Naposledy aktualizováno: 7.9.2022
Výborný hráč na Hammond B3 Organ a další klávesové nástroje, zpěvák a aranžér Ronnie Foster (13. 5. 1950) začal novou kapitolu své hudební kariéry. Po mnoha letech se navrátil zpět k vydavatelství Blue Note Records a natočil pro ně album Reboot.
„Vyrostl jsem na deskách Blue Note a poslouchal všechny velikány.“
Soul-jazzový klávesista Ronnie Foster se oprávněně řadí k ikonickým hráčům na varhany Hammond B3 Organ, mezi něž patří Dr. Lonnie Smith, Larry Young a Jimmy Smith. Jeho debutové album Two Headed Freap (1972, spotify link) stálo na počátku série pěti funky soul-jazzových desek, které mu společnost Blue Note Records vydala v průběhu sedmdesátých let minulého století.
„Blue Note je pro mě odjakživa symbolem jazzového umění,“ vyznal se Foster. „Vyrostl jsem na gramodeskách Blue Note a poslouchal všechny velikány. Měl jsem to v sobě od malička zakořeněné.“
Mnozí fanoušci po celém světě přitom Fosterovu oduševnělou hru znají aniž to vůbec tuší. Jako stálý člen jejich koncertních sestav si zahrál se nejenom se Steviem Wonderem na jeho zásadním albu Songs In The Key Of Life (1976, Tamla), ale také na bestselleru Breezin‘ (1976, Warner Bros.), když doprovodil George Bensona.
Příznivci acid jazzu a hip-hopu nejspíše slyšeli jeho vysamplovaný organový part nejenom ve Forbidden Fruit z dílny rappera J. Colea a Ronnieho skladba Mystic Brew tvoří základ písně Electric Relaxation od skupiny A Tribe Called Quest.
V roce 2022 Nahrál první album po šestatřiceti letech
Nyní se Foster rozhodl pro návrat na sólovou dráhu a obnovil uměleckou smlouvu se svým původním vydavatelstvím. „Dílo Ronnieho Fostera má v rámci jazzového odkazu Blue Note velký význam a samply z jeho nahrávek se zásadním způsobem podílely na formování hip-hopu,“ uvedl prezident Blue Note Don Was a pokračoval. „Po padesáti letech se opět připojil k labelu se svým srdcem, duší a groovem, více než kdy předtím. Jsme nadšeni, že ho můžeme přivítat zpět.“
V únoru 2022 se Ronnie vypravil do losangelských Capitol Studios, aby nahrál své první album po šestatřiceti letech. Kolekce má příznačný název Reboot (spotify link) a varhaník se vedle nového začátku hrdě hlásí ke svým klasickým groovům, které jsou jak poctou minulosti, tak odrazem jeho snahy o něco nového. Ve studiu s ním pracovali jak jeho syn a bubeník Chris Foster, tak i výtečný jazzový kytarista Michael O’Neill nebo perkusionista Lenny Castro.
jako teenager zběhl k jazzu
Ronnie Foster se narodil v Buffalu ve státě New York. Od dětství docházel na hodiny klavíru a jeho učitelé mu předávali výhradně základy interpretace klasické hudby. Ještě coby teenager ale zběhl k jazzu, byť je zásadní zmínit, že svoje úplně první profesionální vystoupení absolvoval coby patnáctiletý pianista ve striptýzovém baru.
Tehdy nějakou dobu dokonce váhal, zda má hrát na piano nebo na varhany. Nakonec si po pár lekcích od buffalského varhaníka Joea Madisona vybral Hammond B3 Organ. Po letech se v rozhovoru zmínil, že za pronájem části nahrávacího studia, do kterého chodil cvičit hru na varhany, platil šedesát centů za hodinu.
Sólovou nahrávací smlouvu mu vynesla spolupráce s Grantem Greenem
Na začátku sedmé dekády již vystupuje po newyorských jazzových klubech v kapelách kytaristů Granta Greena, George Bensona či tenorsaxofonisty Stanleyho Turrentinea, ale také s vlastním combem Energy II.
K zásadnímu kroku v jeho kariéře dochází poté, co spoluzakladatel labelu Blue Note Francis Wolff a manažer Dr. George Butler slyšeli, jak doprovází Granta Greena na albu Alive!, které vyšlo v roce 1970. Wolff dal Butlerovi za úkol připravit pro šikovného mladého hammondkáře nahrávací kontrakt.
Ronnie u Blue Note debutuje na začátku roku 1972 dráždivě barevným funky titulem Two Headed Freap. Vedle vlastních zajímavých kompozic (např. Mystic Brew) na něj zařadil Drowning In The Sea Of Love autorského tandemu Kenny Gamble / Leon Huff nebo Al Greenovu slavnou Let’s Stay Together.
Ten samý rok vychází ambiciózní druhá LP deska Sweet Revival (spotify link), na níž převažuje převzatý repertoár. Ronnieho varhanám sekunduje ženský vokální sbor a velký studiový orchestr s hráči na dechové a smyčcové nástroje.
Mezi muzikanty exceluje především rhythm’n’bluesový a soulový bubeník Bernard „Pretty“ Purdie. I díky jeho hře jde o jednu z nejpodmanivějších nahrávek dobového funk-soulu, která dodnes neztratila jazzový švih a temperament.
jazzové cítění Fostera neopustilo
Na desku navázalo koncertní turné, v jehož rámci Fosterovo trio s bubeníkem Marvinem Chappellem a a kytaristou Gregorym Millerem vystoupilo 5. července 1973 na švýcarském Montreux Jazz Festival. Záznam vyšel pod názvem Ronnie Foster Live: Cookin‘ With Blue Note At Montreux (1973, spotify link).
Pro Blue Note připraví ještě dvě studiové kolekce On The Avenue (1974, spotify link) a Cheshire Cat (1975, spotify link).
První z nich nijak neskrývá značné komerční ambice. Z odkazu nekompromisního funkového debutu Two Headed Freap již bohužel mnoho nezbylo, ale nevšední jazzové cítění Fostera naštěstí neopustilo. Na druhém titulu Ronnie pečlivě a obratně vyvažuje žánrové vlivy soulu a jazzu. Je to více než důstojná tečka. Na dalších takřka padesát let to byl jeho poslední titul pro patriarchu mezi jazzovým labely.
Od varhan k syntezátorům
V závěru sedmé dekády Foster podepíše nový nahrávací kontrakt u Columbia Records. Nejprve vydává LP desku Love Satellite (1978, spotify link). I po letech je to stále originální album a svým způsobem dobře ukrytý malý žánrový poklad. Zajímavé je, že se vlastně ani nejedná o jazz funkové album v tradičním slova smyslu, protože je silně postaveno na popových aranžích a díky nim groove zdánlivě zcela ztrácí smysl.
V té době Ronnieho přilákaly takřka neomezené zvukové možnosti syntezátorů. Určitě to bylo díky hraní v Bensonově kapele a intenzivní spolupráci s Wonderem. Na druhé desce pro Columbii s názvem Delight (1979, spotify link) se do jejich prozkoumání pustil se vší vervou.
Ve stejném roce se jako varhaník zapojil do aktivit bubeníka a zpěváka Leona Ndugu Chanclera. Ten sestavil studiovou kapelu The Chocolate Jam Co. a vydal s ní dvě LP desky. Společně s Chanclerem dostali v roce 1980 pozvánku od producenta Creeda Taylora (majitele labelu CTI Records) do projektu Fuse One, se kterým pořídili eponymní debut a odjeli vyprodané turné po Japonsku.
V dalších letech pracuje především jako producent
Následující tři dekády Ronnie působí v hudební branži především jako producent a příležitostně muzikantsky vypomáhá v nahrávacím studiu. Spolupracuje mj. s Robertou Flack, Harveym Masonem, Groverem Washingtonem, Jr., Davidem Sanbornem, Stanleym Clarkem, Lalo Schifrinem, Jimmy Ponderem či Earlem Klughem. Dalšími jeho klienty jsou Lee Ritenout, Djavan, The Temptations, duo Will Downing a Gerald Albright, Chayanne nebo Roland Vazquez. Také pomůže na svět sólové LP desce varhaníka Rogera Smithe z funkových Tower Of Power.
Výjimku udělá v roce 1987. Po téměř osmiletém odmlce připraví vlastní sólovou novinku The Racer pro malou americkou značku ProJazz Records, na níž si vyzkouší vedle programování automatického bubeníka i hru na rozmanité klávesové nástroje. Jsou mezi nimi mj. i varhany značky Yamaha.
Od roku 2022 máme Ronnieho zpátky na sólové dráze se vší parádou. Během příprav Fosterova návratu a nového alba Blue Note uvedli v květnu 2022 na trh v rámci své série Classic Vinyl Reissue Series reedici alba jeho debutu Two Headed Freap.
Ukázky:
Mystic Brew
– https://youtu.be/5nj1HWC-dQs
Me And Mrs. Jones
– https://youtu.be/Q0I0UYlwqoQ
On The Avenue
– https://youtu.be/FuVQ88ErbDE
Funky Motion
– https://youtu.be/Bc0O9IMo3sU
Reboot
– https://youtu.be/3J1DLCUawqc
