Naposledy aktualizováno: 8.12.2024
Namísto laických rozborů jejích osobních trápení pojďme zrekapitulovat hudební přínos a životní pouť irské zpěvačky Sinéad O’Connor (8. 12. 1966 – 26. 7. 2023, narozena jako Sinéad Marie Bernadette O’Connor)
„JE TO JEN HLOUPÁ ŽENSKÁ“
Sinéad O’Connor se narodila v Glenageary na předměstí Dublinu. Její otec John byl inženýr a matka Johanna švadlena. Rodiče se poměrně záhy rozvedli. Jejich dcera se s rozpadem rodiny nedokázala vyrovnat. Začala krást a nakonec skončila v polepšovně. Přestože ji matka alkoholička v dětství týrala, byla ze Sinéad na prahu dospělosti silná a nebojácná osobnost.
Později neváhala odmítnout účast v populárním americkém televizním pořadu Saturday Night Live, protože podle ní moderátor Andrew Dice Clay trpěl předsudky vůči ženám. Bojkotovala i předávání cen Grammy, jež považovala jen za ocenění materiálního zisku.
Při další účasti v Saturday Night Live, ale s jiným moderátorem, roztrhala v přímém přenosu fotografii papeže Jana Pavla II. na protest proti sexuálnímu zneužívání dětí katolickými kněžími. Portrét patřil její matce a byl pořízen během papežovy návštěvy v Irsku v roce 1979.
Přivodila si tím odsuzování a novináři z ní udělali bláznivou ženskou. Dnes je jasné, že měla s tvrzením o perverzním chování kléru pravdu. Při jiné příležitosti vyhrožovala, že odmítne vystoupit na koncertu v New Jersey, pokud před jejím blokem zazní píseň Star Spangled Banner. Šoubyznys ji poté již nic nedaroval. Za všechny zmiňme prohlášení Franka Sinatry: „Je to jen hloupá ženská.“
Všem dokázala, jak se mýlí a že by neměli podceňovat mladičkou Irku
Již od prvních krůčků na hudební scéně Sinéad O’Connor nepatřila k uměleckým osobnostem, které by na první pohled působily dojmem, že budou v dalších letech udávat třeskutě závratné tempo vývoje. Všem dokázala, jak se mýlí a že by neměli podceňovat mladičkou Irku. Dokonce si raději oholila hlavu a chodila v plandavém, špatně padnoucím oblečení, aby se z ní nestal sexuální symbol, jak po ní požadoval jeden manažer. Mnozí jí chápali, valná většina její chování zlehčovala a vnímali ho jako snahu o lacinou reklamu.
První píseň, Take My Hand, natočila s kapelou In Tua Nua v roce 1984. S jejich bubeníkem, a svým bratrem, ji seznámila vychovatelka v pasťáku, v němž Sinéad žila. Od této prozíravé ženy také dostala svou první kytaru. Díky inzerátu se mladičká zpěvačka dává dohromady s muzikantem a pozdějším producentem Colmem Farrellym a v Dublinu koncertuje s kapelou Ton Ton Macoute.
Po smrti despotické matky se konečně stěhuje do Londýna. Zakotví u labelu Ensign Records, jež se primárně věnuje vydávání vinylů Brit-Funk skupinám Incognito, Light Of The World či irským novovlnným Boomtown Rats a skotským folkrockovým The Waterboys. Pod svá křídla si ji vezme tamní zvukový mistr a producent Fachtna O’Ceallaigh. Chlápek, jenž je mezi irskou komunitou proslulý svými slovními střety s kvartetem U2.
„v mládí byla tak silná, nebojácná a krásná“
Spolupráce s Fachtna O’Ceallaighenem se zadrhává, v nahrávacím studiu panuje dusno. Teprve jedenadvacetiletá zpěvačka si první dlouhohrající desku The Lion And The Cobra (1987, Ensign Records, spotify link) nakonec produkuje sama. Fachtna se podílel jen na několika finálních mixech.
Název LP desky je narážkou na biblický Žalm 91 “po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka”. Je na ni i singlový hit Mandinka. „Mandinkové jsou africký kmen. Jsou zmíněni v knize Kořeny od Alexe Haleyho, o které je i píseň. Abyste ji pochopili, musíte si tu knihu přečíst,“ vysvětlila Sinéad.
Na Lvu a kobře jsou zřejmé silné vlivy nahrávek post punkových Siouxsie And The Banshees, hip hopu a keltského folku. Přesto je tam několik nápaditých a líbivých skladeb, mezi kterými si citliví a vnímaví posluchači dokázali najít osobitou a křehkou krásu.
Ostatně tak na Sinéad O’Connor vzpomíná i irský novinář Ian Willoughby usazený v Praze ve svém příspěvku na Twitteru: „Viděl jsem ji na jejím prvním velkém dublinském koncertě v rámci turné k debutové LP desce. Byla úžasná. Bylo jí teprve dvacet let a byla těhotná, když si sama vyprodukovala brilantní The Lion And The Cobra. Samozřejmě se později hodně trápila, ale hlavně v mládí byla tak silná, nebojácná a krásná.“
mihotavý záblesk krásy Nothing Compares 2 U
V květnu 1989 přijala pozvání od Matta Johnsona z The The a společně nazpívali milenecký duet Kingdom Of Rain. Za deset měsíců, v březnu 1990, vyšlo její druhé album I Do Not Want What I Haven’t Got (Ensign Records, spotify link). Suverénně stvrdilo úspěch novoročního singlu s Princeovou písní Nothing Compares 2 U.
Původní verzi v podání projektu Family přetvořila na impozantní a procítěný žalm přednášený s naléhavostí, která z něj udělala mihotavý záblesk krásy. A to navzdory údajným výhrůžkám, fyzickému napadení a pronásledování minneapollským hudebním všeumělem. Bezpečně se ji vyrovná i a cappella zpívaná Sinéadina vlastní titulní píseň, kterou v roce 2005 zařadila rhythm’n’bluesová zpěvačka Bettye LaVette na úvod svého průlomového comebackového alba I’ve Got My Own Hell To Raise (Anti- Records, spotify link).
zrodila se nová pěvecká osobnost
Od úspěchu LP desky I Do Not Want What I Haven’t Got nebylo pochyb, že se zrodila nová pěvecká osobnost, jež každého uchvátí strhujícím vokálním přednesem. Nezáleželo, zda zpívá bez doprovodu, se smyčcovým kvartetem nebo za zády s rockově dravou kapelou či jazzovým big bandem. Navíc nikdy nezneužila brilantní pěveckou techniku k lacinému předvádění se, i když suverénně zvládala přechody mezi líbezným a drsným tónem, zajódlovala si nebo zničehonic přeskočila mezi oktávami. Jak to dokázala? To zůstane navždy jejím tajemstvím. Snad pomůže, když její vokál v některých písních přirovnáme stylu Enyi nebo Carly Simon.
Následující alba již neměla takový ohlas. Fanoušci „odzívli“ jak sbírku jazzových standardů Am I Not Your Girl? (1992, Ensign Records, spotify link), tak i intimně otevřené Universal Mother (1994, Ensin Records, spotify link). Ve vzpomínkách příznivců přes to navždy zůstane píseň Fire On Babylon z této desky, o níž prohlásila že jde o modlitbu. Zřejmě si v ní i vyrovnávala účty se svoji matkou, když zpívá: „Vzala mi všechno, co jsem měla ráda. A taky vzala každýho milence. Celou tu dobu mi lhala, jen aby mě přesvědčila, že ji miluju.“
Možnou příčinou opadávajícího fanouškovského zájmu může být i to, že se na EP desce Gospel Oak (1995, Ensign Records, spotify link) zaměřila výlučně na irskou tématiku. V rodném Irsku se minialbum se bez problémů dostalo na čtvrté místo hitparády. O skladbách s nacionalistickým podtextem mluvila jako o silných odpovědích na předchozí nábožensky vyslovené prosby, písních o lásce a také o osobních ukolébavkách, které si napsala sama pro sebe. O něco lépe dopadl titul z přelomu tisíciletí Faith And Courage (2000, spotify link). O’Connor ho vydala u Atlantic Records a písně jsou katarzí jejího dosavadního života.
„připadá mi, že být popovou hvězdou je skoro jako být v nějakém vězení“
Když v roce 2003 Sinéad oznámila další z řady odchodů do ústraní, nikoho to vlastně ani nepřekvapilo. Rozhodnutí předcházela nechutná kampaň v médiích, která se začala probírat jejím osobním životem. Nás by mělo zajímat, že rok předtím vydala album tradičních irských písní nazvané Sean-Nos Nua (2002, Vanguard Records, spotify link na playlist s původnimi verzemi písní). V gaelštině název znamená „nový starý styl“, což je odkaz na tradiční styl zpěvu sean-nos. Ve studiu se sešli někteří z předních irských tradičních hudebníků a rodačku z Dublinu podpořili.
V této etapě svého uměleckého života spolupracovala také s Massive Attack a Asian Dub Foundation. Ve výčtu Sinéadiných nahrávek s jinými umělci nesmíme vynechat píseň Vision Of You s baskytaristou Jah Wobblem a desku Us (1992, Real World Records, spotify link) Petera Gabriela. Zpívají spolu ve dvou skladbách Come Talk To Me a Blood Of Eden. O jejich mileneckém vztahu Sinéad vypráví ve svých knižních pamětech se značným despektem.
Následovala doba již charakterizuje řada zpěvaččiných zdravotních problémů a často rušené koncerty. I tak dokázala nahrát dvojalbum reggae coververzí Throw Down Your Arms (2005, Chocolate and Vanilla Records, spotify link) s produkční výpomocí jamajského dua Robbie & Sly. Natáčelo se na Jamajce v Tuff Gong a Anchor Studios. O’Connor si byla jistá úspěchem a do projektu vložila vlastní finance ve výši 400.000 USD. V Karibiku nahrála i Marleyho cover War. Byla to právě tato píseň, již Sinéad zpívala, když veřejně roztrhala fotografii Papeže.
Poslední zbytky sil
Dalším albem bylo Theology (2007, Koch/Rubyworks Records, spotify link). V obalu byly vložené dva disky, akusticky nahraná Dublin Sessions a zvukově „plnotučnější“ London Sessions s písní I Don’t Know How To Love Him z muzikálu Jesus Christ Superstar.
Na následující elektrizující dlouhohrající kolekci How About I Be Me (And You Be You)? (2012, One Little Indian Records) Sinéad sebrala zbytky sil. Nejenom na singlu The Wolf Is Getting Married zní velmi, velmi odhodlaně. Hudební tisk pěl samou chválu a vysílal pozitivní signály, že se O’Connor znovu našla a snad se dočkáme jejího uměleckého návratu.
Poslední řadovou LP desku I’m Not Bossy, I’m The Boss (Nettwerk Records , spotify link) vydala v roce 2014. Jde o velmi pestrou žánrovou směs punku, afro beatu s odbočkami k rhythm’n’blues. Jak jinak, Sinéad O’Connor vypráví o osobních krizích a bezmoci. Svěřuje se také s vlastními intimními tělesnými přáními. Přibyly témata, jež jsou pro současné feministické hnutí důležitá – sebeúcta, sebedůvěra, odhodlání prosadit se v mužském světě.
Ve stejné době se znovu vrátila k jejím bitvám s novináři: „Média ze mě dělala blázna, protože jsem se nechovala tak, jak by se popová hvězda chovat měla,“ a pokračovala. „Připadá mi, že být popovou hvězdou je skoro jako být v nějakém vězení. Musíte být hodná holka,“ hrdě dodala.
Byla brilantní zpěvačkou a také jednou z nejkontroverznějších popových umělců deváté dekády 20. století. Svůj jedinečný hlas dala k dispozici hudbě a textům. Oprostila se od stereotypů. Dokázala, že není nutné být objektem mužských sexuálních tužeb, abychom ji brali vážně. Za Sinéad O’Connor zůstává vyoraná hluboká impozantní brázda, plná fantastické hudby, i když většina lidí zná jenom ten jeden Princeův hit.
