Naposledy aktualizováno: 7.11.2022
Proslulý jazzový varhaník Dr. Lonnie Smith (3. 7. 1942 – 29. 9. 2021, narozen jako Lonnie O. Smith) byl hudební génius. Při hraní oplýval nejen hutným, funkovým groovem, ale i hravým, rozverným přístupem.
„Lonnie je symbolem jazzové varhanní tradice, a přesto je také výjimkou“
Dr. Lonnie Smith nahrál v průběhu své jedinečné kariéry více než třicet sólových alb, na dalších více jak sedmi desítkách LP desek se podílel jako spoluhráč a studiový muzikant. Mezi jeho nahrávkami najdeme nejenom klasické jazzové skladby, ale i písně Jimiho Hendrixe, rockového umělce Becka, Beatles a Eurythmics.
Mezi jeho hudební spolupracovníky patřily jazzové hvězdy jako trumpetista Lee Morgan, kontrabasista Ron Carter a kytarista John Abercrombie, ale i interpreti, které bychom nejspíše nečekali, jako například proto-punkový zpěvák Iggy Pop, který se objevil na Smithově posledním albu z roku 2021 Breathe (spotify link) na značce Blue Note Records.
„Lonnie je symbolem jazzové varhanní tradice, a přesto je také výjimkou,“ napsal v roce 2014 kritik Larry Blumenfeld ve Wall Street Journal. „Jeho přístup k nástroji je svérázný a velmi osobitý, bez velkého lpění na konvencích. Podle toho, jak se to zrovna hodí, dokáže vyvolat pocity tajemna nebo veselí. Je takový od samého začátku.“
Lonnie byl samoukem a nikdy se nenaučil číst noty
„Dr.“ byl titul, který si Smith sám zvolil, aby se částečně odlišil od jiného jazzového a soulového klávesisty, Lonnieho Listona Smithe. Náš Lonnie Smith se narodil v roce 1942 v Lackawanně ve státě New York do rodiny, ve které byla hudba běžnou součástí života a od mládí se věnoval gospelu, blues a jazzu. Příjmení Smith přijal až v pubertě. Jmenoval se tak jeho nevlastní otec, automechanik. Dětství prožil v Buffalu, kde jeho matka a tety zpívaly gospelovou hudbu v kostele a v rádiu.
Jako muzikant byl Lonnie samoukem a nikdy se nenaučil číst noty. „Mnoho lidí, kteří si mě přijdou poslechnout, si neuvědomuje, odkud ta hudba pochází,“ řekl v rozhovoru pro Jazz Times. „Nepochází z not na papíře nebo něčeho podobného. Děje se to tak, že hudba vychází z mého palce u nohy a šíří se až nahoru jako elektřina. A proto jsem při hraní překvapený. To proto, že hraním podle sluchu opravdu nechávám své tělo hrát to, co mám v srdci, přímo tam na pódiu. Místo not hraju život. Hraju to, co jsem prožil.“
„Když jsem u varhan, je to jako sedět v kosmické lodi a nevíte, kam letíte.“
Jeho prvním hudebním nástrojem byl školní otlučený kornet, než začal jako teenager experimentovat a hrát na Hammondky a kostelní varhany. „Miloval jsem ten zvuk,“ řekl v roce 2014 deníku San Antonio Express-News. „Má pro mě všechny prvky vesmíru. Je to sluneční svit, duha, déšť, vítr, bouře, květiny. Když jsem u varhan, je to jako sedět v kosmické lodi a nevíte, kam letíte.“
V pubertě zpíval se svými bratry v doo-wopové skupině, ve které hrál na saxofon jeho kamarád z dětství Grover Washington Jr.. Poté, co slyšel nahrávky hvězdy Hammond B3 Jimmyho Smithe, byl rozhodnutý stát se varhaníkem, i když neměl jak se dostat k nástroji. Nakonec mu pomohl majitel obchodu s hudebninami Art Kubera, kterému se při jedné z četných návštěv jeho obchodu svěřil, že kdyby mohl hrát na hammondky, mohl by se vydělávat na živobytí.
Příště ho Kubera pozval dál. „Vzal mě dozadu do své kanceláře, a když otevřel dveře, byly tam varhany Hammond B3 s reproduktorem Leslie, které mi zíraly přímo do obličeje,“ řekl Smith v roce 2016 časopisu Keyboard. „Bylo to, jako by se mi otevřela nebeská brána! Šel jsem k nim, sedl si k nim a on mi řekl: ‚Jestli si je odsud můžeš odvést, jsou tvoje‘. Tak jsem zavolal moje bratry a odvezli jsme varhany domů na pronajatém pickupu, zatímco sněžilo! Na to nikdy nezapomenu. Art Kubera byl můj anděl.“
Cestou z Buffala k prvním nahrávkám
V polovině šedesátých let byli na vrcholu sil jazzoví hráči na Hammond B3 Organ jako Larry Young, Jack McDuff a Jimmy Smith – evidentně největší Lonnieho muzikantská inspirace. Kralovali díky uvolněnému stylu hry, běžnému v nočních klubech v černošských městských čtvrtích na severovýchodě. V té době se Lonnie přestěhoval z Buffala do New Yorku. Bylo to poté, co se o dalším nadějném hammondkáři začala šuškat mezi muzikantskou smetánkou. Upoutal totiž pozornost saxofonisty Lou Donaldsona a jeho tehdejších spoluhráčů při klubovém vystoupení v Pine Grill v Buffalu.
Když se objevil v Big Apple, tak nejprve doprovázel zpěvačky jako Gladys Knight a Dionne Warwick. Později se uplatnil v kvartetu s kytaristou a zpěvákem Georgem Bensonem (mj. George Benson Cookbook, spotify link). V roce 1967 vydal u Columbia Records své debutové sólové album Finger Lickin‘ Good (spotify link) a teprve poté se premiérově představil na značce Blue Note Records společně s Bensonem na klasickém albu Lou Donaldsona Alligator Bogaloo (spotify link), které nápaditě spojilo styly soul-jazz a hard bop.
sérii pěti soul-jazzových klasik pro blue note records
V letech 1968 – 1970 Smith podepsal nahrávací smlouvu s Blue Note, u nichž vydal sérii pěti soul-jazzových klasik; počínaje firemním debutem Think! (spotify link) – na kterém se podíleli trumpetista Lee Morgan a saxofonista David „Fathead“ Newman – až po Live At Club Mozambique (záznam vystoupení z kětna 1970, vyšel až čtvrt století od nahrání; spotify link).
Jeho koncertní sóla tenkrát trvala leckdy i čtvrt hodiny a gradovala od tichého ševelení až po burácející rachot, který otřásal pódiem. To již na sebe začal poutat pozornost také nepřehlédnutelným stylem oblékání, v němž nechyběly turbany, tuniky, vycházková hůl a šperky. Přezdívalo se mu „Turbanátor“, což byl název jednoho z jeho alb z roku 2000.
Řadu let strávil v zapomnění
V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se hudební vkus odvrátil od tradičního jazzu, nahrával jen sporadicky. Současně se od osmé dekády jeho nahrávky začaly často samplovat v hip hopu a jeho skladby měly významný podíl na rozvoji acid jazzu.
Než se v devadesátých letech vrátil, strávil léta na Havaji a Floridě, kde žil v zapomnění. Svými věrnými příznivci byl přesto často připomínán jako neprávem opomíjený hudební vizionář. Začal znovu pravidelně koncertovat ve Village Vanguard a dalších slavných jazzových klubech, měl dlouhá angažmá v Japonsku a Evropě a rok co rok vystupoval na Umbria Jazz Festivalu v Itálii.
Blue note je jako rodina
K vydavatelství Blue Note Records se vrátil v roce 2016. Postupně vydal tři LP desky Evolution (2016, spotify link), All In My Mind (2018, spotify link) a Breathe (2021). O obnovení spolupráce řekl: „Blue Note je jako rodina… Se všemi se skvěle spolupracuje. Dávají mi příležitost k tomu, abych hrál svůj život, abych vyprávěl svůj příběh.“
O rok později se Dr. Lonnie Smith společně se zpěvačkou Dee Dee Bridgewater a basistou Davidem Hollandem stali držiteli NEA Jazz Master, což je jedno z nejvyšších jazzových ocenění v USA. Když vyprávěl o své práci, vyznal se, že varhany jsou „prodloužením mé bytosti… Je to součást mého životního stylu. Dýchají za mě. Mluví za mě. Cítím každičký záchvěv varhan„.
Dr. Lonnie Smith zemřel 29. září 2021 ve svém domě ve Fort Lauderdale na Floridě. Bylo mu 79 let. Příčinou byly komplikace způsobené plicní fibrózou, uvedl Cem Kurosman, mluvčí nahrávací společnosti Blue Note.
