Naposledy aktualizováno: 16.12.2024
Každý den můžete objevit zajímavou muziku, neznámého hudebníka nebo neprávem přehlíženou LP desku, o jejichž existenci jste zatím neměli tušení.
Nabízím vám kompilaci deseti jazzových alb vydaných v roce 2024, která si podle mého mínění zaslouží označit nálepkou “Vřele doporučuji!”.
Nejpozoruhodnějších jazzová alba roku 2024 podle výběru editora webu cernejpudink.cz (TOP 10, bez určení pořadí)
Pokud můžete, podpořte prosím nejenom letos, ale i v dalších letech, vaše oblíbené muzikanty koupí jejich LP desek a CD disků, propagačních předmětů nebo si kupte vstupenky na jejich vystoupení.
|
|
|
Black Art Jazz Collective: Truth To Power (High Note)
Do nejmenších detailů vybroušený post-bop nonetu Black Art Jazz Collective stojí a padá díky výkonům perfektní dechové sekce Jeremy Pelt (trubka), James Burton III (pozoun) a Wayne Escoffery (tenorsaxofon). Hudba na albu Truth To Power (spotify link) vás nejspíše osloví uhlazeností; se štědrými přídavky v duchu přístupu davisovského druhého velkého kvarteta v době alb E.S.P. (1965, spotify link) či Nefertiti (1968, spotify link).
Pro mnohé to možná bude vzpomínka na onen povědomý zvuk s ozvěnami akustických jazzových souborů 70. a 80. let, například těch, které vedli McCoy Tyner a Woody Shaw. Potřebnou dávku této krásné muziky nabízí pánové Escoffery a Pelt ve chvíli, kdy se do toho pustí ve skladbě Lookin‘ For Leroy.
Joss Ross: Nublues (Blue Note)
Vibrafonista Joel Ross letos přišel s nádherně rozvrženou LP deskou Nublues (spotify link). Na rozdíl od předchozích nahrávek určených spíše pro potěšení samotných hudebníků se Jossovi podařilo najít cestu, jak být otevřenější a přístupnější vůči fanouškům.
Jak název alba napovídá, na pomoc si vzal bluesovou formu. S pomocí letitého spoluhráče altsaxofonisty Immanuela Wilkinse vznikla kolekce melodických, baladických a oduševnělých snímků.
|
|
|
Willie Morris: Attentive Listening (Posi-Tone)
Tenorsaxofonista Willie Morris debutoval sólově teprve na podzim 2023 s albem Conversation Starter (spotify link) a půl roku na to připravil brilantní LP desku Attentive Listening (spotify link). Je na ni pět jeho vlastních skladeb a dvě od Morrisova spoluhráče klavíristy Jona Davise. Jako přídavek najdete dechberoucí baladu La Mesha hardbopového trumpetisty a honorárního člena Poslů jazzu Kennyho Dorhama.
Morris na svém druhém počinu především vzdává hold svému vzoru saxofonistovi Joe Hendersonovi. Nejenom v Et Tu, Caribou? předvádí se svým kvintetem přemíru bebopové dovednosti, přičemž se zcela opírá o svižně znějící souhru s altsaxofonistou Patrickem Corneliusem.
Orquesta Akokan: Caracoles (Daptone)
Album Caracoles (spotify link) je teprve třetím dlouhohrajícím titulem kubánského retro mambo big bandu Orquesta Akokan. Návrat do hudebních dob, kdy kubánský diktátor Batista poslal Fidela „Guarapo“ Castra sedět do fešáckého lochu za útok na Moncadova kasárna, a největší karibský ostrov byl vydán americké mafii napospas, si vás podmaní.
Dopředu varuji, abyste se připravili na takový příval rytmů, až se vaše nohy samy roztančí. „Bejby přeci nebude sedět v koutě!“ Orquesta Akokan totiž disponují údernou dechovou sekcí. Coby bonus si na vás připravili nového zpěváka Kiko Ruize. Vokálně bravurně cestuje časem o 70 let zpátky, aby se pak bez mrknutím oka přizpůsobil současnému pojetí mamba.
|
|
|
Conrad Herwig: The Latin Side of McCoy Tyner (Savant)
Trombonistu Conrada Herwiga můžeme oprávněně považovat za experta na úpravy kompozic velikánů moderního jazzu do podoby latin jazzových standardů. Sestavil si za tím účelem vynikající kapelu, v níž hrají skvělý saxofonista Craig Handy, basista Ruben Rodriguez, bubeník Robby Ameen a hostující pianista Eddie Palmieri. V roce 2024 vydali dlouhohrající poctu The Latin Side of McCoy Tyner (spotify link).
Bylo jen otázkou času, kdy po Johnu Coltraneovi, Wayneu Shorterovi, Herbiemu Hancockovi, Joe Hendersonovi, Horace Silverovi a naposledy Charlesu Mingusovi upne svou pozornost na McCoye Tynera. Tynerova hudba byla vždy rytmicky svěží obzvláště na jeho desce The Real McCoy (spotify link) z roku 1967. Herwig sáhl rovnou po čtyřech z pěti skladeb, jež jsou na tomhle nevšedním titulu jednoho z nejvlivnějších jazzových klavíristů druhé poloviny 20. století.
Tómas Ragnar Einarsson / Óskar Guðjónsson: Bolero (Alda Music)
Islandský kontrabasista Tómas Ragnar Einarsson se poprvé objevil v nahrávacím studiu před více jak pětatřiceti lety. Tehdy pořídil pár nahrávek s americkým trumpetistou Chetem Bakerem. Posledních dvacet dva let se stará o to, aby na Islandu zakořenila i latinskoamerická hudba.
Album Bolero (spotify link) je jeho nejnovější nahrávkou společně s dlouholetým hudebním partnerem saxofonistou Óskarem Guðjónssonem. Tómasův kontrabas dává hloubku vznešeným romantickým tématům, protkaných třpytivou kytarou dalšího Guðjónssona, tentokrát ale Omara.
|
|
|
Jonathan Powell: Mambo Jazz Party (Circle 9)
Účastník mnoha latin jazzových nahrávacích sešlostí, zkušený trumpetista a hráč na křídlovku Jonathan Powell (Sonia Solar, Spanish Harlem Orchestra), nabídl v roce 2024 vlastní dlouhohrající desku. Vysoce oktanová taneční záležitost se jmenuje Mambo Jazz Party (spotify link). Repertoár pro ni si vybral od opravdových mistrů – Herbieho Hancocka (Butterfly), Lee Morgana (Totem Pole), Chicka Corey (You’re Everything), Joea Hendersona (Inner Urge) a samozřejmě Eddieho Palmieriho (Un Dia Bonito).
V ansámblu se prostřídalo sedm dechařů (včetně Douga Beaverse na trombon), pět členů rytmiky (klíčovou personou je Manuel Valera na klávesy), stejný počet hráčů na timbales, conga, bonga, shekere, clave, maracas, guiro, campana a další perkuse. Nepostradatelní jsou zpěvačka Ariacne Trujillo a zpěvák Anthony Almonte.
Michael Dease: Found In Space: The Music of Gregg Hill (Origin)
Pro mnoho zajímavých titulů vydaných v roce 2024 platí mnou modifikované orwellovské pravidlo: „Čím je v orchestru početnější dechová sekce, tím je album povedenější!“ Hráč na pozoun a barytonsaxofon Michael Dease pořídil kompozice michiganského skladatele Gregga Hilla pro album Found In Space: The Music of Gregg Hill (spotify link) s jedenáctičlennou kapelou.
V jejím čele stojí sedm hráčů na dechové nástroje. S jakými záměry šli Deas a přizvaní muzikanti do nahrávacího studia? Skladatel Gregg Hill o tom píše na svém webu: „Dease a jeho spoluhráči září a působí jako průzkumníci i navigátoři – interpretují moje kosmické mapy s precizností, vášní a všudypřítomným smyslem pro krásu.“
|
|
|
John Escreet: The Epicenter Of Your Dreams (Blue Room Music)
Epicentrem vašich snů může být nové album (spotify link) britského pianisty usazeného v Los Angeles Johna Escreeta. V roce 2022 sestavil prvotřídní klavírní trio s basistou Ericem Revisem a bubeníkem Damionem Reidem. Premiéru zažili na LP desce Siesmic Shift (spotify link).
Escreet teď udělal další krok a přizval ke spolupráci uber-saxofonistu Marka Turnera. Vznikl tak téměř dokonalý kvartet. Pro epicentrum vašich snů nahrál šest Escreetových originálů a k nim coververze Andrewa Hilla a Stanleyho Cowella.
Vanisha Gould: She’s Not Shiny, She’s Not Smooth (Cellar Music)
Zpěvačka a skladatelka Vanisha Gould je pro mě jazzovou vokalistkou letošního roku. Má dar vyprávět své vlastní hudební příběhy podmanivým hlasem. Píše je přímočaře a nic v nich neskrývá. Zkoumá lidské nedokonalosti a věnuje se otázkám sexuální orientace.
Na albu She’s Not Shiny, She’s Not Smooth (spotify link) nemůže chybět její dvorní pianista Chris McCarthy. Rytmické duo, na rozdíl od předchozí LP desky Life’s A Gig (spotify link), tvoří kontrabasista John Sims a bubeník Jongkuk Kim.
