Naposledy aktualizováno: 4.9.2024
Svébytný tenorsaxofonista Sonny Rollins byl již od úsvitu hard bopu jedním z hlavních představitelů žánru. V jeho muzikantském naturelu lze vystopovat cestu mezi hrou Charlieho Parkera a Johna Coltranea. Vyhovoval mu proto expresivní a dráždivý styl. Jedním z klenotů hardbopové éry je Sonnyho album Way Out West (1957, Contemporary Records).
První úspěchy nevyzpytatelného saxofonového kolosa
Při zpětném hodnocení je evidentní. že Sonny Rollins zažíval v letech 1956 až 1958 první úspěšnou etapu své kariéry. Za tu dobu nahrál šestnáct alb. Jsou mezi nimi klasické studiové LP desky jako Saxophone Colossus (1956, Prestige Records, spotify link), Tenor Madness mj. s Johnem Coltranem (1956, Prestige Records, spotify link), Way Out West a Freedom Suite (1958, Riverside Records, spotify link), stejně jako přelomové živé nahrávky na A Night At The Village Vanguard (1956, Blue Note Records, spotify link). Ve Francii zvítězil v hlasování jazzových publicistů časopisu Jazz Hot v kategorii tenorsaxofonistů, ve Spojených státech ho čtenáři Metronome vybrali do TOP5 téže kategorie.
Na konci února 1957 odlétá Sonny Rollins coby člen kvintetu bubeníka Maxe Roache do Kalifornie, kde na ně čeká třítýdenní angažmá v losangelském klubu Jazz City. Ani ne po týdnu hraní za Sonnym přichází filmový scénárista Lester Koenig s nabídkou smlouvy na vydání dvou sólových LP desek. Koenig se ocitl díky senátoru Josephu McCarthymu na hollywoodské černé listině. A tak se rozhodl založit nejprve nahrávací společnost Good Time Jazz a v roce 1952 Contemporary Records.
měl okamžitě jasno, že bude nahrávat bez klavíristy
Rollins měl okamžitě jasno – do studia půjde bez klavíristy; jen s basistou a bubeníkem. Vylučuje, že by za tím stály ekonomické důvody. Byl si jistý, že přítomnost piana v kapele svazuje jeho tvůrčí ideje a nedovolí svobodnější přístup k hraní. „Je to přirozené. Pianisté mají v několika ohledech (akordy, hlasitost atd.) vždy výhodu. Determinují tím hráče na dechové nástroje,“ vysvětlil Sonny Rollins. „A protože rád svobodně sóluji, nerad se držím sledu akordů, nepotřebuji mít v kapele někoho, kdo mě bude omezovat.“
Na jeho rozhodnutí měla vliv také nahrávka skladby I Got Rhythm v podání dua Don Byas (tenorsaxofon) a Slam Stewart (basa). Ve stejné době se navíc o to samé, včetně hraní v lichém rytmu, pokoušel v rámci Roachova kvintetu na LP desce Jazz In 3/4 Time (1957, EmArcy Records, spotify link).
Nabídku na výzvu v podobě nahrávání ve třech – ve špičkově vybaveném studiu Contemporary – nakonec přijali bubeník Shelly Manne a kontrabasista Ray Brown. Nikdy předtím s tímhle chlapíkem z Východu nehráli. Sonnymu se Manne líbil již v kapele tenorsaxofonisty Colemana Hawkinse a s Brownem se potkali v Lenoxu rok před tím.
Nahrávací frekvence byla naplánována na 7. března 1957 ve tři hodiny ráno. Při časovém zaneprázdnění muzikantů nebylo možné najít jiný termín. Sonny k tomu po letech suše dodává, že byli všichni fyzicky zdatnými mladíky a vydrželi, dokud nebylo vše hotovo.
„Album je vlastně jen poctou nezávislosti a svébytnosti Západu“
Producent Koenig ponechal výběr skladeb zcela na rozhodnutí Sonnyho Rollinse. Ten se vždy inspiroval písněmi ze západního pobřeží Spojených států, filmy jako byla komedie Way Out West (1937) od Laurela a Hardyho, kovbojka Harlem On The Prairie (1937) nebo pocta černošské Americe The Bronze Buckaroo (1939) v hlavní roli se zpěvákem Herbem Jeffriesem. Ten ostatně nazpíval hit Flamingo s orchestrem Dukea Ellingtona. „Album je vlastně jen poctou nezávislosti a svébytnosti, což je to, co Západ ve skutečnosti znamená – alespoň ve westernových filmech,“ prohlásil Sonny Rollins.
Deska Way Out West byla pro něj – a také pro Contemporary Records – prvním titulem, jenž pořídili ve stereo zvukovém provedení. Rollinsův tenorsaxofon zní z levého kanálu. O pravé pásmo se podělili Brown s Manneem. Současně jde o důležitou nahrávku strohého formátu tenor/basa/bicí, jemuž se také přezdívalo “strolling”.
Geniální souhra tří výtečných instrumentalistů vyústila ve velkolepou Come Gone. Zahráli ji ve dvojnásobném tempu, než jak Bing Crosby zpíval baladu After You’ve Gone, již se Rollins inspiroval. Odhalil tím svou zálibu v netypických skladbách a lichém metru, jak slyšíme v cover verzích písní Wagon Wheels či I’m An Old Cowhand.
Netypické skladby V lichém rytmu
První z nich Wagon Wheels je od Billyho Hilla a Petera De Rose; autorů z Tin Pan Alley. Nazpíval ji černošský zpěvák Paul Robeson pro stejnojmenný film z roku 1934. Rollins se ale rozhodl přijít s polyrytmickou verzí. Manne rychle pochopil, o co mu jde. Za pět minut byl připravený natáčet. Již první snímek klapl k naprosté spokojenosti všech ve studiu.
Skladbu o starém dobytčím handlíři napsal Johnny Mercer pro Binga Crosbyho do filmu Rhythm On The Range (1936). Sonny ji ale znal v podání Marthy „The Big Mouth“ Raye a do melodie se okamžitě zamiloval. Ačkoli písňový text byl plný pitomostí a banalit typu “I’m an old cowhand on the Rio Grande”.
Jejímu vyznění hodně pomohlo Sonnyho experimentování s přefoukáváním a hraním dvou not současně. Ray Brown se přidal opakováním výmluvných, tlumených frází na basu. Po Shellym Manneovi chtěl Rollins jediné. Bubnovat pod saxofonovým partem tak, aby to připomínalo klapot koňských kopyt. Byl si jistý, že to tenhle bubeník zvládne skvěle. Dětství totiž prožil na koňské farmě v údolí San Fernardo.
Výtečný groove a vřelejší zvuk
V jazzovém standardu Solitude z dílny Dukea Ellingtona Rollins vykouzlil s trochou countryového nádechu a hawkinsonovského vibrata dojem parného, lenošivého dne v poušti. Na konci nahrávky se po kontrabasovém intermezzu vrací k melodii, nekompromisně ji ale po chvilce utne.
Před pořízením balady There Is No Greater Love se podařilo připravit finální verzi titulní Rollinsovy skladby obdařenou báječným groovem. O přestávce na kafe Sonny přečetl unaveným spoluhráčům úryvky z textu k There Is No Greater Love. Při svém partu se pokoušel jejich smysl vyzpívat. Jeho tón je díky tomu plnější a vřelejší. Studiová frekvence skončila, když začalo svítat. Právě včas. Všichni tři muzikanti si potřebovali trochu odpočinout před dalšími koncerty, které na ně čekaly již navečer.
Sonny musel nafotit portrét na obálku desky. Vznikl v poušti díky fotografovi Williamu Claxtonovi. Sonny měl představu něčeho westernového, a tak si vypůjčili vše potřebné – klobouk, pás na náboje a pouzdro na zbraň – v půjčovně kovbojských obleků. Místo šesti raného koltu má ale pod paždím saxofon.
Sonny Rollins: Way Out West
Label: Contemporary Records – C3530
Format: Vinyl, LP, Album, Mono
Country: US
Released: 1957
Genre: Jazz
Style: Hard Bop
Tracklist
A1/ I’m An Old Cowhand (5:35)
(Written-By – Johnny Mercer)
A2/ Solitude (7:47)
(Written-By – Duke Ellington, Eddie De Lange, Irving Mills)
A3/ Come, Gone (7:47)
(Written-By – Sonny Rollins)
B1/ Wagon Wheels (10:08)
(Written-By – Billy Hill, Peter De Rose)
B2/ There Is No Greater Love (5:13)
(Written-By – Isham Jones, Marty Symes)
B3/ Way Out West (6:28)
(Written-By – Sonny Rollins)
Credits
Bass – Ray Brown
Drums – Shelly Manne
Tenor Saxophone – Sonny Rollins
Engineer [Sound] – Roy DuNann
Photography By – William Claxton
Producer, Liner Notes, Photography By [Liner] – Lester Koenig
Notes
Recorded at Contemporary’s studio in Los Angeles March 7, 1957. Liner notes dated June 6, 1957.
Sonny Rollins: Way Out West
Label: Contemporary Records – C3530
Format: Vinyl, LP, Album, Mono
Country: US
Released: 1957
Genre: Jazz
Style: Hard Bop
Tracklist
A1/ I’m An Old Cowhand (5:35)
(Written-By – Johnny Mercer)
A2/ Solitude (7:47)
(Written-By – Duke Ellington, Eddie De Lange, Irving Mills)
A3/ Come, Gone (7:47)
(Written-By – Sonny Rollins)
B1/ Wagon Wheels (10:08)
(Written-By – Billy Hill, Peter De Rose)
B2/ There Is No Greater Love (5:13)
(Written-By – Isham Jones, Marty Symes)
B3/ Way Out West (6:28)
(Written-By – Sonny Rollins)
Credits
Bass – Ray Brown
Drums – Shelly Manne
Tenor Saxophone – Sonny Rollins
Engineer [Sound] – Roy DuNann
Photography By – William Claxton
Producer, Liner Notes, Photography By [Liner] – Lester Koenig
Notes
Recorded at Contemporary’s studio in Los Angeles March 7, 1957. Liner notes dated June 6, 1957.
