Naposledy aktualizováno: 18.2.2025
Steely Dan vydali své čtvrté studiové album Katy Lied v roce 1975. Ti čeští hudební nadšenci, kteří se již dávno nechali lapit zdánlivě jednoduchými melodiemi autorského dua Becker / Fagen, se můžou těšit na další příval sarkasmu „samotářů z východního pobřeží v losangelském exilu“.
Série sofistikovaných jazz popových písniček
Všichni fanoušci amerických Steely Dan vědí, že hmyz, který je vyobrazen na obalu alba Katy Lied (1975, ABC Records), je katydida (někdy také „cvrček křovinář“) a je podobná luční kobylce. „Vědomost byla uplatněna v celé své bezvýznamnosti!,“ jak v podobných případech říká kamarád režiséra Jana Hřebejka a scénárista Petr Jarchovský. Nám věrným to pak nevyhnutelně přináší uklidnění v podobě tzv. Velkého katydidového faktu.
|
|
|
Můžeme si totiž být 100% jisti, že i na této desce pokračují klíčové postavy příběhu románového obřího dilda (kytarista Walter Becker, pianista a zpěvák Donald Fagen, producent Gary Katz a zvukový inženýr Roger Nichols) v psaní a natáčení sofistikovaných jazz popových písniček. Jsou v nich vedle rockových vlivů od Frankieho Valliho – přes Grass Roots a Mothers Of Invention – až po Boba Dylana, šikovně ukryté muzikantské vtípky odkazující na mnohé jazzmeny jako Dukea Ellingtona, Horace Silvera a Charlese „Yardbird“ Parkera, ale i klasického skladatelele Pierrea Bouleze.
Velkolepost tvorby Steely Dan totiž vždy spočívala v pochmurné struktuře písňových témat a přitažlivé obrazotvornosti, jež rozpracovávali na všech svých deskách. Před hořkosladkou zpovědí Katy Lied nám předložili popově vemlouvavý albový debut Can’t Buy A Thrill (1972, ABC Records, spotify link), nepokrytě sveřepé Countdown To Ecstasy (1973, ABC Records, spotify link) a krapet přearanžované, ale přesto vyšperkované Pretzel Logic (1974, ABC Records, spotify link).
Jejich styl psaní má možná dost společného s Franzem Kafkou. Vytříbili ho již v samém počátku existence a zůstává konstantní: úsečný vypravěčský postoj, záměrná vyváženost mezi jemně promyšlenými obrazy a drsným pouličním patosem, nápadná a všudypřítomná dvojznačnost gest a prostředí, to vše přispívá ke struktuře jejich písní.
rock’n’rollová kapela může být stejně vyhraněná jako nesrozumitelná
V roce 1974 se kapela zredukovala na autory Donalda Fagena a Waltera Beckera a kytaristu Dennyho Diase (jehož role byla navíc upozaděna, protože se o kytarové povinnosti musel podělit s pěti dalšími hráči). A tak se může zdát být Katy Lied zpočátku poněkud umírněnější, což je z velké části způsobeno větším důrazem na klávesy a rytmické pasáže. Což umožnil odklon právě od třaskavých dvojitých sólových kytar, které byly dřívějším poznávacím znamením jejich nahrávek.
V příběhu tvorby Steely Dan jsou neméně důležité písňové texty. Tu pravou zábavu si s nimi užijete teprve když přijmete fakt, že jde vlastně o filmové scénáře s úvodem, zápletkou a koncem. Na Katy Lied autorský tandem uvádí na scénu postavy Dr. Wu, Snake Mary, pana LaPage či ulhanou Katy. Neváhají využít exotické destinace jakou je australské město Muswellbrook, ale i Američanům blízká místa – lagunu Biscayne Bay u Miami, newyorskou Radio City Music Hall, Avenue D v East Village nebo „ten děsivý výkop na Magnolia Boulevard“ v LA.
Díky tomu všemu jsou jejich příběhy leckdy fascinující, pokaždé vám však přinášejí pocit uspokojení, když zjistíte, že rock’n’rollová kapela může být stejně vyhraněná jako nesrozumitelná. Album otevírá Black Friday (ozvěna krachu roku 1929 s předtuchou soudného dne a naděje na odplatu) a pak Bad Sneakers (loudavě pomalá balada o laciném vzrušení a pěti neznámých osobách, které hlavní představitel sotva snese). Duchem jsou mnohem bližší introspektivnějším a impresionističtějším písním z Countdown To Ecstasy, jejich druhé řadovky, než svým předchůdkyním z Pretzel Logic.
Katy Lied je závěrečným dílem albové trilogie Steely Dan
Jméno desce dala skladba s krásnou melodií Doctor Wu. O co přesně jde ve vztahu mezi Katy a Dr. Wu není jasné. Text halí tajemství. Podařilo se ale rozklíčovat, že jde o příběh podvedeného milence, jemuž cvokař nejspíše přebral dívku. Walter Becker víc prozradil magazínu Rolling Stone během turné v roce 2009: „Je to o tom nesnadném vztahu mezi pacientem a doktorem. Lidé vkládají v lékaře důvěru, ti však zneužívají své moci a stávají se nebezpečnými.“ Fagen tvrdil, že Dr. Wu je fiktivní postavou, přičemž podle něj: „Jména měníme, abychom ochránili nevinné.“
Následující Everyone’s Gone To The Movies se vznáší na latinských rytmech. Díky nim se již před lety vymezili vůči bílému rockovému mainstreamu. Nabízí úlisný příběh pana LaPage. Zve děcka na zábavu. Vždy se u toho usmívá a promítá jim filmy ve své pracovně. Vyprávění je protkané bizarními narážkami: „Vím, že jsi zvyklá na šestnáct nebo víc / Promiň, mám jen osm,“ jako by vypravěč popisoval cokoli jiného než šířku filmového pásu.
Jak si potom ale vysvětlit text Throw Back The Little Ones? „Jako matador se modlím za víkend. Doufám, že holčičky pořád házejí k nohám růže. Jinak vyměním návnadu a přestěhuji se na sever než skončí sezóna… S ničím moc nepočítej, buď rád, že můžeš použít, co sis vypůjčil.“ Zřejmě má něco společného se ztraceným přátelstvím, ale možná je hlavně o rybaření? Kdo ví?
Hudební žurnalista Rob Sheffield napsal v publikaci The Rolling Stone Album Guide, že Katy Lied završila trilogii alb Steely Dan (dalšími díly jsou Countdown To Ecstasy a Pretzel Logic). Sheffield ji přirovnal k „rockové podobě Čínské čtvrti, noirové přehlídce dekadentních ztroskotanců, dětí showbyznysu a chlapců se žiletkami v LA.“
Steely Dan: Katy Lied
Label: ABC Records – ABCD-846
Format: Vinyl, LP, Album, Stereo
Country: US
Released: 1975
Genre: Rock
Style: Pop Rock
Tracklist
A1 Black Friday (3:33)
A2 Bad Sneakers (3:16)
A3 Rose Darling (2:59)
A4 Daddy Don’t Live In That New York City No More (3:12)
A5 Doctor Wu (3:59)
B1 Everyone’s Gone To The Movies (3:41)
B2 Your Gold Teeth II (4:12)
B3 Chain Lightning (2:57)
B4 Any World (That I’m Welcome To) (3:56)
B5 Throw Back The Little Ones (3:11)
Written-By – Donald Fagen, Walter Becker
Producer – Gary Katz
Recorded At – ABC Recording Studios
Engineer – Roger Nichols
Arranged By [Horns] – Jimmie Haskell (tracks: B5)
Credits
Alto Saxophone – Phil Woods (tracks: A5)
Backing Vocals – Carolyn Willis (tracks: B1), Mike McDonald, Myrna Matthews (tracks: B1), Sherlie Matthews (tracks: B1)
Bass – Chuck Rainey, Wilton Felder
Drums – Hal Blaine (tracks: B4)
Drums [Dorophone] – Jeff Porcaro
Guitar – Dean Parks (solo A3), Denny Dias (solo B2), Elliot Randall (solo B5), Hugh McCracken, Larry Carlton (solo A4), Rick Derringer (solo B3)
Guitar, Bass – Walter Becker (guitar solo A1, A2)
Keyboards – David Paich, Michael Omartian
Keyboards, Vocals – Donald Fagen
Percussion, Vibraphone – Victor Feldman
Cover, Photography By – Dorothy White
Photography By – Roger Nichols, Walter Becker
