Naposledy aktualizováno: 15.11.2019
Dead Can Dance vždy udivovali hloubkou duchovního rozměru jejich hudby. Na pátém studiovém albu z léta 1990, pojmenovaném Aion (slovo vyjadřující věk, ale také celé trvání světa nebo vesmíru), završili jednu vývojovou fázi, v níž se nechali významně ovlivnit ranou renesanční liturgickou hudbou a různými formami světských písňových forem.
Dead Can Dance, kultovní postavy gothic rocku
V průběhu osmdesátých let dvacátého století si dvojice výtečných zpěváků, hudebníků a skladatelů Lisa Gerrard a Brendan Perry – ukrývající se za značkou Dead Can Dance – vydobyla pověst kultovních postav gothic rocku.
Příznivcům předkládali epická díla, v nichž společně pátrali po hlubším poznání temnějších zákoutí žánru. Na raných albových počinech Spleen And Ideal (1985), Within The Realm of A Dying Sun (1986) a The Serpent’s Egg (1988) postupně zdokonalili vlastní hudební formu, jež čerpala z neoklasicistních kompozičních postupů, jimž dodali klenuté orchestrální aranže.
Jejich pověst se lavinovitě šířila po celém světě. Na přelomu osmé a deváté dekády byli největším prodejním trhákem nezávislého britského labelu 4AD. Krátce po uvedení alba Aion odjeli na první americké turné – a to bez toho, že by na tamním obrovském trhu vydali byť jediný oficiální hudební nosič. Vyprodaná vystoupení byla skvěle přijatá nejenom publikem, ale také odbornou kritikou.
zidealizovaným obrazem středověku poukázali na rozpory moderní společnosti
Dead Can Dance se na svém pátém studiovém počinu rozhodli poukázat prostřednictvím zidealizovaného obrazu středověku na rozpory moderní společnosti ovládané průmyslovými korporacemi.
Podle Lisy Gerrad vedení firem nedbá na ochranu přírody a nemá skutečný zájem o kulturu. Vyhovuje jim prefabrikovaná produkce snadno nahraditelných, rychlokvašených hvězdiček.
Brendan Perry k tomu řekl: „Struktura tehdejší společnosti není složitá. Díky hluboké provázanosti víry, hudby a dalších společenských hledisek ji lze poměrně snadno porozumět. Náš svět je v tomto smyslu mnohem komplikovanější.“
O fascinaci pozdně středověkou společností svědčí i použití výřezu z obrazu Zahrada radostí holandského malíře Hieronyma Bosche na přední straně obalu LP desky. Jde o část, na níž je zachycen nahý pár sedící v bublině mezi zobrazením Ráje a Pekla. „Tak trochu mi to připomíná mě a Lisu. Jako bychom se nechali přenést za pomoci podivného alchymistického stroje času do prehistorické minulosti,“ okomentoval výběr Brendan.
premiéra v nově vybudovaném studiu v irském Quivvy Church
Natáčelo se v Perryho nově vybudovaném studiu v irském Quivvy Church. Byly to první frekvence, na nichž se členové dua setkali již jen coby hudební partneři – jejich milenecký vztah byl v té době již nenávratně v troskách.
Perry se po rozchodu vrhl na středověkou hudbu. Gerrard naopak okouzlily bulharský ženský folklorní zpěv a také gregoriánský chorál, což je nejvíce patrné na průlomových albech Into The Labyrinth (1993) a Spiritchaser (1996).
„Poslední dva roky jsme neposlouchali prakticky nic jiného, než trubadůrskou nebo truvérskou hudbu,“ vysvětloval Brendan, proč do studia pozval jako hosty členy violového kvartetu, svého bratra Roberta s dudami a také zpěváka Davida Navarra Susta.
(Poznámka autora: Zprávy o potulných truvérech v severních regionech Francie se datují již od 12. a 13. století. Tehdejší bardi se ve svých milostných písních inspirovali lidovou světskou hudbou a doprovázeli se na nástroje, které do Evropy přinesli z Orientu účastníci křížových výprav.)
Díky aranžérské pomoci Johna Bonnara Perry zadaptoval italskou zlidovělou píseň Saltarello ze 14. století. Připravil vlastní verzi o století mladší neodbytně vtíravé tradiční katalánské melodie The Song of The Sibyl. Dlouho se nerozmýšlel a sáhl po básni španělského barokního barda Luise de Góngora, kterou zhudebnil ve skladbě Fortune Presents Gifts Not According To The Book.
Lisa Gerrad a Brendan Perry natočili fascinující nekomerční a nadčasové album. Stvrdili statut umělců, jež tvoří posluchačsky náročnější hudbu a v žádném případě nekalkulují s vypočítavou líbivostí.
Ukázky:
Saltarello
– https://youtu.be/WQILvRxj7rs
Fortune Presents Gifts Not According To The Book
– https://youtu.be/WLvZvjkLrtg
Black Sun
– https://youtu.be/VPd-MSr19qI
Dead Can Dance: Aion
Label: 4AD – CAD 0007
Format: Vinyl, LP, Album
Country: UK
Released: 02 Jul 1990
Genre: Electronic, Classical
Style: Modern Classical, Medieval, Renaissance
Tracklist:
A1. The Arrival and the Reunion (1:38)
Vocals – David Navarro Sust
A2. Saltarello (2:33)
Arranged By [Co-arrangements] – John Bonnar, Composed By – Anonymous
A3. Mephisto (0:54)
A4. The Song of the Sybil (3:45)
Composed By – Traditional
A5. Fortune Presents Gifts Not According to the Book (6:03)
Arranged By [Co-arrangements] – John BonnarKeyboards – John BonnarWords By – Luis De Góngora
A6. As the Bell Rings the Maypole Spins (5:16)
Bagpipes – Robert Perry
B7. The End of Words (2:05)
Vocals – David Navarro Sust
B8. Black Sun (4:56)
B9. Wilderness (1:24)
B10. The Promised Womb (3:22)
Viol [Bass Viol] – Andrew Robinson, Anne Robinson
Viol [Tenor Viol] – Honor Carmody, Lucy Robinson
B11. The Garden of Zephirus (1:20)
B12. Radharc (2:48)
Recorded At – Woodbine Studios
Produced At – Woodbine Studios
Producer – Dead Can Dance
Written-By – Dead Can Dance
Instruments [All Other], Voice – Brendan Perry, Lisa Gerrard
Design [Cover Design] – Brendan Perry
Lacquer Cut By – Stu
Painting [Detail] – Hieronymus Bosch
Notes
Recorded and produced in Ireland with the exception of track A1 and B7; recorded and produced at Woodbine Studios, Leamington Spa.
Detail from ‚The Garden Of Delights‘, a painting by Hieronymus Bosch
(Courtesy of The Prado Museum, Madrid)
Track A2: (Instrumental Danse·Italian 14th Century)
Track A4: (Traditional Version·Catalan·16th Century) Dedicated to the Memory of Jamie Salas.
