Naposledy aktualizováno: 7.9.2024
Nejstarším z generace tzv. stáda „Texaských Tenorů Longhornů“ byl Herschel Evans (11. 5. 1909 – 9. 2. 1939). V průběhu poměrně krátké kariéry si nevydobyl dominantní postavení mezi sólisty. Obdiv si získal díky smyslu pro tempo a fenomenálně zvládnutou interpretací tehdy všeobecně oslavovaného Colemana Hawkinse, již obohatil o originální prvky.
Cenné zkušenosti z jam sessions v klubech v Kansas City
Tenorsaxofonista a příležitostný klarinetista Herschel Evans se narodil v texaském Dentonu. Dětství ale prožil v Kansas City. Začínal na altsaxofonu a potom přešel na tenora.
Když dospíval, chodil na noční jam-sessions do kansaských jazzových klubů ležících mezi tamní dvanáctou a osmnáctou ulicí. Rozhodně již nebyl žádný zelenáč. Nezbytné muzikantské školení co a jak dostal od bratrance pozounisty a kytaristy Eddieho Durhama. Ve dvaceti byl natolik ostřílený, aby mohl na zkušenou do texaského San Antonia, kde odehrál tři sezóny v kapele Troye Floyda.
Ve svém muzikantském portfoliu má pěknou řádku slavných jmen, s nimiž spolupracoval. Počínaje legendárním swingovým kapelníkem Bennym Motenem, trumpetistou Hot Lips Pagem a pianistou Davem Peytonem, za nímž se přestěhoval do Los Angeles.
V Kalifornii se zdokonaloval v partě klavíristy a vibrafonisty Lionela Hamptona. Herschelova vášnivá a hluboká sóla ve skladbách Shoe Shiner’s Drag a Any Time At All potvrzují mladíčkovy instrumentální kvality. Od Hamptona přešel k orchestru trumpetisty Bucka Claytona, jenž zakotvil ve stálém angažmá u Browskin Revue.
Bez problémů zapadl mezi basieho riffové ranaře
Evans je nesmazatelně spolupodepsán pod prvními úspěchy šestnáctičlenné kapely „swingových riffařů“ Counta Basieho, k níž přešel společně s Claytonem. Bezprostřední, přirozený zvuk Basieho big bandu vycházel z missourijských kořenů razantnější a bluesovější hudby tamních orchestrů z počátku druhé dekády 20. století. Tenkrát jim kraloval soubor vedený slavným kapelníkem Bennym Motenem.
Herschel se hned po nástupu k její Hraběcí Milosti proslavil strhujícími tenorovými bitvami s vedoucím saxofonové sekce Lesterem Youngem. Na swingové národní scéně tím vyvolali doslova zemětřesení. Basie byl totiž prvním kapelníkem, který zpopularizoval dechovou sekci se dvěma tenorsaxofony. Evansův se báječně doplňoval s Youngovým. Každý z nich byl přitom jiný. Mnohým se zdá, jako by každý hrál na jiný nástroj.
Ti dva spolu soupeřili již v Kansas City na otevřeném muzikantském klání v roce 1933. Tehdy byl za vítěze označen Young, jenž disponoval elegantním, vzdušným tónem. V poli „poražených“ nebyl jen Evans, ale také velký dobový swingový vzor Coleman Hawkins nebo velice šikovný Ben Webster.
Nahrával i s Harrym Jamesem nebo Mildred Bailey
Mezi Evansovy důležité stopy nejenom v tenorsaxofonové jazzové historii patří především snímek Blue And Sentimental s Countovým orchestrem z roku 1938. Dalšími zajímavými basieovskými nahrávkami jsou např. Herschelovy dvě kompozice Doggin‘ Around a Texas Shuffle. Vynechat nesmíme John’s Idea či Every Tub a samozřejmě i Jumpin‘ In The Woodside, v níž hraje na klarinet. Máme štěstí, že se zachovala Oh, Lady Be Good ze záznamu koncertního vystoupení Basieho souboru v pennsylvanském William Penn Hotel.
V letech 1937 – 1938 nahrává také s big bandem trumpetisty Harryho Jamese. Hraje nejenom na vydařené verzi One O’Clock Jump, ale i ve skladbách Penthouse Serenade (When We’re Alone) s poutavě vášnivým tenorovým sólem nebo v (I Can Dream) Can’t I?. S jiným tanečním orchestrem, v jehož čele stojí zpěvačka Mildred Bailey, vystřihl bluesově uhranutý part v Heaven Help This Heart Of Mine.
Odešel předčasně ve 29 letech
Herschel Evans odešel náhle na zástavu srdce, když byl na vrcholu sil. Navždy mu patří čestné místo mezi muzikanty, kteří stáli na počátku Basieho úspěšné kariéry. Zůstává vzpomínkou poskládanou z impozantních výkonů na nahrávkách z doby před rokem 1939. Jako na svůj vzor na něj vzpomínali další výteční saxofonisté Arnett Cobb, Illinois Jacquet či Buddy Tate.
