Naposledy aktualizováno: 17.3.2024
Jamajskému zpěvákovi Bobu Marleymu bylo třicet let, když stál 18. července 1975 na pódiu divadla Lyceum na londýnské Wellington Street. Koncertní album Live! At The Lyceum (1975, Island Records) zachytilo strhující vystoupení jeho kapely Bob Marley And The Wailers.
Marley rozvinul téměř k dokonalosti své hudební dovednosti a textařský talent
Muzikantské seskupení The Wailers z kingstonského předměstí Trenchtown existovalo coby ska kapela již od roku 1963 a během let procházelo proměnami. Původní vokální trio Bob Marley, Bunny Livingston Wailer a Peter Tosh se nakonec rozpadlo. Jejich neformální vůdce se totiž již dávno proměnil v pozitivního autokratického perfekcionistu a rozvinul téměř k dokonalosti své hudební dovednosti a textařský talent.
Po uznání kritiky a komerčním úspěchu debutového alba Catch A Fire (1973, spotify link) na značce Island Records – a jeho následovníků Burnin‘ (1973, spotify link) a Natty Dread (1974, spotify link) – vyrazili zreformovaní Bob Marley And The Wailers na náročnou celosvětovou koncertní šňůru.
Bob Marley správně vytušil, že po nečekaném vyhazovu z turné se Sly And The Family Stone na sklonku roku 1973 musí ještě více rozfoukat nenadálou přízeň bělochů. Keith Richards nosil Marleyho tričko během souběžně probíhajícího amerického turné Stones a 30. června 1975 ve Village Voice nazval Boba „The Jagger Of Reggae“. Koncert Wailers v losangeleském Roxy, který navštívili lidé jako Joni Mitchell a George Harrison, byl americkou obdobou koncertů v londýnském Speakeasy o dva roky dříve.
Jak zachytit živočišnou sílu intenzivní propojení a souznění mezi lidmi na pódiu a v hledišti
V termínovém kalendáři turné byla ve dnech 17. a 18. července 1975 naplánována vystoupení pro více jak dva tisíce fanoušků v londýnském Lyceum Theatre. Majitel labelu Chris Blackwell tam již čekal s mobilním nahrávacím zařízením pronajatým od Rolling Stones. Předsevzal si, že musí zachytit magickou atmosféru Marleyho koncertů, jimž dodávalo živočišnou sílu intenzivní propojení a souznění mezi lidmi na pódiu a v hledišti.
Blackwellovi se jeho přání začalo plnit již v úvodní Trenchtown Rock, jež dlouho vládla jamajským hitparádám. Marley v ní uhranul všechny v sále, když začal předávat své poselství a víru v očistnou moc hudby. Přitom čtyři roky předtím nevěřil, že o své pravdě někoho přesvědčí. V prosinci 1971 se s The Wailers přestěhoval do Londýna a ten byl pro Boba každou minutu po příjezdu chladnější a depresivnější.
Proč se nespojit a nerozbít svět?
Nová sestava Wailers stála na výkonech sehrané bratrské rytmiky Carlton Barrett (bicí) a Aston „Familyman“ Barrett (baskytara), přičemž Aston byl zároveň kapelníkem a to od roku 1974, kdy začala vznikat třetí studiová LP deska Natty Dread. „The Wailers byla nejlepší vokální skupina a já jsem byl v té době nejlepším reggae basistou. Tak jsme si řekli, proč se prostě nespojíme a nerozbijeme svět?,“ vysvětlil Aston Barrett.
K Barrettovým se připojil perkusionista Alvin „Seeco“ Patterson. Nad jejich rytmickou palebnou silou se suverénně pohybovali americký černošský kytarista Al Anderson (dodal osobité bluesové vychytávky), klávesista Tyrone Downie a samozřejmě zpěv Boba Marleyho. Toho doplňovali doprovodné vokalistky z I-Threes (složené z Bobovy manželky Rity a známých reggae div Marcii Griffiths a Judy Mowatt).
očistná fyzická a duchovní lázeň během No Woman No Cry
„První večer v Lyceu byla nálada a atmosféra prostě šílená. Otevřeli okna na střeše, protože uvnitř bylo děsné horko,“ vzpomínal Steve Smith, který spolu s Chrisem Blackwellem živou nahrávku produkoval. Na repertoáru tehdy nechyběly jak autentické žánrové hymny, jako Lively Up Yourself, Get Up, Stand Up, tak i nekompromisní výzvy k řešení zhoršující se sociální situace na Jamajce, jako Burnin‘ And Lootin‘ a Them Belly Full (But We Hungry). Nadšení všech přítomných v sále vyvrcholilo v očistnou tělesnou a duchovní lázeň během hitů No Woman No Cry a I Shot The Sheriff.
existují jen tři skvělá živá alba
Bez nadsázky lze tedy tvrdit, že celá „legenda“ Roberta Nesty Marleyho začala živým vystoupením a následnou nahrávkou písně No Woman, No Cry v noci ze 17. na 18. července 1975. Zasvěcení tvrdí, že se Chris Blackwell nechal měsíc a půl přemlouvat, než píseň, v níž autor utěšuje svoji ženu a připsanou Bobovu příteli Vincentu Fordovi, vydal na singlu.
Najednou ji hrálo každé rádio ve Velké Británii. Ihned po vydání byla LP deska Bob Marley And The Wailers: Live! At The Lyceum kritikou označena za jedno z nejlepších koncertních alb všech dob. Kdosi totiž prohlásil, že existují jen tři skvělá živá alba: Ray Charles v Newportu v roce 1958, James Brown v Apollu v roce 1962 a Bob Marley v Lyceu v roce 1975.
Bob Marley And The Wailers: Live! At The Lyceum
Label: Island Records – ILPS 9376
Format: Vinyl, LP, Album
Country: UK
Released: Nov 1975
Genre: Reggae
Style: Reggae
Tracklist
A1/ Trenchtown Rock (4:00)
A2/ Burnin‘ And Lootin‘ (4:55)
A3/ Them Belly Full (But We Hungry) (4:24)
A4/ Lively Up Yourself (4:24)
B1/ No Woman, No Cry (6:55)
B2/ I Shot The Sheriff (5:07)
B3/ Get Up, Stand Up (6:19)
Written-By – Bob Marley (A1, A2, A4, B2)
Written-By – Bob Marley, Peter Tosh (B3)
Written-By – Carlton Barrett, Cogil Leghorn (A3)
Written-By – Vincent Ford (B1)
Recorded At – The Lyceum, London
Recorded By – Rolling Stones Mobile
Credits
Backing vocals – The I Threes – Rita Marley, Judy Mowatt, Marcia Griffiths
Bass – Aston „Family Man“ Barrett
Drums – Carlton Barrett
Keyboards – Tyrone Downie
Lead guitar – Al Anderson
Lead vocals, rhythm guitar – Bob Marley
Percussion – Alvin „Seeco“ Patterson
