Naposledy aktualizováno: 31.1.2025
Ve čtvrtek 30. ledna 2025 dotlouklo srdce britské zpěvačky, skladatelky a herečky Marianne Faithfull (29. 12. 1946 – 30. 1. 2025, narozena jako Marianne Evelyn Gabriel Faithfull). Byla vždy nonkonformní a věrná sama sobě. Odmítala být vzorem, byť to pro ni jistě bylo lichotivé.
jakou roli v rockové hudbě hrály silné ženské osobnosti?
Společnost, v níž dominují muži, démonizuje každou ženu, která je příliš silná a nezávislá. Kariéra a život Marianne Faithfull je proto odpovědí na otázku, jakou roli v rockové hudbě hrály silné ženské osobnosti. Vedle Faithfull k nim můžeme zařadit například Yoko Ono (protipól dobového evropského ideálu krásy vytvořeného modelkou Twiggy), Patti Smith, Courtney Love, Lucindu Williams či Poly Jean Harvey a další.
Je to také příběh ženy, která chtěla být zpěvačkou, hvězdou sama o sobě a nakonec se jí stala, ale musela se k tomu probojovat. „Věřím svému životu, věřím tomu, kam směřuji. Vím, že už tolik desek nenatočím. Udělala jsem skoro všechno, co jsem chtěla. Zbývají mi natočit ještě tak tři alba,“ rekapitulovala s odstupem svoji cestu Marianne.
Když začala randit s Jaggerem, kvalita písní Stounů šla nahoru
Když se uprostřed šedesátých let objevila poprvé na veřejnosti, byla vnímána spíše jako krásná pohádková princezna, blonďatá a modrooká, se zářivým úsměvem než slavná zpěvačka. Andrew Loog Oldham, tehdejší manažer Rolling Stones, ji zahlédl na večírku. Okamžitě se rozhodl, že pro andělsky vypadající dívku vyjedná nahrávací smlouvu, aniž by věděl, zda umí mluvit, natož zpívat. Veřejnost, stejně jako Oldham, pak snadno přijala legendu o její výchově v klášterní škole.
Marianne se svou celoživotní přítelkyní Anetou Palenberg vnesly do života Stounů všechnu tu fantastickou energii („Přiznejme si, že skoro všechny jejich písničky, které vznikly v 60. letech, byly napsány o mně.“) a nakonec za to byly tvrdě potrestány.
Pro skladatelské duo The Glimmer Twins (Mick Jagger / Keith Richards) byly múzami (Faithfull je spoluautorkou Sister Morphine z LP desky Sticky Fingers [1971, Rolling Stones Records, spotify link]) a ženským ideálem, pro něž již po staletí všichni muži píší oslavné písně a přitom je zároveň nenávidí nebo se jich bojí.
Je zajímavé, že americká zpěvačka Courtney Love také mluví o tom, že chce v mnoha ohledech hrát roli múzy, i když se jí podařilo natočit vlastní desky a být uznávaná jako silná, sebevědomá žena. Přesto pořád cítí to pokušení být inspirací pro mužské rockové hvězdy, říká, že je to jako nemoc…
Konec „vládkyně Londýna závěru šesté dekády“
Mariannina kariéra „vládkyně Londýna konce šesté dekády“ vyvrcholila rolí Ophelie ve filmové verzi Hamleta. V květnu 1970 je ale konec mileneckého vztahu s Mickem Jaggerem – autorem jejího transatlantického hitu; zádumčivé písně As Tears Go By. V té době je z krásné princezny feťácká troska. Přežívá na heroinu ve squatech. Úřady ji odeberou syna a Marianne se pokusí o sebevraždu.
Během své vleklé drogové závislosti našla sílu nejen se návyku zbavit, ale také o něm napsat ohromující a kritikou oceňovanou autobiografii a vydat impozantní dílo Broken English (1979, Island Records, spotify link) s drsnou a neúprosnou titulní skladbou či dalšími klenoty Witches‘ Song a Ballad Of Lucy Jordan. Vrátila se s punkovým účesem a hlasem, který zněl hruběji. Mnohým mohl připomínat zvuk popraskané gramodesky. Jiní tvrdili, že je to důsledek fetování. Marianne nikomu nic nevyvracela. Jen poznamenala, že by přeci bylo divné, kdyby po čtyřicítce zpívala jako osmnáctiletá dívka.
V osmé dekádě již byla připravená na písně jako Boulevard Of Broken Dreams nebo Yesterdays z alba Strange Weather (1987. Island Records, spotify link), kterou pro ni napsal Jerome Kern. Na této vydařené LP desce se také podíleli kytarista Bill Frisell a neworleánský pianista Dr. John.
K překrásným skladbám patří i strhující, neotřelá verze Trouble In Mind na soundtracku stejnojmenného neo-noirového filmu Alana Rudolpha. Marianne Faithfull později nazpívá skladbu Angela Badalamentiho Who Will Take My Dreams Away? pro soundtrack k filmu The City Of Lost Children.
Mystérium lásky u Naïve Records
Svým pravděpodobně nejpozoruhodnější albem, nádherným Before The Poison (2004, Naïve Records, spotify link) z roku 2004, odstartovala dvě úspěšné dekády svého uměleckého života. Na písních jako Crazy Love a There Is A Ghost spojila síly se skladatelkou a kytaristkou P.J. Harvey a zpěvákem a pianistou Nickem Cavem.
Během této éry natočila dvojalbum s písněmi pro zamilované Easy Come Easy Go (2008, Naïve Records, spotify link), na nějž navázalo Horses And High Heels (2011, Naïve Records, spotify link) s úvodní Stations od dalšího stálého spolupracovníka Marka Lanegana, které vznikalo v kolébce jazzu a rock’n’rollu New Orleans.
Vzácně vyrovnaná řada pokračovala titulem Give My Love To London (2014, Naïve Records) s Caveovou výraznou baladou Deep Water. Marianne ji na koncertech uváděla slovy, že ji chápala jako modlitbu. Plánovala si, že na zdařilou desku naváže celosvětovým turné. Bohužel si zlomila nohu v krčku. Zdálo se, že je na konci uměleckých i fyzických sil.
Uzdravila se a dokázala, že v ní stále dříme velká bojovnice. Část turné, které se rozhodla nakonec dokončit, a také v jehož rámci 29. října 2015 zavítala do pražského Divadla Archa, zdokumentovala deska No Exit (2016, Panta Rei Records, spotify link).
Upřednostnit uměleckou krásu před existenční jistotou a pochybnou dobovou společenskou morálkou
Při přípravě svého předposledního alba Negative Capability (2018, Panta Rei Records, spotify link) se spoléhala na tým stálých hudebníků a spolupracovníků. Temná a hrozivá laneganovská They Come At Night vznikla coby reakce na střelbu do návštěvníků rockového koncertu v pařížském hudebním klubu Bataclan v listopadu 2015.
Název alba odkazuje k dílu anglického romantického básníka Johna Keatse. Upřednostňoval uměleckou krásu před existenční jistotou a pochybnou dobovou společenskou morálkou, za což byl vystaven tvrdým, odsuzujícím útokům.
„Můj otec mě učil používat rozum, moje matka mi vštípila pohrdání“
Tahle ženská v životě zažila leccos a věděla, o čem a proč zpívá. „Můj otec mi slíbil růže, moje matka mi zas naslibovala trny. Můj otec mě učil používat rozum, moje matka mi vštípila pohrdání,“ zpívala v Like Being Born z alba Kissin Time (2002, Hut Recordings, spotify link). Pro ni to byla jedna z nejlepších písní, které kdy napsala.
Společně s houslistou Warrenem Ellisem vydali netrpělivě vyhlížené společné album She Walks In Beauty (2021, Panta Rei Records, spotify link). Marianne Faithfull na své poslední LP desce recituje jedenáct romantických básní za doprovodu skvostné Warrenovy hudby.
Svůj úděl stárnoucí a stále více osamělé ženy přijímala s bolestivou lehkostí. „Věděla jsem, co chci, a dosáhla jsem toho. Chtěla jsem dělat skutečně zajímavou práci a potkávat opravdu úžasné lidi a mít skvělý život. Mým posláním nebylo vydělat spoustu peněz, o tom to nikdy nebylo. Dostala jsem přesně to, co jsem chtěla.“
