Naposledy aktualizováno: 29.1.2025
Pozdější člen kapely Double Trouble kytaristy Stevieho Ray Vaughana, basista z Austinu Tommy Shannon, popsal dvojalbum Second Winter (1969, Columbia) jako základní kámen žánru power blues. Jeho původní vinylová edice vyšla v roce 1969 jako třístranné dvojalbum. Na čtvrté straně nebyly vylisované žádné záznamy skladeb – byla prázdná.
lépe koncipované album, těžší, soudržnější s mnohem robustnějším rockovým základem
Ačkoli první dvě LP desky Progressive Blues Experiment (1968, Sonobeat, spotify link) a Johnny Winter (1969, Columbia, spotify link) texaského kytaristy Johnnyho Wintera byly sice přehlídkou živelné muziky, v podstatě nepřekročily stín bluesového mainstreamu.
To jeho třetí řadové album Second Winter je lépe koncipované, těžší, soudržnější s mnohem robustnějším rockovým fundamentem než dříve. Stalo se bluesovým milníkem své doby. Na rozdíl od desek Cream a Jimi Hendrix Experience, jež byly nadšeně přijímané jako průlom v blues rockovém žánru, je méně psychedelické.
album, které mu „zachránilo zadek“
Nahrávky pro desku vznikaly v Nashvillu. Důvodem, proč vyšly na třech vinylových stranách dvojalba, byl požadavek zachování dynamiky a v té době neslyšené ohlušující hlasitosti. Kdyby je vtěsnali na plochu jednoho alba, technologicky by došlo ke ztrátě kvality zvuku. Podle Winterových slov mu album Second Winter navíc „zachránilo zadek“. Jeho muzikantskou reputaci totiž v té době poškozovali hamižní obchodníci.
|
|
|
Využili humbuku okolo rodáka z texaského Beaumontu a do všech krámů s gramodeskami „lifrovali“ tři albové kompilace narychlo vylisované a sestavené z Winterových raných singlů a cca čtyřiceti demo snímků z let 1961 – 1964 nevalné kvality. Na některých těch nahrávkách Johnny ani nehrál nebo je dotáčeli anonymní studioví muzikanti. Nejčastěji se tato neautorizovaná vydání objevovala pod názvem The Johnny Winter Story. „Lidi za mnou pořád chodili a říkali: ‘Hele, chlape, tvoje nové album je pěkná sračka.’ A já se ptal: ‘Které?’ A oni mi říkali, že jedno z těch starých,“ stěžoval si oprávněně Johnny Winter.
chrlil záplavu tónů a nehleděl na to, zda někoho osloví
Podobně – jako jemu stylově nejbližší kytaristé Leslie West (američtí Mountain) a Alvin Lee (angličtí Ten Years After) – Winter nikdy nehleděl na to, zda záplava tónů, jež na koncertech a nahrávkách chrlí, někoho osloví nebo ne. Stejně jako ti dva to na Second Winter “solí”, co to jde.
V době natáčení materiálu hrál spolu se svým mladším bratrem, altsaxofonistou a klávesistou Edgarem. Společně s baskytaristou Tommym Shannonem a bubeníkem “Uncle” Johnem Turnerem se bratři s vervou pustili do rock’n’rollu, jež se dokonale promísil s Johnnyho citem pro blues a stvořili tím úchvatnou muziku.
mistr zemitého, jadrného, burácivého blues
Hudba Johnnyho Wintera byla radost a milosrdenství, přirozený produkt blues, rocku a country jaké vstřebal během puberty. Je mistrem zemitého, jadrného, burácivého blues. Přesvědčí vás o tom nejenom v nespoutané verzi Johnny B. Goode rebelujícího Chucka Berryho. Převálcuje vás i v Miss Ann; coveru hitu Little Richarda. Dalšími ohromujícími kytarovými čísly jsou Johnnyho vlastní I Love Everybody nebo Dylanova Highway 61 Revisited. Díky nim se z Wintera stala hvězda celosvětového formátu.
Krátce po vydání dvojalba Edgar Winter odešel na sólovou dráhu, aby připravil svůj debut Entrance (1970, Epic Records, spotify link). Také dal dohromady kapelu White Trash. Johnnymu se tím rozvázaly ruce. Práce v rámci tria Johnny Winter Guitar Show s baskytarou a bicími ho příliš omezovala.
Ještě v průběhu evropské koncertní šňůry se rozhodl, že po návratu do Spojených států vymění rytmiku. „Došli jsme k závěru, že už asi nic nezmůžeme, nemůžeme se dostat dál, prostě už není kam jít, jen stejnou cestou, kterou jsme šli, a to nás všechny unavovalo. Dělali jsme to tak dva roky,“ vysvětlil důvody rozchodu se Shannonem a Turnerem.
Začal zkoušet s bývalými členy The McCoys (zpěvák a kytarista Rick Derringer, baskytarista Randy Jo Hobbs a bubeník Randy Zehringer). A pak společně vyrazili na turné na podporu eponymního alba (1970, Columbia Records, spotify link) seskupení Johnny Winter And. To je ale již jiná historie. Na konci rok a půl dlouhého trmácení po světě je Winterova těžká závislost na heroinu a také výtečné koncertní album…
Johnny Winter: Second Winter
Label: Columbia – KCS 9947, Columbia – JW 1
Format: Vinyl, LP Vinyl, LP, Single Sided, Album, Stereo, Terre Haute Pressing
Country: US
Released: 1969
Genre: Rock, Blues
Style: Electric Blues
Tracklist
A1 Memory Pain (5:27)
(Written-By – Percy Mayfield)
A2 I’m Not Sure (5:18)
(Written-By – Johnny Winter)
A3 The Good Love (4:38)
(Written-By – Dennis Collins)
B1 Slippin‘ And Slidin‘ (2:43)
(Written-By – A. Collins, E. Bocage, J. Smith, R. Penniman)
B2 Miss Ann (3:04)
(Written-By – E. Johnson, R. Penniman)
B3 Johnny B. Goode (3:45)
(Written-By – Chuck Berry)
B4 Highway 61 Revisited (5:07)
(Written-By – Bob Dylan)
C1 I Love Everybody (3:50)
(Written-By – Johnny Winter)
C2 Hustled Down In Texas (3:31)
(Written-By – Johnny Winter)
C3 I Hate Everybody (2:35)
(Written-By – Johnny Winter)
C4 Fast Life Rider (7:05)
(Written-By – Johnny Winter)
Credits
Bass – Tommy Shannon (tracks: A1, A2, B1 to C4), Dennis Collins (track: A3)
Percussion – „Uncle“ John Turner
Piano, Organ, Harpsichord, Alto Saxophone – Edgar Winter
Vocals, Guitar, Mandolin – Johnny Winter
Producer – Johnny Winter
Design [Album] – Tony Lane
Engineer – Ed Kollis
Photography By – Richard Avedon
