Naposledy aktualizováno: 10.12.2019
Jednou z klíčových nahrávek jazzové historie je čtyřdílná suita A Love Supreme. Nahrál ji kvartet amerického saxofonisty Johna „Trane“ Coltranea během jediného prosincového dne roku 1964 a vyšla na stejnojmenné LP desce začátkem roku 1965 u značky Impulse! Records. Prestižní časopis Down Beat ji označil za album roku a Coltranea vyhlásil jazzmanem roku.
Konečně sesednout z „heroinové herky“
Album A Love Supreme (1965, Impulse! Records) je dodnes nepřekonaným duchovním vzkazem umělce. John Coltrane sdílí a vysvětluje svůj posílený vztah k Bohu, jenž mu zásadním způsobem pomohl při letitém boji se závislostí na alkoholu a drogách.
Sesednout z „heroinové herky“ zatoužil již několik týdnů po vyhazovu z kvintetu Milese Davise na jaře 1957. Uvědomil si, že tentokrát ztratil místo ve vysněné kapele. Zmiňuje se o tom v průvodním textu na obalu Lásky nejvyšší: „V roce 1957 jsem díky Boží milosti zažil duchovní probuzení, které mě mělo vést k bohatšímu, plnějšímu a produktivnějšímu životu.“
Tehdy se mu ještě zcela nepodařilo se vymanit ze závislostí. Jak zmínil dále v poznámkách: „Jak se doba a události okolo mě vyvíjely, dostal jsem se znovu do složité životní situace, během níž jsem porušil svoje předsevzetí a opustil zvolenou cestu. Ale nyní, naštěstí, díky milosti Boží a jeho všemohoucnosti, opět vnímám svoji roli a znovu jsem se mohl vrátit na pravou cestu. Je to skutečně láska nejvyšší.“
Na pochopení jeho proměny v přístupu k bytí mu nesmírně záleželo. Na rozdíl od jiných LP desek se rozhodl pro A Love Supreme napsat průvodní text a krátkou báseň, k níž složil hudbu a použil ji pro čtvrtou část suity s názvem Psalm (Žalm).
hudební pouť k sebepoznání a vyjádření nejniternějších pocitů
Coltraneovu třiatřicetiminutovou hudební pouť k sebepoznání a vyjádření nejniternějších pocitů uvede bubeník Elvin Jones úderem do gongu. Skladba pokračuje rytmicky neurčitou souhrou piana s basou. Jimmy Garrison naváže na Jonesovy činely svým jednoduchoučkým kontrabasovým riffem, jenž slouží coby středobod k Traneovým improvizovaným tenorsaxofonovým sólům.
Ty stojí a padají na relativně prostém a jednoduchém čtyřtónovém hudebním motivu vycházejícím ze čtyřslabičného názvu alba A-Love- Su-preme, jenž členové kvartetu společně rozvíjí a v dalších částech suity se k němu opakovaně vrací. Při každé repetici se pokouší s motivem experimentovat, jinak jej rozpracovat a zahrát pokaždé s jinou intenzitou.
Tvůrčí přístup jim výrazně usnadnil otevřený způsob vzájemné interakce a uvolněná atmosféra v nahrávacím studiu. Intimitě vyjádření napomáhali i spolupracovníci slavného zvukaře Rudyho Van Geldera.
směřoval k volné tvorbě a svým spoluhráčům vydával jen nezbytné minimum pokynů
„Vybavuji si, že v průběhu nahrávání místnost mdle osvětlovalo jen pár žárovek,“ po letech vyprávěl McCoy Tyner, který hrál na albu na klavír a byl členem Coltraneova kvarteta v první polovině šedesátých let. „Nevzpomínám si, jak to udělali, ale osvětlení bylo ztlumené. Myslím si, že se snažili navodit atmosféru nočního klubu. Nevím, jestli to byl Johnův návrh nebo někoho jiného.“
Čtveřice byla po letech společného hraní dokonale sladěna a panovalo mezi nimi neuvěřitelně silné, často nevyřčené, porozumění. Trane v té době již směřoval k volné tvorbě a svým spoluhráčům vydával jen nezbytné minimum pokynů, jak by si představoval společné hraní.
Skladby vznikaly často spontánně a byly dotvářeny až během živých vystoupení. Změna intenzity osvětlení byla rozumným kompromisem pro dosažení kvalitní studiové nahrávky, jež by zachovala zvláštní klubovou atmosféru Coltraneových koncertů.
O jedinečnosti okamžiku, a toho, co se vlastně odehrávalo v nahrávacím studiu onoho 9. prosince 1964, svědčí i to, že Coltrane později uvedl celou suitu jen jedinkrát živě. Za tím účelem kvartet rozšířil o tenorsaxofonistu Pharoaha Sanderse, altsaxofonistu Carlose Warda a druhého kontrabasistu Donalda Rafaela Garretta. Dochovaný záznam vystoupení na festivalu Mundial du Jazz Antibes v červenci 1965 vyšel v roce 2021 pod názvem A Love Supreme: Live In Seattle (Impulse! Records, spotify link). Je to vulkanické a fascinující potvrzení stratosférické cesty, jíž se Coltraneova hra vydala.
Trane nepotřeboval cokoliv vysvětlovat
O vlivu alba A Love Supreme na jeho vnitřní intimitu, a okolnostech vzniku, se Trane nikdy nezmínil před novináři. Evidentně neměl potřebu cokoliv vysvětlovat ani svým spoluhráčům. Všichni čtyři zřejmě věděli své a pochopili, že byli svědky výjimečné chvíle.
„John se mi jen jednou zmínil, že má potřebu zareagovat na to, co prožívá a co se okolo něho děje,“ vzpomínal Tyner a upřesnil Coltraneovy myšlenky: „Tak by to zkrátka mělo být, víš? Nebylo to tak, že bych se nemohl dočkat, až půjdu v noci do práce. Byl to prostě úžasný zážitek. Nikdo z nás neuměl slovy popsat, proč se věci tak dobře spojily, a proč to tak mělo být nebo proč to tak chtěl. Myslím si, že je nesmírně složité takové okamžiky vysvětlit.“
Možná nám mnohé napoví pozoruhodná dvojice původně nevydaných, alternativních studiových snímků pro úvodní část Acknowledgement z nahrávací frekvence uskutečněné o den později 10. prosince 1964. Klasickou sestavu na ni doplnili mladý saxofonista Archie Shepp a basista Art Davis.
Od vydání A Love Supreme až do Coltraneovy smrti o dva roky později, kdy se klasický Johnův kvartet rozpadl, se jeho hudba radikálně proměnila. Byla emocionálně katarznější a zvukově náročnější. Vedlo to k odlivu fanoušků a poklesu jejich zájmu. To se samozřejmě může stát; a děje se to často. Na ten kratičký okamžik 9. prosince 1964 Coltraneovo kvarteto zachytilo hlubokou spiritualitu a vzdalo hold něčemu, co nám poskytlo nadčasové mistrovské dílo.
John Coltrane: A Love Supreme
Label: Impulse! – A-77
Format: Vinyl, LP, Album, Mono, Gatefold
Country: US
Released: 1965
Genre: Jazz
Style: Free Jazz, Hard Bop, Modal
Tracklist
A1/ Part I – Acknowledgement (7:39)
A2/ Part II – Resolution (7:15)
B/ Part III – Pursuance / Part IV – Psalm (17:40)
Companies, etc.
Record Company – ABC-Paramount Records, Inc.
Published By – Jowcol Music
Mastered At – Longwear Plating
Credits
Bass – Jimmy Garrison
Composed By, Liner Notes, Tenor Saxophone – John Coltrane
Drums – Elvin Jones
Piano – McCoy Tyner
Artwork [Liner Painting] – Victor Kalin
Design [Cover At Viceroy] – George Gray
Design [Liner] – Joe Lebow
Engineer [Recording], Lacquer Cut By – Rudy Van Gelder
Producer, Photography [Cover] – Bob Thiele
Notes
Recorded December 9th, 1964.
