Naposledy aktualizováno: 2.9.2024
Pozoun je jedním z nejstarších žesťových dechových nástrojů a v rodině jazzových instrumentů má zvláštní postavení. Mistrem hry na snížcový trombon je Curtis Fuller (15. 12. 1932 – 8. 5. 2021, narozen jako Curtis DuBois Fuller). Jeho hudební kariéra trvala téměř sedmdesát let. Všeobecně je považován za jednoho z nejvlivnějších jazzových pozounistů.
duchovní otec trombonové jazzové odysey
Curtis Fuller, pozounista s hlubokým, sytým tónem, byl prodchnutý bebopem. Posunul techniku hry na nástroj, který byl u jazzových seskupení léta považován za těžkopádný, na novou úroveň. Což ho odlišovalo od všech ostatních trombonistů a otevíralo mu řadu muzikantských příležitostí.
Hrál s neotřelou důmyslností, důraznou řízností a se všudypřítomnou rozvážností. Ta sice byla za všech okolností uvolněná, ale o to více držela pohromadě. Na rozdíl od nejstarších trombonistů – k nimž patřil například Duke Ellingtonův mistr „chrčivých žesťů“ Tricky Sam Nanton – se však nesoustředil na ztvárnění nejrůznějších rošťáckých tónů a živelného šprýmování, jak ho dodnes můžete slyšet u pouličních neworleanských kapel.
kýble a hektolitry vnitřní pohody
Pro Curtisovo osobité pojetí byl naopak typický rychle zahraný příval lyrických, vroucích a zároveň složitých linek nebo sól. Nikdy jim však nechyběla hloubka a vnitřně expresivní výraz. Saxofonista, aranžér a skladatel Gigi Gryce o něm mluvil s úctou jako o člověku, který rozdává “kýble a kýble a hektolitry vnitřní pohody”.
Ve Fullerově sólové diskografii najdeme více než dvě desítky alb, jež nahrál v letech 1957 – 2018. Mimo nich se podílel na klíčových jazzových nahrávkách Arta Blakeyho a skupiny Jazz Messengers, orchestru Counta Basieho, Johna Coltranea a mnoha dalších.
Těžké začátky kluka ze sirotčince
Curtis Fuller se narodil do rodiny jamajských přistěhovalců usazených v michiganském Detroitu. Ještě coby klučina osiřel a vyrůstal v dětském domově. Nadšení pro jazz v něm zažehla jedna ze řádových sester. Vzala ho s sebou na koncert saxofonisty Illinois Jacqueta. Curtisovým hrdinou se tehdy stal trombonista J.J. Johnson. J.J. mu také jako první předal cenné rady do začátku. Na hodiny potom docházel k Elmeru Jamesovi (bývalému tubistovi a basistovi big bandu Chicka Webba nebo kapely Louise Armstronga).
Ve dvaceti jedna letech narukoval do US Army a odsloužil dva roky v Koreji. Potkal se tu s kontrabasistou Paulem Chambersem a bratry Cannonballem a Natem Adderleyovými. Tehdy si uvědomil, že více muzikantských příležitostí dostane na klubové scéně v New Yorku. Na východní pobřeží se přestěhoval v roce 1956.
První „muzikantské lano“ mu hodil saxofonista Yusef Lateef, jemuž se báječně hodil do sestavy jeho kvintetu. Nahráli spolu dvě poutavé LP desky Stable Mates (1957, Savoy Records) a Jazz Mood (1957, Savoy Records, spotify link). Na první z nich jim patřila pouze první strana alba, na druhé byly nahrávky aranžéra A. K. Salima.
Rozjezd slibné sólové kariéry
Souběžně s tím Fuller nahrál svoji první sólovou LP desku New Trombone (1957, spotify link) pro Prestige Records. Více jak solidní debutový počin. Na altsaxofon tenkrát vzal Sonnyho Reda a domluvil si skvostnou rytmiku ve složení Hank Jones (piano), Doug Watkins (basa) a Louis Hayes (bicí).
Smlouvu na další dvě desky mu bezprostředně po vystoupení s Milesem Davisem nabídl samotný Alfred Lion – šéf značky Blue Note Records. Album Bone & Bari (1957, spotify link) je zajímavé spojením pozounu s barytonsaxofonem, na nějž hraje Tate Houston. Následovník Jazz …It’s Magic! (1957, spotify link) nabídl “elegantní, bluesové melodie, zemitou, ale sofistikovanou sólovou tvorbu a svěží zpracování standardů,” jak uvedl recenzent Jim Todd.
lukrativní nabídky na účast na nahrávacích frekvencích
V rámci smluvního úvazku u Blue Note nahrává se skvělým pianistou Sonnym Clarkem jeho dlouhohrající tituly Dial „S“ For Sonny (1958, spotify link) a Sonny’s Crib (1958, spotify link). Dalším krokem je pozvání na nahrávací frekvenci se saxofonistou Johnem Coltranem, na níž vznikne vysoce ceněné Traneovo album Blue Train (1958, spotify link).
To se již o šikovném a talentovaném pozounistovi doslechne klavírista Bud Powell, hráč na Hammond B3 Organ Jimmy Smith, saxofonista Wayne Shorter, trumpetisté Lee Morgan a Art Farmer, tenorsaxofonisté Joe Henderson nebo Benny Golson a další tehdejší jazzové hvězdy, které si ho zvou do nahrávacího studia.
Pět plodných sezón s The Jazz Messengers
V roce 1961 dostane nabídku od Arta Blakeyho a nastoupí na pět sezón do jeho Poslů jazzu. Původně čistě hardbopový kvintet se již dávno personálně přeskupil. Fuller ho rozšíří na sextet. Díky Shorterově kapelnické práci a skladatelskému umu Blakeyho muzikanti produkují vlastní sofistikovanou verzi post-bopu.
Ačkoli v úchvatné kompozici Free For All neodmítli vliv tehdejšího modálního a freejazzového směřování, využívají víceméně klasickou formu. Fuller si v ní musí počkat, až autor skladby Shorter dokončí ohnivé saxofonové číslo. Svým pozounovým sólem upustí páru z kotle, pod nějž vytrvale přikládají Blakeyho bicí. Trubka Freddieho Hubbarda vrací tlak páry na kritickou hodnotu. Díky Artově usilovnému polyrytmickému bubnování beztak po celou dobu hrozí, že dojde k výbuchu.
Curtisovy mistrovské trombonové party zní na oceňovaných albech The Jazz Messengers – Mosaic (1961, Blue Note, spotify link), Caravan (1962, Riverside, spotify link), Ugetsu (1963, Riverside, spotify link), Free For All (1965, Blue Note, spotify link) či Indestructible (1966, Blue Note, spotify link).
Stále se snažil držet krok a navíc začal učit mladé muzikantské talenty
V sólové kariéře pokračoval i během angažmá v Poslech. V roce 1962 natočil dvě alba Cabin In The Sky (spotify link) a Soul Trombone And The Jazz Clan (spotify link) pro Impulse! Records.
Po vypršení smlouvy s Blue Note nahrával také pro Savoy Records, United Artists, Epic, Mainstream Records nebo Timeless Records. Pro poslední zmíněnou značku připravil na konci sedmé dekády více než solidní desku Four On The Outside (1978, spotify link). Podílel se na ni barytonsaxofonista Pepper Adams. Spojení pozounu s barytosaxofonem si Curtis odzkoušel již v roce 1957 na albu Bone & Bari a byl si jistý, že jde o posluchačsky lahodnou záležitost.
Koncem šesté dekády minulého století byl členem kapely Dizzyho Gillespieho a absolvoval turné s Countem Basiem. Cenné muzikantské zkušenosti později předával generacím mladších hudebníků jako pedagog v rámci Školy jazzových studií na New York State Summer School Of The Arts. Samozřejmě pokračoval i v koncertování a nahrávání ještě několik let před svou smrtí.
