Naposledy aktualizováno: 9.6.2019
Další nepochopitelně přehlíženou interpretkou, a jednou z nejslibnějších soulových zpěvaček v celé historii žánru, je Ann Peebles (27. 4. 1947, narozena jako Ann Lee Peebles).
Tradiční gospelové začátky
Charizmatická, drobná dívka pocházela z East St. Louis v Missouri. Byla jednou z klíčových akvizic významné rhythm’n’bluesové hudební značky Hi Records. Její nezvykle silný a výrazný zpěv, s charakteristickým omamným erotickým chvěním, vzbuzoval mezi zapálenými příznivci nefalšovaného jižanského soulu hluboké emoce.
Vokálně sice není tak zdatná, jako například Aretha Franklin, přesto ve zlatém období memphiského soulu na přelomu šesté a sedmé dekády dvacátého století dokázala naplnit očekávání svých fanoušků a spolupracovníků.
Ve svých písních se dokázala podělit o své nejniternější pocity. V I Needed Somebody touží po navázání pouta s milovanou osobou, naopak se jí zcela oddává v Being Here With You. Hrdě se jí postaví na odpor v I Pity The Fool nebo od ní odchází v I’m Gonna Tear Your Playhouse Down.
Začínala v církevním sboru Peebles Family Choir, který založil její dědeček. Sbormistrem se stal i Annin otec. „Táta byl můj největší hudební vzor. Poprvé jsem s naším chórem veřejně vystoupila někdy v devíti letech. Nikdy mě nepřestal podporovat, i když jsem se vydala jinou cestou a namísto gospelu jsem zpívala pop a rhythm’n’blues,“ řekla v roce 1975 v interview pro britský magazín Blues & Soul.
Coby mladičká teenagerka si několikrát zazpívala s bluesovou kapelou vedenou saxofonistou, bubeníkem, skladatelem a producentem Oliverem Sainem, jenž má velkou zásluhu na rozvoji missourijského rhythm’n’blues.
náhodné klubové vystoupení během návštěvy Memphisu
K profesionální pěvecké kariéře se dostala vlastně náhodou. Vyrazila se svým bratrem na výlet do Memphisu, kde bydlela jeho dívka. Večer šli všichni na večeři do známého hudebního klubu Rosewood Club na rohu South Lauderdale Street a Rosewood Avenue, který zde otevřel na místě původního divadla z padesátých let.
Během večera přijala pozvání na pódium. S tamní rhythm’n’bluesovou partou, pod vedením trumpetisty Gene „Bowlegs“ Millera, vystřihla gospelovou klasiku Steal Away. Bowlegs druhý den referoval o výborné zpěvačce producentovi a skladateli Williemu „Poppa“ Mitchellovi z labelu Hi Records, který ji krátce nato nabídl nahrávací smlouvu.
Peebles si získala pozornost již díky debutovému singlu Walk Away / I Can’t Let You Go z března 1969. Obě skladby pochází z dílny jejího missourijského patrona Olivera Saina. Dokráčely na dvacátou druhou pozici rhythm’n’bluesového žebříčku.
O patnáct měsíců později vychází v pořadí čtvrtá sedmipalcová deska Part Time Love / I Still Love You. Razantním nástupem do celonárodní hitparády rozptýlila pochybnosti, že by v případě úspěchu Walk Away snad šlo o náhodu. Rovnou atakovala sedmé místo pořadí.
Tvrdě odpracovaný úspěch Hi Records
Pro Hi Records, věčného rivala Stax/Volt Records, v té době začaly zcela jiné a mnohem úspěšnější časy. Pikantní bylo, že Stax/Volt sídlili doslova „za rohem“ na McLemore Avenue, dvacet pět minut volnou chůzí od nahrávacích studií Royal Recording Studios patřících Hi Records a zřízených ve starém divadle na adrese 1320 South Lauderdale Street.
Mitchell se v roli viceprezidenta již pár let pokoušel firmu přetransformovat. Původně se zajímal výhradně o bělošské rockabilly a instrumentálky. Zabodoval s nahrávkami skupiny Bill Black Combo, kterou vedl William Patton Black Jr. – bývalý Presleyho basista z dob Sun Records. Pops Mitchell se ale rozhodl vydávat vlastní rhythm’n’bluesové a soulové nahrávky.
Důležitou součástí jeho plánů byla studiová kapela, známá jako Hi Rhythm Section nebo také Hodges Brothers, složená z talentovaných bratrů Hodgesových (kytarista Mabon „Teenie“, varhaník Charles, basista LeRoy) a bubeníka Howarda Grimese.
Mitchell navíc sestavil ryčnou dechovou sekci a k tomu i vokální kvartet The Four Kings. Ten se ale poměrně záhy rozpadl. Jediným zpěvákem, který i po odchodu svých tří kolegů stále věřil ve Willieho plány, byl Donald Bryant. Coby sólista vytrvale objížděl místní klubový okruh.
Sice většinou zpíval coververze tehdejších hitů, ale v únoru 1965 pro Hi Records pořídí sólový debutový singl I Like It Like That / My Baby. Šlo o stejný propadák, jako v případě dalšího pokusu s Don’t Turn Your Back on Me / Star Of Love. Podobně si bohužel vede i více jak půltucet dalších Donových pětačtyřicítek.
Úspěšná autorská dvojice Bryant / Peebles
Bryant se zaměří výhradně na skládání nových písní. Svoji životní šanci zavětří v okamžiku, kdy ho Mitchell pozve na předváděcí vystoupení čerstvě jedenadvacetileté Ann Peebles.
Tehdejší běžnou praxí bylo, že se repertoár psal tzv. „na tělo“ pro konkrétního interpreta. „Snažil jsem se Ann detailně poznat. Skládali jsme společně, abychom využili její styl frázování a další věci,“ vysvětloval, když nastínil okolnosti vzniku jejich první společné hitové skladby 99 Pounds.
Vyšla na nesmírně zajímavém a silném albu Straight From The Heart (1971, Hi Records). O vyrovnanosti tehdejšího materiálu svědčí i to, že minimálně tři další snímky Slipped, Tripped And Fell In Love, I Feel Like Breaking Up Somebody’s Home a Somebody’s On Your Case zůstávají i po letech potencionálními rhythm’n’bluesovými hity.
Vedle Annina osobního úspěchu je Straight From The Heart dokladem toho, že v té době Hi Records již předstihli svého rivala Stax/Volt Records. Byli to oni, kdo začal udávat směr, kterým se bude memphiský soul dále vyvíjet. K tomu jim vydatně napomohla nejenom Ann Peebles, ale především další skvělí interpreti Al Green, Syl Johnson nebo Otis Clay či O.V. Wright.
Od posledně jmenovaného si Peebles vybrala skladbu You Gonna Make Me Cry. Zařadila ji na LP desku If This Is Heaven z roku 1977. Zazní v ní sólový part využívající tehdy populární kytarový efekt talk-box, jenž proslavil např. britský kytarista a zpěvák Peter Frampton.
Hit o čekání v dešti a další kousky
V roce 1974 se Ann za Dona Bryanta provdá. Předcházel tomu obrovský sukces jejich singlu I Can’t Stand The Rain / I’ve Been There Before z roku 1973, na němž v úvodu revolučnímu způsobem využili elektronické timbales. Pod písní je spolupodepsán i memphiský rozhlasový disc-jockey Bernard Mr. B. Miller.
Žebříčkovému úspěchu pomohla i poklona od ex-Beatla Johna Lennona, pro nějž šlo o „nejlepší skladbu, jakou jsem kdy slyšel.“ Píseň se stane klasikou žánru. Peebles následně vyráží na několik vyprodaných koncertních šňůr.
Coververzi I Can’t Stand the Rain do svého repertoáru zařadili mj. anglická soulrocková kapela Humble Pie, bluesmeni Albert King a Lowell George, diskotékoví Eruption, soulová divoženka Tina Turner nebo zpěvák Seal. Úryvek z ní v podobě samplu použila Missy Elliott nebo hip hop duo Reflection Eternal.
V roce 1979 má Ann Peebles na kontě sedm řadových LP desek a přes dvě desítky singlů pro Hi Records. Od vydání písně I Can’t Stand the Rain se jí již bohužel nepodařilo zopakovat podobný komerční úspěch.
Mezi velice solidní pokusy lze započítat určitě její LP desku Tellin‘ It z roku 1975. V těch letech kulminuje popularita komerční disco music a Ann se raději rozhodne ukončit hudební kariéru a věnovat se rodině.
Nenápadný návrat soulové ikony
Na konci osmdesátých let dvacátého století se vrací do nahrávacích studií. Kontrakt, jehož výsledkem je novinkový CD disk Call Me (1989), podepíše se značkou Waylo Records, kterou mezitím rozjel důvěrně známý Willie Mitchell.
Přibližně v té době poskytla rozhovor pro illinoiský Chicago Sun-Times, ve kterém prozradila, co ji inspirovalo pro bluesově zabarvený vokál: „Začalo to již při mých prvních veřejných vystoupeních. Nikomu jsem to zatím neřekla. Táta se nás před blues snažil ochránit, zatímco my jsme se vždy tajně zajímali o dění v bluesových klubech. Když to šlo, našli jsem několik krabic, naskládali jsme je pod okenní římsu, stoupli si na ně a zvenku se dívali, co se v místnosti děje. Je neuvěřitelné, co všechno jsem se tak naučila.“
V posledním třech desítkách let ji vyšla pouze tři řadová alba Full Time Love (1992, Bullseye Blues Records), Fill This World With Love (1996, Bullseye Blues Records) a akustické verze dávných hitů Brand New Classics (2006, Track Records). Ani jedno by nemělo ujít Vaší pozornosti.
Jako bonus, a tajný tip, zmíním Anninu účast na výtečné kompilaci I Believe To My Soul (2005, Rhino Records), kterou sestavil jeden z nejvyhledávanějších současných amerických producentů Joe Henry.
Na reprezentativní výběr z tvorby soulových velikánů přispěla dvěma nahrávkami Tonight I’ll Be Staying Here With You a When The Candle Burns Low (Spotify link), které zaranžoval renomovaný neworleanský hudebník Allen Toussaint, jenž má mimo to na albu celkem čtyři vlastní snímky (Mi Amour, River Boat, Turvalon, We Are One).
Dalšími legendami, které Henry oslovil, jsou zpěvačky Mavis Staples (You Must Have That True Religion, Keep On Pushing), Irma Thomas (The Same Love That Made Me Laugh, Loving Arms) a varhaník Billy Preston (Both Ways, As One a That’s Enough, na níž zpívá s Mavis Staples).
Ukázky:
I Can’t Stand the Rain
– https://youtu.be/g5Rjo_imHDE
Walk Away
– https://youtu.be/8-IdybELbNA
Part Time Love
– https://youtu.be/7McJFUX9bZk
I Pity The Fool
– https://youtu.be/QBB4VsjBQ-k
99 Pounds
– https://youtu.be/Sv8TcSOZ4f0
I’m Gonna Tear Your Playhouse Down
– https://youtu.be/zwoKq6HPwkE
You Gonna Make Me Cry
– https://youtu.be/MlcRWhzHD-o
