Naposledy aktualizováno: 1.5.2018
Bebopový trumpetista Fats Navarro (24. 9. 1923 – 6. 7. 1950, narozen jako Theodore Navarro) patří mezi nejvlivnější hráče jazzové historie.
s rozmyslem dávkované vysoké tóny
Fats Navarro ovládal trubku s technickou bravurou a bez zbytečné gillespieovské okázalosti. To mu umožnilo hrát s přehledem a vyrovnaně i v nejrychlejších pasážích. Přes to exceloval především v lyrických skladbách, které prokládal s rozmyslem dávkovanými vysokými tóny.
Profesionální zkušenosti začal sbírat jako mladíček na prahu čtyřicátých let minulého století v několika big bandech. Prošel kapelami Isaaca „Snookuma“ Russella, Andyho Kirka a především Billyho Eckstinea, ve které nahradil Dizzyho Gillespieho.
Eckstinův orchestr byl asi nejdůležitější Navarrovou hráčskou štací (například skladba Long Long Journey v Ukázkách). Prošly jím prakticky všechny budoucí jazzové hvězdy newyorské hudební scény – namátkou Kenny Dorham, Miles Davis, Charlie Parker, Dexter Gordon, Sonny Stitt, Art Blakey nebo zpěvačka Sarah Vaughan.
Nástup bopových comb
S koncem druhé světové války končí éra big bandů a na jejich pozice nastupují menší comba, obvykle hrající v nástrojovém složení piano-basa-bicí, doplněné o trojici dechařů, nejčastěji ve složení trumpeta a dva saxofony.
V průběhu prvních pěti poválečných let Fats spolupracuje také s pianistou Budem Powellem a tehdy mladičkým tenorsaxofonistou Sonny Rollinsem (52nd Street Theme), altkařem Sonny Stittem a trumpetistou Kenny Dorhamem (Boppin‘ A Riff) a mnoha dalšími – barytonsaxofonistou Leo Parkerem, tenorsaxofonistou Eddie „Lockjaw“ Davisem nebo trumpetistou Howardem McGheem.
Nejvýznamnější Navarrovy bebopové nahrávky vznikly v průběhu spolupráce s kapelou pianisty Tadda Damerona.
Sešel se v ní s Dexterem Gordonem a altsaxofonistou Ernie Henrym (Tadd Walk (Fat Girl), Good Bait). Navarrovi plně vyhovoval Dameronův lyrický autorský rukopis. Mohl tak plně rozvinout svůj typický hráčský přístup.
Navíc, Navarro mluvil plynně španělsky, vždyť v jeho krvi kolovaly geny kubánských, ale také čínských předků. Často spolupracoval s perkusionisty Chino Pozou (Jahbero), Diego Ibarrou a Carlosem Vidalem Boladem (Casbah), které s Dameronem rádi zvali do studia.
vystoupení prošpikované Navarrovými procítěnými a patřičně dlouhými sóly
Na konci roku 1949 Fats Navarro onemocní tuberkulózou. Poslední Fatsovy nahrávky vznikly při soukromém vystoupení v proslulém newyorském jazzovém klubu Birdland v roce 1950.
S Fatsem hráli Bud Powell a Charlie „Bird“ Parker. Odehráli tehdy úžasné vystoupení, prošpikované Navarrovými procítěnými a patřičně dlouhými sóly. Zdá se, že se tehdy muzikantsky loučil s publikem (Move, Ornithology, Streat Beat).
Talentovaný hráč stihl nahrát necelých sto padesát skladeb, přesto zůstává velkým vzorem a inspirací pro řadu jeho přímých následovníků, jakými byli Clifford Brown, Kenny Dorham nebo Lee Morgan, ale i pro nastupující generace dnešních trumpetistů.
Fats Navarro umírá po sedmnáctiměsíčním marném boji s TBC, v pouhých dvaceti šesti letech.
O jeho významu se zmínil legendární jazzový bubeník Roy Haynes:
„Fats dominoval tehdejší jazzové scéně. Byly to doby, ve kterých řada mladých hráčů neměla co nabídnout a on měl všeho nadbytek. Uměl číst z not a hrát vysoké tóny. Mohl kohokoliv nahradit na židli prvního trumpetisty. Hrál neuvěřitelná melodická a zpěvná sóla, do té doby neznámá a neslyšená. V průběhu rychlých částí doslova létal a hrál staccato, přitom neuvěřitelně čistě. Každá zahraná nota měla smysl. Všichni to dnes známe. Řada hráčů hraje jen noty – někdy lépe, jindy hůře. Fats ale takový nebyl. Měl v sobě vřelost a tolik citu pro hudbu… právě proto o něm mluvím jako o tom, který měl všechno.“
Ukázky:
Long Long Journey – https://youtu.be/I9oSg2NgOJY
52nd Street Theme – https://youtu.be/0nOH9yx5iA4
Boppin‘ A Riff – https://youtu.be/EBuRGmuHWMk
Tadd Walk (Fat Girl) – https://youtu.be/7z1ma6adzxw
Good Bait – https://youtu.be/0mdt9heAoc4
Ornithology – https://youtu.be/LphuCadyQi0
Jahbero – https://youtu.be/mvh8gqljpYs
Casbah – https://youtu.be/maDvwdJh98A
