Naposledy aktualizováno: 28.11.2017
Gospelový, funkový a soulový zpěvák Solomon Burke (21. 3. 1936 – 10. 10. 2010, narozen jako James Solomon McDonald) může být vnímán jako prototyp soulového zpěváka z počátku šedesátých let. Sám sebe popsal jako interpreta, kvůli kterému byl vytvořen pojem „soul music“.
Doo wopové začátky
Solomon Burke byl poživačný chlapík. Otec čtrnácti dětí, dvě byly nemanželské, třikrát rozvedený majitel sytého basu, s postavou gargantuovských rozměrů. Hudební kariéru začal ve druhé polovině padesátých let minulého století. V rodině se poslouchaly gramofonové desky Counta Basieho i klasická díla Johanesse Brahmse. Hudebně založená babička Eleanora Moore mu koupila první kytaru.
Jako teenager vyhrál pěveckou soutěž a podepsal nahrávací kontrakt u newyorské značky Apollo Records, zaměřené převážně na doo wop a rhythm’n’bluesové nahrávky. Po jedenácti neúspěšných singlech management Solomona nekompromisně vyhodí. Burke zacelí rány na muzikantském sebevědomí a hořké zklamání rozjezdem poměrně úspěšné firmy na pohřební služby.
Osm let pod křídly bratří Ertegunových
Na konci roku 1960 se upisuje na dlouhých osm let Atlantic Records. V té době stáj bratří Ertegunů opustili Ray Charles a Bobby Darin. Ve firmě tehdy vypukla horečná sháňka po zpěvákovi, který by je mohl nahradit v pozici hudebního chameleona, zvládajícího nahrávat stylově rozmanitý písňový materiál.
Přesně taková kritéria splňoval první Burkeho hit pro Atlantic – překopávka countryové písně Just Out Of Reach (Of My Two Open Arms).
Většina vydaných singlů není prodejně právě úspěšná, přesto se Burke drží zuby nehty nad pomyslnou hladinou, oddělující úspěšné od neúspěšných. Své místo si v ostré konkurenci Arethy Franklin nebo Otise Reddinga obhájí až do roku 1965.
Zastání našel především u jednoho z nejvíce uznávaných firemních producentů, Jerryho Wexlera. Ten jej vždy považoval za nejlepšího soulového zpěváka, ale jak rád zdůrazňoval “s vypůjčenou kapelou”.
Zahrál i pro KKK
V době rostoucích rasových střetů na počátku šedesátých let odehrál v Mississippi venkovní koncert, na který si ho objednal místní Ku Klux Klan. Solomon po letech tvrdil, že vše proběhlo bez problémů a dokonce prý dostal od šéfů KKK děkovný dopis.
Na druhé straně Atlantského oceánu je Burkeho pozice mnohem lepší. The Rolling Stones si vyberou píseň Everybody Needs Somebody na své druhé album. Na Solomonových gospelových kořenech postavenou Cry To Me si schovají pro svoji třetí britskou dlouhohrající desku Out of Our Heads. Cover Can’t Nobody Love You pro změnu nahrají The Zombies.
Do druhé poloviny šedesátých let jde s hitem Got To Get You Off My Cloud, který se vyšplhá na dvacáté druhé místo hitparády. To byl na dlouhou dobu poslední Burkeho úspěch.
Konkurence Otise Reddinga, Wilsona Picketta, dua Sam and Dave, ale také mladých rockových skupin z Velké Británie, nejenom The Rolling Stones, ale i The Beatles nebo The Yardbirds a dalších, je nemilosrdná. Pro Atlantic Records nahrál celkem dvacet pět singlů a tři řadové LP desky.
je na čase pečovat i o spásu ducha
V roce 1969 podepisuje smlouvu s Bell Records a nazpívá stejnojmenné album s cover verzí písně Proud Mary od Creedence Clearwater Revival. U Bell mu vychází pět nepříliš úspěšných singlů.
Následně se stahuje z hudební branže. Naplno se věnuje vlastní evangelické církvi Solomon’s Temple: The House of God for All People se čtyřiceti tisíci členy, kterou pro něj založila babička dvanáct let před Solomonovým narozením poté, co měla sen, že se jí narodí významný vnuk.
O výhodách biskupského postavení s nadsázkou řekl: „Vždy to bylo výhodné. Dostával jsem dva až tři kousky nejlepšího kuřecího, zatímco ostatní oblízli kost od stehýnka.“ Paralelně provozuje síť prosperujících pohřebních služeb s márnicemi, několik restaurací a drogérií.
nechybí u začátku bluesového revivalu
V následujících desetiletích se přeci jenom vrací na hudební scénu. Znovu veřejně vystupuje a víceméně pravidelně nahrává slabší alba u řady společností – Chess, Amherst, Infinity, Soultown, Flashback, Savoy, Northern Earth, Rounder a Outpost Records.
Nejzajímavějšími LP desky z té doby jsou Electronic Magnetism (MGM) a gospelové I Have A Dream (ABC/Dunhill). V podvědomí fanoušků se udrží i díky úspěchu filmu Blues Brothers z roku 1980, ve kterém zazní Solomonova skladba Everybody Needs Somebody to Love.
Impozantní a definitivní návrat
V roce 2002 se Burke vrací v plném lesku a se vší pompou. Za produkčního dohledu významného hudebního producenta Joe Henryho připraví CD Don’t Give Up On Me.
Úžasná kolekce písní od Van Morrisona, autorského dua Kathleen Brennan/Tom Waits, Briana Wilsona, Joe Henryho nebo Elvise Costello, je skutečným majstrštykem v katalogu prestižního labelu Fat Possum Records.
Joe Henry k albu ve svém prohlášení uvedl: „Byl jsem pouze prostředníkem. A neříkám to proto, abych snižoval svůj podíl na tomto příběhu nebo jeho konečné ocenění; ale vidím také, že ačkoli mnohé z písní, které pro Solomona byly napsány a nabídnuty do projektu – a to historicky významnými písničkáři -, visely a držely se na první pohled jako špatně padnoucí šaty… byl jako Matisse: Ať už to byla váza s květinami, mísa s ovocem nebo ležící akt I Need A Holiday, na tématu nezáleželo, protože je používal bez ohledu na to, aby promlouval přesně tak, jak zamýšlel, a proměňoval jejich známé formy mimo architekturu v něco mnohem éteričtějšího a duchovnějšího.“
Solomonův hlas má pevnou oporu v decentní a uměřené hře slepého Rudy Copelanda na Hammond B3. Burke prý všechny písně nazpíval na první dobrou. Ocenění cenou Grammy za Best Contemporary Blues Album bylo jen pověstnou třešničkou na dortu za úspěšně odvedenou kvalitu.
(Znovu)objevený Solomon
Od té chvíle si užíval obnoveného zájmu fanoušků. Ti ho vnímali jako Krále rocku a soulu a on se jim koncertně doslova rozdával. Vynikající bylo vystoupení na festivalu North Sea Jazz Festival v roce 2003. Je běžně dostupné na DVD vydaném opět u Fat Possum Records.
O tři roky později vychází u Shout! Factory další pozoruhodné album Nashville s přizvanými countryovými zpěvačkami Dolly Parton a Emmylou Harris. Rok 2008 přinese další novinku, v podobě disku Like A Fire, na němž jsou dvě skladby od Erica Claptona. Ten samý rok Solomona přivítají návštěvníci britského festivalu v Glastonbury.
Kritik mladých hip hoperů
Solomon Burke umírá 10. října 2010 na letišti v Amsterodamu po příletu z Los Angeles. Byl vnímán jako zbožný muž. Nepil a nezneužíval drogy. O svém životním poslání řekl: „V mém životě je na prvním místě služba církvi, teprve poté jsem umělec.“
Pět měsíců před jeho úmrtím vychází Burkeova poslední řadová nahrávka Nothing’s Impossible, na níž spolupracoval producent Willie „Papa Willie“ Mitchell. Mitchell si vždy přál, aby mohl se Solomonem spolupracovat. Vydání CD se však nedočkal, umírá v lednu 2010, čtyři měsíce před tím, než jde společná nahrávka na trh.
Pevná víra v Boha přivedla Solomona Burkea i k odsouzení mladých černošských hip hoperů, které považoval za bezbožníky: „Jsou na cestě do pekla,“ prohlásil a dodal „když jsem jako děcko nebo teenager provedl něco špatného, některý ze sousedů mě pokáral. Pokud to nepomohlo, vzal mě k mé babičce a ta mě potrestala. Dnes vás mladík, kterého na ulici veřejně upozorníte na nevhodné chování, nejspíše zastřelí. Nemají mnoho míst, kam by mohli jít. Ulici, Vězení a Hrob.“
Ukázky:
Cry To Me – https://youtu.be/mEu8DrO9PbY
Stupidity – https://youtu.be/LTH8aCbTDIk
Everybody Needs Somebody to Love (Live 2003) – https://youtu.be/sbseZp1nbDg
Proud Mary – https://youtu.be/LiJw79k4wGc
That Lucky Old Sun – https://youtu.be/O3rHoR4M20w
Diamond In Your Mind – https://youtu.be/u2OgM6CflF8
Flesh and Blood – https://youtu.be/6C0gm-OqWso
Does My Ring Burn Your Finger – https://youtu.be/47okF4hl0IE
Oh, What A Feeling – https://youtu.be/uejaN8zMkY4
