudební vydavatelství. Věčnou touhu po volné umělecké tvorbě, spontánnosti, kolektivním muzicírování a seberealizaci nachází v rámci fascinujících jam sessions s místními hudebníky během koncertního putování po celém světě. „Nerad hraji stále stejnou skladbu,“ řekl v roce 2022 listu The Guardian. „Opakování je nudné. Každé vystoupení by mělo být jedinečným zážitkem.“
Suzukiho umělecké ambice přibrzdí rakovina tlustého střeva, kterou mu lékaři diagnostikovali v roce 2014. Damův boj s nemocí a vztah s přítelkyní, později manželkou, Elke Morsbach, zachycuje filmový dokument Energy. Přesto nadále vystupoval, dokud to bylo možné.
Oficiální účet zastupující kapelu CAN na sociálních sítích vydal v souvislosti se Suzukiho odchodem na věčnost prohlášení: „… Damova laskavá duše a šibalský úsměv nám budou navždy chybět. Připojí se k Michaelu Karolimu, Jaki Liebezeitovi a Holgeru Czukayovi, aby si spolu fantasticky zajamovali!“
